Škola Annales

[Ježek]

V roce 1929 byl Marcem Blochem a Lucienem Febvrem založen časopis Annales d´histoire économique et sociale, jako reakci na positivistické dějepisectví. Záhy kolem časopisu (jehož jméno se ustálilo po II. sv. v. na Annales: Economies - Societes - Civilisations vznikl okruh francouzských historiků, kteří začali zkoumat hospodářské, sociální dějiny a také dějiny mentalit. Při studiu mentalit zdůrazňují nevědomou determinaci okolím, čili mentality určitých vrstev. Jejich pojetí historikovy práce bylo také jiné - úzce spolupracovali s jinými vědními obory - sociologií, etnologií, antropologií aj. Historie má být totální, zahrnující v celé šíři pohled na těhdejší společnost. Díky této škole začala být zkoumána pečlivě celá středověká společnost, nejenom vládnoucí vrstvy.

[maser]

Některé publikace autorů z výše uvedené školy k sehnání v našich zemích:
Aries, P.: Dějiny smrti, Praha 2000
Bloch, M.: Obrana historie aneb historik a jeho řemeslo, Praha 1967
Burckhardt, J.: Kultura renaissanční doby v Itálii, Praha 1912
týž: Úvahy o světových dějinách, Olomouc 1996
Duby, G.: Neděle u Bouvines. 27. červenec 1214, Praha 1997
týž: Věk katedrál. Umění a společnost 980-1420, Praha 2002
Foucault, F.: Archeologie vědění, Praha 2002
týž: Dějiny sexuality I-III, Praha 1999-2003
týž: Dohlížet a trestat, Praha 2000
týž: Myšlení vnějšku, Praha 1996
Ginzburg, C.: Sýr a červi, Praha 2000
Le Goff, J.: Kultura středověké Evropy, Praha 1991
Huizinga, J.: Homo ludens. O původu kultury ve hře, Praha 1997
týž: Podzim středověku, Praha 1999

další časem

pozn. Burckhardt tam asi nepatří, ale čtení je to přinejmenším zajímavý

[Katerina]

Pánové, všimla jsem si až ted - a moc díky za nasměrování.
Větší diskuse holt bude až si alespoň některá díla přečtu.

Už jsem si objednala a čekám každým dnem , že poštou dorazí :Martin Nodl, Antropologické přístupy v historickém bádání a spoustu Le Goffů z knihovny, které mi tam půjčí laskavá paní Viola.

A to je jen začátek !

[Ježek]

Z českých Nodl a Nejedlý - ten mne rozčiluje. Existuje legenda o Meluzíně, která mj. měla několik synů - králů, také českého - touto legendou se zabýval Jaques LeGoff (myslím Za jiný středověk). Každopádně jakmile jakkýkoliv český historik slaví jubileum, v jeho sborníku se zbytečně mrhá tiskařskou černí na články o Meluzíně.

Řada našich historiků jisté postupy a témata přejímají, nechávají se inspirovat (Wihoda, Šmahel). Za zmínku stojí vesměs kvalitní edice nakladatelství Argo (Edice každodenní život) - černé nebo bílé (béžové) knihy s červenými nadpisy.

[Ingolf]

Kontrast přístupu školy Annales a toho, co kritizuje, se pokusím rozebrat na jednom příkladu.
K strukturalismu školy Annales ocituji část z wikipedie http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0kola_Annales
Jejich primárním cílem se stalo problémově zaměřené psaní historie, které by dokázalo pokrýt všechny oblasti lidské činnosti. Otevřeně se postavili proti historiografii, která jednoznačně kladla důraz na politické a diplomatické dějiny a historii chápala jen jako vyprávění příběhu – jako prosté kladení jedné události za druhou bez hlubšího pochopení společnosti té které doby ... Annalisté se proto začali zabývat i hospodářskými a sociálními dějinami, dějinami každodennosti, historickou geografií, mentalitami a ideologiemi, vlivem životního prostředí na člověka a společnost a dále jevy a strukturami, které se vyvíjely po celá staletí.

