vstup do nějaké diskuse je v pořádku, od toho je fórum otevřené..
Na začátek si dovolím ještě něco osobního
Můžeme se o tom bavit, ale stejně tak nečiníme.., proč? Jestli jsme se tak zasekali na jednom tématu a neumíme se přes to přenést dál.. Z formální stránky se dá vypozorovat, jak plno slovenských přispěvatelů píše pouze do témat o Velké Moravě, kde prosazuje svoje stanovisko, a jinam už ne.., český přispěvatel má také svoje hlavní téma, ale napíše sem tam i do jiného tématu.. Už jen z toho je vidět, jak diskuse o VM je o obhajování názorů, zatímco jiná témata jsou o spolupráci..Rado píše: Pokojne sa môžme baviť o "nadnárodnom" význame Veľkej Moravy či Svätopluka a o tom, ako to spája Slovákov a Čechov,
Na Slovensku je téma VM velmi živé, vznikají nové názory nebo informace, sám jste psal myslím hned v prvním příspěvku na fóru, že na Slovensku jsou objevy, o kterých ani netušíme, ale proč tu nejsou ještě uvedeny? Lze založit téma, kde se nové objevy budou prezentovat, tady v ČR se nám tím dostane nových informací, tak jako v jiných tématech fóra.. Ale není to tu a vede to ke dvěma důsledkům, a) slovenští kolegové jsou vnímáni jako vnější prvek, ne jako součást komunity (sice velmi volné, ale přeci komunity), a to je škoda..
b) diskuse, kde se obhajují stanoviska, je více unavující než ta, kde se spolupracuje. Přispěvatelé dávají přednost tématům toho druhého typu diskuse a do této diskuse už delší dobu píšu jen já a jak jste si určitě všiml, tak také s dlouhými odmlkami..
Styl diskuse, kde od druhého příspěvku objevu neustále "souhlasím/nesouhlasím", to se hodí více na diskusi o politických programech, než o historii..
Historický pohled se snaží co nejvíce oprostit od dnešního vnímání světa, které je jiné než minulé a které tím pádem může hodně zkreslit naše vnímání minulosti. politický pohled něco takového neřeší, ten se snaží využívat minulost pro svůj politický program, a občas něco zjednoduší nebo něco vynechá.. V otázce, jestli byl Svatopluk králem starých Slováků, se to jasně zračí - historický pohled vidí to, jak se asi nazýval sám Svatopluk, politický pohled zajímá, jak tuto slavnou postavu spojit s nějakým dnešním politickým cílem.
c) mluvím za sebe, ale z osobního kontaktu mohu potvrdit, že mé stanovisko zastává více lidí zde - národní témata nejsou po nás stěžejní a vnímáme je jako potencionálně nebezpečná - vedou k rivalitě mezi národy, k rozdělování, v extrému k nenávisti.. Národ je celek více mnoha lidí trvající přes generace. Kritizovat nějaký národ znamená automaticky kritizovat všechny jedince v onom národu - a tímto se kritizuje i dnešní člen národa i za něco, co se událo před jeho narozením, na čem osobně nenese vinu a od čeho se i distancuje, ale už si nese v duchu kolektivní viny stigma.. osobně se zabývám také válkami a negativními jevy, včetně válek národních nebo třeba etnických čistek, ale vinu za ně (pokud mám vůbec právo někoho vinit nebo soudit) dává, konkrétním lidem nebo skupině, ne národu jako celku.. Neříkám, že tady provozujete principy kolektivní viny, ale jen ukazuji, že národní téma pro mnoho z nás nemá v podstatě hodnotu.. A místo toho se opět věnujeme tématům jiným..
