Ježek píše:
...Ale legální zlo(čin) je dnes komunismus. Pokud nacismus podlačuje lidská práva a svobody, co dělá komunismus, který chce totálně potlačit lidskou individualitu (nacismus jen u těch "jiných")?
Komunismus ničí víru v sama sebe.Komunisti by byli nejradši,kdyby se lidé chovali poslušně a neodmluvali a nedej bože,aby jsme měli své názory!Já osobně bych byla pro,aby komunismus patřil do skupiny nelegálních spolků.Vždyť ve své filozofii jsou stejní jako např.Neonacisté.Ti také uznávají jen svou pravdu a šlapají po lidské svobodě.
Ja jednoznacne ideologii komunismu odsuzuji. Povazme, ze za komunistu bychom si zde ani nepsali. Pravo na nazor a svobodu povazuji za jedno z nejdulezitejsich v zivote jednotlivce a spolecnosti. To komuniste uplne potlacili, nebo lepe receno pouzivali jen pro sebe ( otazka na jak dlouho, viz vnitrostranicke cistky). Vzdyt naciste, kdyz to zjednodusim, alespon vrazdili nepratele ( vetsinou). Ale komuniste si nicili lidi i vlastni a pak ty nejlepsi ze spolecnosti ( viz jiz nekolikrat zminovana Dr. Milada Horakova). Hned po roce 1989 se mela strana zakazat. Ted je jiz pozde. Na druhou stranu, komuniste v ilegalite, to by bylo take nebezpecne. Vzdyt ruku na srdce, kdo z nas nema podvedome sklon zkouset, co bylo zakazano No a ti neonaciste, to uz je dle me zase "dan" te vymodlene svobode, ze si kdejaky blbec muze projevit, kdejaky ujety nazor a jakkoliv pokrivenym zpusobem. Odpustte to vyjadrovani, ale nic jineho me nenapada.
Přesto nemůžu rozhodnout, která doba je horší. Lidé jsou stejní v každé době, takže žádná není horší. Středověk se za svoji agresivitu nestyděl. Svým způsobem ji dával na jevo i rád
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.
[quote="Ježek"]Přesto nemůžu rozhodnout, která doba je horší. Lidé jsou stejní v každé době, takže žádná není horší. Středověk se za svoji agresivitu nestyděl. Svým způsobem ji dával na jevo i rád [/quote]
Myslim, ze ve stredoveku to byl zkratka zvyk, tradice. A taky tenkrat lidi nemeli tak desny strach ze smrti jako my dnes. Byli na ni zvykli, denodenne se s ni setkavali a vira jim take mnohe usnadnovala.
Prožitek není to, co se vám stane, prožitek je to, jak naložíte s tím, co se vám stalo!
Zaujal mě skutečný příběh z čech kupodivu z padesátých let (1951), který svým charakterem "operoval" někde mezi "středověkem a dnešními horrory".
U jedné obce byla nalezena ohořelá mrtvola z které zbyla pouze hlava, krk a části trupu. Lékařská kriminologie podle stop po "uvařené krvi" zjistila, že oběť byla upálena za živa.
V nedaleké vesnici vyhrabali děti v pískovišti lidskou nohu, která patřila uškrcené ženě. Oběti se podařilo po nějaké době identifikovat pomocí dentistů podle zubů. Otec s dcerou měli utéct do Bavorska, kam je měl převést jeden strýček - alespoň to si rodina dosud myslela.
U tzv. strýčka se našlo několik kufrů, bot, prádla a šperků po několika lidech. "Strýček" držel 12tiletou vnučku zavražděných celé dny po dva měsíce v jedné místnosti připoutanou k prknům, kde měla hlavu v dřevěnné zvukotěsné krabici s rourkou pro přívod vzduchu. Tam byla také znásilňována a nucena psát rodičům, že je s tetou a dědou v Bavorsku v bezpečí...
Strýček - 60tiletý Hubert Pilčík ze Sence, vykrádal chaty a podobným způsobem zavraždil minimálně 5 lidí. Trestu unikl jen tím, že se v cele oběsil.
