Husitská revoluce

[Borso]

Jen tak na okraj, on jak Jan Městecký z Opočna, tak i Mikoláš Divůček z Jemniště pocházeli z českých šlechtických rodů.
Jan pocházel z rodu pánů z Opočna a Dobrušky - původně užívali erbu dvou stříbrných pruhů pokosem na červeném poli a v klenotu měli totéž znamení na orlích křídlech, přikryvadla červenostříbrná. Od roku 1396 pak erb čtvrcený 1+4 bylo modré se zlatým žebříkem (znak pánů z Choustníka), 2+3 původní znak. Jan byl poslední svého rodu a z protivníka husitů se stal později jejich příznivcem.
Mikoláš či Mikeš Divůček (nevím, zda se zde jednalo o přezdívku či rodové jméno - říkalo se mu též Divoký) z Jemniště pocházel z rodu pánů z Cimburka, což byl rod usedlý jak v Čechách, tak na Moravě. Ti měli ve znaku červené a stříbrné cimbuří střídavě nad sebou ( na vyobrazení uvedeného Mikeše šlo o 4 cimbuří červené a tři stříbrné). V klenotu byla křídla - jedno se stejným znakem, druhé červené. Přikryvadla červenostříbrná.

[Jiří Motyčka]

Jen tak na okraj, on jak Jan Městecký z Opočna, tak i Mikoláš Divůček z Jemniště pocházeli z českých šlechtických rodů...

Ano. Dokládá to, že na straně Zikmundově stáli, jak je všeobecně známo, nejen čeští, ale i moravští šlechtici. Jaký byl ale Zikmund "spojenec" mnozí z nich poznali už v bitvě u Vyšehradu 1. 11. 1420. Někteří z nich za tuto zkušenost zaplatili tu nekrutější daň, zaplatili svým životem, když je Zikmund postavil na nejnebezpečnější úsek bojové linie. Ale např. náš známý Mikuláš (Mikeš) Divůček z Jemniště si zachránil "kejhák" taktickým ústupem z vyšehradského bojiště. No, kdo chce, a tomu věří. Já bych to nazval zbabělým úprkem...

[Borso]

Ty ústupy a útěky císaře Zikmunda mi připomínají trochu jeden vtip : Za králem přijede z bojiště kurýr a hlásí : " Vaše Výsosti, zprávy z bojiště jsou značně rozporuplné, dle jedněch jsme byli poraženi na hlavu a dle druhých jsme dostali na pr... !"
Jinak se ale domnívám, že části šlechty šlo spíše o udržení si či rozšíření majetku - víra byla až druhotná. Například onen Mikeš Divůček byl v té době mincmistrem a tak měl v Kutných Horách zájmy, jak " služební" , tak i vlastní. Navíc asi nebylo radno podporovat např. Zikmunda. když Boží bojovníci tábořili na jeho majetku - a naopak. Proto byly ony změny stran - z katolické k husitům a naopak - a že jich bylo: jen z hlavy - Bohuslav ze Švamberka, Hynce Ptáček z Pirkštejna, již zmiňovaný Jan Městecký z Opočna, Hynek z Koldštejna, Přibík z Klenové a další a další .

[Jiří Motyčka]

... Proto byly ony změny stran - z katolické k husitům a naopak - a že jich bylo...

Byla to celá velká plejáda šlechtických rodů, s jejímiž příslušníky a jejich zbožími se setkáváme v průběhu HR, s některými ještě v době vlády Jiřího z Poděbrad. Jedni stáli na katolické straně Zikmundově, jiní kolísali a točili se jako korouhvičky po větru dle momentální situace, většinou podle situace v lokalitách s jejich dominii (Čeněk z Vartenberka) a jiní stáli neochvějně po celou dobu na straně kalicha. Někteří kališníci, většinou saturovaní válečníci, se těsně před Lipany začali přiklánět k vítězné straně s instinktem krys opouštějících potápějící se loď. Nejvýraznějším představitelem této poslední skupiny je právě Přibík z Klenové. Dva známí výtečníci, Městeckej a Půta z Častolovic se snažili být s krátkými přestávkami stále na straně katolické, podobně jako Oldřich z Rožmberka. Nejvýznamnějším představitelem věrnosti kalichu až do hořkého konce v první dekádě září 1437 je Jan Roháč z Dubé. A tak bychom mohli pokračovat...