K nadnárodnímu významu VM a společnému dědictví se dá psát mnohé - co přinesla nového, co dobrého apod.., pro Slováky je dobré už jen to, že se k ní mohou hlásit jako k vlastní:), ostatní dědictví tu zpracováno není, což si samozřejmě můžu vyčítat nejvíce sobě.. Teď uvažuji, jak toto téma obnovit, popř. jak ho vést ke směru, který jsem naznačil.. Odprezentoval bych český postoj k tématu Velké Moravy, a to jak od historiků, konkrétně Dušana Třeštíka, který se VM hodně zabýval, a pak i postoj běžné společnosti a z čeho pramení, protože přejímá postoje, které mu připadají samozřejmé, aniž si mnohdy uvědomuje, z čeho původně vycházely.. A nakonec shrnu dědictví VM pro přemyslovský stát, dá se to porovnat s dědictvím pro stát slovenský a možná z toho vyzjistíme společně nějakou novou informaci nebo teorii..
***
Dušan Třeštík v knize Vznik Velké Moravy (s. 131-135) ztotožňuje Merehany s obyvateli tehdejšího Nitranska. Merehany uvádí tzv. Geograf bavorský, vzniklý asi po r. 843 a popisující etnika sídlící severně od Dunaje. Popis jde od severu k jihu, za Beheimare (Čechy) jsou Marharii (Moravané), pak Vulgarii (Bulhaři) a pak Merehani.Rado píše:
Čítam teraz jednu nemecko-jazyčnú prácu českých historikov a s potešením konštatujem, že už začínajú akceptovať územie dnešného Slovenska (s istými presahmi) ako to územie, ktoré spomína Geograf Bavorský pod označením Est populus quem uocant Merehanos . Máme teda týchto Merehanov a Marhariiov na rieke Morave. Asi neublížim objektivite, keď poviem, že "pozorovateľ" videl "niečo", o čom možno tvrdiť, že to bolo minimálne svojím etnonymom (skôr však etnicitou ako takou) veľmi podobné, ba možno až identické, čo však ale napriek tomu vnímal ako nejakým spôsobom "rozdelené" na dve časti. V 30. rokoch 9. storočia Marhariiovia expandujú a pripájajú teritórium Merehanov.
Naskýtá se otázka, proč jsou mezi Marharii a Merehany Bulhaři. Předpokládat, že jde o jakési Moravany v povodí balkánské řeky Moravy, to vyvrací samotný podtitul Geografa, který zní "Popis hradů a území na severním břehu Dunaje", kdežto balkánská Morava leží jižně od Dunaje. Zároveň se ale jedná o sousedy franské říše, protože vzdálenější etnika jsou uvedena v druhé části spisku.
Třeštíkovo vysvětlení zní, že Merehani jsou Moravané připojení Mojmírem - jsou tedy sousedy franské říše jakožto součást říše velkomoravské, zároveň ale v něčem odlišní, pokud jsou jmenováni zvlášť. A vtěsnání Bulharů mezi oboje Moravany je možné vysvětlit tím, že Merehani mohli být dopsáni již do hotového textu, a pak by zbylo místo jen na konci. Anebo že Geograf měl jen vágní představu, kde mohou Merehani ležet, pouze věděl, že jsou částí Moravy, ale ne úplně stejní jako ti od řeky Moravy, takže podle Třeštíka to jméno znamená neco jako "Takémoravané". Že Geograf nevěděl přesně, kde Merehanos sídlí, je možno odvodit i od toho, že více franských pramenů dlouhou dobu nevědělo, jak pojmenovat a a přesně lokalizovat území, kde byla nitranská Wichingova diecéze..
Nebavili jsme se pouze o tomto, ale např. o Svatoplukově pomníku v Bratislavě a na něm o formulaci „Král starých Slováků“. Svatopluk byl vládcem Moravanů, resp. Velkomoravanů, už ne tedy Slovanů nebo Slovenů, jak dosvědčuje i kolega Jozef -Rado píše:
Teritórium Beheimare pripájajú podstatne neskôr, aj to len na krátky čas. Sám píšete "kdy se tamní obyvatelé časem dostali do područí českého státu, přešlo na ně označení Češi a většina tamního obyvatelstva se dnes hlásí k české národnosti." a máte v tom iste pravdu. Tak ale o čom sa tu potom vedie spor celý ten čas?
