Cizinci na trůnech - nástup nových dynastií

[Katerina]

Na toto téma mě přivedla snad (ještě nedokončená) diskuse o "cizáku" Lucemburkovi na českém trůně. Byli i jiní panovníci, kteří usedli na "cizí" trůn, at už ho uvolnilo vymření domácí dynastie nebo něco jiného ? A jak byli hodnoceni v zemích, kde panovali - svými současníky nebo i z pohledu historiků dnes. Pojdme se podívat, které další panovníky naleznem a jak byli hodnoceni. Možná to vůbec nebyl obvyklý trend.
A nemusíme se nutně omezovat pouze středověkem - i když preferujeme.
Na rozjezd mě napadá již krátce diskutované působení Přemyslovce Václava II. na polském trůně, (epizoda jeho syna Václava III. na uherském trůně byla příliš krátká na nějaká hodnocení) , ale co třeba Anjouovci. Nebo Vilém Dobyvatel .

Jako bonus ještě navrhuji "podtéma" žen - vládkyň a jejich přínos pro země , kam se přivdaly. (nemůžeme samozřejmě hodnotit všechny, ale ty, která at už v dobrém či špatném nějak vynikly). Napadá mě např. Dagmar Dánská.

[Ježek]

Vilém Dobyvatel celou svoji vládu (k. r. 1087) lámal oposici složenou z anglických pánů, ale i normanů. Jenže jeho panování je hodnoceno kladně. Přiblížil uspořádání v Anglii ryzímu lennímu systému, nechal pořídit Knihu posledního soudu, soupis majitelů všech pozemků - jako první v Evropě. Tím získal instrument pro vybírání daní a posloužila i v majetkoprávních sporech.

Byl to hazardér, ale jeho risk mu perfektně vyšel. Jeho synové tak schopní již nebyli, ale dokázali udržet Anglii mezi elitou.

[jur]

Jagiellonska dynastie na polskem a litevskem trunu vladla od 1386 do 1572. Byl to Zlaty vek polsko - litevske unie.

Erb Jagiellonów :



Zeme, ve kterych vladli Jagiiellonowie, v roce 1490 :


Kazimierz Jagielloñczyk (1427 - 1492) v turnajovem obleceni :

[Katerina]

Karel Robert z Anjou - princ vedlejší větve francouzských králů opíral svůj nárok o uherský trůn o svou matku Marii, která byla Arpádovna , sestra krále Ladislava IV. Ale cestu k trůnu neměl vůbec lehkou.
Zkusil to ještě za života poseldního Arpádovce - Ondřeje III., ale uherská šlechta ho neuznala.
Po smrti Ondřeje III. byl dokonce ostřihomským arcibiskupem korunován na uherského krále - bohužel pouze replikou svatošptěpánské koruny a nikoliv v tradičním korunovačním městě Stoličném Bělehradě, ale v Ostřihomi, a opět většina uherské šlechty se nedostavila. Místo toho začala hledat někoho jiného, a zde Přemyslovci nezaváhali , přestože se dále hlásili i Wittelsbachové.
Václav III. se tak ve 12 letech stává na krátko uherským králem, a Karel Robert čeká dál a nevzdává se, což v podstatě vedlo k pádu české moci v Uhrách. Václav III. rezignuje na titul uherského krále a předává ho včetně korunovačných klenotů Otovi Bavorskému.
I když si tehdy Karel Robert své postavení v Uhrách upevnil, musel dále bojovat o své uznání až do roku 1310, kdy byl potřetí, a tentokrát už zcela legitimně korunován na uherského krále.

[Viola]

Karel Robert z Anjou - princ vedlejší větve francouzských králů opíral svůj nárok o uherský trůn o svou matku Marii, která byla Arpádovna , sestra krále Ladislava IV. Ale cestu k trůnu neměl vůbec lehkou.

Jenom drobnost - babičku Marii . Ale jinak jsi to napsala moc hezky.

[Viola]

Byli i jiní panovníci, kteří usedli na "cizí" trůn, a už ho uvolnilo vymření domácí dynastie nebo něco jiného...

Zajímavé je, jaký byl důvod, který měl toho kterého nového panovníka opravňovat k usednutí na uprázdněný trůn. Většinou to bylo příbuzenství (přes matku), sňatek s dcerou nebo sestrou posledního krále - "dědičkou", ale jindy, když zájemce nemohl sehnat takový vztah, odvozoval to různými způsoby - třeba přes další příbuzné (no, v zásadě tou dobou byli mezi evropskými vládci příbuzní skoro všichni, takže nebyl problém ho najít ).