[Jiří Motyčka]

Právě v těchto dnech si připomínáme významné jubileum, 575. výročí jednání zástupců husitů na koncilu v Basileji r. 1433.
Konečným výstupem těchto jednání bylo přijetí Basilejských kompaktát, která byla slavnostně vyhlášena v Jihlavě o tři roky později jako Jihlavská kompaktáta.

Kronikářské fragmenty a zajímavé podrobnosti o basilejských jednácích najdou případní zájemci také zde.

[Jiří Motyčka]

Co furt máte s tou Zbraslaví, někdy taky tady zaměněnou za Břevnov? Nejprve je třeba si o tom něco nastudovat vč. dobových souvislostí.

...Dopsali ji cisterciátští mniši ve Zbraslavi. Dále pokračovat nemohli neb je vyvraždili čeští nacionalisté -husité...

Důvodem k ničení krášterů nebyl "nacionalizmus ", ale ty důvody byly ryze teologické povahy, aby tomu rozuměli i ostatní, tak řekněme, že se jednalo o ideologické důvody. Husitům bylo totiž úplně jedno, jakého jazyka, rozuměj národa, bylo osazenstvo kláštera ...

[Jiří Motyčka]

...Oni to asi moc neřešili ...

Jsem přesvědčen, že to neřešili vůbec s výjimkou husitů v nejranější fázi revoluce. Co mám na mysli? Byla vyhlášena 1. kruciáta, sbory křižácké interveční armády se blížily k zemským hranicím a co teď. Jak si s tímhle problémem měli poradit boží bojovníci ctící Boží zákon, jehož nedílnou součástí je Desatero s 5. přikázáním.

Ke cti revolučních vůdců v této kritické chvíli je třeba přičíst rozhodnutí, že je nutné velice pečlivě a citlivě zvážit morálně závažný problém oprávněnosti užití násilí k dosažení případného vítězství. Nejprve však vznikl zpočátku naprosto neřešitelný spor mezi táborskými kněžími o přípustnosti války. Zkrátka se "do krve" zhádali. Mikuláš z Pelhřimova a Václav Koranda proto předložili mistrům Jakoubkovi ze Stříbra a Křišanovi z Prachatic žádost o dobrozdání v této eticky závažné otázce. Dostalo se jim odpovědi, že je dovoleno hájit Pravdu boží světským mečem a dále, že i prostý lid má právo podstoupit boj, pokud povinnost hájit Pravdu boží na sebe neberou páni. Tento výrok byl učiněn na radu většího počtu mistrů, kde převládl názor M. Jakoubka ze Stříbra. Je nad slunce jasnější, že toto dobrozdání, které se týkalo zároveň dvou aspektů, se vztahovalo jen a pouze na obrannou válku.

P.S. Dále je také evidentní, že pacifistické stanovisko Petra Chelčického související s jeho teorií o "meči duchovním", jímž se mají veškeré spory řešit, tady nemohlo obstát...

[floriš]

... Dále je také evidentní, že pacifistické stanovisko Petra Chelčického související s jeho teorií o "meči duchovním", jímž se mají veškeré spory řešit, tady nemohlo obstát...

Marně přemýšlím, jak by Petr Chelčický nastavoval křižákovi s mečem po prvním úderu i druhou tvář. Asi by se jednalo o očividně sebevražedné konání, čímž by se protivil jinému ze základních ustanovení o tom, kdo život dal a má právo jej vzít. Poctivý křesan to údajně není...snad Adonai.

[Jiří Motyčka]

Marně přemýšlím, jak by Petr Chelčický nastavoval křižákovi s mečem po prvním úderu i druhou tvář...

To neřeš, protože to nevymyslíš. Po prvním úderu by už totiž nebylo co nastavovat, při vší hluboké úctě k Petrovi. On by se však spíš, jak ho znám, zdáli snažil aplikovat nejprve verbální kalibr. Prostě by se ho neozbrojený Petr, jeden z největších myslitelů pozdního středověku, snažil hlasitě ukecat svými pacifistickými argumenty o křesanské lásce k bližnímu. To by mu vydrželo jen do té doby, než by k němu jeden z křižáků dojel...

