Weber, Max: Protestantská etika a duch kapitalismu

[Ježek]

Jedna z prvních větších prací výzmnamného sociologa, dnes již téměř 100 let staré dílo.
Weber nejdříve popíše své pojetí kapitalismu, v kontradikci k feudální a mimoevropské ekonomice. Pro jeho kapitalismus je typické neustálé zvyšování zisku investicemi. K dosažení je třeba volná pracovní síla, oddělení domácností od výrobních prostor a především volný trh (laisez faire).
Autor uznává, že různé diskriminované skupiny obyvatelstva, které se nemohou účastnit veřejného života a sloužit státu, se angažují v ekonomice (v dnešní Číně omezování lidských svobod stimuluje hospodářský rozvoj), snaží se nicméně dokázat, že hlavním stimulem jsou samotné aspekty protestantské věrouky (zaměřuje se především na Kalvínisty, Pietisty, Metodisty a Babtisty). Protestanské církve neznají kontemplativní život v klášteře, zahálka je pro ně smrtelným hříchem - což má vést k zvýšené pracovní aktivitě. Problémem není poté práce jako u katolíků (buďte jako tažní ptáci x kdo nepracuje, ať nejí), ale co dělat s plody práce (zde se mohou nabízet neustálé reinvestice do podnikání na úkor luxusního zboží).
Kritika může mít mnoho bodů - přecenění náboženské motivace obecně na jedné straně, spojení kapitalismu s protestantismem a katolictví se stagnací. Kritisovat lze i konkrétní části argumentace - autor se opírá o argumenty především z 18. století, neřeší případ vyspělých protestantských zemí v 16. století (Nizozemí, Švýcarsko), kde naopak průmyslový pokrok mohl být příčinou přijetí reformovaných denominací (tedy zcela obráceně).
Závěrem lze konstatovat, že kniha přináší řadu podnětných myšlenek (ač ne přijatelných), o to více zamrzí, že v našem prostředí zůstává relativně neznámá a nevypukla diskuse k ověření nebo vyvrácení nabízených stanovisek na domácím materiálu - přímo se nabízí výzkum na jedné straně Jednoty bratrské, na druhé straně ekonomicky úspěšných Habánů.

[Ingolf]

Protestanské církve neznají kontemplativní život v klášteře, zahálka je pro ně smrtelným hříchem - což má vést k zvýšené pracovní aktivitě. ...
Kritika může mít mnoho bodů - přecenění náboženské motivace obecně na jedné straně, spojení kapitalismu s protestantismem a katolictví se stagnací.

