Pokud jde o Weinfurthera, ten magii oddělil od mystiky pravděpodobně úmyslně, byl si pochopitelně vědom nástrah, které čekají na člověka na mystické cestě v podobě možného zneužití magických sil jedincem k tomu náchylným a jeho následému duchovnímu pádu, případně bloudění díky vazbě, kterou by si přílišným zabýváním se kouzly mohl vytvořit.
Proto mystik ač se mu na cestě dostává "darů" v podobě magických schopností, nezabývá se jimi a odevzdá je v mysli Bohu, kterému vše náleží, protože jen tam je jistota, že budou použity správně. Vždy když se člověk třeba modlí, má se modlit tak, aby byl učiněn průchod Boží vůli:
"... buď vůle Tvá"...." člověk si tedy sice může přát různá přání, ale jejich splnění nechává na Bohu a dokonalý mystik si nepřeje nic, protože je vědomě v Bohu a proto už nic nepotřebuje.
Proto také různí magici, pokud jsou požádáni o pomoc v podobě "kouzla", měli by výsledek ponechat na Bohu, tedy zaujmout k němu neosobní stanovisko, jinak hrozí,že se zapletou do karmy, kterou magickým konáním vytvoří.
Například Ježíš, když uzdravoval, zdůrazňoval, že to uzdravuje Bůh, který vyslyšel víru oněch lidí, on sám se nijak nespojoval s konáním zázraků. Stejně tak Mojžíš, když byl označen za kouzelníka, zdůrazňoval, že zázraky koná Bůh, sám se s nimi nespojoval, nechtěl z nich mít užitek, jak jsi správně uvedl ve svém pojednání o chápání magie. =D>