Ovšem ve vesnici měl nejlepší pověst, působil důvěryhodně, sbíral bylinky a přízeň si získal i tím, že nenechal porazit borovici, protože by ptáci neměli kde hnízdit...
Od 10. století se začali biskupové v říši, ale i jinde zavádět tvz Boží míry, které měly chránit okolní lid před důsledky různých pří a konfliktů. Byly také určeny dny, kdy se nesmělo válčit (svátky, víkendy, pak se to snad i na čtvrtek večer až neděle večer). Ten, kdo mír porušil, toho čekaly tresty.
Podobné věci se ujmuli i němečtí císařové, kteří vyhlašovali tzv landfrídy -zemské míry, během nic pod trestem smrti neměl nikdo válčit...
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.
přiznávám, že jsem si zdaleka nepřečetl všechno, ale nedá mi to nereagovat. Francouzská historická škola Annales se mimo jiné zabývá i historií mentalit – snadno dokázali, že lidské povahy se ve smyslu společnosti jako celku se prakticky nemění. Pohání nás stále stejné sny, touhy a emoce jako naše předky ve starověku a středověku. Souhlasím s Jiřím Motyčkou, že ani srovnání krutosti spojené s válečnými konflikty by bylo shodné – jen přirozeně využíváme efektivnějších zbraní k ničení živé síly a technických prostředků protivníka. Současně i nejnovější zkušenosti nejenom z guerillových bojů prokázali, že si stále umíme uřezávat uši, rozřezávat se, vzájemně se mučit a mrzačit, a již při výsleších, nebo jenom ze zvrácenosti. Ale to jsem odbočil.
Stejně jako dnes, nebyl ani středověk bez práva – jen nebylo kodifikované jako to dnešní (a i to není tak docela pravda), ale především tradiční (tj. dané místní tradicí a zvyklostmi – tedy šité na míru dané zemi). Tzv. nalézání práva bohatě pokrývalo právní potřebu, bez které se žádná civilizovaná společnost neobejde. Ostatně z prvních středověkých kodifikovaných zákoníků lze vzpomenout karolinské leges barbarorum atd., z dob 13. st. máme saxenspiegel (saské zrcadlo) a jeho protějšek švábské zrcadlo – které znají nejenom záležitosti trestního práva, ale i majetkového, dědického, atd. Panovnická privilegia upravovala nejenom majetkové, ale i správní poměry (např. společenské a právní postavení konkrétních měst, atd.). Současně byl každý dominus (pán) na svém území i soudcem a zajišoval právo a spravedlnost. Společnost znala přesné právní statuty a příslušnosti, takže šlechtice mohli soudit jenom urození na zemském sněmu, kterému předsedal král, měšany a lid pak jejich pán (u měšanů v rámci konkrétních privilegií pak leckdy jejich vlastní obec – především 15. st., i když některá věnná města tak směla na základě Opatovických privilegií činit již od roku 1307) a duchovní zase jenom církevní soudy. To svědčí o solidním právním vědomí společnosti, i o tom, že se právo vymáhalo. Že bývaly tresty prováděny veřejně (a již konfiskace majetku, odebrání privilejí, či tělesné tresty, mrzačení či popravy) bylo dáno potřebou odradit od porušování práva. Každý měl nýt svědkem vykonané spravedlnosti, aby věděl, že se jí sám dovolá, nebo že ho dostihne. Navíc tu krom vymáhaného práva máme i kurtoazii, která je společenskou normou urozené společnosti – prakticky jsou to pravidla společenského chování. Kurtoazie se šíří ze dvorů směrem dolů a ovlivňuje i další společenské vrstvy, které si navíc logicky vytváří svá pravidla chování, atd. A zrovna kurtoazie je tím, co se v rokoku nazývalo kavalírstvím a dnes témuž říkáme gentlemanství. To na okraj k surovému středověku
Podtrženo, sečteno? Nedomnívám se, že by středověká společnost byla primitivnější či krutější než ta dnešní. Obecná vzdělanost byla v souvislosti s podmínkami obecně nižší, ale nikoli zdaleka tak temná, jak se nám ji občas někteří autoři snaží vylíčit. Ona i ta otázka vzdělanosti a nevzdělanosti je značně diskutabilní…
Maršálek píše:Francouzská historická škola Annales se mimo jiné zabývá i historií mentalit – snadno dokázali, že lidské povahy se ve smyslu společnosti jako celku se prakticky nemění. Pohání nás stále stejné sny, touhy a emoce jako naše předky ve starověku a středověku.