Jak by mohl vypadat podle mě strukturalistický přístup, předvedu na tomto tématu http://www.novinky.cz/koktejl/218111-kr ... torik.html
Vyjímám tvrzení „"Celá škála nových důkazů ukazuje příběh o janovském tkalci v tak neuvěřitelně nereálném světle, že by mu mohl věřit jen hlupák," uvedl Rosa, podle kterého by španělský král nikdy nezaplatil tak nákladnou a nejistou cestu člověku bez královského původu.“
Máme tedy izolovaný čin – objevení Ameriky – který je zároveň světodějný. Podle autora knihy nemohl světodějný čin (o kterém podle mě dopředu nikdo nevěděl, jak moc světodějný bude), učinit obyčejný Janovan. Máme izolovaný čin, který je velký – a velký čin může učinit jen velký muž – šlechtic, král. Na to se asi hodí kritika „prostého kladení jedné události za druhou bez hlubšího pochopení společnosti té které doby“ . Když už se musí něco vysvětlit, s ohledem na převažující politické a diplomatické dějiny není divu, že vysoce hodnocený čin objevu Ameriky v tomto pojetí připadá zase jen vysoce politicky postavenému člověku..
Strukturalisticky - máme nějakou mentalitu, společenskou, náboženskou a mezinárodní situaci, které určují chování jednotlivců. Takže -
Roku 1492 padla Granada, poslední sídlo španělských muslimů. Pod hradbami pokořeného města svolil rozradostněný španělský královský pár Kolumbovi k jeho žádosti pokusit se doplout do Indie západním směrem.
Španělé využívali obchodu s Indií, ale pozemská cesta šla přes osmanské Turecko. Španělé věděli, že část výtěžku z cel z obchodu se Španělskem posílají Turci zpět do Španělska, ale právě do Granady na její obranu.
Granada byla v této době byla už neškodná, ke konečnému útoku na ní velela náboženská horlivost katolických veličenstev, která téhož roku stála i za vypovězením všech Židů ze Španělska. Tatáž horlivost samozřejmě nedovolovala jakkoli podporovat Turecko, máme další důvod, proč vyslat Kolumba hledat jinou cestu do Indie a vybavit ho dopisem pro mongolského chána, který stále v mysli Evropanů žil jako potencionální spojenec proti Turkům.

Kolumbus hledal podporu předtím u Portugalců. Neúspěšně, ti už věděli o cestě do Indie obeplutím Afriky (Bartolomeo Díaz r. 1490 navázal i spojenectví s koptskou Etiopií).
Objevy Portugalců byly výsledkem téměř stoleté snahy. R. 1415 vpadli Portugalci do severní Afriky a ohromeni kořistí začali pronikat dál podél pobřeží. Podniku velel královský syn Jindřich Mořeplavec, který na svém africkém dvoře shromáždil odborníky jak z praxe, tedy zkušené námořníky, tak z teorie – stavaře lodí (tady vynalezli karavelu), astronomy, navigátory a výrobce astrolábů, které určovaly polohu podle hvězd, kartografy apod. Jindřich byl klasický workoholik, probděl noci kvůli bádání a získané peníze z kořisti a obchodu investoval zpět. Samotných plaveb se ale neúčastnil.
Učenci jeho dvora pocházeli odevšad. Našli bychom tu Italy, Araby, Židy, Němce, taky jednoho Skandinávce. Z více důvodů převažovali Italové.

