Tipy na zajímavé knihy

[Viola]

Když už jsme u toho - jak oceňujete tuhle knížku o Benešovi? http://knihy.abz.cz/prodej/edvard-benes ... ivotopis-1

Ty jsi ji Violo četla?

Nečetla, ale mám ji jako tip k Vánocům.

[Katerina]

Tak já se pochlubím ... asi .. doufám..


včera jsem zaútočila jako kobra na Aukru !!! a konečně !!! po 3. prohrách jsem vyhrála Žemličkova Přemysla I. - a ani nebyl drahý - Přemek jeden první ....

a když už jsem byla v tom nakupovatelským rauši - tak jsem si tam ještě vyhrála Svět středověku : Kol. autorů - z nichž vyjímám alespoň ty které znám : Mezník, Kavka, Turek, Merhautová, Machovec, Černý, - jen mě trochu matou ti fisolové mezi ´historiky


a ještě od Václava Vaněčka - za pouhých 45 Kč - Stát Přemyslovců a středověká "říše"....

Ted jen zaplatit a netrpělivě čekat až dorazí

[Ingolf]

jsem si koupil knížku Fantastický středověk od J. Baltrušaitise, http://www.kosmas.cz/knihy/141083/fanta ... stredovek/, stylem podobná knize Vědomí středověku od Antonína Nováka (pro mě jinak úplně neznámý jméno) - http://www.kosmas.cz/knihy/133827/vedomi-stredoveku/
Knihy otevírají nová témata tím, že pracují s jinými prameny než s písemnými, které už jsou vcelku vyexploatované. Zabývají se prameny uměleckými a symboly. První cesta, jak získat nové poznatky, spočívá ve srovnávání symbolů nebo uměleckých prvků mezi kulturami. Když to jej trochu mechanické, i tak to umí překvapit. Z dalekého východu – Indie a Číny – pochází motiv světce sedícího na okvětním lístku. Původně jde samozřejmě o Buddhu, na Západě se až na detaily totožný motiv objevuje v holandské Knize hodinek z r. 1468. Autor dokládá, že motiv přešel do Evropy přes františkánské misionáře fungující v Číně. Světce Buddhu a křesťanské světce pak spojuje ještě jeden umělecký motiv, a sice znázornění aury. U Buddhy byla aura vždy průhledná (okolí za ní pouze zastřené, u křesťanů byla neprůhledná (jako že zlatá), motiv průhledné aury převzali kř. umělci tedy taky z Východu. Jinde indický Nága, hadí podzemní rohatý bůh, je převzat do vyobrazení Apokalypsy z 15. století (má kapuci s pěti kobrami) ve smyslu nevěstky babylonské. Jiná kapitola sleduje přebírání motivů z islámu.
Jiné symboly se dají sledovat v rámci vývoje západní kultury. Třeba motiv hlavy usazené přímo na nohách. V knize je ukázka motivu na obrazu H. Bosch Pokušení svatého Antonína. To mě hned fláklo do očí, protože stejná postava je v kostele sv. Jana Křtitele v Jindřichově Hradci. Jan Křtitel býval oblíbenou postavou tajných křesťanských nebo snad synkretických kultů, jemu zasvěcené kostely nesou občas neobvyklé významy. Nikoli náhodou se další kostely sv. Křtitele objevují i v této knize, kostel v italské Aostě nese zobrazení římského dvojhlavého boha Januse.
Srovnávací metoda není podle mě plně doceněna. Stačí vzpomenout, jaké pokroky zaznamenala věda o mytologii, když se povedlo objevit příbuznost mytologie indoevropských národů, když francouzský mytolog G. Dumézil pohlédl „za obzor Západu“. Zjistilo se, kolik bohů je identických či takřka identických, že útržek jednoho mýtu se dá domyslet podle jiného dochovaného mýtu z indických véd. I když se nepovedlo najít podobné mýty, dali se bozi srovnat podle jména, jazykověda odkryla společný původ nebo i význam jména,podl kterého se dala odvodit sféra vlivu toho jakého boha.
V Čechách se do podobné práce pustil např. Charvát http://www.kosmas.cz/knihy/131794/zrod- ... -568-1055/ .Kniha, která je jinak dost spektakulární a s jejím celkovým vyzněním nemůžu souhlasit, používá srovnávací metodu a podle mě dost přínosně. Bere archeologické nálezy a srovnává s východními oblastmi. Motiv dvou ptáků zdvihajících hlavu ke stromu mezi nimi je doložen na nákončích z Mikulčic i na sasánovské (předislámská íránská dynastie) pečeti z 7.-8. stol. z Kasre Abú Nasr. Kvůli nedostatku písemných pramenů to otvírá pole i pro spekulace a fantazie, ale nějaké spojení s Východem existovalo – narážím na možné příbuzenství slovanských kmenů s kočovnými íránskými kmeny nad Kavkazem, na spojení s Východem přes avarskou říši…
