Jiøí Motyèka píše:Markéta Maultasch (také bychom volně mohli přeložit "Otlemená") obdržela svůj pejorativní přídomek později a s velkou mírou pravděpodobnosti vnikl na základě jejího "nerovného" svazku s Janem Jindřichem. Nespekulujme, zda ho mají na svědomí sami Lucemburkové. Nerovnost onoho sňatku nebyla dána řekněme nerovností urozeností manželů, ale úplně něčím jiným. V prvé řadě to byl věkový rozdíl 4 let v neprospěch Jana Jindřícha. Vedle krásné, smyslné, vyspělé a enormě sexuálně náročné Markéty, ženy s plnými smyslnými rty musel subtilní Jan vypadat jako vedle matky, která ho měla v dívčím věku. Impulzívní Markéta s vysokými sexuálními nároky se pro v této oblasti nezkušeného Jana stala neřízenou střelou. Jan Jindřich se své manželky spíše obával, než aby ji miloval a těžko k ní nacházel cestu a v podstatě ji ani nikdy nelezl a nikdy nalézti nemohl. Markétiny neuspokojené nároky v posteli hraničící až se sexuální zvrhlostí přerůstaly nejprve v pohrdání manželem a v jeho ponižování spojené s primitivním a ironickým despektem eroticky neukojené ženy. Tento "vztah" zanedlouho nutně musel přerůst v nebetyčnou nenávist Markétinu vůči něsastnému Janovi Jindřichovi. V době plné předsudků manželé neměli možnost se poradit se sexuologem a lež o Janově impontenci byla na světě...Viola píše:...Údajně vůbec nebyla ošklivá, spíš smyslná, ...
Neuraž se, ale tohle hodnocení mi přijde poněkud románové Máme nějaké doklady o jejím nezřízeném a skandálním sexuálním životě, jak ho tu naznačuješ? V době, kdy došlo k "rozchodu" s Janem Jindřichem (Spěváček udává 2. listopadu 1341) nebyla vládnoucí panovnicí - byla to domácí šlechta, která iniciovala tento rozchod kvůli výhodnějšímu politickému spojení s Witelsbachy. To že uměli svou paní a dědičkou vévodství a hrabství manipulovat a jako záminku použili jejich věkový rozdíl je věc druhá. Ale nakolik bylo tehdy takové spojení vyjímečné? Jak bychom hodnotili z dnešního psychologického pohledu tehdejší sňatkovou politiku, která běžně spojovala děti, nebo naopak dospělé s dětmi do svazku manželského? Jako historik považuji takový pokus o hodnocení za irelevantní.
Právní kroky k rozvodu ze strany Ludvíka Bavora viz. RBM IV č. 1046 str. 421-422. Prolucemburský papež Benedikt XII. pak k vyšetření onoho manželského problému ustanovil aquilejského patriarchu Bertranda, k němuž se Jan Jindřich pod ochranou Tagena z Villanderu uchýlil. (podrobněji: SPÌVÁČEK, J. Karel IV. 1. vyd., Praha: nakladatelství Svoboda, 1979, s.154-157).
K přezdívce Maultasch – v souboru kronik doby Karla IV. jsem ji nedohledal a není ani ve Vita Caroli, přesto se mi nezdá, že by se tato přezdívka objevila až po její smrti. Takových vladařů, kteří dostali přízvisko až po smrti je v historii poměrně málo (viz. Svatý Václav, Ludvík Svatý), ale to je samozřejmě toliko má domněnka