U nás taková situace nastala vlastně třikrát - a většinou (s výjimkou Rudolfa Habsburského - Kaše) se to řešilo sňatkem s "dědičkou" - Anna a Eliška Přemyslovny, Alžběta Lucemburská a Albrecht Habsburský, Anna Jagellonská a Ferdinand H. Zajímavé také je, že okolo poloviny 14. století se objevuje nový jev, a to odkaz země někomu jinému nebo smlouva s jiným vládcem, který měl po smrti posledního mužského potomka nastoupit buď sám, nebo jeho syn ze svazku s dcerou nebo sestrou posledního mužského potomka (např. Václav IV. takto zdědil Svídnici po své matce).

[Dagmar]

Jako bonus ještě navrhuji "podtéma" žen - vládkyň a jejich přínos pro země , kam se přivdaly. (nemůžeme samozřejmě hodnotit všechny, ale ty, která at už v dobrém či špatném nějak vynikly). Napadá mě např. Dagmar Dánská.

Anna Lucemburská
/*11.7.1366 - †7.6.1394/ dcera Karla IV. a Elišky Pomořanské byla r.1382 provdána za Richarda II.Plantageneta, anglického krále. Sňatek byl politickým aktem, ale přesto bylo manželství Anny a Richarda zřejmě šastné, leč zůstalo bezdětné. Královna Anna byla už svými současníky hodnocena jako dobrá,vlídná a laskavá. Je o ní známo, že "spory usmiřovala,nesvorné upokojovala, mírným přála a za zarmoucené prosila". Pověst "dobré královny" (Good Queen Anne) provází Annu Českou v Anglii dodnes.

[Greywolf]

Zikmund Lucemburský

Cizinci na trůnech :

Zikmund Lucemburský ... *15.2.1368 - †9.12.1437, od roku 1387 uherský král, od roku 1411 římsko-německý a od roku 1436 český král, od roku 1433 římský císař. Syn Karla IV. a Alžběty Pomořanské.

Nástup nových dynastií :

Zemřel bez dědice, takže jeho poměrně dlouhé panování nevedlo k nástupu nové dynastie z jeho krve na uherský trůn.

[Greywolf]

Dobrava

( Dubravka), dcera českého knížete Boleslava I., provdána za polského knížete Měška, matka Boleslava I. Chrabrého.

Od jejího příchodu do Polska kolem roku 965 se datuje přijetí křesanství v Polsku. Pohanský kníže údajně přijal křesanství těsně před vstupem do manželství s Dobravou. Byla to tedy první křesanská kněžna v pohanském Polsku.

Cizinci na trůnech :

Dobrava ... dcera knížete Boleslava I. (Českého)

Nástup nových dynastií :

Piastovci ... První historicky doložený piastovský kníže: Měšek I. († 992)

[gazan]

V současnosti by se dalo říct, že snad na žádném ještě fungujícím trůnu nesedí místní rod. Snad jedině Lichtenštejnové.
Norskými Glücksburky počínaje, španělskými Bourbony konče. Asi nejkřiklavějším příkladem je pak Velká Británie. Jakoby zde platilo heslo, že doma není nikdo prorokem.

[slavicekvac]

V současnosti by se dalo říct, že snad na žádném ještě fungujícím trůnu nesedí místní rod. Snad jedině Lichtenštejnové.
Norskými Glücksburky počínaje, španělskými Bourbony konče. Asi nejkřiklavějším příkladem je pak Velká Británie. Jakoby zde platilo heslo, že doma není nikdo prorokem.

Jak je to s Beatrix a novým králem Nizozemí?

[Katerina]

V současnosti by se dalo říct, že snad na žádném ještě fungujícím trůnu nesedí místní rod. Snad jedině Lichtenštejnové.
Norskými Glücksburky počínaje, španělskými Bourbony konče. Asi nejkřiklavějším příkladem je pak Velká Británie. Jakoby zde platilo heslo, že doma není nikdo prorokem.

Jak je to s Beatrix a novým králem Nizozemí?

Dneska se mění .. náš holandský šéf má volno , včera nám o tom povídal ... že prý mění královnu za krále ..

je to oranžsko- nasavská dynastie a vládne od 19. století

[gazan]

No, pokud to vezmete po otci, pak je nový panovník z meklenburského rodu von Amsberg !
A jejich první známý předek byl nějaký Jürgen Amtsberg, obyčejný meklenburský kovář ! Takže, řečeno bolševicky, má dělnický původ. To byl fór, samozřejmě.
A s našimi zeměmi ho spojuje pokrevní příbuzenství s moravskými a českými rody, a to přes Jana Jetřicha z Kunovic, jak jsem již jinde uváděl.
Vive le roi !

[Rubáš z Hrádku]

V současnosti by se dalo říct, že snad na žádném ještě fungujícím trůnu nesedí místní rod. Snad jedině Lichtenštejnové.