Druhou knihu věnovanou symbolům sepsal Jan Novák, používá rovněž srovnávání a ještě více se snaží jednotlivé symboly a motivy vysvětlit. Třeba kosený kříž, podobá se našemu X a hlavně řeckému CH, chró, což je zase symbol slova Christos. Symbol kola, kterých je po světě na mnoho variací, má znamenat jednak sluneční kotouč, jednak i kola vozu, na kterém veze slunce sluneční božstvo (Apollón třeba), jednak převoz váhy a tím pádem zázrak.
Co mě zaujalo, tak přerod menhirů. Na nich byly značky, po přijetí křesťanství se na ně dělaly kříže, byly centry zbožnosti irských poustevníků…, časem začali lidé sami stavět takové kameny, nechávali tam drobné oběti a do střední Evropy přešly jako boží muka.
Jinde píše až spekulace – slovanský bůh Svantovít, možná čtyřhlavý, převzali Češi jako svatého Víta, prastará teorie, Novák ji oprašuje, že čtyřhlavost by se promítla do čtyř apsid původní rotundy sv. Víta na pražském Hradě.
Výklad symbolů není nějak jednoznačný a definitivní a vědecky to jde dost špatně. V mytologii je jedinou vědeckou metodou právě ta srovnávací mytologie a co z ní nevyplyne samo, se nedá předkládat za fakt. I proto jsou pro historiky sympatičtější písemné prameny, kde je všechno napsáno jasně. Jistou oporu skýtá ještě kombinace písemného a uměleckého pramenu, kdy se malba vztahuje třeba k biblickému výjevu.
Naše historické myšlení bývá takové vědecké, snažíme držet se objektivity a nedělat chyby.., a předpokládáme stejné myšlení i u zkoumaných období. Ale myšlení jiných dob bývalo jiné. Stačí vzpomenout Kosmase, který některé příhody prostě opsal z antických pramenů, pouze do nich zasadil aktuální osoby a dění. Pro nás plagiátorství a neschopnost vlastní myšlenky, pro jeho současníky větší pádnost, když navazuje na uznalé klasiky a dává najevo svou vzdělanost (místo originality).
Já mám hypotézu, že myšlení starověku i středověku bylo mnohem víc obrazné než to naše, to logické a operativní. To naše umí nějako u věc rozebrat, analyzovat, popsat součástky, srovnat a zase nějak složit. Dřívější myšlení podle mě bylo víc obrazné. To, jak jsou napsány mýty nebo biblická podobenství, mystické vize nebo jiná duchovní moudra, to je vysvětlení jevu na základě předání obrazu, kdy to žák náhle pochopí sám o sebe nebo intuitivně. Některá biblická podobenství jsou psána tak, že jsou stovky možných výkladů, ale jiná jsou pochopitelná hned, třeba podobenství o ztracené ovci, jiná jsou vysvětlena polopaticky v další části, třeba podobenství o rozsévači (Lukáš, 8, 4-15). Nebo nebiblický, univerzální – žák se ptá mistra, jak dosáhnout moudrosti, ten ho veme a strčí pod vodu. Žák se dusí a když ho mistr vytáhne, ptá se, po čem toužil nejvíc – samozřejmě po vzduchu – a ptá se“netoužil jsi po slávě, bohatství, ženách?“, žák to neguje a dostává radu, že musí stejně tak toužit i po moudrosti. Tohle všechno je myšlení pomocí obrazů.
Logické myšlení bylo v Evropě poprvé popsáno Aristotelem, pak až se začalo rozvíjet.., a že lze fungovat i bez něho – fungují bez něj i děti do asi 11 let, a i tak jsou schopny se naučit většinu základních věcí k přežití.
Symboly samozřejmě lépe zapadají do obrazného vidění světa než do toho našeho, proto tam svým stylem myšlení moc významů nevidíme. A jak ještě podotýká Novák, když byla většina lidí negramotná, musely se informace šířit jinak, nejlépe právě pomocí symbolů, které byly dostupné a srozumitelné každému, kdo dostal vysvětlení. K pochopení ani k namalování symbolu nemusel být člověk gramotný.
Myslím, že výklad středověku v jeho symbolech a umění může autentičtější než v písemných pramenech (pokud se povede symboly rozluštit), rozhodně víc autentičtější než v logicko-operativních jazykových rozborech textu kronik nebo chemických rozborech pergamenu a inkoustu:-).

