Střídavé obhospodařování

[travonah]

Je otázka, kdy se u nás stal lán - léno pojmem s plošným významem. Karolinská doba ohodnocuje majetek svobodných vlastníků v násobcích mansí a z konkrétních hodnot násobků mansí určuje povinnost např. vystrojit těžkooděnce do hotovosti.

[slavicekvac]

Je otázka, kdy se u nás stal lán - léno pojmem s plošným významem. Karolinská doba ohodnocuje majetek svobodných vlastníků v násobcích mansí a z konkrétních hodnot násobků mansí určuje povinnost např. vystrojit těžkooděnce do hotovosti.

V tomto smyslu byl lán vždy velikostní jednotkou hospodářství, se základem v polnostech. od počátku. Přesnost míry je pozdější.

[Raptor]

Díky všem za odpovědi.

[Návštěvník]

v návaznosti na diskuzi jinde, bych si dovolil malou připomínku, či lépe poznámku ,
ve schematu trojhonného hospodaření (nechci polemizovat zda trojhonné, trojpolní ap., neboť nevím), se popisuje ozim, jař, úhor. Pokud se pěstovala třeba řepa a hrách a pak konopí a len - a že se pěstovala, hrách byla potravina z nejzákladnějších a řepa taktéž, jak se zařazovala do trojschematu - je třeba brát v úvahu, že původní selský statek a to do velmi nedávna, byl v podstatě zemědělským mikrokosmem , kde se pěstovalo a chovalo téměř vše, specializace moc neexistovala.
K pasení úhoru - sice obiloviny nebyly chemicky ošetřeny, takže obilné pole nebylo zdaleka tak prosto plevele jako dneska, ale domnívat se že po sklizni obilí, byl druhý rok na poli travní porost takového složení a vydatnosti , aby zabezpečil plnohodnotnou pastvu , by bylo myslím dost odvážné (neexistoval žádný podsev) a navíc obnovení úrodnosti ,odpočinutím´při neustálém spásání, je také pochybné. Intenzivně využívané pastviště, zdaleka není bezúdržbová záležitost - musí se hnojit, přesíkat ap. Muselo vždy existovat velké množství luk, chov dobytka byl velmi extenzivní záležitostí ,intenzivní hnojení bylo alespoň dle současných názorů věcí neznámou, dobytek ani konečně nebyl běžně nastálo ustájen a krmen ve stájích a to až do hlubokého novověku- to si vyžádala až intenzifikace rostlinné výroby v návaznosti na růst obyvatel a tím nedostatek zemědělské půdy, takže hnoje k dispozici bylo málo a intenzivní hnojení je až otázkou 18. století - o intenzivním hnojení jako novince se zmiňuje ve svých pamětech i Vavák (kolem roku 1760, jako vysvětlení komisí přiřčenému výnosu z polí - intenzivní hnojení bylo zásluhou panského zprávce a pro sedláky dosti novinkou )

[slavicekvac]

v návaznosti na diskuzi jinde, bych si dovolil malou připomínku, či lépe poznámku ,
ve schematu trojhonného hospodaření (nechci polemizovat zda trojhonné, trojpolní ap., neboť nevím), se popisuje ozim, jař, úhor. Pokud se pěstovala třeba řepa a hrách a pak konopí a len - a že se pěstovala, hrách byla potravina z nejzákladnějších a řepa taktéž, jak se zařazovala do trojschematu - je třeba brát v úvahu, že původní selský statek a to do velmi nedávna, byl v podstatě zemědělským mikrokosmem , kde se pěstovalo a chovalo téměř vše, specializace moc neexistovala.
K pasení úhoru - sice obiloviny nebyly chemicky ošetřeny, takže obilné pole nebylo zdaleka tak prosto plevele jako dneska, ale domnívat se že po sklizni obilí, byl druhý rok na poli travní porost takového složení a vydatnosti , aby zabezpečil plnohodnotnou pastvu , by bylo myslím dost odvážné (neexistoval žádný podsev) a navíc obnovení úrodnosti ,odpočinutím´při neustálém spásání, je také pochybné. Intenzivně využívané pastviště, zdaleka není bezúdržbová záležitost - musí se hnojit, přesíkat ap. Muselo vždy existovat velké množství luk, chov dobytka byl velmi extenzivní záležitostí ,intenzivní hnojení bylo alespoň dle současných názorů věcí neznámou, dobytek ani konečně nebyl běžně nastálo ustájen a krmen ve stájích a to až do hlubokého novověku- to si vyžádala až intenzifikace rostlinné výroby v návaznosti na růst obyvatel a tím nedostatek zemědělské půdy, takže hnoje k dispozici bylo málo a intenzivní hnojení je až otázkou 18. století - o intenzivním hnojení jako novince se zmiňuje ve svých pamětech i Vavák (kolem roku 1760, jako vysvětlení komisí přiřčenému výnosu z polí - intenzivní hnojení bylo zásluhou panského zprávce a pro sedláky dosti novinkou )