Italové měli vůči zbytku Evropy značný rozhled. Marco Polo dorazil do Číny, italští kupci provozovali obchodní faktorie u Černého moře, v řiší mongolských ílchánů v Persii, v křižáckých státech a jinde. Na trzích v severní Africe obíhala italská měna. Obchod probíhal po Středozemním moři, které sousedy více spojovalo, než rozdělovalo. Podmínkou bylo loďstvo a umění navigace, obojím Italové bohatě disponovali (oněmi vědeckými poznatky mj. z dob sicilského panství Fridricha II. a před ním Normanů).
Plnému uplatnění každého jednotlivce bránily konkurenční vztahy jak v rámci toho kterého italského města, tak konkurence italských měst (Benátky pomohly zosnovat svržení dobytí Konstantinopole r. 1260, která dovolila mít faktorie pouze Janovanům), tak mezinárodní vztahy (přestup perských Mongolů k islámu).
Jednotliví Italové tak hledali úspěchy či neúspěchy na vlastní pěst (janovští bratři Vivaldiové vypluli r. 1291 do Atlantiku a už je nikdo nikdy nespatřil), r. 1336 objevil Janovan Lancelotto Malocello Kanárské ostrovy.
Další možností bylo nabídnout své schopnosti do služeb některého z panovnických dvorů, který nabízí silné zázemí. Odtud pocházejí Italové ze dvora Jindřicha Mořeplavce. Ital Amerigo Vespuci ve službách španělského krále hledal v zemi objevené Kolumbem cestu, která by vedla do Číny, a při zakreslování pochopil, že stojí na novém světadílu, který nakonec nese jeho jméno (Kolumbus umřel s vizí, že doplul skutečně do Asie, jak plánoval). Původem Benátčan John Cabot přistál ve službách anglického dvora u břehů Severní Ameriky, kterou si pak Anglie díky tomu nárokovala a obsadila. A Kolumbus podle obecně uznávané teorie pocházel z Janova.., není to nic, čemu „by měl věřit jenom hlupák“.
Vidíme, že španělský dvůr nebyl jediný, kdo dal pro zámořské plavby přednost italským odborníkům, než aby poslal vlastní šlechtice bez dostatečných zkušeností s řízením lodi, navigací, bouřemi a mořskou nemocí. Na rizikový podnik zámořských plaveb by jich bylo asi škoda.. Jindřich Mořeplavec, skutečný královský syn, hlava portugalských objevů, také lodě vysílal a koordinoval, ale sám nevyplul...

Máme mentalitu italských dobrodruhů a italskou tradici styků s dálnými kraji, náboženskou ideologii Španělů, nemluvě o legendě Říše krále Jana, kterou se vydal hledat Jindřich stejně jako Kolumbus a která by byla na samostatné téma. Vidíme mezinárodní politickou situaci, která vyžadovala jinou cestu do Asie než přes Turecko, máme geografické podmínky, kdy výpravy řídily státy sousedící s Atlantikem a v jejich službách Italové hlavně z Janova, ze západního pobřeží Itálie, zatímco Benátky na východním pobřeží vedly východní politiku do Malé Asie nebo přes Egypt..
Na tu knihu o Kolumbovi jsem zvědav, jestli přinese nějaké jiné argumenty než jen nízký původ Kolumba jako překážku pro jeho plavbu, v recenzi další argumenty chybí, pokud v to nepočítám prohlášení lidí, co nevěřili, že je to možné, ale po použití výrobku skáčou až do stropu a nechápou, jak tak doposud mohli žít, asi jako v teleshoppingu, co dělá z lidí hlupáky..

[Ježek]

Z toho, co píšeš, je ale nelogické, že Portugalci Kolumba odmítli.

To je možná i slabina dějepisectví, jak školy Annales, tak i klasického - hledí na dějiny jako souhrn, možná i časem náhodných, ale logických a racionálních událostí. Máme mnoho sociologických i psychologických studií, které aplikujeme na středověkou společnost a jeho člověka. Ale proč všechno musí být logické a racionální - člověk se stále rozhoduje emocionálně a nelogicky, středověké dějiny můžeme považovat za dějiny šílenství pomatených individui na trůnech.

[Ingolf]

Portugalci už cestu do Indie měli, a nešlo jen o znalost této cesty, ale i o síť zasobovacích stanic s vodou a dováženými potravinami z afrického vnitrozemí (např. ovoce proti kurdějím), o fungující obchodní styky s Afrikou. Vybudování téhle sítě z ničeho je stálo pár desítek let, tak proč vrhat síly do neznáma, když je finální indická destinace na dosah.
Ke strukturalismu patří i typ psychologické studie, vědět, proč se ten který člověk rozhodl právě takhle - ať už v rámci myšlenkového proudu své doby, vilvem osobních ambicí, nebo vlivem alkoholismu nebo jiné duševní choroby, těch vlivů je plno, a některé z nich jsou nelogické.
Hledat za vším jen vliv tehdejší mentality může sklouznout k přehánění, k vymáznutí individuality člověka, co se týče jeho rozhodování, to uznávám, že je to svůdný a nebezpečný..
Sám za sebe hledám některé v dějinách impulsy, co vedou lidstvo někam dál, na náhody právě moc nevěřím.., to je už právě otázka víry, zase jsme u "iracionálního"

