Středověké umění, renesance a baroko

[Stanislav]

Vitráž Apoštola


Toto je jedna z nejstarších vitráží, která se u nás dochovala. Pochází z kostelíka v Žebnici u Plas (Plzeňsko) a její stáří je odhadováno na první polovinu 14.století. Vím, že to zde nemůžete vidět, ale ta modrá barva má dodnes úžasný odstín a hloubku. Takže já věřím, že proslavené modré sklo z katdrály v Chrtrees, skutečně pocházelo ze sklárny Sázavského kláštera ( jak se traduje nejen u nás, ale tuto možnost připouští i Francouzi). Asi jsme to fakt uměli.
Kardinál Piccolomini (pozdější papež Pius II.) napsal : V celé Evropě žádné království nemá tak nádherných a lépe okrášlených kostelů jako české........ s okny ze světlého a umě zhotoveného skla. A to vše nachází se nejen ve městech a městečkách, nýbrž i ve vsích.
Dnes je vitráž uložena v Lobkovickém paláci a je majetkem Národní galerie. A věřte mi nebo ne - vztahuje se na ni autorský zákon. Já vím, že je to blbost, ale blbost typicky česká.
A ještě jedno repnutí: A to viděl Aneas Silvia naše kostely po husitských válkách (aspoň myslím). Představte si co by napsal, kdyby je viděl před nimi.

[Georg]

Ta modrá barva je díky kobaltu,který se zde nacházel v doprovodu uranových rud.Jinak ta skleněná tabule se dělala tak,že sklář nafouk do formy válec,ten se roztříh a válcoval většinou na vápencové desce.Jak štrůdl.Dodnes se tak dělá sklo na tifany.

[Jiří Motyčka]

...A to viděl Aneas Silvia naše kostely po husitských válkách (aspoň myslím)...

...ano.

...Představte si co by napsal, kdyby je viděl před nimi.

Co by v takovém případě napsal Eneo Silvio Piccolomini opravdu nevím. Každopádně by těch sakrálních staveb viděl nepochybně více...

...A ještě jedno rejpnutí...

Ti, kteří mě znají (s výjimkou jednoho), vědí, že nejsem kulturní barbar, abych pohledem člověka z prahu třetího tisíciletí obhajoval husitský ikonoklasmus a "bohapustou" likvidaci církevních staveb a budov. Chtěl bych však podotknout, že toto téma je z historiograficko-teologického pohledu natolik složité, že se na něm obhajují dizertační práce...

[Comodor_Falkon]

Pochází z kostelíka v Žebnici u Plas

Safra... To jsem netušil... Možná jde o potencionální sebe-propagační informaci "Mikroregionu Střela"...

[Stanislav]

Safra... To jsem netušil...

No vidíš máš to tak blízko, a když budeš chtít vidět vitráž z Žebnice , musíš do Prahy. Ale uvidíš tam aspoň dvě (ale hodně podobné) a budeš koukat na jak čestném místě jsou umístěny.

[Stanislav]

Včera jsem se vrátil z Červené Lhoty a věřte nebo ne, ale je to tam znovu. A to byla fasáda jen za mě již dvakrát přetíraná a to pěknými "svinstvy" (dokonce i epoxidovou pyskyřicí). Pokud se někdy dostanete na tento zámek, běžte do parku a podívejte se na fasádu, dle přiložené fotografie.
Pověst o rouhačském znamení.
Nad nevyšším oknem v levém křídle tohoto vodního zámku je nepravidelný obrys kříže. Vypráví se, že dcera někdejšího pána zámku se odcizila víře a vyhodila kříž do jezera. Vzápětí ji odnesl čert a namaloval svým spárem krvavý kříž.
Ve snaze zakrýt toto znamení byl zámek přebarven na červeno, a tak získal své jméno.
Je však možné, že jméno měl i podle prvých pálených tašek na střeše v době, kdy všude byl šindel a došky.
Ten kříž vzniká asi tepelným mostem ve zdivu, ale pověst je to hezká.