No, a nyní vážně. Jak to vypadalo skutečně. Také husiti chtěli nejprve jednat. Zástupci husitské Prahy se chtěli se Zikmundem dohodnout. Připomínám, že se vší pokorou. Už jen z toho, jak Zikmund s touto delegací jednal, bylo nad slunce jasnější, jaký osud by čekal rodící se českou reformaci, kterou drtivá většina utrakvistů už tenkrát chápala jako Husův odkaz. Po "chelčickovsku" to se Zikmundem, který si předsevzal před celým křesanským světem ten kacířský plevel vyhubit v samém začátku a jednou provždy, prostě nešlo...

[floriš]

Marně přemýšlím, jak by Petr Chelčický nastavoval křižákovi s mečem po prvním úderu i druhou tvář...

To neřeš, protože to nevymyslíš. Po prvním úderu by už totiž nebylo co nastavovat, při vší hluboké úctě k Petrovi. On by se však spíš, jak ho znám, zdáli snažil aplikovat nejprve verbální kalibr. Prostě by se ho neozbrojený Petr, jeden z největších myslitelů pozdního středověku, snažil hlasitě ukecat svými pacifistickými argumenty o křesanské lásce k bližnímu. To by mu vydrželo jen do té doby, než by k němu jeden z křižáků dojel...

...a protože byl Péa všeobecně uznávanou myslivnou, leč poněkud časově mimo mísu, věděli jeho soukmenovci, že více platí poučka o filosofických teoriích řádně vyfutrovaných klackem.

[Jiří Motyčka]

...že více platí poučka o filosofických teoriích řádně vyfutrovaných klackem...

...na jehož konci se houpe okovaný cep, či poletuje ostnatá koule řemdihu. Tak, tak...

[Jiří Motyčka]

...přiznám se ke svému trvalému žalozpěvu nad husitstvím, jež naše země podle mého navždy vyvrhlo z důležitého postavení evropských dějiných hybatelů do pozice nedůvěryhodného porušovatele dohod, svobod a kulturního rozvoje středověku...

Tato pověra se v české kotlině začala se značnou vehemencí prosazovat po listopadu '89, patrně proto, že tato "teze" se diametrálně odlišuje od toho, jaký postoj k husitství zaujímal minulý režim. Díky svým apologetům ale především díky početným šiřitelům má tak velkou životaschopnost.

Protože na toto téma jsem popsal stohy papírových i internetových stránek, nechám tentokrát za sebe promluvit 2 významné představitele české historiografie. Tím prvním je prof. Josef Pekař, kterého snad nikdo z nás nebude podezřívat z "nadržování husitům", a tím druhým je náš přední husitolog a i v zahraničí respektovaný medievalista.

Nejprve si tedy dovolím ocitovat Josefa Pekaře:
"Velikost husitství, jeho patos i jeho ethos je právě v jeho goticko-středověké základně a povaze; ve všem tom stojí nepochybně výše než německý protestantismus, jemuž razil cestu rozličně a jenž nepřestává býti středověkem, třeba že byl již prolomen myšlenkami renesance."

Následuje citace prof. Františka Šmahela:
"...Husitství po roce 1989 dostalo nálepku něčeho, co je spjato s komunistickou minulostí, a do toho ještě přišel obrozující se katolicismus. Na konci 20. století se pak o husitech psalo, že to byli všichni loupežníci, za každou zříceninu v Čechách byli odpovědni husité (...)
Jestliže si uvědomíme, že k obrazoborectví, které bylo v husitství nesporným jevem a bylo ideově zdůvodněno, v mnohem větším rozsahu docházelo všude tam v Evropě, kde reformace získala převahu, tak se na to budeme dívat trochu jinak. Nebudeme vykládat, že nás husitství odtrhlo od Evropy, když Evropa se naopak v příštím století rozdělila na část katolickou a protestantsko-evangelickou. Kterou Evropu pak máme na mysli?..."

Obě citace ponechávám bez komentáře, protože ho nepotřebují...