Ač frankocentrickou školu Annales nemusím, souhlasím s tvrzením, že povaha člověka je stejná. Ovšem krutost ve středověku mohla brzdit církev (hlavně bych to viděl u kriminálních činů neurozených vrstev. Dnes v liberální době nevím...
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.
Maršálek píše:Francouzská historická škola Annales se mimo jiné zabývá i historií mentalit – snadno dokázali, že lidské povahy se ve smyslu společnosti jako celku se prakticky nemění. Pohání nás stále stejné sny, touhy a emoce jako naše předky ve starověku a středověku.
Ač frankocentrickou školu Annales nemusím, souhlasím s tvrzením, že povaha člověka je stejná. Ovšem krutost ve středověku mohla brzdit církev (hlavně bych to viděl u kriminálních činů neurozených vrstev. Dnes v liberální době nevím...
Církev samotná páchala spoustu vražd a zločinů. Např. Torquemada.
Prožitek není to, co se vám stane, prožitek je to, jak naložíte s tím, co se vám stalo!
o to se asi nikdo přít nebude, ale Ježek měl na mysli civilizační úlohu církve, která je nezpochybnitelná. Stanovila pravidla morálky a kodifikovala formou smrtelných hříchů a hříchů obecně morálku - to že si pak tyto zásady vykládal občas někdo jinak nesouvisí s církví ve smyslu víry, ale s lidskou povahou. Ježek výše jako příklad udal boží míry, které zcela nepochybně nastavily jisté mantinely. Že i ty bývaly porušovány je samozřejmě věc druhá, ale i dnes máme zákony a kriminalitu. Lze konstatovat, že třeba asylové právo a ochrana duchovních, žen, dětí a straců byla společností přijata jako morální zásada, jejíž porušení bylo považováno za závažný zločin.
Ještě k tomu aktuální info. Několikrát jsme v tomto tématu diskutovali o tom, že nejhorší na terorizmu je právě to, že útok odnesou v drtivé většině nevinní lidé.
Masový vrah Chálid Šajch Muhammad se přiznal, že participoval mj. na organizování útoků na WTC z 11. září. Na tom by nebylo nic divného, pokud by se "šakal" Chálid nevyznal z "filosofie" islámského terorizmu v jeho podání: islámští teroristé vedou válku a v ní přece vždy umírají také nevinní lidé. Ano tato zvrácená filosofie se stala synonymem islámského zbaběle podlého terorizmu, který vede "nekonvenční válku" ve jménu něčeho, čemu ani Alláh už nemůže rozumět...
Jiøí Motyèka píše:...Terorimus je nejpodlejší, nejzáludnější, nejkrutější, nejsurovější, nejbrutálnější a zárověň nejzbabělejší vedení války proti civilizaci opírající se o křesanské a demokratické hodnotové pilíře. Války, která v dlouhých dějinách lidstva nemá obdoby. Militantní islámský fundametalismus je v současné době největší hrozbou lidstva...
Jiøí Motyèka píše:...nejhorší na terorizmu je právě to, že útok odnesou v drtivé většině nevinní lidé.
Když se kácí les, lítají třísky. Politické a církevní války s jistým procentem civilních ztrát počitají. Davové a v drogovém vlivu agrese jsou také něco jiného než míra agresivity u člověka který dokáže vyvinout podíl krutosti a agrese ve svém chování za "střízlivého" stavu.