Nějak jsi vynechal, že ty krávy na úhoru kálely. To bylo to hnojení pod následující obilí. Navíc obiloviny až tak moc hnoje nepotřebují, dusík z tohoto zdroje pro ně byl dostatečný. Též je to odrůdou, protože se nepěstovala pšenice dnešní, ale pšenice špalda s jiným využitím hnojiv a přirozené úrodnosti. otočení pastviny - úhoru za tři roky bylo dost intenzivní zlepšování půdy. Jistěže existovaly vedle trojpolního ještě pastviny permanentní, což je pravda doteď. Druhý rok navíc mohla být opět obilovina - nejspíš ječmen a ten má rád starou sílu, čili hnůj s odstupem dvou let. Taky to mohl být hrách, čočka, a to jsou jasně zlepšující plodiny. Výsledky musely být nepochybně skvělé proti úhor obilí, vypalování obilí a podobným praktikám před trojhonným hospodařením. Stále se zlepšovala orba, až po to Veverkovic ruchadlo s obracečkou. Zaklopení úhoru před setím je také hnojení, tzv. zelené. Uvádí se, že může mít účinek poloviny dobrého zapravení hnoje.

[Návštěvník]

to ano, s odborníkem se nehádám , kladu otázky a čtu odpovědi ale úhor nebyl roky tři ale jen jeden ne . Kálení na pastvě zas tak moc nepomáhá, kálí krávy i dneska a přesto to nestačí oni kálí nezodpovědně , takže hnojení je nerovnoměrné a kdyby to pokálely celé, zas to nebudou žrát. Zelené hnojení je nepochybně účinné. Tak určitě to měli promakané, ale nebylo to tak matematicky jednoduché - ozim, jař, úhor. Jinak kolik byla u těch starých odrůd výtěžnost 6x větší než množství osiva ? Někde jsem i četl, že z hlediska dietetického, byly starší odrůdy obilovin kvalitnější Je tomu tak ?
Jinak v jiném vlákně jsem se dočetl, že rodově pocházíte z Krajníčka. To jsme téměř krajané i někteří z širší rodiny pracovali u Schwarzenbergů, ale v lesnictví a pivovarnictví. Krajina kolem Blanice je moje srdeční záležitost (asi proto mám rád i Rožmberky) ale v dřívější práci jsem měl pastviny u rodiště (dle lidové pověsti) matky Jana Husa. Jo, kraj plný historie a krásy.

[slavicekvac]

to ano, s odborníkem se nehádám , kladu otázky a čtu odpovědi ale úhor nebyl roky tři ale jen jeden ne . Kálení na pastvě zas tak moc nepomáhá, kálí krávy i dneska a přesto to nestačí oni kálí nezodpovědně , takže hnojení je nerovnoměrné a kdyby to pokálely celé, zas to nebudou žrát. Zelené hnojení je nepochybně účinné. Tak určitě to měli promakané, ale nebylo to tak matematicky jednoduché - ozim, jař, úhor. Jinak kolik byla u těch starých odrůd výtěžnost 6x větší než množství osiva ? Někde jsem i četl, že z hlediska dietetického, byly starší odrůdy obilovin kvalitnější Je tomu tak ?
Jinak v jiném vlákně jsem se dočetl, že rodově pocházíte z Krajníčka. To jsme téměř krajané i někteří z širší rodiny pracovali u Schwarzenbergů, ale v lesnictví a pivovarnictví. Krajina kolem Blanice je moje srdeční záležitost (asi proto mám rád i Rožmberky) ale v dřívější práci jsem měl pastviny u rodiště (dle lidové pověsti) matky Jana Husa. Jo, kraj plný historie a krásy.