[Ježek]

V Čechách se do podobné práce pustil např. Charvát http://www.kosmas.cz/knihy/131794/zrod- ... -568-1055/ .Kniha, která je jinak dost spektakulární a s jejím celkovým vyzněním nemůžu souhlasit, používá srovnávací metodu a podle mě dost přínosně. Bere archeologické nálezy a srovnává s východními oblastmi. Motiv dvou ptáků zdvihajících hlavu ke stromu mezi nimi je doložen na nákončích z Mikulčic i na sasánovské (předislámská íránská dynastie) pečeti z 7.-8. stol. z Kasre Abú Nasr. Kvůli nedostatku písemných pramenů to otvírá pole i pro spekulace a fantazie, ale nějaké spojení s Východem existovalo – narážím na možné příbuzenství slovanských kmenů s kočovnými íránskými kmeny nad Kavkazem, na spojení s Východem přes avarskou říši…

Ta kniha vyznívá tak, že v RS tady v Čechách byli mazdaisti, nikoliv tak, že do jistý víry převládající "světanázor" (pohanství) inspirovaly vlivy odjinud. I jinak v té knize jsou nepodložené spekulace ...

[Ingolf]

Ta kniha vyznívá tak, že v RS tady v Čechách byli mazdaisti, nikoliv tak, že do jistý víry převládající "světanázor" (pohanství) inspirovaly vlivy odjinud. I jinak v té knize jsou nepodložené spekulace ...

