Fenomén měst, jejich odkaz

[Ingolf]

Vznik a typy měst
Vrstva m칝anů nabourala klasický systém tří stavů - šlechty, poddaných a duchovních. Města se profilovala jako soustředěné skupiny lidí nezávislé na pánech. Vznikala i proti vůli svých dosavadních pánů - prameny mluví ve výrazech jako coniuratio - spiknutí, spříseženectví (já bych řekl spřáhnutí) nebo communio - spojenectví (německé Gemeinde - společenství). Opačný typ vzniku představovala města na zeleném drnu, úplně nově založená města. Jejich zakladatel - pán ale m칝anům nabídl také svobody, aby nalákal velký počet lidí. V takových městech v Říši vznikla zásada Stadtluft macht frei - městský vzduch dává svobodu, tzn. sem uprchlý nevolník nabývá do roka a dne pobytu ve městě jeho členství a svobodu.
Spojenectví zakládá nový typ vztahů - zúčastněné strany jsou si rovné (ne jako vztah v lenní hierarchii), a už jako obecně členové měst, jako členové jednoho řemeslného odvětví (cech), ale i relativně rovný vztah město a jejich pán, pokud nějaký je. Město spravují vybraní m칝ané - občas volení jako někde v Itálii, jinde úřady dědí nejbohatší rodiny, vzniká oligarchický systém (- v případě existence pána může mít onen právo veta vůči dosazení konkrétního konšela).
Nové vztahy vznikají vůči vesnici - hlavně v Itálii dávají m칝ané na svých pozemcích svobodu, s rolníky uzavírají smlouvy, nejčastěji formou pachtu.
Nejbohatší města vznikají přirozeně tam, kde jsou nejlepší zemědělské podmínky, množství přebytků se dá směnit obchodem. Ale i tam, kde panují špatné podmínky, si města vlastními silami dokáží poradit. Neúrodná Belgie, se zemí zasolenou od oceánu, žije z pastevectví ovcí. Z vlny se dělá proslulé sukno, kterým obdarovával už Karel Veliký vzácné hosty. Sukno se stalo tak žádaným, že se vlna musela dovážet z Anglie. Rozvíjení schopností a schopnost inovace, ne jen pasivní přizpůsobení se nepříznivým podmínkám, to je další devíza měst.
V jinak pevně hierarchizovaném feudálním systému získávají města samostatnou roli, právní subjektivitu vyjadřuje městská peče.
***
Středověká města mají jinou funkci než antická. Antická byla centry správy, vojenství a politiky, středověká jsou centry ekonomiky. Vyrůstají z obchodu, to hlavně, pak z řemesel. Z vojenského hlediska pouze vlastní hradby, i když se některá mohou snažit expandovat i pomocí síly (Benátky). Z politického hlediska se snaží o nezávislost na vládcích, než být sídlem jejich moci.
***
Dušan Třeštík (kniha Češi a dějiny v postmoderním očistci, str. 180-193) - V západní Evropě po r.1000 nastupuje doba rozvoje, ustaly války, (znovu)zavádějí se lepší postupy a vynálezy v zemědělství, mýtí se lesy, během 200 let se zdvojnásobí počet obyvatel, rostou nová města. A to všechno navzdory tomu, že padá centralizovaná moc karolinské říše. Půdu a moc si dělí šlechta (Francie - král má asi stejné domény jako jiní šlechtici, Německo - císař vede spolek vévodů a knížat). Není rozvinutá ani centrální moc církve - papežství, při zadrhávání systému nastupují koncily, které si v určitých obodobích osobují nadřazené místo samotnému papeži.
Města se obejdou bez zásahů nějakého vládce, městské rady samy určují zákony nebo nacházejí precedenty v situacích, kde chybí tradice. Rozvoji napomáhá věda - diskutovaná na městských univerzitách, tom "intelektuálním cechu", samosprávném spolku učitelů a žáků, který brzy předčí klášterní školy. Lidé v evropských městech se učili žít svobodně, samosprávně: "Města islámu, Číny a Indie byla neskonale větší a nádhernější než hradbami sevřené, páchnoucí, maličké obce evropských m칝anů. Jedinou komparativní výhodou byla jejich svoboda."
Dědictvím evropských měst není nějaká říše, ani bohatství, ale právě styl jednání, diskuse, neustálé nalézání, který nahrazuje slepou víru v něco. Slepá víra - v dobrotivého vládce, v dobrotivého Boha (a jeho zástupce na Zemi), nahrazuje snaha o vlastní vládu, resp. kontrolu vlády.
Co se týče křesanství, je katolická Evropa svobodnější než pravoslavná. Ne kvůli tomu, že by katolická církev byla sama o sobě liberální a poskytovala svobodu, ale naopak kvůli její slabosti, který jí bránila zregulovat lidskou společnost podle svého úmyslu (+ i uvnitř církce fungují koncily s jakž takž svobodnou diskusí), jak to zvládala církev pravoslavná.
Třeštík tak rozlišuje Evropu, která prošla touto zkušeností, a Evropu východní. V aktuální otázce přitoupení států typu Ruska nebo Turecka k EU zaujímá negativní postoj. Jestli má mít Evropa společného něco víc než ekonomiku, tedy nějaké kulturní hodnoty, tak to má vyrůstat právě z tradic svobody a samosprávy. Ne nějaké křesanství nebo vzdálená antika, ale města a jejich život, z toho může Evropa vycházet. Za Slovenskem a Polskem už začíná jiný svět.

