Jan Jindřich Lucemburský

[acoma]

( 1322 – 1375) mladší bratr Karla IV, moravský markrabě 1349–1375 a vévoda korutanský a tyrolský 1335–1341. Díky plánovanému sňatku s Markétou Korutanskou byl ještě jako malý kluk v pěti letech vyslán do Tyrol. Shodou politických okolností se tedy oženil s dcerou nám tak dobře známého Jindřicha Korutanského, který po vymření Přemyslovců "chvíli" okupoval český trůn a tak neslavně vládl a až do své smrti v r. 1335 užíval titul českého krále. Markéta Pyskatá (Maultasch) ovšem opět z politických důvodů obvinila chotě Jana Jindřicha z impotence a dosáhla rozluky. Další manželkou byla od r.1349 Markéta Opavská, dcera Mikuláše II. Opavského (ano, měli tedy společného prapředka Přemysla Otakara II.) a po její smrti přišly ještě dvě další ženy (Markéta Rakouská a Alžběta Oettingenská). Od r. 1349 byl až do své smrti moravským markrabětem a to na základě závěti Jana Lucemburského. Musel se bratrovi zavázat pod přísahou, že je plně spokojen se svou hodností a nebude žádat na českém panovníkovi další výhody a v případě potřeby mu poskytne pomoc. Po celý život byl k bratrovi velice loajální. Sídelním městem mu od r. 1350 bylo Brno.
Jan Jindřich, veřejně obviněný z impotence, měl ze svých čtyř manželství šest legitimních dětí a jednoho levobočka.

[acoma]

O Markétě Pyskaté je román Ošklivá vévodkyně od Feuchtwangra.

[Viola]

O Markétě Pyskaté je román Ošklivá vévodkyně od Feuchtwangra.

To jsem vůbec nevěděla!

Já o tom trochu četla v bulvární knize S.-M. Grössingové Silné ženy, slabí muži - strašný škvár


Údajně vůbec nebyla ošklivá, spíš smyslná, údajně neexistuje jediný její obraz z doby jejího života. Poté, co "vyhnala" Jana Jindřicha z Korutan, vzala si Ludvíka Braniborského, syna tehdejšího císaře Ludvíka Bavorského.

[Maršálek]

Markéta Korutanská je vyobrazená na fresce sídelního tyrolského hradu, ale těžko říct, zda jde o portrét (fotku rád pošlu, rozkresloval jsem její šaty). Ta přezdívka Pyskatá neměla údajně poukazovat na její rty


Jan Jindřich je můj oblíbenec a myslím že prokázal svému bratrovi Karlu IV. neocenitelné služby jako zemský hejtman v dobách Karlovi nepřítomnosti v zemi. Domnívám se, že se oba bratři upřímně milovali a pevně drželi spolu. Jen oba trpěli stejnou nemocí - rozhodli se namísto velmi tvrdé výchovy, kterou sami za Jana prodělali, vynahradit svým synům dětsví, které jim samým bylo odepřeno. Důsledky jsou nám dnes známé.
Jak říkávají Francouzi - po králi silném přicházívá král slabý... a Čechy měli nehorázné štěstí hned na několik dobrých panovníků za sebou, kteří toto pravidlo vyvraceli - Přemysl Otakar I., Václav I., Přemysl Otakar II. a Václav II.; Jan Lucemburský a Karel IV.

[Viola]

No, podle Spěváčka i Bobkové soudobý portrét neexistuje... A navíc v první polovině 14. století neznáme portréty tak jako později, aby přesně ukazovaly tváře modelů... Ale to jen na okraj.

Já osobně jsem lehce zaujatá proti Karlovi, resp. jeho neustálému vyzvihování, a to i v situacích, kdy mu zásluhy byly přiznány "omylem". Často se zapomíná na to, že kdyby neměl svého věrného bratra, na kterého se mohl vždy spolehnout (nabízí se analogie s Přemyslem I. a Vladislavem), třeba by to s tou českou (lucemburskou) hegemonií v Evropě dopadlo trochu jinak... Jan Jindřich asi logicky uznal Karlův nárok na trůn, staršího bratra patrně i dost obdivoval, takže ho ani nenapadlo proti němu brojit. Což v dějinách není až tak časté. Maršálku, ta poznámka o výchově synů, je fakt trefná.

No a k těm silným panovníkům - i když to sem nepatří, z těch všech vyjmenovaných bych jako tu výjimku potvrzující pravidlo uvedla Václava I., kterému jeho otec připravil cestičku taky dost dobře. U PO II. byl známý nedobrý vztah k otci, jenž vyvrcholil povstáním, takže o nějaké prošlapané cestičce se moc mluvit nedá, Václav II. ve Špandavě toho asi taky moc nezvládl (omlouvám se za ten černý humor ), Jan přišel do cizí země a Karel - jeho návrat do Čech a spory s otcem jsou taky známé.