nenapsal jsem, že úhor byl tři roky, ale za tři roky. Hnojení pastvou je velmi intenzivní a praktikujeme ho dodnes. Navíc ta pole nejsou a nikdy nebyla souvislá, takže ty krávy pastvou hnojily a hnojí intenzivně vždy jen to pole, které právě pasou. Spasou a ženou se na další. Takže žádná nervnoměrnost v hnojení pastvou není. Poměr výnosu a osiva je pro středověk zhruba pravda, jenže to je průměr. Kolísání bylo větší než máme dneska. Dalo se počítat i s padesáti procenty odchylek ve sklizni nahoru a dolů. Dieteticky to není níjak daleko od sebe, ale je fakt že pro těstoviny si pěstujeme nástupkyni špaldy Titicum durum. Dietetika byla lepší spíš v tom, že se konzumovaly jáhly z ječmena, pohanka, hrách, čočka mnohem častěji. My jsme spíš monokulturně na pšenici s trochou toho žita. O mase nemluvě. Taky bylinkářství bylo mnohem významnější, dneska jen kdo má sám zájem a jako kuriozita receptů. Tehdy zcela běžně masově kopr etc. Lněný olej, mák, dneska snad roste spotřeba olivového, jako antioxidantu. zeleniny dost a dost, dneska jsme pozadu. Pivo čerstvé z dobrého sladu a chmele, neskladované, bez stabilizátorů, s nevyvražděnými kvasinkami. Žádné umělé chemikálie.
Nádhera okolo Blanice. Táta byl z Heřmaně, matka z Ražic. Blanici znám ještě divokou, po jedné povodni z ní udělali stoku. Krajníčko mí předci vyslovovali Kranicko, praděd Zoch tam byl cosi jako správce, spíše lepší šafář biskupského statku. Děda Slavíček byl podruhem u Schwarzenberka na hospodářství v Humňanech. Nádherná hříbárna státního hřebčince Písek. Tři rybníky mezi lesy - Humňanský, Prostřední, Tvrzský. Na Tvrzském zbytek tvrze Jaroše z Drahonic, který válčil s Rožmberky a strakonickými Johanity. Byl nařčen z padělání mince, ale ustál soud, narovnání bylo v jeho prospěch, zaplatili mu poboření tvrze a nakonec v klidu dožil u dcery, manželky zemana z Kestřan na jejich krásné tvrzi, dodnes stojící a obnovené. Krásně napsáno podle pramenů v knížce Václava Písaře Zlatá Stezka.
Děda byl známý šprýmař a jednou jednu děvečku a jejího kočího, takto nikliv manžele, odnesli na posteli doprostřed Podstájeckého rybníčku v Humňanech. Ráno šli lidi do práce a měli legraci. Taky rozebral žebřiňák a složil na střeše a podobné hrátky. Ale byl nejlepší oráč na panství, oral volama. Vydělal na malé hopodářství dohromady manželkou Marií si koupili pár polí a postavili chalupu v Heřmani, kde se narodil můj táta. Chalupa dosud stojí beze změny. Děda pak kromě polí ještě dělal strážníka trati, když postavili koleje z Plzně do Budějovic.
Babička z matčiny strany je dcera kováře Růžičky z Bílska, jak se u nás říkalo z Blska. Byl kovářem obecním, kovárna dosud stojí a je v ní stále jeho nářadí. Koupil chalupu v Ražicích, kde se pak narodila má matka. Děda Jarolímek byl krejčí ve Vídni, vzal si babičku Růžičkovou a postavili spolu hospodářství. Dluhy zaplatili 1947, pak jim to komunisti zabavili Bůh dal, Bůh vzal a měli nás moc rádi. Tak jsem si zavzpomínal, bylo by toho na knihu

[richardrg]

Dovolil bych si s panem Slavíčkem částečně nesouhlasit a částečně ho doplnit. Většina informací, které uvedu zazněla na letošní Konferenci environmentální archeologie v Olomouci.

Bohužel, mým hlavním zájmem je vrcholný středověk, tak většinou nemám potřebné časové přesahy.
ve schematu trojhonného hospodaření (nechci polemizovat zda trojhonné, trojpolní ap., neboť nevím), se popisuje ozim, jař, úhor. Pokud se pěstovala třeba řepa a hrách a pak konopí a len - a že se pěstovala, hrách byla potravina z nejzákladnějších a řepa

Nevím o tom, že by v období středověku byla řepa nějak zvláště významná, můžete tu informaci nějak doložit? Obecně brukvovité rostliny se ale pravděpodobně pěstovaly. Další věcí je to, že len a myslím, že i konopí, jsou dvouleté rostliny, pokud chcete mít zásobu osiva na příště, musíte ho necht dozrát. To vaši představu nabourá ještě více.

Vlastně se v poslední době mezi zemědělskými historiky dost polemizuje, zda se trojpolní hospodaření opravdu tak mnoho rozšířilo v období kolonizace. Já se přikláním k názoru, že bylo používáno tam, kde to bylo výhodné. Ve starém kolonizačním území to ani nebylo nutné.