***
Když se podíváme na styl myšlení na východě Evropy, tak to je pořád ta samá víra, že vládce je dobrý, myslí to s náma dobře (špatné kroky vlády mají na starosti carovi zlí vládci) apod. Od cara po Stalina nebo Putina nebo Lukašenka, pořád ta samá iluze. Jde o to svěřit se do péče tomu správnému vůdci, než si vymoct svou vládu nebo kontrolu. Stejně tak se dívám skepticky na tzv. vývoz demokracie do zemí typu Iráku, kde není vžitá tradice samosprávy a svobody, lidé se tam i ve formálně svobodných a demokratických volbách svěří do péče dalšímu politikovi a uvěří, že on je bez chyby.
***
Autonomní moc a bohatství měst přirozeně provokovalo vládce. Převaha vládce vedla ke sjednocení země, převaha měst k rozdrobení (Itálie - sjednocení až v 19. století). Soupeří ale i ideje jednotné vlády, resp. jednotného státu, převedené do ideje národa, oproti popsané ideji svobody. Ne vždy se vylučují, lze mít svobodu v rámci vlastního národa a státu, oproti vztahu k EU to už je složitější, hlavně konzervativní pravice je vůči sjednocování Evropy skeptická.
***
Lidé v historii hledají velká jména, velké vládce a jejich velké říše, rozmělnění královské moci ve prospěch měst a drobné šlechty bývá prezentováno jako úpadek. Na pozadí tohoto "úpadku" ovšem vznikla evropská civilizace a evropské myšlení, které bych já za nic neměnil.
Francouzská a další revoluce byly skutečně "mešanské", buržoazní, zanedbávat dějiny měst, protože jsou tak "obyčejná", by bylo chybou, jsou obyčejná stejně jako my, z nich se dozvídáme o sobě, obyčejných lidech, ale je to příjemnější bádání než dějiny ohromných říší zalitých krví poražených.

[Ježek]

Já bych neřekl že města byla nezávislá na pánovi. Ta závislost byla menší a celkem jasně a pro m칝any celkem výhodně vymezena. Fungoval institut rychtáře, vládcova zástupce - později byl vykupován městskou obcí, zřetelné byly daně městem odváděné.

Města způsobovaly rozkol v uření o třech řádech, byly dalším, který ani nechránil, ani se nemodlil a ani v pohledech církve (ideologů tohoto učení) nepracoval - obchod nebo učení není práce. Povšimněme si, že středověcí kronikáři zmiňují zlatý věk - prehistorickou dobu, kdy nebylo zločinu, lidé žili svobodně, co potřebovali, to si vypěstovali nebo vyrobili, necestovaly - zřetelné poukázy na to, že svět měst, obchodu, peněz, předkapitalismu ideálním světem není.

[duli]

Města způsobovaly rozkol v uření o třech řádech, byly dalším, který ani nechránil, ani se nemodlil a ani v pohledech církve (ideologů tohoto učení) nepracoval - obchod nebo učení není práce. Povšimněme si, že středověcí kronikáři zmiňují zlatý věk - prehistorickou dobu, kdy nebylo zločinu, lidé žili svobodně, co potřebovali, to si vypěstovali nebo vyrobili, necestovaly - zřetelné poukázy na to, že svět měst, obchodu, peněz, předkapitalismu ideálním světem není.

Ježku maličko jsi pozapomněl na řemesla a cechy. Řemeslníci pracovali a ne málo. Byli specialisti.
Za další - bohatá města měla své pozemky a statky, takže museli hospodařit. Takže opět někdo pracoval.
Zlatý věk vidí kronikáři, ale proč byl zlatý věk překonán? Opět idealistické vidění. Společnost se začala dělit v okamžiku, kdy někteří lidé byli šikovnější a začali vyměňovat.
A zločiny se děly od počátku lidstva. Opět idealismus. Je sice krásný, ale nereálný.