[elizabeth]

...Ta přezdívka Pyskatá neměla údajně poukazovat na její rty ...

Vidis, to me nenapadlo. Pri jejim zpusobu zivota by me to napadnout melo. Pry byla dost hezka, portrety a povesti o jeji osklivosti jsou pozdejsiho data. Feuchtwangerovu Osklivou vevodkyni jsem jedenkrat nekoupila v a-kvariatu, kdyz mi ho nabizeli a pak uz jsem ji nesehnala. O Markete vim pouze z Vankove, takze dal jiz budu jen pozorne cist, protoze cim prispet nemam.

[Viola]

...Ta přezdívka Pyskatá neměla údajně poukazovat na její rty

Tím si nejsem jistá, jestli to zase nebyla pomluva, která vznikla až později - třeba po její smrti...

[Maršálek]

Přezdívku jí údajně dali sami Lucemburkové, Jan, Karel a Jan Jindřich, jako protiváhu nařčení o impotenci Jana Jindřicha - což by se mi zdálo odpovídající

[Viola]

Přezdívku jí údajně dali sami Lucemburkové, Jan, Karel a Jan Jindřich, jako protiváhu nařčení o impotenci Jana Jindřicha - což by se mi zdálo odpovídající

Fakt? tak to jsem vůbec nikde nečetla:(

[Maršálek]

Nejsem si dokonce jistý, zda se tato přezdívka neobjevila již v papežském breve, kterým Jan XXII. prohlásil sňatek Markéty a Ludvíka Římana za neplatné a římského císaře Ludvíka Bavorského za nenapravitelného hříšníka. Myslím že tam bylo: Markéta přezdívaná Maultasch - ale to jen hádám Breve bude citováno ve Spěváčkovi - Karel IV.

Freska vyobrazující Markétu: freska z hradu v Tyrolích (neupřesněno), cca pol. 14. st. vyobrazující vévodkyni Markétu Korutanskou a Tyrolskou zvanou Maultasch během míčové hry se svými společnicemi.
In: VANÌČEK, J. Moravští Lucemburkové. 1350 – 1411. 1. vyd., Brno: Muzeum města Brna, 2000, s. 289 - ale souhlasím že se rozhodně nejedná portrét podle našich měřítek. S největší pravděpodobností ji umělec ani neviděl a tak stylizoval. Pro mě jsou tam důležité její šaty ve smyslu střihu a provedení (dámské cotardie mající hluboký dekolt, jeho úzké rukávy jsou zakončeny nápadně širokými kornoutky).

[Maršálek]

Viola napsala: No a k těm silným panovníkům - i když to sem nepatří, z těch všech vyjmenovaných bych jako tu výjimku potvrzující pravidlo uvedla Václava I., kterému jeho otec připravil cestičku taky dost dobře. U PO II. byl známý nedobrý vztah k otci, jenž vyvrcholil povstáním, takže o nějaké prošlapané cestičce se moc mluvit nedá, Václav II. ve Špandavě toho asi taky moc nezvládl (omlouvám se za ten černý humor ), Jan přišel do cizí země a Karel - jeho návrat do Čech a spory s otcem jsou taky známé.

Jak píšeš, krásná paní, je to již mimo téma, ale abych upřesnil ono francouzské přísloví, nemyslí se tím rodiné vztahy v panovnické rodině, ale to, že země obvykle neměla štěstí na silné a dobré vladaře, kteří by nastupovali po sobě. V tomto smyslu tedy měli Čechy štěstí

[Viola]

abych upřesnil ono francouzské přísloví, nemyslí se tím rodiné vztahy v panovnické rodině, ale to, že země obvykle neměla štěstí na silné a dobré vladaře, kteří by nastupovali po sobě. V tomto smyslu tedy měli Čechy štěstí

Aha. Jsem natvrdlá

[Maršálek]

ale kdež, vzácná paní, to já jsem to neupřesnil

[acoma]

a nemohli tím pyskatá v přeneseném slova smyslu myslet, jakože měla pusu pořádně proříznutou?

[p(o)sel z budoucnosti]

[quote="acoma Markéta Pyskatá (Maultasch) ovšem opět z politických důvodů obvinila chotě Jana Jindřicha z impotence a dosáhla rozluky.