K úhoru a vyhánění dobytka na pastvu, v okamžiku, kdy jsou použity složitější systémy rozdělení plužin, např. blokové nebo úsekové, tak to vůbec nepřipadá v úvahu. Na druhou stranu na černosolech (černozemích) není třeba hnojit. Rozpad matečné horniny zajišťuje dostatečné zásobení živinami. Zájemci si mohou najít informace z Výzkumného ústavu zemědělského v Praze Ruzyni. Jejich vědecký pokus trvá již více než 50 let a výnosy mají výkyvy, ale rozhodně dlouhodobě neklesají, ve světě jsou pokusy ještě delší s obdobnými výsledky.

Přednáška prof. Hejcmana se přesně týkala výzkumů recentního dusíku v místech zaniklých středověkých plužin, jednoznačně je z výsledků vidět, že dusíku ubývá se stoupající vzdáleností od obydlí, vychází z toho předpoklad, že hnojení se na pole dováželo jednoznačná nerovnoměrnost tam je. Dále jste nevzali v úvahu, zda pěstované plodiny jsou schopné dusík využít. Než hnojení mrvou je totiž možná lepší použít vikev, která má na kořenech symbiotické bakterie schopné měnit dusík do využitelné formy. Mimochodem vikev je v archeologických nálezech poměrně častá.

Zmínka o pšenici je správná, jen je třeba doplnit, že ve středověku nebyla hlavní obilovinou žádná z pšenic, ale žito. To má trochu jiné nároky. Pokud bychom šli do hloubky, zjistili bychom, že hospodář s dobrou znalostí agrotechniky mohl spoustu věcí ovlivnit. Určitě věděl, že např. ozimy dvouzrnky i špaldy a hlavně žito snesou podzimní spasení bez ztráty výnosu, že dvouzrnka i při špatném zasetí dokáže zvednout výnos odnožováním, že pohanka snese i velmi pozdní zasetí - přesetí nekvalitního ozimu atd. Pokud nebyly opravdu veliké klimatické výkyvy dokázali si zřejmě poradit.

Zmínka o čočce - je to oblíbená plodina jmenovaná mezi obvyklými surovinami ve středověku - opak je pravdou, nachází se jen velice vzácně až do 15. stol.

Podle propočtů, které jsem měl možnost vidět stačilo k uživení výtěžnost 3 - 4 zrna, pět bylo docela dost nadprodukce, další věcí by bylo to přepočítávat na objem zrna. Co se týká dietetiky, to je na samostatný odstavec, ale v zásadě pllatí, že archaické odrůdy mají větší obsah minerálů, proto se vracejí do prodejen zdravé výživy.

[richardrg]

A abych nezapomněl na to, co mě zajímalo nejvíce a čeho jsem se osobně účastnil jako člen Pracoviště environmentální archeologie při České zemědělské univerzitě. Loni jsme pokusně pěstovali pšenici dvouzrnku, sledovali ji z mnoha různých hledisek a jedno z nich bylo i růst plevelů.

domnívat se že po sklizni obilí, byl druhý rok na poli travní porost takového složení a vydatnosti , aby zabezpečil plnohodnotnou pastvu , by bylo myslím dost odvážné (neexistoval žádný podsev)

Nebylo ho třeba, doufám, že více než slova vám ukáže fotka těsně před sklizní, zelené hmoty pro dobytek je tam dost a dost, půdní banka je lepší než jakékoliv podsévání.

dvouzrnka 1.jpg

[slavicekvac]

dvouzrnka 1.jpg

Krásně, očividné, rukolapné

[slavicekvac]

Někde jsem psal o řepě? netuším. Uvedl bych nejvýš tuřín. Čočka souhlasím, nebyla nijak zásadní, ale byla už od raného středověku. Naopak důraz na žito plyne zřejmě ze zaměření autora na pozdní středověk. Žito se považuje za převratné, raný středověk ho nezná. Viz uvedená literatura. Jinak se jistě shodujeme - trojpolní nikdy nebylo dogma, bylo třeba na části majetku, jinde bylo vhodnější jinak osívat. Zajímavé zjištění o vzdálenosti hnoje od obydlí. Dost možná, že studie byla v místech vyvážení hnoje a ne hnojení pastvou. To je rozdíl i dnes - LFA mají pastvu, nížiny mají vyvážení hnoje. Středověk, aspoň vrcholný, zřejmě se v tom nelišil. Srdečné díky. PS můžeš ještě přidat pár poznámek o postavení konopí a pohanky? Také co do postavení na ploše ve vztahy k hlavním plodinám? Střídání s hlavními plodinami?