- tedy v r. 833 mojmírovská dynastie ustanovuje stát a zároveň gens (kmen) Moravanů.Jozef píše: Pred týmto obdobím ( ad 822 ) sú ako v teritóriu cca súčastnej českej Moravy, tak aj na celom strednom Dunaji v zdrojoch evidovaní iba Sloveni. Maravania teda do teritória cca súčastnej českej Moravy prišli koncom 8. storočia, čo je potvrdené zdrojmi, ale aj inými podpornými vedami historiografie a penetrovali sa, medzi tu, už dávno usadené obyvateľstvo pôvodných Slovenov. … pre Frankov boli pred týmto obdobím ( ad 822 ) Maravania Maravanmi a Sloveni Slovenmi, zmena v rozlišovaní nenastala dokonca ani ich "penetráciou", ale až po roku 833, keď Mojmír I, s podporou a súhlasom Frankov zinscenoval vnútroštátny prevrat.
Pokud je nositelem etnicity Velké Moravy vojenská elita, konkrétně dynastie Mojmírovců, tak tato elita beze stopy zaniká se zánikem VM r. 906/7. Elita dává kmeni i jméno – a to jméno znělo Moravané, nikoli staří Slováci – jméno je základem etnika i národa, Mojmír nebo Svatopluk se nemohli cítit starými Slováky, protože nemohli tušit, že jednou vznikne národ, který si dá jméno Slováci. Nebo jiný příklad - pokud teoreticky jednou vznikne společný československý národ, tak by nás dva mohl zpětně označit za "staré Čechoslováky".., odpovídá to dnešní situaci?, asi se tak necítíme ani jeden..
Kmen i stát Velkomoravanů zanikl - zmizela dynastie, která nepředala svou vládu dynastii jiné, jak tomu za příznivějších okolností bývá (jako v Čechách předali vládu Přemyslovci přes sňatek Lucemburkům nebo Jagellonci dynastickými dohodami habsburkům)
- zmizelo jméno (míněno na území dnešního Slovenska) a objevilo nové nebo staronové jméno Slováci. A to je podstatné, protože jestli jméno mizí, tak mizí i identita. Dostával jsem tady opakovaně ponaučení, že v 9. století už nebyli nějací nerozlišení Slované nebo Slovené, ale Moravané - a tato moravská identita na dnešním Slovensku po pádu Velké Moravy mizí, už se neobjevuje jméno Merehani a objevuje se Slovák.. Pokud je jméno Slovák odvozeno od jména Sloven, jak tvrdíte v jednom starším příspěvku, tak byla zapomenuta moravská identita a projevil se starší identita slovenská.. Pokud je jméno Slovák novější, řekněme vrcholně středověké, svědčilo by to též o zaniknutí identity moravské..
Mně to vychází tak, že pokud, cituji "zmena v rozlišovaní (= Moravanů od Slovenů) nenastala dokonca ani ich "penetráciou", ale až po roku 833, keď Mojmír I, s podporou a súhlasom Frankov zinscenoval vnútroštátny prevrat", tak další změna v pojmenování etnika na území dnešního Slovenska přišla s pádem VM, a sice k jménu staršímu - a tím ke starší identitě, než byla moravská, které se tím Slováci vzdali. V pramenech mizí Merehani apod., nastupují jména odvozená od Slovanů nebo Slovenů.. (resp. jaký je odraz jména Moravanů pro území dnešního Slovenska třeba v uherských pramenech?).
- zmizela stará centra, jejichž základy jsou objevovány pod zemí a hlavní hradiště typu Veligradu nebo i nejstarší hradiště z 8. století se nenacházejí na území slovenského státu, který si nárokuje nástupnictví. Na základech toho se nedá říci, že by velkomoravský stát byl slovenský, ale ani že dnešní slovenský stát je druhý velkomoravský..