[Ingolf]

Abych předešel dojmu , že strukturalismus nepočítá s náhodami a nelogickými věcmi nebo takovými, které neodpovídají duchu doby. I se šílenostmi se musí počítat, Kolumbův nápad byl tak dá se říct šílený, vyplout na oceán a čekat, kde se objeví země.. Ale fakt vnímám strukturalismus jako směr, který u jevu nebo události popisuje celou strukturu okolností, které se ho dotýkají, ať už vycházejí z mentality, o které si lidé ani nepředstavují, že by někdy jindy nebo jinde mohla být jiná (viz připisovat dnešní vnímání národní identity i středověkým lidem), nebo z vědomé mentality (náboženská horlivost), z ekonomických podmínek, politických a jiných, a nakonec se musí vzít v úvahu i ty jevy, které by se podle obecného úzu nedaly čekat, ale staly se.
Něco jiného je vnímat za dějinami nějaké zákonitosti, které vedou lidstvo nebo jeho části automaticky někam dál. Takové názory byly ke slyšení koncem 19. století, staly se součástí filosofického směru zvaného moderna. Společenské vědy se tehdy cítily být handicapované vědomím, že prudký rozvoj přírodních věd přinesl nové poznatky a i objevy nových zákonů, obecně platných a doložitelných pravidel, které se dají kdykoli za daných okolností opakovat, a tím dokázat.
Společenské vědy takové podmínky neměly. Pro fyzický nebo chemický pokus stačí mít stejné látky, stejnou teplotu apod., a výsledek je stejný. Co se týče lidí, výsledek experimentu může být jiný už jen tím, že se mu podrobí jiné individuality než předtím, a i u stejných individualit záleží, jestli nezměnily mezitím postoj nebo se zrovna jinak nevyspaly nebo s někým nepohádaly.
Přece jen se objevili vědci, co se snažili nalézt obecné principy lidského vývoje, které fungují i nezávisle na výše popsaném. Vlivem přírodních věd, které začaly prosazovat, že přírodní zákony fungují samy o sobě a bez Boha za nimi, začaly i společenské vědy tíhnout k materialismu.
August Comte, zakladatel sociologie vůbec, přišel s pozitivismem. Lidstvo má procházet několika fázemi, první je náboženské, kde si vykládá svět podle nadlidských bytostí, které nás řídí. Pak metafyzické, kde se člověk snaží uchopit abstraktní pravdy. A nakonec pozitivistické, kde člověk pochopí, že svět se řídí materialistickými zákony, ty se naučí využívat, a tím žít v pravdě a s vědomím, že má život ve vlastních rukách.
Ještě vlivnější se stala nakonec marxistická dialektika. Lidstvo procházelo stadii prvotního komunismu, kdy bylo v rámci uzavřené jednotky (rodu, kmene) všechno všech. V dalším stadiu vznikly vyšší třídy, které žily z práce nižších tříd, a vznikl stát jak nástroj pro udržení nerovnosti. Nerovnost fungovala nejdříve na nejhrubší bázi síly, pomocí otroctví, pak se zjemňuje na poddanství, až v kapitalismu na námezdní vztahy. Zatímco dosud provedly společenské zvraty nižší třídy s tím, že začaly vykořisťovat jinou třídu, jako měšťanstvo svrhlo jho šlechty a církve a začalo vykořisťovat dělníky, dělníci už nemají pod sebou žádnou třídu, kterou by mohli vykořisťovat, nastane tedy beztřídní komunismus.
Společnost se vrátí dialekticky do svého začátku, ale na vyšším stupni, komunismus bude celosvětový, ne jen omezený, a bude ne intuitivní, ale vědomý. Engels vydal dílo Dialektika přírody se záměrem ukázat, že dialektika funguje všude a člověk jako součást přírody, jako entita vzniklá z opice, je dialektickými zákony veden též.
Odtud tedy moderna jako směr, který hledá v dějinách smysl, vidí neustálý vývoj k lepšímu a v budoucnu hlavně to „pozitivní“ nebo „světlé zítřky“. Proti tomu stojí směry, které vnímají dějiny přímo jako souhrn nepředvídatelných náhod a chaosu, budoucnost je nejistá nebo až chmurná (války o vodu, šílený diktátor s chemickými zbraněmi, pitomá náhoda v atomové elektrárně..) oproti světlým očekáváním modernistů, a tyto filosofické směry se definují jako postmoderní.
Konkrétně Školu Annales nelze přímo přiřadit k jednomu z těch extrémů, ale blíže má rozhodně k postmoderně. Moderna hledá zákony a smysl, Annales si všímá takových věcí jako dějin smrti, dějin pachu, dějin šílenství, vnímání těla ve středověku apod. smysl si musí každý najít sám, není v dějinách někde ukryt, aby čekal na objevení historiky.