Co třeba poměrně časté několikaroční věznění dětí ve sklepích, na Slovensku v minulých dnech našli u jedné rodiny v mrazáku novorozeně, které tam leželo několik let a denně si hned vedle brali "čerstvé" potraviny.
Ve válce dokáže zabít i ten, kdo nikdy zabíjet nechtěl - v davu dokáží být agresivní i ti, co se rozbrečí jen při špatném pohledu - ale agresivita jedince, který dokáže způsobit krutost nehledě na prostředí, nehledě na jiné vlivy, je myslím tou agresivní krutostí, která je jaksi v "čisté" formě. Která je jakýmsi kritériem, čeho je schopen člověk bez toho, aniž by u toho brvou hnul...
Škoda, že už od začátku se tu namísto toho diskutuje jen o takových evergreenech, jakými jsou terorismus a války.
Przemysl de Nyestieyky píše:Obecně se má za to, že středověk byl "dobou téměř zvířecí". Že agresivita byla neodmyslitelnou součástí tehdejšího neurvalého světa. Ale bylo tomu opravdu tak? Není dnes svět ještě víc agresivnější ve věcech, kde by se středověký člověk nestačil divit?
...a já se stále snažím svými příspěvky furt jen odpovídat na jedno a to samé, totiž na první otázku: v porovnání s dnešním postnovověkým světem - "nebylo" a na druhou: "Je!"...
P.S. Terorizmus a války v tomto tématu nejsou žádným "evergreenem", protože je to bohužel tak šílená realita doby, že by se opravdu středověkej človíček "nestačil divit"...
V reakci na Maršálkův příspěvek o Annales - přiznám se, že tuto školu neznám, ale už dlouho přemýšlím, jak je to s těmi dvěma teoriemi : a) zda bylo myšlení středověkého člověka tak vzdálené našemu, že se mu ani nemáme pokoušet porozumět či b) ve zkratce a nadsázce : co svět světem stojí je člověk stejný
Probírala jsem to i s lidmi z jiných oborů (např. psychologie) a dospěla jsem k názoru, že ač jsou tyto dvě teorie na první pohled protikladné, nemusí být paradoxně v rozporu. Zcela jistě v celkovém rámci středověkého uvažování, filosofie apod. podléhali naši předkové jiným mantinelům a dogmatům než-li my. Ale jejich přístup k nim, jak je řešili, jak prožívali každý jeden svůj vlastní život musel být podobný, jako ten náš.
Bolest, radost, vztahy, individuální prožívání jednoho každého života od počátku do konce se našemu musel podobat. My máme jiná dogmata a mantinely než měli oni , ale přistupujeme k nim podobně.
A tak je to dle mého soudu i s agresivitou.
Víme, že v každé populaci, od starověku se vyskytuje určité procento lidi , mimo normu, kteří se nedokáží vcítit do druhého, pro které lidský život nemá žádné ceny, kteří si nejsou schopni uvědomit co druhému způsobují. jejich počet je naštěstí omezený, ale není limitován dobou, obdobím.
Jiná věc je agresivita v většinové společnosti, ale ani tady mě nepřijde, že to byl zrovna středověk, který by byl tímto významný.
Samozřejmě byla plenění obyvatelstva v průběhu válek a místních konfliktů, ale války se vedli dosti regulerně. Byly hladomory a epidemie, které vyvolávaly kruté a nestadardní chování, ale nejen ve středověku.
Ve středověku nebyly žádné koncentrační tábory, studenti na univerzitách se sice prali a napadali na disputacích, ale nevystříleli se navzájem, což je jeden ze smutných jevů dneška. tolikrát zmíněný terorismus (který pokládám za nejhnusnější zbabělost) také neexistoval.
Víra v Boha, či chcete-li strach z posmrtného trestu morálku společnosti ovlivňoval podstatně. Dá-li se o něčem takovém hovořit i dnes, netroufám si hodnotit.
Na druhé straně byli lidé v té době více smíření s osudem a jeho útrapami, viz. například časté umírání dětí ve středověku. Matky určitě truchlily, tak jako by truchlily dnes, ale na druhou stranu - byly s tím více smířené, ..koho Pán bůh miluje .....