[Stanislav]

Kdysi jsme měli na návštěvě jednoho Američana. První den jsem jej vzal do Prahy (to se mu líbilo), druhý den pak na Hlubokou a do Č.Krumlova (tam se mu moc nelíbilo). Při zpáteční cestě jsem usoudil, že by byla vhodná malá procházka po rašeliništi u Soběslavi. A když jsme projížděli Vlastiboří, chtěl zastavit a fascinován chodil po návsi a my mu museli vysvětlovat, že to není skanzen pro turisty, ale že v tech statcích skutečně žijí lidé a dovnitř nemůžeme. Třetí den jsme byli už jen na Blatech a on tvrdil, že to je z Evropy to nejhezčí co viděl.
Vesnice Soběslavských Blat tvoří souvislou řadu kolem původních rašeliniš. Ve směru od Soběslavi k Bechyni se jedná hlavně o Záluží, Vlastiboř, Svinky, Komárov, Klečaty, Zálší, Mažice a Borkovice. Přijeďte brzy, než budou zničeny jako Holašovice, z kterých se skutečně stal již jakýsi skanzen.
A když už zde budete - nedaleko leží rozsáhlé valy, zbytek prehistorického hradiště, se zmizelou vsí Svákovem. A tam jsou pochopitelně zakopány velké poklady. Mezi nimi je prý i dvanáct stříbrných soch apoštolů a zlatá socha Vykupitele. Dokonce prý socha sv.Matěje byla nalezena. Ten měl v ruce cedulku s nápisem " O ostatních nevím, zeptejte se Filipa". Ale tohoto už nenašli. (Ta samá pověst se ale vypráví i o Želivi a Želivácích. )
My (Táboráci) sice máme "modré pupky", ale Soběslaváci zase "nemají filipa". Jo a kostelní věž máme skutečně vyšší a nemáme ji nakřivo.

[Jiří Motyčka]

...A když jsme projížděli Vlastiboří, chtěl zastavit a fascinován chodil po návsi a my mu museli vysvětlovat, že to není skanzen pro turisty, ale že v tech statcích skutečně žijí lidé a dovnitř nemůžeme....
Přijeďte brzy, než budou zničeny jako Holašovice, z kterých se skutečně stal již jakýsi skanzen...

Tak Holašovice snad zničeny nejsou a ani nemohou být, když jsou zapsány do UNESCO. Je jasné, že na tyto památky se vztahují drobet jiná pravidla, než na domy kolem návsi, o nichž nikdo ani neví, že existují, leda tak Soběslaváci s Táborákama.
Mně se Holašovice naopak moc líbí. Když jsem tam byl naposledy, tak mi trochu vadily autobusy narvané japonskými turisty střídajícími se v krátkých časových intervalech jako kyvadlová doprava. Avšak ještě daleko víc mi vadily obří chladicí věže Temelínské megaelekrárny na nedalekém horizontu. Ale za to už Holašovice nemohou a kdybys je ukázal tomu svýmu Amíkovi, tak by se mu třeba taky libily...

[Stanislav]

J.M. napsal :

Tak Holašovice snad zničeny nejsou a ani nemohou být

Já vím, ty baráky tam stále stojí, jsou velmi hezky opraveny a natřeny silikon-akrylátovými a silikátovými barvami, ta nešastná nepravidelnost v detailech je konečně odstraněna, šambrány, římsy a lazény jsou rovné, voluty přesně vykroužené a vše je líbivě sjednoceno. Ale to co tam chybí je duch té vesnice (určitý genius loci). Je to podobné Nerudově ulici v Praze. I tam ty baráky stále stojí a jsou velmi vkusně doplněny ruskými ušankami, sovětskými odznáčky a čínskými suvenýry. Z těch hospůdek jsou udělány Die echte tschechischen Gaststätte a vše it's there unfeigned Czech. To co tam neuvidíš jsou malostranští dědkové sedící u piva, babky, které se zastaví se sousedkou na kus řeči nebo studenty, kteří si obkreslují domovní znamení. Já vím, že ti lidé tam žijí, ale jejich život se vytratil z ulice, krámků a hospod. A v Holašovicích je to stejné.

[Jiří Motyčka]

To, že se v naší zmatené době vytratil z mnoha míst "genius loci" je bohužel smutnou skutečností. A obávám se, že těchto míst, která ztratila tuto neopakovatelnou atmosféru dané lokality, přibývá. To se patrně nikomu z nás nelíbí, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá udělat. Bohužel. Ale to, jak nasáváš a vnímáš ducha daného místa, záleží taky na tobě samém. Já např. když stanu pod klenbou Betlémské kaple, tak onoho "genia loci" všemi smysly vnímám, přestože se už nejedná o původní stavbu. Ten génius locí tam prostě je...