[Ježek]

Asi jen jednu drobnou připomínku - společenské vědy mohou využívat poznatků a některých metod přírodních věd.

[Ingolf]

Mohou, ale to podřízení lidské společnosti přírodním zákonům podle materialistické filosofie vede k metodám, kdy se to lidské, duševní, hodnotí podle fyzikálního. Z toho plynule vychází měření lebek, tabulky blonďatosti vlasů a barev očí, kdy fyzický znak má znamenat i míru duševní schopnosti, a ve spojitosti se sociálním darwinismem (i ten sociální - společenský vývoj se hodnotí podle zákonů přírodní říše) to vedlo kam...
To není útok na vědu jako celek, ale na některé metody, co už bych využívat neradil..

[Ježek]

Mohou, ale to podřízení lidské společnosti přírodním zákonům podle materialistické filosofie vede k metodám, kdy se to lidské, duševní, hodnotí podle fyzikálního. Z toho plynule vychází měření lebek, tabulky blonďatosti vlasů a barev očí, kdy fyzický znak má znamenat i míru duševní schopnosti, a ve spojitosti se sociálním darwinismem (i ten sociální - společenský vývoj se hodnotí podle zákonů přírodní říše) to vedlo kam...
To není útok na vědu jako celek, ale na některé metody, co už bych využívat neradil..

Psal jsem spíš o využití np. statistiky v historii a tak

[Ingolf]

Statistika je právě takovým ideálním výsledkem pozitivistického bádání. Pozitivismus si klade za cíl co největší objektivitu, prosté odkrytí přírodních zákonů nebo jiných pravd, protože ty existují a fungují, tak musí být cesta, jak je odkrýt a uchopit. Co tomu ale brání, je lidská předpojatost, lidská omylnost, lidská nedokonalost smyslů nebo rozumu, lidské emoce, které rozum zaslepují. Statistika je systém objektivně vypočítaných čísel, a mezi těmi čísly nejsou žádné vztahy, které by člověk mohl emocionálně pokřivit či jinak špatně uchopit. Taky matematika je asi jediný obor, kde mohou odjakživa se stejnými výsledky bádat lidé jakýchkoli názorů nebo národností a docházet ke stejným výsledkům a navzájem spolupracovat, což je u historických věd utopií- a proto se pozitivismus snažil dát tuhle vědeckou metodu statistiky i do historiografie, aby se lidé různých názorů mohli shodnout na společném výsledku, který by se pak uznal za objektivní pravdu.
Moc to nefunguje, protože mohu zjistit nějaké obejktivní počty, ale jak s nimi naložím, je zase věc subjektivní - je dejme tomu objeveno pět pohřbených Němců v Sudetech po událostech z r. 1945 - pět je statistické číslo, na tom se shodnou Němci i Češi - a dál, je to masový hrob nebo ne? Šlo o zabití, nebo o vraždu? Šlo v o širší kontext vyhnání, nebu odsunu? V těhle otázkách přírodní vědy zase nepomohou.