Ale kdepak. Lichtenštejni jsou původem rakouský rod, zčásti již od doby Přemysla Otakara II. usídlený na Moravě. Roku 1608 byli povýšeni do stavu říšských knížat. Vzhledem k mnoha pobělohorským povýšením do knížecího stavu se v Říši zvedl odpor. Staré říšské rody nakonec povolily vstup "nových " knížat na říšský sněm, ale za podmínky příslušného životního stylu, reprezentace a hlavně ZISKU SVOBODNÉHO ŘÍŠSKÉHO MAJETKU. Lichtenštejni tedy koupili kolem roku 1700 svobodné říšské panství Schellenberg a sousední hrabství Vaduz. Za dalšího knížete bylo toto spojené území povýšeno na suverénní říšské knížectví a pojmenováno podle majitelů -knížectví Lichtenstein. V rámci jejich majetku bylo ale prakticky bezvýznamné.
Mimochodem první Lichtenštejn knížectví navštívil až roku 1842!!

[Viola]

Zajímala by mě jedna věc - v našich zemích, ale obecně ve středověké Evropě v případě vymření panovnické dynastie nebyla většinou pevně stanovena pravidla pro nástup dcer či sester posledního panovníka. Obecně však pretendenti takových trůnů od těchto žen svůj nárok odvozovali. V případě sňatku s nimi však fakticky vládli tito manželé, nikoliv dědičky (pokud mohu tohoto slova použít). Situace se mění v raném novověku (napadají mě příklady ze Španělska, tedy Kastilie po smrti Isabely Kastilské, nebo z tudorovské Anglie). V křižáckých státech však byla situace odlišná, manžel dědičky, která byla za dědičku opravdu považována, byl považován jen za manžela panovnice, nikoliv přímo za panovníka. Jakto? Proč v tom byl rozdíl?

[Katerina]

Zajímala by mě jedna věc - v našich zemích, ale obecně ve středověké Evropě v případě vymření panovnické dynastie nebyla většinou pevně stanovena pravidla pro nástup dcer či sester posledního panovníka. Obecně však pretendenti takových trůnů od těchto žen svůj nárok odvozovali. V případě sňatku s nimi však fakticky vládli tito manželé, nikoliv dědičky (pokud mohu tohoto slova použít). Situace se mění v raném novověku (napadají mě příklady ze Španělska, tedy Kastilie po smrti Isabely Kastilské, nebo z tudorovské Anglie). V křižáckých státech však byla situace odlišná, manžel dědičky, která byla za dědičku opravdu považována, byl považován jen za manžela panovnice, nikoliv přímo za panovníka. Jakto? Proč v tom byl rozdíl?

Hmm , zajímavá otázečka .. původně jsem měla takovou malou hypotézičku - zda by to nemohlo být proto, že většina alespoň těch prvních panovníků v těchto státech byla normanského , nebo italo-románského původu , a jestli v tom tedy nehrálo roli vnímání ženy u vikingů. Ale když jsem se na to letmo koukla , je to blbost , protože postavení ženy u vikingů bylo sice v některých aspektech silnější než jinde ale taky to nebylo nic růžového a hlavně to neplatilo pro následnictví. Takže severská stopa se ukázala jako slepá

[slavicekvac]

Zajímala by mě jedna věc - v našich zemích, ale obecně ve středověké Evropě v případě vymření panovnické dynastie nebyla většinou pevně stanovena pravidla pro nástup dcer či sester posledního panovníka. Obecně však pretendenti takových trůnů od těchto žen svůj nárok odvozovali. V případě sňatku s nimi však fakticky vládli tito manželé, nikoliv dědičky (pokud mohu tohoto slova použít). Situace se mění v raném novověku (napadají mě příklady ze Španělska, tedy Kastilie po smrti Isabely Kastilské, nebo z tudorovské Anglie). V křižáckých státech však byla situace odlišná, manžel dědičky, která byla za dědičku opravdu považována, byl považován jen za manžela panovnice, nikoliv přímo za panovníka. Jakto? Proč v tom byl rozdíl?

Historicky fixovaná změna byla Alžběta v UK, a to podle mě mělo vliv na ostatní a má dodnes při změnách nástupnických zákonů v konstitučních monarchiích.
Středověk podle mne ztotožňoval panovníka s Kristem, a proto žena nemohla být vládnoucí osobou.

[Viola]

Historicky fixovaná změna byla Alžběta v UK, a to podle mě mělo vliv na ostatní a má dodnes při změnách nástupnických zákonů v konstitučních monarchiích.
Středověk podle mne ztotožňoval panovníka s Kristem, a proto žena nemohla být vládnoucí osobou.