K potvrzení teze o Velké Moravě jako státu ještě ne-slovenském se dá použít citát Martina Lacka; uvádím tohoto historika z důvodu, že se nedá podezírat z motivace, že by byl zaujatý proti slovenské státnosti, ale právě naopak: „4. marec 1939 bol – či sa nám to páči alebo nie – z historického hľadiska primárne štátoprávnym aktom, dňom vzniku prvého štátu Slovákov v dejinách. I keď samozrejme pod silným tlakom Hitlera." - http://zpravy.idnes.cz/dokument-otevren ... avarna_chu
Tvrzení, že obyvatelstvo Velké Moravy přešlo zčásti do Čech, do Uher, z menší části do Polska, a na Slováky tedy dědictví zbylo, se dá napadnout tím, jak jsem uvedl, že Velká Morava prostě zanikla a Slováci přejali identitu dřívější.. Ale bylo by to příliš rázné tvrzení, už vzhledem k tomu, jaké argumenty byly vzneseny z Vaší strany o přetrvávající tradici o VM na Slovensku.
Tezi o naprostém zániku VM bych změkčil tím, že pokud něco zahyne, nastupují zpravidla dědicové.., život pokračuje dál, něco nepřerušeně, něco zanikne, něco se rozdělí mezi více dědiců.. Velká Morava mohla zaniknout, ale ale ideje, to "nadnárodní", trvalo dál.., Pakliže jsem napsal, že slovenský stát není obnoveným státem velkomoravským, tak to vůbec nevylučuje dodat, že slovenský stát může být dědicem Velké Moravy.. A pak zase druhým dechem dodat, že veškeré ústrojí VM nepřešlo na Slovensko, ale zůstalo v českém státu - na velkomoravské Metodějovo arcibiskupství naprosto cíleně a vědomě navazovalo biskupství olomoucké, jak rozeberu níže.
K otázce dědictví píše Třeštík v knize Zápisník s. 142: "Pravdou totiž je, že nebyla (=VM) ani státem "Čechů", ani "Slováků". ... Velká Morava byla státem Moravanů a nikoho jiného." a na str. 145: "Ve Velké Moravě proto "koření" jak dnešní moravské etnikum, které občas projevuje snahy být národem, tak moderní slovenský národ, dotvořený vznikem samostatného státu, ne však národ český." Prostě hlásá nějakou třetí cestu, VM nemá být ani základem české státnosti, ale ani státem Slováků..
***
Jako společné dědictví VM pro Čechy, Uhry a Polsko předpokládá Třeštík fungování tzv. hradské soustavy, což je instituce, která měla zajišťovat správu země.. Její samotná existence je ale v Čechách mimo pražskou univerzitu zpochybňována. Další možná forma společného dědictví bude poněkud subtilnější, víc ideová, ale pokusy o její vyvrácení jsem ještě nezaregistroval.
Velká Morava se snažila o začlenění do vyspělejšího křesťanského světa, ale zároveň tak chtlěa činit jako rovnoprávný člen. Říše něco takového nechtěla připustit, trvala na tom, že křesťanská země patří v duchovních věceh papež a ve světských věcech císaři, tedy říšskému vládci.. papež a císař jsou "dvě poloviny Boha", a křesťan tedy musí být poddaným císaře.. Rastislav chtěl tuto ideu obejít tím, že by vybudoval vlastní církevní organizaci, nezávislou na Říši a hlavně na říšských arcibiskupstvích - arcibiskup jmenuje biskupy, a dosazoval by tak na Moravu svoje lidi, poslušné zájmům Říše.
Svatopluk tyto církevní nároky odmítl fakticky se zřízení moravského arcibiskupství, a ideově darováním Moravy svatému Petru, tedy Římu.. Tím obešel nároky říše na světskou vládu na Moravě. Tentýž postup zopakoval polský král Měšek r. 990, taktéž daroval zemi svatému Petru..
Císař Oto III. r. 1000 odmítl ideu, že pokřtěná země musí být poddanou říše, a to tak, že se osobně účastnil založení arcibiskupství v polském Hnězdně. Polsko a Uhersko v té době získaly jak arcibiskupství, tak z rukou Oty královský titul - Čechy by tak dostaly též, ale zuřila tam politická krize. Všechny tři země by tak s¨dosáhly toho, co chtěla Velká Morava, tedy členství v křesťanské Evropě za pokud možno rovného, v každém případě ale samostatného postavení.. Je to pravda idea, která se těžko dokazuje, protože známe nějaké výsledky, který se udály pravděpodobně díky této ideji, ale konkrétní důkazy podat nelze..