Ale tohle zrovna tam nepíše.., doslova "íránské prvky tedy dospěly až k nám, i když v množstvích spíše stopových" (s. 113), asi šestkrát víc prvků uvádí s byzantskými motivy.
O mazdaismu se zmiňuje jen okrajově, víc o mithraismu, který má v mazdaismu původ, když si všímá prastaré slovanské instituce miru, které etymologicky souvisí s jménem Mithry. Ten má taky pod patronací věci, které vyjadřují náplň miru.
Mir znamenal "svět", ale taky harmonii, křehkou rovnováhu, smluvní vztahy, jak jednotlivé, tak celospoelčenské, tradiční, moderně řečeno "společenskou smlouvu". Mithra měl pod patronátem mj. dodržování smluv.., srovnání zajímavé, ale pár uměleckých motivů bez kontextu, z toho se neodvažuju dělat dalekosáhlé závěry.
Mithraismus navíc představoval jiný typ náboženství. To klasické bylo indoevropské, kde měl místo indický Mitra nebo jeho perský protějšek Mithra, u Slovanů reprezentované bohy jako Perun nebo Veles. Mazdaismus vytvořený prorokem Zarathustrou striktně rozdělil vyšší bytosti na dobré a zlé a přiblížil se monoteismu. Stále fungoval jako celospolečenské náboženství, měl vlastní církev spjatou už se státem a nepřipouštěl odchylky, potíral hereze. Naproti tomu mithraismus nebyl náboženstvím tohoto typu, ale kultem, věcí více individuální, mystériem, kde toho hodný zasvěcenec (nikoli všichni věřící) obdrží vědění z vyšších světů.
Slovanský mir se svým pohanským náboženstvím ale tvrdě vyžadoval dodržování rituálů a účast celého kmene nebo rodu na náboženských zálažitostech, individuální odchylky neměly místo. Narušily by rovnováhu, odvrátily přízeň bohů, průnik mithraismu do čech - leda válečná elita autonomní na rodové společnosti, která časem vytvořila stát jako protipól miru (mithraismus přinesli z Íránu římští legionáři, i profesně by to sedělo), ale je to jen hypotéza, fakticky podložený to nemám.

[eagara]

Jan Bauer a kolektiv (Aleš Česal, Josef Frais, Roman Herzinger, Jiří Kovařík)
Co v učebnicích dějepisu nebylo po druhé (jsou to čtyři díly) zatím jsem sehnala jedn ten druhej díl
nakladatelství Moba

Volné pokračování knihy Co v učebnicích dějepisu nebylo opět nahlíží za kulisy historie. Vždyt zdaleka ne všechno se v minulosti odehrávalo tak, jak se to stále učí ve školách. Autoři i tentokrát zdařile bourají zažité představy, překládají nám nové pohledy na historii a v šímají se dodnes nerozluštěných záhad. Napířklad nač vlastně zemřel Alexandr Makedonský? O očiteli národů Janu Amosu KOmenském zdaleka nevíme všechno. Proč musela zemřít údajná vnučka cara Petra Veliého kněžna Tarankanová? Nakolik ovlivnila aféra s nádherníkem pro královnu Marii Antoinettu dějiny Francie?

Obsah
Nač zemřel Alexandr Veliký (Jan Bauer)
Hannibal ante portas (Josef Frais)
Tajemství betlémské hvězdy (Jan Bauer)
Hříšní králové sodomoští (Jan Bauer)
Nechtěna světice (Aleš Česal)
Nenecháš čarodějnici naživu (Aleš Česal)
Otázníky kolem učitele národů (Roman Hertzinger)
Co nám ukradli Švédové (Josef Frais)
Záhadní svobodní zednáři (Aleš Česal)
Jsem vnučkou Petra Velikého (Jan Bauer)
Aféra s náhrdelníkem (Jiří Kovařík)
Byl Mozart otráven (Jan Bauer)
Skutečný příběh hraběte Monte Crista (Jiří Kovařík)
Kdo byl Kašpar Hauser (Jan Bauer)

[Ježek]

Jan Bauer a kolektiv (Aleš Česal, Josef Frais, Roman Herzinger, Jiří Kovařík)
Co v učebnicích dějepisu nebylo po druhé (jsou to čtyři díly) zatím jsem sehnala jedn ten druhej díl
nakladatelství Moba

U těhle knížek je otázka, zda autor (kolektiv autorů) se pečlivě věnuje pramenům a dostupné literatuře a posléze objeví nějakou zajímavou novinku - nebo cíleně tu novinku hledá bez ohledu na důkazy z pramenů. Vzhledem k rozsahu a rychlosti produkce "objevů" bych se stavěl za druhou variantu.