Předtím ještě Marie. Ale tam to možná prostě vyplynulo - za prvé Marie nebyla vdaná ani v době úmrtí Jindřichově, ani při Edvardově. Navíc když se začal řešit její sňatek, vyvolalo to vlnu nevole; konkrétně Filip Španělský u protestantů, ale dá se předpokládat, že nějaký protestant u katolíků. To se zřejmě prohloubilo ještě za Alžběty. ve 12. či 13. století v Zámoří samozřejmě o žádné reformaci nemohla být ani řeč, a navíc se předpokládalo, že královna má nebo bude mít manžela.
Jenže tím jsme vůbec nevyřešili tu mou otázku.

[slavicekvac]

Historicky fixovaná změna byla Alžběta v UK, a to podle mě mělo vliv na ostatní a má dodnes při změnách nástupnických zákonů v konstitučních monarchiích.
Středověk podle mne ztotožňoval panovníka s Kristem, a proto žena nemohla být vládnoucí osobou.

Předtím ještě Marie. Ale tam to možná prostě vyplynulo - za prvé Marie nebyla vdaná ani v době úmrtí Jindřichově, ani při Edvardově. Navíc když se začal řešit její sňatek, vyvolalo to vlnu nevole; konkrétně Filip Španělský u protestantů, ale dá se předpokládat, že nějaký protestant u katolíků. To se zřejmě prohloubilo ještě za Alžběty. ve 12. či 13. století v Zámoří samozřejmě o žádné reformaci nemohla být ani řeč, a navíc se předpokládalo, že královna má nebo bude mít manžela.
Jenže tím jsme vůbec nevyřešili tu mou otázku.

Ztotožnění vládce s Kristem fungovalo již u Normanů, neboli pokřtěných Vikingů, usazených v Normandii pod vedením Rolla ( Ralfa ), jejich prvního křesťanského dux. Dále přes Viléma dobyvatele etc. Jestli to jen potvrzovalo praxi Vikingů ( možná Varjagů ) křesťanským výkladem, to klidně může být to, čemu dnes církev říká inkulturace Biblická dělba Krista a jeho matky Panny Marie má celkem racionální jádro i pro světskou moc a dělbu mezi muže a ženy. Rozhodně ne v neprospěch žen ! Bůh stvořil člověka jako muže a ženu. MUŽ odejde od rodičů a přidrží se ženy a budou jedno tělo a jedna duše. Co Bůh spojil, ať člověk nerozlučuje.
Dobré pochopení rolí uznávají i psychologové a psychiatři za dobré pro funkci manželství a v tom to smyslu i společnosti. Velmi to vyhovovalo těm, kterým se dnes říká Hiberno-saxon misie. Patrik, Columba starší, Willibrod, Bonifacius etc. Ti to dostali do Evropy karolinské i pokarolinské. Včetně českých zemí prostřednictvím saských klášterů, například Echternach, Korwey, Reichenau, Regensburk. Rozhodně to nebyl model cizí Byzanci, takže CM misie v tom neměla žádné odchylky.

[Ingolf]

Vikinské právo přiznávalo pokračování rodu nejstaršímu synovi, včetně práva na celý rodový majetek. Dcery byly zajištěné pobytem na rodovém statku nebo dvoru a pak u manžela. Právě vyloučení druhorozených synů z dědictví patřilo asi k jedněm z příčin vikinské expanze, druhorození se vydali hledat majetek nebo půdu jinam.. Stejné právo zachovali i Normani v Normandii, takže druhorození synové využili křížových výprav k tomu, aby v Palestině hledali půdu, kde by se mohli usadit.. Že pak křížové války vedení Normany vypadaly spíš jako vikinský nájezd než jako bohulibý čin, to jako jo.. Dědictví po ženské linii ve křižáckém státě tedy podle mne nevychází z vikinského práva.

V Rakousku bylo nástupnictví po ženské linii uzákoněno tzv. Pragmatickou sankcí Karla VI. r. 1713. Karel to udělal pod dojmem vymření španělské větve Habsburků r. 1700 (poslední král Karel II. nezanechal žádného potomka) a pod vlivem válek o španělské dědictví, které skončily právě r. 1713 (do Španělska tak nastoupili za cenu velkých ústupků francouzští Bourboni). Karel VI. vynaložil dost diplomatického úsilí, aby Pragmatická sankce byla uznána. Sankci přijaly všechny zemské sněmy monarchie, ve 30. letech i říšský sněm v Řezně a Velká Británie. Z toho bych soudil, že ženské následnictví představovalo v Karlově pohledu potencionální riziko, že ho někdo bude chtít zpochybnit a uzurpovat si rakouský trůn sám.
Naplnění došla sankce r. 1740 po Karlově smrti, kdy nastoupila jeho dcera Marie Terezie jakožto císařovna, její manžel byl právě hlavně manžel císařovny (i když titul římského císaře měl taky, tam už nevím, jestli byl právně rovnocenný s císařovnou nebo jak to měli).