[rakpav]

To, že pan profesor, samozřejmě i mnou uznávaná kapacita díky jeho poslední knize o cestě K IV., přednáší mimo jiné i na katolických univerzitách po celém světě a velmi poutavě prezentuje svoje vývody o husitské době (napsal o něm v mnohém přínosný čtyřdílný traktát), neznamená, že musím mít shodný názor. Ani to, že v minulém režimu pan profesor příliš psát nemohl, mě v tomto mém názoru nikterak neomezuje. V páně profesorově pojetí husitství, jakožto údajné ozdravné a bolestné katarzi, je podle mého v současném mediavelistickém světě trochu izolován. Ostatní (zejména mladší) buď taktně mlčí, či zastávají jiné názory. Jde samozřejmě o filosofický přístup. Fakta však hovoří jasně. Např. velmi jednoduše vezměte dějiny řady církevních založení. Mnou oblíbené cisterciácké kláštery na našem území, tedy významné nositele vzdělanosti (i přes jejich ekonomické problémy na přelomu 14. a 15. st.), byly na našem území v poměru desetí ze čtrnácti zcela či částečně vypleněny, čtyři z nich se již následně v podstatě nikdy nevzpamatovaly. Osobně si myslím, že pokud by nebylo Husa, doba by vybrala někoho jiného, kdo by byl záminkou k nepokojům. Nazrála doba. To však neznamená, že nad vražděním zcela bezbranných scriptorů v klášteřích rukou zfanatizovaných nevzdělanců budu jásat. Vezmu- li např. lidnatost českých zemí před a po husitství, tak za jeden a půl desetiletí husitských válek a proticírkevních pogromů jednak přišlo o život, ale hlavně ve strachu opustilo české země stejně obyvatel jako zemřelo při hladomoru na počátku osmdesátých let 13. věku. Jenže tentokrát mizeli více ti vzdělanější. Snad jen třicetiletá válka (pokud porovnám dopad jediné dějiné události) měla horší dopad na populaci našich zemí....Je mi líto, ale budete mne muset, i přes moje sympatie s protestanty, pane kolego, zařadit do škatulky demagogických katolických odpůrců kališnickýh násilnických bouří. Přesto rád čtu Vaše příspěvky.

[Ježek]

Je mi líto, ale budete mne muset, i přes moje sympatie s protestanty, pane kolego, zařadit do škatulky demagogických katolických odpůrců kališnickýh násilnických bouří.

To není o vyznání.
Násilí na nevinných je neomluvitelné, a ve jménu sebelepší idey.
Na husitství si nejvíce cením Chelčického a jeho "nenásilí" (ale to chápal naprosto jinak než ho chápu já), nicméně ovlivnil jiné světové velikány ...

[Jiří Motyčka]

...Je mi líto, ale budete mne muset, i přes moje sympatie s protestanty, pane kolego, zařadit do škatulky demagogických katolických odpůrců kališnickýh násilnických bouří. Přesto rád čtu Vaše příspěvky.

Líto vám to být nemusí, protože vás do žádné škatulky šoupat nebudu, a do přihrádky "demagogických katolických odpůrců" už vůbec ne. Proč? No, z jednoduchého důvodu. Chceme-li hodnotit toto období, je nanejvýš vhodné oprostit se od konfesních předsudků. To zaprvé. Pokud je to názor, za nímž si stojíte, nějakým způsobem ho podpoříte věcným argumentem, mně nezbývá, než ho respektovat. To zadruhé. Mohu s vámi tedy "pouze" polemizovat, což taky hned učiním.

U vašeho názoru, hodnotícího pouze jeden vypíchnutý, bezesporu velice negativní aspekt husistství, postrádám jistý nadhled, nebo chcete-li odstup, resp. komplexní hodnocení tohoto tak kontroverzního období našich dějin. A tak se obávám, že pro stromy v něm není vidět les...

...Ostatní (zejména mladší) buď taktně mlčí, či zastávají jiné názory...

Tak např. "namátkou" mladší kolegové Dr. M. Polívka nebo prof. Čornej vůbec nemlčí. A prestože Čornej se ne úplně ve všem shodne se svým starším kolegou, v tom prazákladním a nejdůležitěším ano, protože pro to taky "fakta hovoří jasně"...

[rakpav]

Díky, za Tvůj skvělý tolerantní přístup - tenmi v dějinách bohužel povětšinou chyběl. Jakožto znalce se na tebe obracím s otázkou, která by mne zajímala. Tak trochu jsem založen nárohospodářskoekonomicky. A proto mne zajímá - došlo k nějakým velkým majetkovým přesunům mezi šlechtou v letech 1419-1434, třeba z důvodů jejich postojů ? Něco vím z knihy Husitská revoluce I. - IV. Jaké jiné zajímavé majetkové změny nastaly ? Jak se vyvíjela následná historie vyrabovaných majetků (zpravidla církevních). Nechaly se napospas osudu, nebo je někdo z pověření revolucionářů spravoval, nebo se vrátily církvi, příapadně za jak dlouho, co na to místní pánové ?