[Katerina]

Jan Bauer a kolektiv (Aleš Česal, Josef Frais, Roman Herzinger, Jiří Kovařík)
Co v učebnicích dějepisu nebylo po druhé (jsou to čtyři díly) zatím jsem sehnala jedn ten druhej díl
nakladatelství Moba

U těhle knížek je otázka, zda autor (kolektiv autorů) se pečlivě věnuje pramenům a dostupné literatuře a posléze objeví nějakou zajímavou novinku - nebo cíleně tu novinku hledá bez ohledu na důkazy z pramenů. Vzhledem k rozsahu a rychlosti produkce "objevů" bych se stavěl za druhou variantu.

Ze zkušenosti se přikláním k tvému názoru .

[eagara]

To vím taky ale já o tady těch typu knížek si vždy odpočinu, za prvé čtou se dobře a člověk u toho nemusí přemýšlet

[Katerina]

To vím taky ale já o tady těch typu knížek si vždy odpočinu, za prvé čtou se dobře a člověk u toho nemusí přemýšlet

Mno, asi ano, pokud se to nezvrhne do absolutních absurdit - kdy ale naprostý laik - kterému se takové knihy cpou pod nos především - i pomocí bombastických názvů bne nepodobných titulkům bulváru - bez znalostí pokládá za realitu ..

jako příklad - pro mne teda k uzoufání je produkce (jak to jinak nazvat ) Pana L.Y: KOláčka :

pěkně popořádku - historická beletrie asi čerstvá : Utajený následník – spletité peripetie Karlova levobočka Viléma – po matce potomka faraonů s příměsí Mesiášovy krve – Panebože !!!
záběr je však širší : Dracula
Šašci a blázni králů

Pak "literatura faktu" há hááá- kolekce tajemných úmrtí - středověk
1.Císařovna musí zemřít (myslím, že se snad jedná o Karlovu Annu)
2.Tajemství smrti manželek Karla IV.
3. Tajemství smrti Jindřicha z Lipé - tak tenhle blábol jsem si teda vzala osobně
4. Tajemství smrti Zikmunda Lucemburského
5. Tajemství smrti Jošta Lucemburského

Trocha historické sexulogie
Sv. erotik Karel IV.

Rosenkrucián

Tajnosti moravských hradů a zámků
Osudy hradu Špilberku
Tajemné stezky České středohoří

A broukopytlíkovský rozsah zasahuje i další obory
Vzpomínky na Ludvíka Součka

anebo
Cestopisy -(asi )
Srí Lanka
Indií za Dalajlámou
Mexiko

Při takové potenci - dostává historie na frak to mi věř - a to se v tom Jindřichovi z Lipé odkazuje na přítelství právě s J.bauerem - a na to konto je v knize asi třetina opsána z Bauera a další čáíst je chudák paní Vaňková .. no tak kde to jsme ???

[Ježek]

Vratislav Vaníček: Soběslav I.
Přemyslovci v kontextu evropských dějin v letech 1092-1140. Paseka 2007

Po dvou letech jsem se konečně dostal k této knize. Je inovativní, částečně modifikuje české politické dějiny (umenšuje důležitost moravských údělníků a jejich šance k převzetí českého trůnu). Rozvíjí koncept vládců archaického typu (Svatopluk, Boleslav Křivoústý, Jindřich V.) a proti nim "typů nového" (schopných konsensuální politiky, zbožnějších) - Břetislav I; Soběslav, Zbyhněv, Koloman). Poddání se Soběslava u Chlumce a později Křivoústého není popisováno jako hegemoniální posice Lothara, niméně jako zajištění "středoevropské bezpečnosti" světskou hlavou křesťanstva (německým králem/císařem). Kniha je psána v kontextu evropských dějin (kromě bezprostřední Říše, Uher, Polska, papežství, také Francie, Anglie, Dánsko, Polabí, Apulie a Sicílie), všímá si neotřelých analogií (porážka Jindřicha V. ve Francii - francouzský král podpořen výrazně šlechtou, využití praporu Oriflamme, podpora církve x porážka Lothara o 2 roky později u Chlumce, kdy Soběslava podpořila šlechta, která ho jednoznačně nechtěla za knížete, korouhev českých světců; vraždy kolem 3O. let) a paralel (Vratislav ve sporu s biskupem, opírající se o Vyšehrad a Sázavu). Soběslav podle Vaníčka měl reálnou šanci získat královskou korunu - po roce 1133, kdy spolupracoval s Lotharem i papežem Inocentem II. (který udílel svým věrným rozsáhlá privilegia, ovem bez většího dosahu - byla zde snaha zrušit hnězdenské arcibiskupství). Místo toho Soběslav usiloval o sesazení pražského biskupa Menharta, který se zapletl do spiknutí (snad inicioval) proti knížeti. Nepřehlíží majetky šlechty na počátku století (kanovník Zbyhněv a j.), naopak. Vaníček tak napsal knihu s zajímavými dedukcemi, logicky opřenými o prameny, přesto na odbornou literaturu čtivou.