Hmatatelnější doklady moravského dědictví lze vidět v případě zavádění do Čech a církevní organizace. K Velké Moravě se hlásí Kristiánova legenda z konce 10. století - o stáří legendy se vedly dost dlouho diskuse, část historiků ji právě nejvíce kvůli akcentování velkomoravského významu kladla do doby pozdější.. Kristián zdůrazňuje přijetí křesťanství z Moravy. Bořivoje pokřtil Metoděj, poslal mu i kněze Kaicha, který se ubytoval na Levém Hradci. Velkomoravskou tradici mělo zdůraznit to, že právě na Levém Hradci byl r. 982 provolán biskupem sv. Vojtěch. Levohradecký kostel stojící na základech vůbec prvního českého kostela nese dodnes zasvěcení svatému Klimentovi - jeho ostatky přinesly s sebou na Moravu Cyril s Metodějem a nejstarší přemyslovské kostely nesou často toto zasvěcení, dodnes stojí kostel ve Staré Boleslavi, další byly na hradištích na Tětíně, ve Lštění, na Vyšehradu.
Nejstarší kostely nesou znaky velkomoravského stylu. Základy nejstaršího kostela na pražském Hradě mezi druhým a třetím nádvořím vycházejí z moravských předloh. Jediná, alespoň zčásti zachovalá stavba z období Velké Moravy je rotunda v Budči, a rotundy pocházejí právě z Moravy. Podle církevní architektury se dá i odhadnout, jaká byla aktuální zahraniční orientace Přemyslovců - pří orientaci na říši se staví kostely podle saského stylu, viz bazilika sv. Jiří na pražském Hradě, při odklonu od říše se staví rotundy, viz rotunda stavěná sv. Václavem, když ještě nebyl poddán Jindřichovi I.
Jako nepopiratelný vliv velkomoravské kultury v Čechách slouží staroslověnské církevní texty - první a druhá staroslověnská legenda o sv. Václavovi, myslím že Pražské zlomky a další. Staroslověnské písemnictví rozvíjel v 11. století klášter v Sázavě. Dá se předpokládat, ale nejsou přímé důkazy, že část Metodějových žáků vyhnaná Svatoplukem odešla do Čech.
Český stát navazoval vědomě na velkomoravskou církevní tradici v podobě moravské církevní organizace. Vedle biskupství v Praze se snažil prosaqdit zřízení, resp. obnovu biskupství (a ideálně arcibiskupství) na Moravě. K r. 976 pochází zmínka o moravském biskupovi, který se s biskupem pražským účastnil synody v Mohuči. Je to jediná zmínka, není známé ani jméno moravského biskupa, ale co je důležité, je jméno biskupovy diecéze - (arci-)diecéze se jmenovaly vždy podle města - mohučská, pražská, nitranská, pasovská.., ale tady je "moravská", snad jako doklad, že navazuje na velkomoravskou.. I Měšek r. 990 daroval sv. Petru "Hnězdno s jeho příslušenstvím", čímž myslel celé tehdejší Polsko, a toho r. 976 se objevuje opačný důraz - na zemi místo na sídlo biskupa..
K tomu píše M. Wihoda v Moravě v době knížecí (s. 100): "Dušan Třeštík rozpoznal, že pro české Boleslavy bylo od počátku důležitější moravské biskupství, přičemž Libor Jan doložil, že moravská diecéze navazovala na velkomoravskou, sice přerušovanou, přesto až do r. 900 sahající tradici." Literaturu od L. Jana nemá,, spoléhám se tedy na to, že Wihoda takto veřejně v odborné knize neodkazoval chybně.. Tradice dnešního olomouckého biskupství skutečně uvádí jména biskupů až k Velké Moravě, což není jinde doložitelné, ale pokud nám jde o vědomé přihlášení se k odkazu velkomoravské církevní struktury, tak to potvrzuje.