Asi už rok mám rozpracovaný článek, kde se mj. zabývám přerodem středověku do novověku právě na základě přerodu mentality katolické do protestantské, ze které vychází kapitalismus. Katolictví je sociální, chudák je člověk hodný péče, obzvláště je-li nějak handicapovaný, takže se nemůže uživit vlastními silami. I bezdomovec je hodný péče, katolická charita provozuje v Čechách stacionáře pro bezdomovce; mám jen podezření, že je tam nevyřčený motiv hledat lidi, kteří spadli na dno, aby se jim nabídla pomoc nejvyšší, což je v katolické mentalitě konverze.., člověk spadlý na dno je tyopickým objektem v hledáčku církví i sekt.. Bohatství je potencionálně hříšné, peníze mají sloužit lidem, ne lidé penězům - aktuálně relativně v opozici vůči neoliberálním škrtům, které jsou obhajovány tím, že je nutno chránit ekonomiku před lidskými potřebami.., popř. snížením daní rozjet ekonomiku, i když to má dopady na sociálně slabší..
Teď v sobotu se chystá v Praze protest proti jmenování arcibiskupa Duky kardinálem, protože podle slov organizátorů Duka vytváří dojem, že církev je pravicová nebo krajně pravicová, a organizátoři jsou naopak doleva..
Protestantství ma k práci a bohatství jiný postoj, bohatství je Boží odměnou za poctivou práci; zvláštním obloukem se to vrací k původnímu významu slova "Bůh" z indoevropského Bhaga, což byl bůh majetku, a české "bohatý" znamená asi "Bohem obdařený". Práce je něco, co přispívá k chodu společnosti, svým pracovním výkonem vytvořím užitek svému bližnímu. Kdo nepracuje, ten nepřispívá a je sobec.., navíc se nějak živit musí, takže tak činí škodlivým kriminálním způsobem.. dělník je neutrální, pracuje sice, ale nemáprávo se bouřit a žádat větší plat, protože může studovat, makat přesčasy a podobně a dosáhnout tím lepšího společenského a ekonomického postavení.. Vyšší třídy jsou nositeli hodnot, ze kterých těží celá společnost - učitelé, doktoři, právníci zajišťují chod, kapitalista dává práci a je vlastně pracovně nejvytíženější..
Práce jako nejvyšší společenská hodnota zůstala ve vědomí i u protivníků kapitalismu (resp. klaisckého kapitalismu) - Leninovo "Kdo nepracuje, ať nejí", je sice extrémní, ale ne originální.. Komunismus uznává práci, pouze přehodil znaménka u tříd - dělník je "pracující", zatímco kapitalista žije z jeho práce.. Fašismus z druhé strany spektra uznává práci také, a jde tak daleko, že nepracující - vagabundy, ale i tělesně nebo duševně postižené, hodlá jakožto nepotřebné přímo odstranit. Mezi nepracující přidali nacisté ještě Židy, podle nich žili z finančnictví, ne z poctivé práce. To heslo "Arbeit macht frei" mělo svůj význam, mělo občanům legalizovat existenci koncentráků, že se v nich zločinci, Židi, flákači učí fyzické práci..
***
Evropské pronikáíní do Asie ve středověku bylo vedeno dvěma motivy. Katolickým motivem byly misie, popř. snaha získat Mongoly ke spojenectví proti muslimům, tedy oboje náboženský motiv. Oproti tomu renesanční Italové jakožto ostražití vůči církvi a předchůdci kapitalismu (vznik prvních bankovních domů, přejímání směnek apod.) šli do Asie s cílem zbohatnout, zachovalo se heslo "Nejdříve Benátčané, až potom křesťané". Prakticky se to projevilo přijmutím asijských norem, aby si nekazili obchod, ve své interakci s Asií tedy prosazování křesťanství vůbec nezahrnovali..
Kolonizace Ameriky z hlediska církví - katolíci šli hledat pozemský Ráj, ztracené bájné ostrovy, zemi zlata Eldorádo.., protestanti šli zakládat komuny s ideálními pravidly a cíli, šli zakládat "Sion divočiny" apod.,... Katolíci hledali něco Bohem dané, protrstatni šli vytvářet.., katolíci hledali ráj, protestanti chtěli vlastní ráje, Siony, společenství vytvářet sami ze sebe.. Z tohoto pohledu je katolictví stagnující, zatímco protestanství hledí vpřed, slibuje vývoj..

[Viola]

Myslíš jako tohle? I never give money to homeless people. I can't reward failure in good conscience. Překvapilo mě, že tohle heslo vyznává jeden katolík...

[Ingolf]

Jestli jsem to dobře přeložil, tak to odpovídá Úspěch a peníze z toho vycházejí výš než člověk..
jnak ještě myšlenky, že společnost pokročila tak daleko, nakolik se zvětšil rozdíl milionářem a dělníkem.., to napsal Andrew Carnegie, americký magnát v ocelářství, v knize "Evangelium bohatství", což má samo o sobě zvláštní vyznění, pro katolíky možná něco jako oxymoron..
Carnegie odstranil s klidem a tvrdostí konkurenci - ta si může najít obživu kdekoli jinde, podmínky pro to jsou, tak proč mít výčitky.. Carnegie z druhé strany nehleděl jen na sebe, financoval školy, nadace, jmenuje se po něm Carnegie Hall v New Yorku, kde se můžou realizovat umělci..
Mecenášství a filantropie patřila k dobrému jménu kapitalisty, jejich manželky, které měly dost financí a času se věnovat tomu, čemu považovaly za potřebné, stály u zrodu sociální práce..
Když sáhnu do pramenů té doby, v Liberci v archívu jsem pročítal časopis "Proletář", vydávali to místní anarchisti, tak tam kriticky komentovali počínání největšího libereckého továrníka Liebiga - on poslal myslím do Itálie peníze na podporu obětem zemětřesení, a anarchisti na to psali, že ty peníze mohl poslat díky tomu, že vyplácí malé náklady na mzdy a bezpečnost práce, což má negativní dopad na jejich život.., že kdyby to myslel vážně, tak mu leží na srdci zdraví i vlastních dělníků..