[eagara]

Tak toho Utajeného nástupce sem si zamluvila v knihovně tak jsem na to zvědavá když jsem přečetla tvůj názor i Ty královské manželky jak zmínuješ pak ti řeknu svůj názor na to

[Katerina]

Tak níže zase moje srdeční záležitost - ač ty knihy nejosu o historii - respeltive jsou nejen o historii - jsou tropchu jako zjevení. Na jednu posezení se to nedá - ale je to trochu jako Hobit - přeneseně - Cesta tam (do zásvětí) a pak zase zpátky (ale už se vracíte jiní - možná - zasvěcení ??? )


A všechno pan Václav Cílek .
Krajiny vnitřní a vnější -anotace

Krajina se od 90. let 20. století stala jedním z klíčových pojmů přírodních i některých humanitních věd. Texty V. Cílka se zabývají skutečnou, fyzickou krajinou, jejími proměnami a ochranou, stejně tak jako vnitřními krajinami duše - fenoménem genia loci, postavou Zeleného muže, keltskými bohy v druhohorách atp. Knihu uzavírají Poutníkova pravidla putování po posvátných místech a obsáhlý soupis literárních i hudebních pramenů, které jsou pro vstup do krajiny potřebné. Hlavním motivem knihy zůstává nutnost chránit krajinu kvůli jí samé, kvůli živlům, skalám, vodám a životu, ale také kvůli sobě a vlastní duši.

Makom. Kniha míst (2. vyd.) - anotaceSlovo makom pochází z hebrejštiny. Znamená místo, ale je to spíš místo v srdci, protože vesmír jsou (jak se říká) hlavně vztahy. V kabale je význam slova makom ještě závažnější představuje šesté nebe, kde se vše předurčuje. Uprostřed šestého nebe je temná propast Daat Berija, z níž vychází hlas, jež dává poznání. Předkládaná kniha má prostší cíl. Navazuje na knihu o krajinách vnitřních a vnějších a v první části se obrací k reálným místům k čarodějnému lesu u Kuksu, k paládiu ve Staré Boleslavi, k Vojtěšské huti na Kladně i k situacím, kdy Balkán je víc než celá Evropa. Ptáme se zde, kde žijeme a odkud pocházíme. V druhé části, nazvané Zeitgeist duch doby nás víc zajímá, v jaké době to vlastně žijeme a kam směřujeme. V části třetí, nazvané Bohové, buddhové a trpaslíci se nám jedná zejména o trpaslíky, o to co nás přesahuje a co vůbec nezapadá do každodenního života.

Dýchat s ptáky - anotaceVáclav Cílek v této knize navazuje na předešlá díla, především na Krajiny vnitřní a vnější (2002, rozšířené vydání 2005) a Makom - Kniha míst (2004, rozšířené vydání 2007). Zabývá se znovu krajinou a místy, životním prostředím a klimatem. Dokonce se opatrně věnuje "popisu světa při velkém skoku dopředu, při kterém jsme se víc soustředili na výkon než na to, kam skáčeme...". Knihu doplňují kromě fotografií také ilustrace z pozůstalosti malířky Olgy Karlíkové, která třicet let poslouchala zpěv ptáků a soustředěně jej zaznamenávala.