[Jiří Motyčka]

To je hned několik otázek najednou, ale hlavně na dlouhé povídání, na něž tady není prostor (od toho je jiný internetový server). Leč pokusím se aspoň stručně a spíš obecně.

...došlo k nějakým velkým majetkovým přesunům mezi šlechtou v letech 1419-1434, třeba z důvodů jejich postojů? …

Tyto majetkové přesuny nebyly pravidlem, spíše výjimkou. Pokud ale husité dobyli hrad katolického pána a dosadili svoji posádku, pak se zboží původního majitele stalo zdrojem příjmů pro hradskou posádku. Že se při tom mohl kondotiérským způsobem obohatit i velitel posádky, je myslím nabíledni.
K největším majetkovým přesunům pochopitelně docházelo sekularizací církevního majetku. Bohužel tento sekularizovaný majetek nepřecházel do vlastnictví státu, tj. Koruny, potažmo krále, ale církevní zboží přecházelo do držby vyšší i nižší kališnické šlechty, později polních obcí, tj. zjednodušeně řečeno měst. Něco „za nehty“ zůstalo i katolické šlechtě, která brala církevní majetek tzv. „do ochrany“ před husity. Jak tato „ochrana“ vypadala a čím byla podložena, si nemusíme dlouze vykládat.
Největší problém této divoké sekularizace byl však v tom, že v právní anarchii v době husitských válek probíhala bez adekvátních záznamů do desek zemských. A to byla závažná a fatální chyba. A je úplně jedno, zda se děla úmyslně, či nikoli.
Když se chopil vlády Jiří z Poděbrad, tak bez ohledu na svoji kališnickou příslušnost, chtěl v rámci hospodářské obnovy zdevastované země provést nápravu i v této záležitosti. Chtěl jít dokonce tak daleko, že se snažil některé do očí bijící případy řešit restitucemi, leč nebylo tyto restituce podle čeho realizoval. Nebyly zápisy - dnes bychom řekli - do katastru nemovitostí. A noví vlastníci si zamnuli rukama. Druhý pokus nápravy chtěl učinit Viktorin Kornel ze Všehrd, obětavý a erudovaný pracovník desek zemských. Bylo však již pozdě, nebylo ani příznivé politické klima, a tak narazil na tvrdý odpor šlechty, která si už dávno zvykla na svůj „nově“ nabytý majetek.

... Jak se vyvíjela následná historie vyrabovaných majetků (zpravidla církevních). Nechaly se napospas osudu, nebo je někdo z pověření revolucionářů spravoval, nebo se vrátily církvi, případně za jak dlouho, co na to místní pánové ?

Tak pochopitelně bylo v zájmu nových vlastníků na nich hospodařit, v jejich bytostném zájmu nebylo je nechat napospas osudu. To by bylo kontraproduktivní. Je však třeba si uvědomit, že země byla zmítána válkou, která trvala 15 dlouhých let! Kališnická nobilita byla takřka celá na vojně, dokonce na velitelských postech. Jak na jejich zbožích hospodařili jimi pověření správci, ví Bůh. V době obležení Plzně na přelomu let 1433/34 se stala situace i na kališnických zbožích kritickou, nebo byly cílem systematického drancování husitských zásobovacích oddílů a to takovým způsobem, že prostý sedlák se vroucně modlil, aby této válce byl už konec a přestával rozlišovat, zda jeho majetek a výrobní prostředek rekvíruje voják sloužící pod korouhví kříže či kalicha.
Během husitských válek kolem 70(!) klášterů bylo vyvráceno, zbytek měl hmotné problémy a řeholníci se po špatných zkušenostech nechtěli ani vracet, přestože návrat jim umožňovala Jihlavská kompaktáta. Pokud se týká zboží klášterů, které nezanikly, a řeholníci se tam přesto navrátili (k tomu ojediněle docházelo v období ještě před nástupem Habsburka, tj. před r. 1526), tak pochopitelně museli dostat nějaký nezbytně velký majetek, aby byli hmotně zajištěni. To se pak řešilo případ od případu a i v utrakvistické lokalitě se nějaký štědrý donátor našlel, třeba z řad zpětných konvertitů ke katolické konfesi ...