[Ingolf]

Ke stagnaci - španělští kolonisti v Americe byli vázáni ke Koruně, ta jim na oplátku poslala pouhé dvě menší flotily zboží ročně, aby vzhledem k vysoké poptávce mohla inkasovat co největší částku za prodej.. Řemesla měli kolonisté zakázána, aby se jejich poptávka náhodou nenasytila.. zboží do Argentiny se navíc plavilo ne přímo, ale do panamské šíje, kde se převáželo na druhou stranu kontinentu, naložilo na zvířata a přes kontinent dopravilo zptáky k Atlantiku; důvod už nevím, ale můžu ho najít.. Cesta zboží samozřejmě zase prodražila.. Využívali toho korzáři a další, kteří zboží do katolické Ameriky pašovali a odváděli v černém obchodě Španělsku peníze..
Nizozemí a Anglie zámořskou politiku nijak zvlášť nekontrolovali, hlavním zájmem státu bylo škodit Španělsku, což byl i zájem soukromých, tzv. Východoindických společností. Ty měly právní subjektivitu, možnost vlastního soudnictví, vlastní zahraniční politiku, dokonce i právo vyhlásit válku a uzavírat mír.. Byly to v podstatě první nadnárodní společnosti.. Že za daných podmínek prosperovaly lépe než španělští kolonisté, je evidentní..
***
Jiný příklad stagnace- když do Číny vpadly evropské mocnosti, začaly zavádět novoty, např. stavět železnici. Místní ale začali železnici ničit . brala práci rikšům, co vozili lidi na svých vozících.. Čína měla přesně daný sociální smír podle konfuciánské filosofie, každý měl svou úlohu, kus pole nebo funkci, a nové věci, jakkoli mohly ušetřit práci, tak práci braly a posílaly lidi na dlažbu.. Každý vykonával svou práci, která zároveň přinášela užitek ostatním - tabu byl proto obchod, který podle Konfucia nevytvářel hodnoty, a obchodník tedy žil jen z práce ostatních..
čína byla od přelomu letpočtu asi nejvyvinutější civilizace světa, ale protože nemohla využívat nové vynálezy (narušily by sociální smír a rovnováhu), časem ji dohnaly evropské kapitalistické mocnosti, které doma tu rovnováhu porušit neváhaly.. A zase je otázkas, co je lepší - sociální smír konzervativní společnosti (pokud ne stagnující, tak pouze pomalu se vyvíjející), anebo překotný rozvoj, který sem tam semele jednotlivce (ale nechá mu možnost uživit se jinde, popř. ho touto tvrdou zkušeností donutit nalézt nové cesty k výdělku, kterými zase obohatí společnost něčím novým..), ale rozvoj přinese nové objevy, nové možnosti k prožití života, nové užitné hodnoty.., tak asi chápu ten výrok Carnegieho, že rozdíl mezi milionářem a dělníkem je ukazatelem vývoje společnosti..
***
Pozitivní postoj k rozvoji přebralo i evropské dělnické hnutí, nešlo cestou ničení strojů, které nahrazovaly lidskou práci, což vedlo kk propouštění - v počátích pr§myslové revoluce tak fungovali luddisti, ale dominantní marxismus to odmítal - třídní rozdělení společnosti vedlo k tomu, že vyšší třída avyužívala poznatků k rozvoji, dokud ji nezničila třída nižší.., tedy nechat kapitalisty vyvíjet výrobu, ať je co nejdokonalejší, a pak jim ji revolucí sebrat
V Rusku se na tomto poli odvíjel rozpor marxistické sociální demokracie a eserů, kteří si představovali socialismus jako návrat k domněle socialistickým vesnickým vztahům, se společnou držbou půdy a společnou prací apod..

[Katerina]

Myslíš jako tohle? I never give money to homeless people. I can't reward failure in good conscience. Překvapilo mě, že tohle heslo vyznává jeden katolík...