[Viola]

Tak toho Utajeného nástupce sem si zamluvila v knihovně tak jsem na to zvědavá když jsem přečetla tvůj názor i Ty královské manželky jak zmínuješ pak ti řeknu svůj názor na to

Já se teda přiznám, že z toho všeho jsem dala pouze Karla - erotika (ostatní jsem po letmém mrknutí v knihkupectví vrátila zpět do regálu), a bylo to fakt na pěst. Nejen že si plete postavy (matlá jména - Anna, Anežka), příbuzenské vztahy, ale vymýšlí si nehorázné hovadiny, pamatuju si dvě: podle první byl Jan Jindřich opravdu impotentní a všechny děti (jestli se nepletu, bylo jich 6 - těch oficiálních) mu "vyrobil" Karel, za což mu byl Jan do své smrti neskonale vděčný, a podle té druhé Markéta Lucemburská, prvorozená dcera Janova, zemřela poměrně mladá před svatbou s Kazimírem nikoliv kvůli žalu po synovi a manželovi, ale protože ji Kazimír znásilnil. Tohle mi úplně stačí, abych si o hodnověrnosti informací od takového autora udělala svůj obrázek.

[elizabeth]

No, já se jen modlím, aby se autor nepokusil napsat něco o Závišovi.

Ohledně kupř. pana Bauera, píše pěkný detektivky z doby Václava IV. (možná to bude tím, že ta doba už je pro mě trochu slovenská vesnice ( čímž nechci nikoho urazit, jen chci naznačit, že to není až ta vesnice španělská... )), ale jeho "literatura faktu" stojí taky za kočku, buď opisuje od známých historiků nebo píše blbosti.

Jinak, nový Vondruška, detektivka, doba Přemka Otakara II., až na purkrabího Hroznatu z Úžic v roce 1253 a dcerou Světlanou a jiné tomu podobné "výkřiky do tmy" to mělo spád a dobře se to četlo, a to až do závěrečných stránek. Jen doufám, že zas někdo podle toho nebude chtít točit film.
Jinak několi předchozích příspěvků i s tímhle půjde do Pokecu o knihách...

[eagara]

Jiří Kovařík
Válka královen - příběhy francouzských dějin
nakladatelství Moba

První svazek projektu, který čtenáře postupně provede francouzskými dějinami od časů Merovejců, nejstarší královské dynasti, až po napoleonskou dobu. Příběhy zde shromáždějí vyprávějí o dramatických údálostech, z nichž mnéhé jsou dodnes opředené otazníky. Provedou nás od nesmiřitelného boje merovejských královen Brunhildy a Fredegundy přes otazníky, kolem srmti legendárního rytíře Ronalda k příběhu tragické lásky Abélarda a Héloisy či krvavému spoupeření Burgundů a Amagnaků. Líčí násilnou smrt mnoha mocných, vzestupy a pády, urputná obléhání hradů i jejich obranu, bitvy a souboje a dotýkají se i velkých záhad, které dodnes vzrušují svět: tajmeství katarského hradu Montségur, otazníky kolem zániku templářského řádu, ři toho, zda Johanka z Arku, skutečně skončila na hranici. Známý autor literaturu faktu poutavě psané knize bohatě využil dobuvé kroniky i historickou francouzskou literaturu, českému čtenáři většinou těžkou dostupnou

[eagara]

Jiří Kovářík
Královské vraždění - příběhy francouzských dějin
nakladatelství moba