Moravská církev nejedná primárně národně, ale územně - i křesťany na dnešní Moravě bude více zajímat to, že šlapou po stejné zemi, jako kdysi chodili Cyril s Metodějem, a nebude je zajímat tolik vznik pražského biskupství.. Oslavy příchodu věrozvěstů na Velehradě tak patří myslím plným právem pod režii moravské církve, tedy olomouckého biskupství.. Protože je Olomouc součástí české církve, tak alespoň nějaký odlesk padne i na českou církev jako celek..
Pak lze diskutovat o možném příbuzenství Přemyslovců a Mojmírovců ( http://www.e-stredovek.cz/forum/viewtop ... iti#p56478 ); o velkomoravských nálezech na pražském Hradě - buď byly ypřímo z VM, nebo z pražské dílny, která je vyráběla; o velkomoravských nálezech v hrobech elity, asi jako doklad sňatků elity obou etnik; o velkomoravských nálezech na Libici a Kouřimi, kudy vedla haberská cesta z Čech na Moravu (a napadlo mě, že Libice je jako jediné slovanské hradiště v Čechách postaveno u ústí řeky, jak byl budována hradiště na Moravě, ale přímý vliv se samozřejmě takto dokázat nedá).
***
Chtěl bych to povídání o dědictví Velké Moravy shrnout do jednoho obrazu - existoval jeden šlechtický rod, který měl rodové sídlo. Svoje majetky rozšiřoval, jedna větev rodu tak dostala do dědictví sídlo na východě, které bylo kdysi dobyto jedním předkem. Jiní potomci se přiženili do jiných rodů na západě a jejich potomci převzali identitu místní..
Pak přišla katastrofa, nepřátelé dobyli staré rodové sídlo a nic z něj nezbylo. Sídlo na východě dobyli také a nastěhovali se do něj. Východní rodová větev si zachovala vzpomínky na slavnou dobu vlády svého předka, vypráví si o něm legendy dodnes. Staré rodové jméno ale nemá, má nové nebo staronové, o tom se vedou spory. Západní větev se asimilovala s místními, potomci ze smíšených manželství se přihlásili k místní historii, ale když padlo ono staré rodové sídlo, část jeho lidu sem přišla a přinesla s sebou nějaký movitý majetek - peněžní bohatství se už nedá dohledat, ale duchovní ano, přišli vzdělanci a s sebou měli knihy nebo alespoň znalosti, které mohli pěstovat a šířit dál.. A po vyhnání nepřátel ze starých rodových sídel tam začali obnovovat církevní organizaci.
Mluvíme celou dobu o dědictví, o dědictví po zmizelém rodu, které se dělilo - starý rod, staré jméno, celý ten starý celek bezezbytku zanikl, rod vymřel.., dědictví bylo přerozděleno mezi rody nové..
Pane Rado, mám na Vás dvě otázky. Můžete vzít také takový obrázek jako shrnutí a potom druhá otázka, jaké změny v něm chcete udělat.
***
Postoj českého státu k Velké Moravě se vyvíjel. Kosmas Velkou Moravu více méně ignoruje - právě to se vzalo jako argument proti pravosti Kristiána, protože jeho důraz na Velkou Moravu Kosmas jakožto hlavní pramen nepotvrzuje. Ale ono to naopak časově zapadá, pokud vezmeme v úvahu, že Kosmas psal v době, kdy už došlo k rozkolu katolické a pravoslavné církve, a cyrilometodějskou tradici rozvíjely státy pravoslavné, nejvíce Bulharsko. To předznamenalo odstup od velkomoravské tradice i v církevní věcech, kde býval vztah
nejintenzivnější..
Na staroslověnskou tradici navázal Karel IV., když pozval tyto mnichy do kláštera Na Slovanech na Novém městě pražském. Kronikář Přibík Pulkava z Radenína napsal, že Svatoplukovo království bylo císařem přeneseno na Přemyslovce, ale dále se tento přístup nebyl rozvíjen (i když se něj okrajově snažil i předtím Přemysl Otakar II.)