Památky zapsané do UNESCO jsou pak svébytnou kategorií a je dobře, že tento instrument, jehož vedlejším projevem je zachování těchto kulturních a přírodních skvostů i pro další generace, existuje. Díky tomu se my i ti, co přijdou po nás, mohou kochat krásou gotiky i baroka s vědomím, že to snad nikdy nespadne a že to nikdo nezničí. Součástí tohoto "folkóru" jsou pak ony nezbytné nájezdy turistů, speciálně těch z dalekého Východu...

[Stanislav]

Ano Jiří v tom Ti rozumím.U Betlémské kaple možná cítíš pravé genius loci.A je pravděpodobné, že bys ho cítil i kdyby tam byl jen obdelník v dlažbě s nápisem "Zde stávala Betlémská kaple". Určitě jsou taková podivná místa a lidé podle svého naturelu se tam cítí různě. Na někoho působí, na někoho ne.Já byl kdysi omylem zavřen v Katedrále s.Víta celý den. Prolezl jsem to tam důkladně, podíval se za všechny oltáře, poseděl dole u rakví ale žádný dojem jsem neměl. Kdežto jednou brzy ráno, když jsem vlezl do Vladislavského sálu, jsem zůstal stát úplně ohromrn a nějak cítil že stojím na dějinném místě, a byl to ohromný dojem.
Ale u těch vesnic jsem měl na mysli již přenesený význam genia loci (tak jak se chápe dnes-atmosféra, odlišnost, místní kolorit). Že žijou v těch domech naprosto přirozeně a život ani nepředvádějí, ani neschvávají. A to je dosud to jedinečné a proto jsem napsal - vidět co nejdřív.
Oč přirozenější (než Holašov) je např. váš Veselý kopec. Tam víš, že stojíš v kulisách (domech, které byly odněkut přivezeny a podivně rozmístěny) a máš-li štěstí díváš se na divadlo zvané třeba Velikonoce nebo Stará řemesla. Ale tam to všechno víš a cítíš.

[Jiří Motyčka]

...Oč přirozenější (...) je např. váš Veselý kopec. Tam víš, že stojíš v kulisách (domech, které byly odněkut přivezeny a podivně rozmístěny) a máš-li štěstí díváš se na divadlo zvané třeba Velikonoce nebo Stará řemesla. Ale tam to všechno víš a cítíš.

Ano, skanzeny jako připomenutí třeba staročeské vesnice, "selského stavitelského umění" (selského baroka), jsou také zajímavou muzeální kategorií. Na Veselém kopci je překrásně, zvláště, když je tam málo lidí a můžeš si ho v klidu prohlédnout. Genia loci cítíš v tom smyslu, že stojíš třeba před chalupou, či mlatem našich předků a připadá ti to, jako bys to odněkud znal, jakoby to byla vzdálená ozvěna dětství a malin nezralých...
Když jsem byl někdy v r. 1976 ve skanzenu v Rožnově p. Radhoštěm, taky to tam na mě dýchlo svojí atmosférou. Když jsem se tam zastavil cestou ze Slovenska před dvěma roky, genius loci byl ten tam...

[Návštěvník]

Kdysi jsme měli na návštěvě jednoho Američana. První den jsem jej vzal do Prahy (to se mu líbilo), druhý den pak na Hlubokou a do Č.Krumlova (tam se mu moc nelíbilo). Při zpáteční cestě jsem usoudil, že by byla vhodná malá procházka po rašeliništi u Soběslavi. A když jsme projížděli Vlastiboří, chtěl zastavit a fascinován chodil po návsi a my mu museli vysvětlovat, že to není skanzen pro turisty, ale že v tech statcích skutečně žijí lidé a dovnitř nemůžeme. Třetí den jsme byli už jen na Blatech a on tvrdil, že to je z Evropy to nejhezčí co viděl.

Až na ta pravá středověká auta a elektrická vedení v těch krásných štítech...

[Dagmar]

Oblouk z původního Juditina mostu, který je přístupný v muzeu Karlova mostu v Praze.

[gabriel79]

A co tak zlatnicke a pecetni reliefni umeni stredoveku ?