Pravděpodobně byli lidé ve středověku v přístupu ke smrti "zdravější" nebo fatálnější - žádné fobie a strachy ze smrti, s kterou se více setkávali a tak s ní byli více obeznámeni než my dnes, kdy vše"uklízíme" do ústavů a nemocnic. Měli dle mého též větší vcítění se do druhého, protože žili více pospolu - jak obec ( malé vesnice, města, ) tak rodina(více generací pohromadě), zkrátka byli zvyklí více žít jako pospolitost, to jsme myslím ztratili.
No , teď jsem Vás tedy zahltila, a omlouvám se, je to velké téma, a nemám ho úplně zpracované ani v duchu, tak je to celé takové neuspořádané.
Katerina píše:...Ve středověku nebyly žádné koncentrační tábory, studenti na univerzitách se sice prali a napadali na disputacích, ale nevystříleli se navzájem, což je jeden ze smutných jevů dneška. tolikrát zmíněný terorismus (který pokládám za nejhnusnější zbabělost) také neexistoval...
Ano. V současné době nejenže se študáci krutě napadají mezi sebou a šikanují, ale když se takový agresivní jedinec fakt naštve, protože třeba při zkoušení dostal kuli, vezme tátovu brokovnici a s ledovým klidem profesionálního zabijáka ustřelí kantorovi hlavu...
Katerina píše:...Víra v Boha, či chcete-li strach z posmrtného trestu morálku společnosti ovlivňoval podstatně. Dá-li se o něčem takovém hovořit i dnes, netroufám si hodnotit...
Dnes? V dnešním převážně ateistickém světě ani víra v Boha s sebou nepřináší patřičné zábrany. Stačí se podívat např. na naši politickou scénu a na bezskrupulózní, já bych se nebál řici, nekřesanské jednání některých politiků za stranu KDU-ČSL...
A co se týče té empatie, je to v dnešní době taky bída, jak jsi naznačila.
Malinko odbočím. Poslední psychologické studie zabývající se povahovaými vlastnostmi a vůbec předpoklady top manažerů akcentují místo inteligenčního kvocientu (IQ) tzv. empatický kvocient (EQ). Jinými slovy to, co současnému člověku strašně chybí, totiž vcítění se a pochopení problémů jeho bližního, nebo chcete-li podřízeného...
Souhlasím, Jiří. A tady také vidím ten rozdíl v agresivitě v neprospěch naší doby.
Jakkoliv to možná zní divně, středověká agresivita měla nějaký " smysl" - ale ta dnešní, to je násilí bez příčiny, prostě jen tak.
Zřejmě nahromadění stresu pod kterým lidé dnes bezpřestání žijí a neumí se s ním vyrovnat jinak a tak dochází k agresivitě bez důvodů.
Asi za to částečně může i dnešní technická civilizace, vždy jak jen se i "normální a mírný člověk dokáže "vytočit" když řídí auto.
Spousta lidí je prostě vnitřně prázdných - nečtou, neumí se už podívat na krásné věci v přírodě, a tak co jim zbývá uvnitř ... taková bytost pak bude lehce náchylná k nahromadění agresivity a jejímu vybití.
Zatímco středověký člověk měl nějaký úkol, nebo cíl, a ten mu "zabral" většinu času a v tom zbývajícím se , rád a podle svých možností bavil.
Život měl zřejmě větší řád - například průběh běžného roku, který byl vždy ohraničován různými událostmi, svátky, apod. To muselo poskytovat určitou jistotu , že věci jsou tak, jak mají být. Tyto jistoty a zákonitosti jsou dnes docela vykolejené, a to může být další příčina stresu a nejistoty, která může vést k agresivitě.
Katerina píše:
Na druhé straně byli lidé v té době více smíření s osudem a jeho útrapami, viz. například časté umírání dětí ve středověku. Matky určitě truchlily, tak jako by truchlily dnes, ale na druhou stranu - byly s tím více smířené, ..koho Pán bůh miluje .....