[Jiří Motyčka]

...Zbraslav je neodpustitelná - to teda klidně budu ahistorická ...

Ano, ta nešastná Zbraslav, ach ta Zbraslav! Máš-li však na mysli zhanobení mrtvoly krále Václavovy, věz že tato událost je podrobně a do všech detailů popsána v německé Windeckeho kronice. Windecke byl dvorním dějepiscem a kronikářem krále Zikmunda. Tento zdroj použil mj. i Spěváček s tím, že to vzal za hotovou věc a dál se tím nezabýval. Moderní historiografie však tuto "epizodu" pomalu ale jistě odsunuje do říše legend a pohádek. Ale to jen tak na okraj.

Jinak ale obecně co týče klášterů, souhlasím. A ještě, považ, dokonce si přisadím. Jak už jsem uváděl tady na fóru (v předchozím příspěvku), těch klášterů, které byly více či méně postiženy husitskými válkami bylo na 70, slovy sedmdesát!!!
Ale ta ahistoričnost těchto vašich strohých vět vytržených z kontextu doby spočívá v něčem zcela jiném. Dokonce těch aspektů je hned několik. Když se řekne malé "a", je třeba dopsat i ono pověstné velké "B".
Kláštery byly středisky, kde se koncentrovaly teologické, filozofické i literární spisy v rozsáhlých knihovnách, obrovské sbírky uměleckých předmětů a děl, vznikala zde manuskripta z dnešního pohledu nevyčíslitelné hodnoty. Ano, spousta z těchto uměleckých, literárních a duchovních památek, potažmo pramenů se stala obětí husitského ikonoklazmu. Kláštery však byly zároveň mimo jiných krizových jevů semeništěm rozbujelého svatokupectví. A tento fenomén, tak charakteristický pro církev, která se ocitla v hluboké krizi, nejvíce dopadal na široké vrstvy prostých věřících. Přestože se to na první, ahistorický pohled nezdá a lze tomu těžko uvěřit, ale i kláštery a život v mnohých z nich se na hony vzdálily evangeliu. A to husiti prostě neodpouštěli. A takto bychom mohli jít krok za krokem, až bychom se dobrali takřka všech dobových souvislostí. Zde však není prostor na zdlouhavé polemiky, neb se jedná z historiografického hlediska o velice složitý problém, který je rovněž probírán na fóru jiného serveru ...

Ještě jednu malou poznámku. Stále se v těchto souvislostech zapomímá na druhou, tj. luterskou a kalvínskou reformaci. I ta byla např. doprovázena teologicky nebo chceš-li ideově zdůvodněným obrazoborectvím s tím, že to kalvínské mělo mnohdy ještě daleko horší projevy než husitské. To pochopitelně není žádná omluva, ale pouze konstatování historických skutečností a církevních souvislostí.
Takže asi takto - VELICE stručně.

[kanuk]

Já teda nevím. Rozumím tomu jako koza petrželi, nikdy jsem se tou otázkou nezabýval. Ale co tak vím z "doslechu", tak husité byli naopak velmi nábožní, vždy i do bitev chodili se zpěvem Kdož jste boží bojovníci. A Čeští bratři, dědicové husitů, jsou známí tím, že pěstovali čtení v bibli. Sice tohle píše p. Jirásek, kterému mnoho současníků nemůže přijít na jméno, ale myslím, že tak úplně všechno si zas nevymyslel.

[Viola]

Já teda nevím. Rozumím tomu jako koza petrželi, nikdy jsem se tou otázkou nezabýval. Ale co tak vím z "doslechu", tak husité byli naopak velmi nábožní, vždy i do bitev chodili se zpěvem Kdož jste boží bojovníci. A Čeští bratři, dědicové husitů, jsou známí tím, že pěstovali čtení v bibli. Sice tohle píše p. Jirásek, kterému mnoho současníků nemůže přijít na jméno, ale myslím, že tak úplně všechno si zas nevymyslel.

Ale to se přeci nevylučuje . Ničení starých pořádků ve jménu těch nových, "lepších", které přitom nám mohou připadat jako podobné, aspoň podle základů, na nichž stojí.