Nemohu s čistým svědomím odměnit neúspěch ( to odměnit bych přeložila jinak, ted´mi to slovo neleze na jazyk, i když je na tom názorně vidět, tam vedou slepě přesné překlady , a slovo odměnit je zde je ještě v mezích porozumění.

Ale nevychází mi z toho, úplně zcela - že úspěch a peníze mají větší hodnotu než člověk ..je to myslím spíš o tom, že být neúspěšný je hanba a ještě také to staré heslo .. bez práce nejsou koláče ..

Ono by se s tím dotyčným dalo i v celku souhlasit (ostatně k čemu je takovému bezdomovci jednorázový většinou zanedbatelný příspěvek ?) nebýt onoho ALE ..že existují i ti, kteří skutečně a objetivně z důvodů, které nezavinili, ani nemohli ovlivnit prostě úspěšní být nemohou ..V jejich případě je to hanba celé společnosti, pokud takoví lidé se stanou bezdomovci či žijí v nedůstojných podmínkách .

To od úrovně péče právě o ně, a dále o ostamělé staré lidí či opuštěné dětí by se měla hodmotit úroveň dané společnosti.

Já bych ještě přidala také o stará a opuštěná zvířata, co sloužila lidem a dál už nemůžou , ale to si tu ohřívám svojí polívčičku

[Ingolf]

Tak záleží, jak to ten člověk myslel. Vnímám ale rozdíl mezi slovy neúspěch a neochota. Neochota pracovat si nezasluhuje podpory, ale neúspěch navazuje na něco před ním, na nějakou snahu, která žel nedopadla dobře..
Jednorázová částka nepomůže výhledově k ničemu, ale jsou instituce tyou azylových domů, kde se kombinuje přímá pomoc s podporou vlatní aktivity.. Bezdomovec má nárok na přespání dejme tomu tři dny, poté musí zaplatit nějakou částku na provoz nebo něčím přispět do provozu (pomoc v kuchyni třeba), skrze pomoc sociálního pracovníka si vyřídí doklady nebo nahlášení na pracák, a další podmínkou pobytu je nástup aspoň na brigády. Takový je ideální případ, v praxi to tak jednoduchý nebývá, ale peníze na provoz azyláků nejsou vyhozený.., a člověk v azyláku, co sestaví na vlastní nohy, znamená víc než ty poskytnutý peníze..
***
V jedný předvolební kampani měla ODS heslo „sociální stát je hrozně nevýkonný a drahý“, což se mělo vztahovat na výdaje na dávky, které demotivují při hledání vlastního výdělku a vyčerpávají státní rozpočet.. Jenže příjemci sociálních dávek nejsou jen nemakačenkové, ale právě tyhle lidi, co vzhledem ke svýmu stavu neobstojí na trhu..
Když jsem dělal sanitáře na psychiatrii, pamatuju jednu paní, bydlela v chráněným bydlení (=stavěla se na vlastní nohy), za to platila z dávek dost peněz, pak platila za pobyt v nemocnici, když byla u nás, zbytek z volných peněz dala na léky a nezůstalo jí nic.. Je to extrémní případ, ale to ten nemakačenko, co na Andělu u metra sockuje na víno a prská na kolemjdoucí tuberu taky.. Akorát tenhle extrém je hodně vidět, zatímco ten druhý není a nedává o sobě ani tolik slyšet..

[Ježek]

Tak mne napadá - protestanství neproniklo v podstatě do jižní Evropy - šlo by spojit neproniknutí protestantství a často nedůslednou reformu katolicismu, s pozdější zálibě ve fašismu (Salazar, Franco, Mussolini) a nynější zálibě v hospodářské nezodpovědnosti?

[Katerina]

Tak mne napadá - protestanství neproniklo v podstatě do jižní Evropy - šlo by spojit neproniknutí protestantství a často nedůslednou reformu katolicismu, s pozdější zálibě ve fašismu (Salazar, Franco, Mussolini) a nynější zálibě v hospodářské nezodpovědnosti?

No ted´budu trochu hujeřit .. .. já bych vycházela spíš z naturelu slunná jižní povaha , většinou bohužel i velice nezodpéovědná ... těžko najde zálibu v pochmurném luteránství a přísném kalvinismu

zato takoví Holan´dané či depresivní Švédi ..