Během vytváření moderního českého národa se Velké Moravě věnoval František Palacký. Nepsal, že by byla státem českým, ale považoval ji za stát slovanský, který zasadil do koncepce obecného boje mezi Slovany a Germány, jehož konkrétní pokračování pak mělo probíhat jako boj Čechů s Němci. Tato teze má asi tak dva dopady na české historické povědomí, jednak ta moje tvrdošíjnost, že Velkomoravany jsem považoval za „ještě nerozlišené Slovany“, aniž bych vnímal nastartovanou moravskou etnogenezi.
Druhá věc je, jak se na Velkou Moravu stále dívá jako prizmatem konkurence Slovanů a Germánů, jako jsou německy mluvící lidé znázorňováni jako škůdci - i v letošním filmu o Cyrilovi a Metodějovi, bavorští kněží hrozí peklem, zatímco věrozvěsti ukazují přívětivou tvář křesťanství, nebo hned první scéna, kde jsou uvedeni bavorští kněží stylem, že se křižují, a jak vedou pohyb zleva doprava, tak zazní v hudebním pozadí tasení meče..
Odkazy na staroslověnské písemnictví posloužily potřebám panslavismu, který se v českých podmínkách orientoval na carské Rusko. Na to navázal Eduard Beneš, když navazoval spojenectví se Stalinem proti nebezpečí hitlerovského Německa.
Největšího zájmu dosáhla Velká Morava v komunistickém Československu. Mimo zmíněné vzájemnosti Čechoslováků a Rusů se to promítlo do ústavy r. 1948, kde v preambuli stálo, že „Velká Morava byla prvním společným státem Čechů a Slováků“.
Dalším důvodem zájmu bylo od padesátých let odkrývané netušené archeologické bohatství, které nabídlo obrázek mnohem kulturnějšího i mocnějšího státu, než jak se dalo vyčíst z písemných pramenů.
Archeologie se navíc komunistické ideologii jevila správná i metodologicky, protože studium arch. pramenů je více materialistické než studium pramenů písemných – do nich se promítají zájmy autora, někdy nechtěné, ale podle komunistů nejvíce ty chtěné, které vycházely z třídních hledisek Takový Kosmas napsal podle komunistů dílo obhajující vládu feudálních Přemyslovců, a k čemu to takovému komunistovi je.. naopak archeologický pramen není nijak zavádějící, vypovídá jen sám o sobě bez nějakých skrytých vedlejších úmyslů..
Dnes se na tradici Velké Moravy v Čechách hledá asi nejvíce kultura, staroslověnské písemnictví a etablování křesťanství; k tomu ono nadnárodní pojetí hledající ve Velké Moravě nějaké společné prvky dnešních středoevropských států, a v kontrastu s tím postoje moravských národovců, kteří dědictví Velké Moravy hodlají omezit pouze na jižní Moravu, kde se nacházela velkomoravská centra.
***
Pro Franky mohli být Moravany, ale jak se nazývali sami, tam nechci tvrdit nic striktně. Protože Slované v tehdejších Čechách se ve franských pramenech objevují pod jmény jako Boemové, Beuvenedi (Venedi ze země Beu), což jsou všechno jména odkazující na latinské jméno Čech Bohemia. Ale tito Slované se nenazývali Bohemové, ale Češi (nebo nějakým starším tvarem tohoto jména).Jozef píše:Nesúhlasím, pre Frankov boli pred týmto obdobím ( ad 817, 822 ) Maravania Maravanmi a Sloveni Slovenmi, zmena v rozlišovaní nenastala dokonca ani ich "penetráciou", ale až po roku 833, keď Mojmír I, s podporou a súhlasom Frankov zinscenoval vnútroštátny prevrat.Ingolf píše: Pro tehdejší Slovany na území Moravy byl Mojmír vládcem, pak je otázka, jak se sami nazývali, v cizích pramenech je jméno Moravani..
Ve výše jmenovaném Geografovi bavorském jsou Češi uvedeni jako Beheimare a za nimi Moravané jakožto Marharii. Beheimare jsou odvozeni od geografického jména země, tak mě napadlo, jestli i Marharii nejsou odvozeni od geografického jména řeky.