[KOMOŃ]

[img]Včera jsem se vrátil z Červené Lhoty a věřte nebo ne, ale je to tam znovu. A to byla fasáda jen za mě již dvakrát přetíraná a to pěknými "svinstvy" (dokonce i epoxidovou pyskyřicí). Pokud se někdy dostanete na tento zámek, běžte do parku a podívejte se na fasádu, dle přiložené fotografie.
Pověst o rouhačském znamení.
Nad nevyšším oknem v levém křídle tohoto vodního zámku je nepravidelný obrys kříže. Vypráví se, že dcera někdejšího pána zámku se odcizila víře a vyhodila kříž do jezera. Vzápětí ji odnesl čert a namaloval svým spárem krvavý kříž.
Ve snaze zakrýt toto znamení byl zámek přebarven na červeno, a tak získal své jméno.
Je však možné, že jméno měl i podle prvých pálených tašek na střeše v době, kdy všude byl šindel a došky.
Ten kříž vzniká asi tepelným mostem ve zdivu, ale pověst je to hezká.

Já sem zas slyšel pověst o dceři majitele,která vypadla z okna a napíchla se o ostrý kámen a její krev se tak rozcákala po stěnách až museli celý zámek přebarvit na červeno,protože nešla ze stěn seškrabat...Od té doby ČERVENÁ LHOTA.No je to zajmavé a doufám ,že se nejednalo o zlatovlásku .Ale nebyla by to prvá pověst...

Např.Husité v Havlíčkově Brodě vyházeli všechno živé z oken radnice a dole "pro jistotu"tam čekali s halapartnama s vertikální tendencí pohybu a krev roztříknuvší všude kolem je prý dodnes tam vidět.

[Kateřina_z_Landštejna]

... A když jsme projížděli Vlastiboří, chtěl zastavit a fascinován chodil po návsi a my mu museli vysvětlovat, že to není skanzen pro turisty, ale že v tech statcích skutečně žijí lidé a dovnitř nemůžeme. Třetí den jsme byli už jen na Blatech a on tvrdil, že to je z Evropy to nejhezčí co viděl.

Až na ta pravá středověká auta a elektrická vedení v těch krásných štítech...

Ta nejsou středověká, ta jsou přece českobarokní, jako ty domečky okolo. A ty dráty jsou tam pro vlašovky

[Jiří Motyčka]

Protože jsem se v jiné souvislosti nedávno zabýval pobytem a úkolem brabantského poselstva vyslaného vévodou Antonínem Brabantským, musel jsem narazit i na dílo bratří van Eycků.
Z díla Jana van Eycka jsou některé fragmenty inspirovány Prahou, protože oba bratři Hubert i Jan byli s velkou mírou pravděpodobnosti členy této delegace francouzského královského dvora, která se na cestu do vzdálené Prahy vydala na podzim r. 1408.
Jan van Eyck se řadí mezi nejvýznamnější představitele gotického malířství první pol. 15. st. Společně se svým bratrem Hubertem nejenže již používali techniku olejomalby, ale významným způsobem přispěli k jejímu zdokonalení. Mezi jejich nejvýznamnější a zároveň nejmonumentálnější dílo patří bezesporu Gentský oltář.
Já bych si však dovolil představit jiné 2 obrazy Jana van Eycka, totiž Svatou Barboru a Madonu kancléře Nicholase Rolina Paula. Proč právě tyto dva? Podrobněji o tom v příspěvku v jiném tématu.


sv. Barbora


Madona...

V pozadí vidíme kamenný most, který nechal postavit císař Karel a Střelecký ostrov (pozn. autor příspěvku)

[LaVoisin]

Přátelé, zajímáte se zde převázně o stavitelském umění, ale mě by spíše zajímala hudba. Základy samozřejmě znám, ale byla bych ráda, kdyby se tu na toto téma malinko diskutovalo. A také bych se chtěla zeptat kde a jakým způsobem se dá sehnat nebo stáhnout z internetu, renesanční, barokní a rokoková hudba?

[Ingolf]

Nevíte něco o symbolice v gotické architektuře? Zajímají mě jak jednotlivé symboly, typu labyrintu v Chartres, i obecné postupy - jako ošklivý hlavy s vyplazenýma jazykama na vnějšku kostelů a milý prostředí uvnitř, což má být konstrast světského, ošklivého světa a milého světa víry. Mimo tohohle "horizontálního" členění i to vertikální - okna v kostelech se staví vysoko, jako že světlo přichází z výšin, od Boha, stejně tak oltáře se myslím stavěly výš než seděli lidi...
Orientace oken, barevnými okny vniká světlo, takže logická orientace je na východ, při večerní mši na západ, nebo to je postup užívaný i mimo gotiku?
resp. znáte od Fulcanelliho Tajemství katedrál?, stojí to za koupi?