Marie Pyskata obvinuje z imoptence.Loooooool tohle me rozsekalo.
Tohle rozesmeje snad kazdeho(mozna i admina a nesmazemi to)
Tohle byla vychytavka prni tridy.

[Viola]

Až na to, že je to historicky doložená pravda

[Katerina]

Jeho správa Moravy je hodnocena velmi kladně, dostal k tomu také od bratra veškeré možné pravomoci. Usídlil se v Brně a podporoval jeho růst.
Mimo jiné byl také zakladatelem 2 brněnských mužských klásterů. Jednak přivedl 25 let po Rejčce augustiniány na jejich dnešní opatství na Starém Brně a druhý založil roku 1375 pro kartuziány v dnešním Králově poli.

Zajímavé možná je i to, že jeho 2. manželství s markétou Opavskou bylo vlastně manželství dvou pravnuků Přemysla Otakara II., (takže jejich děti , jak jste už psali bylo jich 6 (první dcera Kateřina , ha byly vlastně takoví double Přemyslo - otakárci).

A k té Markétě Pyskaté, s Ludvíkem měla jednoho syna, ale nenašla jsem zatím k němu nic než že se jmenoval Mattias/ Matyáš.

[Jiří Motyčka]

...Údajně vůbec nebyla ošklivá, spíš smyslná, ...

Markéta Maultasch (také bychom volně mohli přeložit "Otlemená") obdržela svůj pejorativní přídomek později a s velkou mírou pravděpodobnosti vnikl na základě jejího "nerovného" svazku s Janem Jindřichem. Nespekulujme, zda ho mají na svědomí sami Lucemburkové. Nerovnost onoho sňatku nebyla dána řekněme nerovností urozeností manželů, ale úplně něčím jiným. V prvé řadě to byl věkový rozdíl 4 let v neprospěch Jana Jindřícha. Vedle krásné, smyslné, vyspělé a enormě sexuálně náročné Markéty, ženy s plnými, smyslnými rty musel subtilní Jan vypadat jako vedle matky, která ho měla v dívčím věku. Impulzívní Markéta s vysokými sexuálními nároky se pro v této oblasti nezkušeného Jana stala neřízenou střelou. Jan Jindřich se své manželky spíše obával, než aby ji miloval a těžko k ní nacházel cestu a v podstatě ji ani nikdy nenalezl a nikdy nalézti nemohl. Markétiny neuspokojené nároky v posteli hraničící až se sexuální zvrhlostí přerůstaly nejprve v pohrdání manželem a v jeho ponižování spojené s primitivním a ironickým despektem eroticky neukojené ženy. Tento "vztah" zanedlouho nutně musel přerůst v nebetyčnou nenávist Markétinu vůči něsastnému Janovi Jindřichovi. V době plné předsudků manželé neměli možnost se poradit se sexuologem a lež o Janově "impontenci" byla na světě...

[Viola]

Tak mě napadá, že král Jan měl patrně obdobný problém - i když asi ne úplně v posteli, ale obecně - s vyspělejší a starší manželkou. Musíme si uvědomit, že k těm čtyřem letům se musí přidat ještě tak tři roky rozdílu mezi chlapcem a dívkou, což dělá celkem 7... Docela drsná představa. Ale abych se vrátila k Janovi - je zvláštní, že svého syna "uvrtal" do podobné šlamastyky, resp. ještě větší, protože Elišku uznával a do určité míry ji asi rád měl, kdežto Jan Jindřich, vytržený z domácího prostředí, na tom byl o poznání hůře. Pak se není co divit, že to takhle dopadlo.
Navíc to dost dobře mohl být trik Ludvíka Bavora, který zabil dvě mouchy jednou ranou - dohodil Korutany synovi a pomluvil Lucemburky po Evropě...

[Katerina]

Ale abych se vrátila k Janovi - je zvláštní, že svého syna "uvrtal" do podobné šlamastyky, resp. ještě větší, protože Elišku uznával a do určité míry ji asi rád měl, kdežto Jan Jindřich, vytržený z domácího prostředí, na tom byl o poznání hůře. Pak se není co divit, že to takhle dopadlo.
Navíc to dost dobře mohl být trik Ludvíka Bavora, který zabil dvě mouchy jednou ranou - dohodil Korutany synovi a pomluvil Lucemburky po Evropě...

No v tomhle případě šlo o Korutany a Tyroly. Kdyby měl Jinřich Korutanský syn, tak by mu dal některou z dcer, takhle to "odnesl" Jan Jindřich.
Jan si vytvářel takový koridor do Lucemburska a Itálie. Takže není divu, že když to šlo, to Ludvík Bavor zatrhl.