[Ježek]

Ježku maličko jsi pozapomněl na řemesla a cechy. Řemeslníci pracovali a ne málo. Byli specialisti.

Jenže i oni byli zapojeni do tržní směny za peníze

Zlatý věk vidí kronikáři, ale proč byl zlatý věk překonán? Opět idealistické vidění. Společnost se začala dělit v okamžiku, kdy někteří lidé byli šikovnější a začali vyměňovat.
A zločiny se děly od počátku lidstva. Opět idealismus. Je sice krásný, ale nereálný.

To souvisí s pojetím času u církve. Čím déle od Krista, tím blíže k konci světa a hůře. Ta společnost byla nepřátelem novot, nastolený řád se musel udržovat za každou cenu, nebo by nastal konec světa.
My to neska vidíme obrácené, čím déle, tím větší pokrok, vyspělejší společnost, nejsme v zásadě nepřáteli novot, vynálezů ...

[duli]

Ježku maličko jsi pozapomněl na řemesla a cechy. Řemeslníci pracovali a ne málo. Byli specialisti.

Jenže i oni byli zapojeni do tržní směny za peníze

To by znamenalo, pokud vypěstuješ víc plodin a prodáš je nebo vyměníš, že se rovněž zúčastňuješ obchodu.

[Ingolf]

Já bych neřekl že města byla nezávislá na pánovi. Ta závislost byla menší a celkem jasně a pro m칝any celkem výhodně vymezena. Fungoval institut rychtáře, vládcova zástupce - později byl vykupován městskou obcí, zřetelné byly daně městem odváděné.

V některých směrech byla více nezávislá,v obchodě nebo výrobě, ve správě, můžeme se shodnout na slově autonomní? Autonomie pak měla různou intenzitu.
Üplná svoboda ale panovala v rámci italských městských států, jejich moc a bohatství jim dovolovaly vést války se samotnými císaři, zasahovat do chodu křížových výprav (využít křižáky k dobytí Zadaru, financovat křižáky) apod.
***
ty daně - to byl asi hlavní způsob, jak s městy najít nějaký způsob soužití, nebo i důvod k jejich zakládání. Jestliže přispěla větší svoboda podřízených k většímu zisku majitele, nebyl důvod ty podřízený víc škrtit.
Příklad otroctví- buď totálně znesvobodnit a vynucovat si práci a zisk násilím, nebo nechat otrokovi poněkud víc vzduchu s tím, že odevzdá třeba polovinu svého výnosu a zbytek si nechá, čímž se motivuje k většímu úsilí, nebo poskytnout autonomii a svobodu, jako u těch měst, a inkasovat pouze zisky v podobě daní. Stát to stojí i míň úsilí, města si sama se sebou poradí, vytvoří víc zisku, o to víc pak stát zinkasuje.

[duli]

V některých směrech byla více nezávislá,v obchodě nebo výrobě, ve správě, můžeme se shodnout na slově autonomní? Autonomie pak měla různou intenzitu.
Üplná svoboda ale panovala v rámci italských městských států, jejich moc a bohatství jim dovolovaly vést války se samotnými císaři, zasahovat do chodu křížových výprav (využít křižáky k dobytí Zadaru, financovat křižáky) apod.

Tady záleželo na "síle města" a na tom, zda si ji pán/panovník atd. nechal přerůst přes hlavu.

ty daně - to byl asi hlavní způsob, jak s městy najít nějaký způsob soužití, nebo i důvod k jejich zakládání. Jestliže přispěla větší svoboda podřízených k většímu zisku majitele, nebyl důvod ty podřízený víc škrtit.
Příklad otroctví- buď totálně znesvobodnit a vynucovat si práci a zisk násilím, nebo nechat otrokovi poněkud víc vzduchu s tím, že odevzdá třeba polovinu svého výnosu a zbytek si nechá, čímž se motivuje k většímu úsilí, nebo poskytnout autonomii a svobodu, jako u těch měst, a inkasovat pouze zisky v podobě daní. Stát to stojí i míň úsilí, města si sama se sebou poradí, vytvoří víc zisku, o to víc pak stát zinkasuje.

Vždy se najde někdo, kdo daně nechce odvádět v plné výši a tak se začne bouřit. Což města mnohokrát udělala.
Daně a svoboda - není přímá úměra. Daně jsou v průběhu dějin rafinovaněji a rafinovaněji maskovány.