[elizabeth]

...Pro fyzický nebo chemický pokus stačí mít stejné látky, stejnou teplotu apod., a výsledek je stejný. ...

Už jsi někdy zkoušel zopakovat dvakrát zcela identické podmínky? Není to tak jednoduché, jak píšeš. Proto také i rozvoj exaktních věd byl provázen mnoha a mnoha chybami. Jako základní uveďme třeba Einsteinův omyl o neexistenci kvantové fyziky, protože Bůh nehraje v kostky... Což je narážka na Heissenbergův princip neurčitosti.

[slavicekvac]

...Pro fyzický nebo chemický pokus stačí mít stejné látky, stejnou teplotu apod., a výsledek je stejný. ...

Už jsi někdy zkoušel zopakovat dvakrát zcela identické podmínky? Není to tak jednoduché, jak píšeš. Proto také i rozvoj exaktních věd byl provázen mnoha a mnoha chybami. Jako základní uveďme třeba Einsteinův omyl o neexistenci kvantové fyziky, protože Bůh nehraje v kostky... Což je narážka na Heissenbergův princip neurčitosti.

Časem se ukáže, jak měl AE pravdu. H. princip je podle mne obcházka, kterou se trefil rychleji k cíli s bombou, ale stejně se to jedno musí vyřešit kauzálně. Právě tento příklad bych tedy neuváděl. AE se zmýlil napříkald při definici rovnic teorie všeho, se zahrnutím gravitace etc. To prostě nedokázal, a jiní na tom také nejsou dosud o mnoh lépe. Třeba tzv. superstrunová teorie má nakročeno. K důkazům je ale daleko, pokud jsou vůbec možné.
Nejkouzelnější vědecký omyl je, jak UK akademie prohlásila, že při rychlosti 60 km/hod zahynou cestující ve vlaku
Já mám ovšem největší humor z historických omylů. Ty se vyvrací těžko, ale dá se. Taky furt čekám, jak mi někdo fundovaný vyvrátí Civitas ILVS BOoeslava prvního A pořád se nikdo nehrne, aby mi písmenko po písmenku dokázal jak si to maluji špatně. Poslední vyjádření je: my konzervativní numizmatici si stejně myslíme, že to je koruptela a že se tam žádné civitas ILVS nečte. To je úroveň pane komisaři, to je styl Řečeno s klasikem humoru.

[Ingolf]

...Pro fyzický nebo chemický pokus stačí mít stejné látky, stejnou teplotu apod., a výsledek je stejný. ...

Už jsi někdy zkoušel zopakovat dvakrát zcela identické podmínky? Není to tak jednoduché, jak píšeš. Proto také i rozvoj exaktních věd byl provázen mnoha a mnoha chybami. Jako základní uveďme třeba Einsteinův omyl o neexistenci kvantové fyziky, protože Bůh nehraje v kostky... Což je narážka na Heissenbergův princip neurčitosti.

To mi přijde jako takové chytání za slovo. Při nula stupních voda mrzne, při téže teplotě reaguje každý člověk jinak, někdo si navlíkne čepici, jiný ne, protože by mu bylo teplo. Druhý den si to ti lidé prohodí podle toho, kdo se líp vyspal. Nejde mi o zjištění exaktnosti přírodních věd a jejich schopnosti postihnout celý vesmír, ale o podstatně vyšší míře jejich exaktnosti oproti vědám společenským, což se společenské vědy snaží nějak dohnat.

[slavicekvac]

...Pro fyzický nebo chemický pokus stačí mít stejné látky, stejnou teplotu apod., a výsledek je stejný. ...

Už jsi někdy zkoušel zopakovat dvakrát zcela identické podmínky? Není to tak jednoduché, jak píšeš. Proto také i rozvoj exaktních věd byl provázen mnoha a mnoha chybami. Jako základní uveďme třeba Einsteinův omyl o neexistenci kvantové fyziky, protože Bůh nehraje v kostky... Což je narážka na Heissenbergův princip neurčitosti.

