Ano. Tady někde hledejme - zjednodušeně řečeno - kořeny husitské zbožnosti a nadřazení božího zákona nad všechny "lidské nálezky", jak říkali husitští teologové.kanuk píše:...Ale co tak vím z "doslechu", tak husité byli naopak velmi nábožní, vždy i do bitev chodili se zpěvem Kdož jste boží bojovníci...
K dokreslení husitské zbožnosti bych s dovolením ještě uvedl jednu málo známou epizodu, která se nám dnes může zdát úsměvná, ale zástupci kacířských Čech na koncilu v Basileji to tenkrát mysleli smrtelně vážně.
Artikul o svobodném hlásání slova Božího v Basileji hájil sirotčí kněz v Čáslavi Oldřich ze Znojma. Oponentem mu byl inkvizitor kacířů, kolínský dominikán, velký znalec kanonického práva dr. Jindřich Kalteisen. Ten se ve svých replikách nemohl nedotknout nemravného života kněží a jejich porušování celibátu i 6. přikázání.
Inkvizitor kacířů nemravné kněze takto obhajuje:
„... Proto by chtěl Konstantin košilí přikrýti kněze s nevěstkou, kdyby viděl, že podle něho souloží. ...“
...Patrně aby mohli smrtelně hříšný akt v klidu dokončit, dodává ke kronikářovu svědectví autor tohoto příspěvku.
Ano, s takto nebetyčnou shovívavostí a zárověň pokrytectvím byli otcové koncilu schopni přehlížet provinění proti 6. přikázání.
Oldřich ze Znojma v replice na toto Kalteisenovo prohlášení říká:
„Dvakrát se v tomto koncilu stala zmínka o Konstantinovi, jak chtěl přikrýti kněze hřešícího se ženou, což, jak se obávám, se neděje pro nic jiného, než aby se chránili kněží smilníci v jejich hříších. Vím, že by lid v Čechách, který zná přikázání Boží (‚Nesesmilníš‘, [Ex 20, 14]...), nepřikryl takového smilníka pláštěm, nýbrž by mu spíše usekl úd.“
„Po těch slovech se strhl smích v koncilu“, píše autor kroniky zachycující jednání Basilejského koncilu.
Konciliární auditorium se smálo, ale husiti dbalí božího zákona to fakt mysleli smrtelně vážně...