Název duhého svazku, příběhu z franocuzských historie, není nýhodný, vskutku v něj jde z velké části o vraždy spáchané na kralích nebo zamyšlené či z královského rozkazu provedené. Kapitoly o smrti krále Jindřicha II. v turnajovém kolbišti, o vraždě Jindřicha III. mnichem Clémentem, o dodnes nejasném mordu Jindřicha IV., se prolínají s vyprávěním o osudech jiných osobností. Budeme například svědky posledních chvil admirála Colignyho, první oběti bartolomějské noci, atentátu na vévodu de Guise nebo Chalaisova a Cinq-Marsova spiknutí, namířených proti kardinálovi de Richelieu. Cyklis uzavírá Velká travičská aféra, největší skandál doby Ludvíka XIV., do kterého byla zapletana i králova metresa. V knize, opírající se o původní a u nás naprosto neznámé prameny, ožívá řada historických postav, známých z Merlových či DUomasových románů.

[eagara]

Jiří Kovařík
Snatky se smrtí - příběhy z francouzských dějin
nakladatelství Moba

Bandité, politické atentáty, vraždy a záhady nejasná úmrtí mocných či nepohodlných, tajemství, jež měla zůstat neodhalena či stále odhalena nejsou - to vše tvoří závěrečný svazek příběhu z francouzské historie sahajících od času vlády Ludvíka XV: po Napoleonův pád. Byla Gévaudanská bestie člověk, či zvíře? Kdo stál za aférou kolem nádhdelníku Marie Antonietty? Proč padla Bastilla? Kdy a kde zemřel Ludvík XVIII, král-dítě, který nikdy nevládl? Kdo dal rozkaz k popravě k uneseného prince ďEngheim? Nač zemřel Napoleon a zemřel vůbec na ostrově Svatá Helena? V patnácti příbězích kromě toho ožívají bandité Cartouche, Mandrin či muži, kteří si říkají Družina Jéhu, královrahové Damiens a Louvel, rytíř i tajný agent d´Eon, o němž se nevědělo, je-li to žena nebo muž, krvavý revoluční despota Eulogus Schneider a další

[eagara]

Jan Bauer
Smrt si jde pro slavné
nakladatelství Moba

Zkušený autor literaturu faktu přináší jednadvacet příběhů životních konců slavných historických pstav. Začíná řeckém filosofem Sókratem, egyptskou královnou Kelopatrou, římským císařem Merem, pokračuje přes švédského krále Gustava II. Adolfa či sibiřského divotvorce Rasputina a končí čínským vůdcem Mao Ce-tungem a papežem Janem Pavlem I. Smrt všech uvedených osobnstí je spojena s velmi dramatickými a leckdy i tajemnými okolnostmi. Některé odcházeli z tohoto světa dobrovolněě, byť to v některých případech byla dobrovonost jen předstíráná. Mnohé se naopak staly obětí úkladných vrahů nebo zemřely násilnou smrti náhdou a zcela zbytečně. Kniha Jana Bauera se čte jako napínavý román a slibuje nejedno, pro většinu čtenářů zvcela šokující historické odhalení.

[Katerina]

Jan Bauer
Smrt si jde pro slavné
nakladatelství Moba

Zkušený autor literaturu faktu přináší jednadvacet příběhů životních konců slavných historických pstav. Začíná řeckém filosofem Sókratem, egyptskou královnou Kelopatrou, římským císařem Merem, pokračuje přes švédského krále Gustava II. Adolfa či sibiřského divotvorce Rasputina a končí čínským vůdcem Mao Ce-tungem a papežem Janem Pavlem I. Smrt všech uvedených osobnstí je spojena s velmi dramatickými a leckdy i tajemnými okolnostmi. Některé odcházeli z tohoto světa dobrovolněě, byť to v některých případech byla dobrovonost jen předstíráná. Mnohé se naopak staly obětí úkladných vrahů nebo zemřely násilnou smrti náhdou a zcela zbytečně. Kniha Jana Bauera se čte jako napínavý román a slibuje nejedno, pro většinu čtenářů zvcela šokující historické odhalení.

Naprostose podepisuji pod poslední vedlejší větu