Pravděpodobně byli lidé ve středověku v přístupu ke smrti "zdravější" nebo fatálnější - žádné fobie a strachy ze smrti, s kterou se více setkávali a tak s ní byli více obeznámeni než my dnes, kdy vše"uklízíme" do ústavů a nemocnic. Měli dle mého též větší vcítění se do druhého, protože žili více pospolu - jak obec ( malé vesnice, města, ) tak rodina(více generací pohromadě), zkrátka byli zvyklí více žít jako pospolitost, to jsme myslím ztratili.
Nezbývá mi než zcela souhlasit. Tehdy smrt a umírání nebylo tabu jako je tomu bohužel dnes. Tenkrát bylo běžné umírat doma ve společnosti rodiny. Umírající i příbuzenstvo byli na tuto situaci zvyklí a přesně znali a věděli jaké rituály okolo skonu bližního budou následovat. Tyto rituály jim pomáhaly tuto situaci zvládnout a lépe se se smrtí otce, matky, manžela, bratra či kohokoliv vyrovnat. Tak to koneckonců bylo ještě na počátku 20. století.
Pak začal trend umírání v nemocnici tzv. za bílou plentou a nikdo nebo málo kdo z nás se se smrtí příbuzných nebo svou vlastní srovná. Nejsme na to zvyklí. Ba ani na stáří. Je trend věčně mladých a krásných...
Prožitek není to, co se vám stane, prožitek je to, jak naložíte s tím, co se vám stalo!
Katerina píše:...Život měl zřejmě větší řád - například průběh běžného roku, který byl vždy ohraničován různými událostmi, svátky, apod...
Ano, zvláště ty církevní svátky křesanského roku. Bylo jich opravdu hodně a jejich počet narůstal s přibývajícími svatořečenými. Ale např. pro středověkého sedláčka robotujícího na svém i na panském jediná možnost, jak si trochu vydechnout po lopotné práci spojené se shonem za chlebem vezdejším...
Katerina píše:...Asi za to částečně může i dnešní technická civilizace, vždy jak jen se i "normální a mírný člověk dokáže "vytočit" když řídí auto...
To mi povídej!... Ale víš, jak si ulevím, když si zanadávám (i sprostě) na pitomce, který málem zavinil dopravní nehodu? Dokonce psychologové tohle vypuštění přetlaku doporučují, aby nahromaděná agresivita v řidiči za volantem nezůstala. Jak k tomu ale přijdou případní spolucestující, že?...
[/quote]To mi povídej!... Ale víš, jak si ulevím, když si zanadávám (i sprostě) na pitomce, který málem zavinil dopravní nehodu? Dokonce psychologové tohle vypuštění přetlaku doporučují, aby nahromaděná agresivita v řidiči za volantem nezůstala. Jak k tomu ale přijdou případní spolucestující, že?... [/quote]
Moje kamarádka se na to vždycky vyloženě těší, že jindy si mě sprostě nadávající neužije. Takže jedem, já nádávám a ona se tomu směje...
Je to přesně tak - vědět kdy a jak a kam nahromaděný stres vybít. Jen by neměl dopadnout jak Michael Douglas v jednom filmu.
Možná, že páni rytíři se odreagovali v bitvách či v turnajích a byl klid, dneska by tím výpustným ventilem měl být třeba sport. I když ...
No a ti neonaciste, to uz je dle me zase "dan" te vymodlene svobode, ze si kdejaky blbec muze projevit, kdejaky ujety nazor a jakkoliv pokrivenym zpusobem. Odpustte to vyjadrovani, ale nic jineho me nenapada.
((
Např. Torquemada.
Ale víš, jak si ulevím, když si zanadávám (i sprostě) na pitomce, který málem zavinil dopravní nehodu? Dokonce psychologové tohle vypuštění přetlaku doporučují, aby nahromaděná agresivita v řidiči za volantem nezůstala. Jak k tomu ale přijdou případní spolucestující, že?... 