Ale vážně - bylo by to na dlouhý rozbor , pravda je, že v zemích, které chápeme jako tradičně demokratické (ač mají většinou monarchie) převládá většinou protestantsví (UK, Skandinávie) - u té Anglie .. tam si netroufám ani soudit, jak moc to bylo postupně vynuceno, či jak to tam převážilo, to by chtělo se fakt zahloubat

u těch Skandinávců, když si člověk představí ty drsné podmínky, ve kterých tam ve středověku žili, klimatické apod. , tak na alespoň mě to tak přijde BOha bylo zapotřebí, ale člověk si většinou musel pomoc sám, a když si vzpomenu třeba na Bergmanovu Sedmou pečet´.. tu úpornou snahu dopídit se , co je tedy po smrti - Bůh či nicota ? (ted´to zjednodušuji ..) a připadáme k tomu vikingský pradmatismus ve všem, tedy i ve víře (viz. Rudý Orm) je ten příklon k protestantismu celkem pochopitelný


Ted jsem se dívala na první díl sv. Františka a sv. Kláry - on ten František tak vesele opustil vše co měl, a vrhnul se na opravu kostela sv. damiána a postupně se k němu přidávali další a další, a František vesele hodil po rodném Asisi a žebral jídlo, které dál rozdával malomocným a chudým .. a ted´si ho představte, jak se takle bosý prochází někde na severu ve středověké zimě .. on by samozřejmě stejně udělal co udělal , ale musel by to asi udělat jinak


tedy ted jsem se do toho poněkud zamotala

ale zpět k tvé otázce - s fašismem to nemá myslím moc společného - velcí sympatizanti byli např. Švédi , protestanti jak vyšití ...

se sklonem k hospodářské nezodpovědnosti - to je zase o tom jižním naturelu , když máš pole, které tisíce let rodí takřka samo olivy a víno, a moře, kde si chtneš kolik chceš ryb, a skoro pořád sluníčko , a na kopcích se ti pasou ovce , které pak sníš, a ony se pasou v zásaděš sami - tak co by ses namáhal ?

ONo to vychází i z toho, že co by vlastně měli dělat ? Ani Řekové ani Italové (kromě severu) nemají moc orné půdy, kterou by v potu tváře obdělávali ...

[jur]

Tak mne napadá - protestanství neproniklo v podstatě do jižní Evropy - šlo by spojit neproniknutí protestantství a často nedůslednou reformu katolicismu, s pozdější zálibě ve fašismu (Salazar, Franco, Mussolini) a nynější zálibě v hospodářské nezodpovědnosti?

Podle me protestantstvi neproniklo na jih, protoze Rim byl blizko.
V jizni, katolicke Evrope fasismus, a v te severnejsi, protestantske (Prusko) - nacismus. Prast jako uhod.
Pred nedavnem i Island predvedl hospodarskou nezodpovednost - a je to rozhodne protestantska, a pri tom severska zeme. A co protestantske USA - krize zpusobena nezodpovednym udelovanim hypotecnich uveru, kreativni ucetnictvi a kdo vi, co jeste...

[Ježek]

Teď jsem četl práci. P. Guzowského z Białegostoku o vlivu protestanstké morálky na rozvoj kapitalismu v Polsku. Spíše vyvrací teze Webera - kapitalismus (jako hospodářská racionalita) se často prosazoval mimo postuláty protestantských církví, ačkoliv věrouka mu napomáhala - jednotlivé sbory se snažily hospodařit racionálně (k tomu přispěly i peníze získané prodejem katolického liturgického náčiní) - pokud prodávaly nerentabilní majetky, tak v první řadě svým souvěrcům.

Protestanstká etika, což je popřením závěrů Webera, platí daleko více pro chudé Skotsko, než bohatou Anglii. Dalším příkladem namnoze protestanského státu, který nečekal žádný extrémní hospodářský boom, je Uhersko.

Kapitalismus se začal rozvíjet v katalické Itálii už ve 13. století - v jedné z florentských účetních knih je k roku 1253 invokace Ve jménu Boha a zisku. V 16. století jedním z center byly Antwerpy, jedním z nejbohatších lidí Evropy byl katolík Fugger

[francoise]

thanks for this article about the protestant ethics! the blog has prepared an essay about Andrew Carnegie for you to read!