To mi přijde jako takové chytání za slovo. Při nula stupních voda mrzne, při téže teplotě reaguje každý člověk jinak, někdo si navlíkne čepici, jiný ne, protože by mu bylo teplo. Druhý den si to ti lidé prohodí podle toho, kdo se líp vyspal. Nejde mi o zjištění exaktnosti přírodních věd a jejich schopnosti postihnout celý vesmír, ale o podstatně vyšší míře jejich exaktnosti oproti vědám společenským, což se společenské vědy snaží nějak dohnat.

Nevidím moc že by se snažily historické vědy. Jen numizmatika mi připadá velmi zaostalá, třebaže jsou trviální možnosti digitalizace. Stále se publikují naťunťané obrázky z dob před válkou, taky před první světovou. Nic proti tehdejším machrům, ale dneska by se oni jasně dívali na dvoumetrové zvětšeniny denárů. Nic takového tady nevidím. Udržování omylů je v této oblasti velmi masové. V oboru diplomatika bych očekával digitalizaci čehokoliv zadarmo dostupné. Pár dokumentů je, ale žádná masovka to dosud není. I pro běžné studium je to bída. Spoustu knížek se jen půjčí do studovny, místo aby se půjčovaly po internetu nafocené. Jej maličkost - Kosmova kronika Čechů, Hájkova etc. Co si člověk neudělá, to doma nemá. A trčet v NK ve studovně? kdo na to má kdy a peníze na dopravu! To abych se do Prahy odstěhoval zpátky, a stejně bych na to neměl kdy. V jiných oborech to jede všechno bez problémů. Dcera dělá na transplantacích a kdyby měla mít literaturu jen z knihovny, tak by neudělala ani ťuk.

[Ježek]

Jej maličkost - Kosmova kronika Čechů, Hájkova etc.

Kosmas zrovna je: http://147.231.53.91/src/index.php
Ale jinak skoro nic (legálně) dostupné není.

[Viola]

Spoustu knížek se jen půjčí do studovny, místo aby se půjčovaly po internetu nafocené. Jej maličkost - Kosmova kronika Čechů, Hájkova etc. Co si člověk neudělá, to doma nemá. A trčet v NK ve studovně? kdo na to má kdy a peníze na dopravu! To abych se do Prahy odstěhoval zpátky, a stejně bych na to neměl kdy. V jiných oborech to jede všechno bez problémů. Dcera dělá na transplantacích a kdyby měla mít literaturu jen z knihovny, tak by neudělala ani ťuk.

S tím souhlasím, jenže do určité míry je tento postup pochopitelný - tím, že se u nás diplomatice systematicky někdo věnuje možná o 100 let méně než třeba v Německu, má jeden zásadní důsledek, a to že velké edice dějiny nejsou dosud skončené a velká část těch skončených je pod autorskými právy.

[Ingolf]

Nevidím moc že by se snažily historické vědy. Jen numizmatika mi připadá velmi zaostalá, třebaže jsou trviální možnosti digitalizace. Stále se publikují naťunťané obrázky z dob před válkou, taky před první světovou.

Tady rozebíráme dvě metodické možnosti, které se prolínají, ale nejsou totožné. Jedna je použití výsledků přírodních věd pro rozšíření znalostí v oblati věd společenských. To je ta digitalizace pramenů, nafocení mincí nebo keramiky, abych je měl ke srovnání na intetrnetu, a pokud něco najdu v teple domova, můžu jet na místo a porovnat osobně. Lepší než objíždět naslepo muzea apod. a doufat, že možná něco objevím.
Z dalších metod bych uvedl radiokarbonovou, která umí vyčíst stáří artefaktu, nebo klimatologii, díky ní se dají lépe pochopit migrace kmenů, které hnaly přírodní podmínky. U doby stěhování národů se uvažuje, že Huny vehnalo do Evropy sucho, které jim ukrajovalo pastviny, a naopak na severu Evropy vládlo velmi příznivé klima, takže došlo k přelidnění a migraci Germánů na jih.
Já jsem ale hlavně rozebíral metody, které mechanicky převádějí přírodní zákony na fungování lidské společnosti. Pokud v přírodě podle darwinismu funguje zákon silnějšího, tak podle sociálního darwinismu musí právo silnějšího fungovat i mezi lidmi - mezi lidmi navzájem a mezi národy navzájem. Zakreslovat mince do katalogů a evidovat je do tabulek je jedna metoda, katalogizovat lidi podle barvy očí a vlasů do tabulek je ten druhý případ, kdy se metoda přírodní vědy mechanicky aplikuje na lidskou společnost. Jinými slovy jsem naťuknul mentalitu materialistů konce 19. a první poloviny 20. století, ne postup digitalizace historických pramenů v ČR.