[richardrg]

Zcela nedávno jsem se dostal do debaty o tuřínu a jeho vylišení je údajně otázkou až 16. stol.

Ale osobně to beru jako "terminus technicus" pro archaickou brukev. Z kořenové zeleniny je to ona oblíbená mrkev, která se dnes skoro nedá sehnat v oné původní "bílé" barvě.

Co se týče pohanky, teď ji mám načtenou, protože jsem dělal rešerše manželce do bakalářky.
Konopí znám dost povrchně, ale jak praví klasik, mohu se zeptat.

Co se týče využití plochy, tam bychom se, v případě středověku, pouštěli na tenký led, můžeme to brát podle četnosti nálezů a pozdějších osevních postupů. V Čechách to ale vůbec běžná plodina nebyla, údajně se v Praze našel makrozbytek jediné obylky datovaný asi do 14. stol. Na druhou stranu máme poměrně významný nález většího objemu z Uherského Hradiště ve 12. stol.

Pohanka je poměrně náročná na půdu a na srážky, ale její výhodou je vyrovnaný výnos a krátká produkční doba, lze ji proto úspěšně používat na přesívání.
Pokud by byl skutečně zájem, naházím sem potom odkazy na literaturu.

[slavicekvac]

Zcela nedávno jsem se dostal do debaty o tuřínu a jeho vylišení je údajně otázkou až 16. stol.

Ale osobně to beru jako "terminus technicus" pro archaickou brukev. Z kořenové zeleniny je to ona oblíbená mrkev, která se dnes skoro nedá sehnat v oné původní "bílé" barvě.

Co se týče pohanky, teď ji mám načtenou, protože jsem dělal rešerše manželce do bakalářky.
Konopí znám dost povrchně, ale jak praví klasik, mohu se zeptat.

Co se týče využití plochy, tam bychom se, v případě středověku, pouštěli na tenký led, můžeme to brát podle četnosti nálezů a pozdějších osevních postupů. V Čechách to ale vůbec běžná plodina nebyla, údajně se v Praze našel makrozbytek jediné obylky datovaný asi do 14. stol. Na druhou stranu máme poměrně významný nález většího objemu z Uherského Hradiště ve 12. stol.

Pohanka je poměrně náročná na půdu a na srážky, ale její výhodou je vyrovnaný výnos a krátká produkční doba, lze ji proto úspěšně používat na přesívání.
Pokud by byl skutečně zájem, naházím sem potom odkazy na literaturu.

Tuřín se opravdu bral jako cosi obecně brukvovitého, ne jako tuřín dnes, samostatná varianta brukve.
Pokud jde o nálezy obilek, zdaleka to není malé. Na všech hradištích máš vždy nález zásobnice s obilkami. že jich moc není, to určitě, ale lokality jsou prakticky každá. Kosti z poraženého dobytka. Velký nález napříklasd Budeč. Ukážu ti kde
Netuším jak poznat, že ve středověku přesívali pohanku. je to možné, ale jestli to opravdu dělali se podle mne nedá poznat, pokud se něco takového nenajde v literatuře. Pohanka je ostatně mnohem méně významná, než ječmen, jehož pěstování podobně jako žito změnilo výrazně jak pěstování, tak užití. Jahelná kaše byla super novinka a přinesla do stravy zlepšení, stabilitu ve množství obilovin. Žito zlepšení kvality chleba, nejspíš i ve formě chleba - od placek k pecnu.

[Ježek]

Abych se vrátil k této poznámce
Lán nikdy nebyl bezrozměrná veličina. jen se měnila jeho velikost, ale vždy to míra velikosti plochy v zemědělství.

Vyjádřil jsem svůj nesouhlas, původně jsem chtěl dohledat něco jiného, ale toto jsem náhodou četl dnes. Z Knihy o Kosti, Josef Pekař, vydání z roku 1998, str. 210, začátek V. kapitoly
Co je to lán? Povězme si nejdříve, co není. Není to původně žádná polní míra. Názor, že je to pojem metrologický jako např. jitro, přispěl jen k neporozumnění věci. Lán je především název určující právní povahu poddanského statku. Poněvadž pak selský lán v době, kdy byl u nás v život uváděn, měl určité typy velikostní, stalo se velmi záhy, že slovo tlumočilo zároveň přibližnou plošnou výměru statku.

Tady Žemličkův Lán ve středověké proměně