[slavicekvac]

Nevidím moc že by se snažily historické vědy. Jen numizmatika mi připadá velmi zaostalá, třebaže jsou trviální možnosti digitalizace. Stále se publikují naťunťané obrázky z dob před válkou, taky před první světovou.

Tady rozebíráme dvě metodické možnosti, které se prolínají, ale nejsou totožné. Jedna je použití výsledků přírodních věd pro rozšíření znalostí v oblati věd společenských. To je ta digitalizace pramenů, nafocení mincí nebo keramiky, abych je měl ke srovnání na intetrnetu, a pokud něco najdu v teple domova, můžu jet na místo a porovnat osobně. Lepší než objíždět naslepo muzea apod. a doufat, že možná něco objevím.
Z dalších metod bych uvedl radiokarbonovou, která umí vyčíst stáří artefaktu, nebo klimatologii, díky ní se dají lépe pochopit migrace kmenů, které hnaly přírodní podmínky. U doby stěhování národů se uvažuje, že Huny vehnalo do Evropy sucho, které jim ukrajovalo pastviny, a naopak na severu Evropy vládlo velmi příznivé klima, takže došlo k přelidnění a migraci Germánů na jih.
Já jsem ale hlavně rozebíral metody, které mechanicky převádějí přírodní zákony na fungování lidské společnosti. Pokud v přírodě podle darwinismu funguje zákon silnějšího, tak podle sociálního darwinismu musí právo silnějšího fungovat i mezi lidmi - mezi lidmi navzájem a mezi národy navzájem. Zakreslovat mince do katalogů a evidovat je do tabulek je jedna metoda, katalogizovat lidi podle barvy očí a vlasů do tabulek je ten druhý případ, kdy se metoda přírodní vědy mechanicky aplikuje na lidskou společnost. Jinými slovy jsem naťuknul mentalitu materialistů konce 19. a první poloviny 20. století, ne postup digitalizace historických pramenů v ČR.

Příklad s mincemi byl též jen demonstrace stavu. Spíš je smutné, že se opravdu převratné věci v oboru např. pomocných věd historických nedějí. Nedestruktivní archeologie nic moc nepředvádí, ač jsou možnosti obrovské. Je tristní, když nejzajímavější věci dělají Gazdíkové - amatéři. Přesné datování střepu je také myslitelné, a dosud je to ve stadiu podíváme se srovnáme a možná to bude tohle století... Porovnání grafémů počítačovou analýzou v posouzení pergamenů je zcela nulové, třebaže programy jsou k dispozici. Třeba velmi dobré jsou izraelské. Když to přeženu, tak by se měla dnes scriptoria číst naprosto jasně, jako by tam byly podpisy. Žádné možná Reichenau, či Echternach. Numerické metody pro vyhodnocení společenských pohybů jsou jistě myslitelné. Jako u všech modelů je to s opatrností použitelné. Matika toho umí spoustu a jsou i věci přímo přenositelné, jako je posouzení ekonomie ve středověku kvantifikací v ekonometrických modelech. Jenže to musí být taky zpracovaná data, třeba Třeboň, rožmberský urbář, aby se to dalo hodit přímo do modelu. Mám kouzelný program statistika, s kterým jsem dělal soudobou ekonomii, predikce etc. a ten by se náramně hodil na citovaný příklad. Rožmberci sice neměli podvojné účetnictví, ale příjmy a výdaje jsou zaznamenány skvostně. Viděl jsem jen kousek dvora Libějovice a byl jsem nadšen.