Husitská revoluce

[Ježek]

Jaké jsou názory na husitské války. Pomohly českému státu? Pomohly Evropě v boji proti zkažené církvi? Nebyla to jen další válka za zvýšení moci určité skupiny?

[Aba]

Nemyslím si, že husitské války a vůbec celé období reformací, se dá označit za černé nebo bílé. Myslím si, že přineslo klady ( částečná náboženská svoboda ), avšak i zápory ( izolace ). Otázka ovšem asi zní, zda bylo více kladů či záporů.

[Ježek]

Nemyslím si, že husitské války a vůbec celé období reformací, se dá označit za černé nebo bílé. Myslím si, že přineslo klady ( částečná náboženská svoboda ), avšak i zápory ( izolace ). Otázka ovšem asi zní, zda bylo více kladů či záporů.

Rozhodně nebylo černobílé. Já si myslím, že spíše černé, ale to je pohled člověka žijícího na začátku 21. století. Někdo tvrdí, že se náš národ ubránil celé Evropě, jenže to byla hlavně občanská válka než obrana domoviny, bylo tady mnoho frakcí, které bojovali proti sobě a zemi to zničilo a vyčerpalo. Pozdější král Jiří z Poděbrad měl pak hodně těžkou pozici, on musel bránit "kacířskou zemi," takřka proti všem, možná i kvůli tomu se mu nepovedl převratný nápad - mírový spolek zemí

[Aba]

Jistě, český stát se ocitl v jakési izolaci a v částečném kulturním zaostání. Ovšem na druhé straně, na straně víry, došlo k něčemu do té doby dost revolučnímu, pokrokovému. Byla uznána nová odnož křesťanství - kališnictví. Myslím si, že to pro lidi té doby znamenalo velký krok ke svobodě ( i když jen co se týká víry ). A to není přeci zanedbatelná věc. Navíc husitské revoluce rozpoutali další reformace v ostatních státech v 16.století ( Martin Luther v Německu ). V žádném případě neobhajuji husitství, jen je dobré se podívat na situaci z více pohledů.

[Ježek]

Tohle jsou plusy husitství. Pro člověka žijícího 500 let docela nepochopitelná mentalita "husitského" člověka. Podle mne to bylo zapleceno hodně vysokou cenou. Revoluce trvala skoro dvacet let, ale ta "revoluční" prakticky trvala pět let, pak to byly jen boje mezi frakcemi, které se účelově spojily proti vnějšímu nebezpečí.

[Filip Svehla]

Ja jsem k teto dobe velice kriticky. Porovnejte silu naseho statu pred revoluci, tedy dejme tomu dobu Karla VI. a doby po revoluci. Lide sice mohli prijimat krev i telo pane, ale nas stat byl neustalymi boji vycerpan. Bylo by tedy podle me zajmava studie ve ktere by byli napsany veskere plusy a minusi revoluce a celkove porovnani jestli opravdu mela tak dobry dopad jak se vseobecne tvrdi...

[Ježek]

Pro Evropu to byla významná událost, začala reformace
Pro nás to byla katastrofa, stát Karla IV. s dálkovým obchodem a čilou výstavbou, kdy Praha byla centrem Evropy byl dávno pryč, místo toho prakticky anarchie, zničené kostely a umělecké památky, už jsme nebyly významnou částí Evropy, jen nechtěným nebohatým kacířským státem.

[Filip Svehla]

Plne s vasim nazorem souhlasim. Chapani teto doby podle Palackeho a Jiraska je jiz myslim davno zanami, takove hodnoceni je podle me treba jen ve chvilich krize naroda, kdy je treba dodat silu nazory typu: ,,Nas narod, nasi husite pozvedly sve zbrane a postavili se hrdine proti nepriteli, konejme tak i my,...`` to vsak patri skutecne do doby narodniho obrozeni a ne do 21. stoleti...

[Ježek]

No Husité dobře bojovali proti kvalitativně i kvantitativně lepšímu nepříteli, dokázali naši zemi ubránit, díky svému hrdinství, víře a dobrým velitelům, to může být dobrý příklad i pro dnešní dobu.

[Jiří Motyčka]

Plne s vasim nazorem souhlasim. Chapani teto doby podle Palackeho a Jiraska je jiz myslim davno zanami, takove hodnoceni je podle me treba jen ve chvilich krize naroda, kdy je treba dodat silu nazory typu: ,,Nas narod, nasi husite pozvedly sve zbrane a postavili se hrdine proti nepriteli, konejme tak i my,...`` to vsak patri skutecne do doby narodniho obrozeni a ne do 21. stoleti...

Protože se zabývám historií husitství poloprofesionálně (je to moje "druhá profese") již 20 let, jsem přesvědčen, že o této době "něco málo" vím. Mezi historiky zabývajícími se touto dobou patří bezpochyby Palacký ale také Pekař a ze současných Šmahel a čornej. Pekaře budu vždy respektovat, protože patřil k našim nejtalentovanějším historikům. Jeho pohled na husitskou epochu byl však dán jeho konfesijním původem, byl totiž katolík. To není pochopitelně tělesná vada, ale může tím být ovlivněna objektivita. V jeho významném díle Žižka a jeho doba je to dle mého názoru hodně znát. Pekařovým vyznáním co se týče husitství bylo "Hus ano, Žižka ne." a k tomu není co dodávat. Mně bude proto vždy bližší filosofie našich dějin právě ta Palackého a právě proto, že jeho pojetí nepatří pouze do doby národního obrození, je nadčasové a to bych si dovolil dokladovat citátem z knihy Petra čorneje Lipanská křižovatka: "Nejen na tomto místě je však třeba rezolutně prohlásit, že jedním z největších vkladů českého národa do světových dějin bylo husitství." a Františka Šmahela z jeho obsáhlého díla Husitská revoluce I.-IV.: "Husitství pro mne vždy bylo součástí obecných dějin, a proto jsem předem upustil od hledání jeho smyslu pro české dějiny. Nebylo také mým záměrem psát dílo pro každého a tím méně pak promlouvat přes historii k minulému nebo současnému dnešku. Je-li a má-li zůstat historie vědeckým poznáním, ani nelze dbát na všechny. Tím více to platí dnes, kdy se husitství stalo terčem posměšků i kritických výtek a kdy největší z českých snů o lepším světě znovu doplácí na svou osudovou nadčasovost." Připomínám a ponechávám bez komentáře, že oba představitelé naší současné historiografie patří k předním medievalistům a znalcům dějin husitské revoluce, jejichž pohled na husitství je veskrze kritický a objektivní a tím pádem moderní.

[Jiří Motyčka]

Jaké jsou názory na husitské války. Pomohly českému státu? Pomohly Evropě v boji proti zkažené církvi? Nebyla to jen další válka za zvýšení moci určité skupiny?

Já bych tuto otázku s dovolením ještě zobecnil. Jaký přínos mělo husitství přes jeho i pochopitelně temné stránky?
Mohl bych ocitovat prof. PhDr. Petra čorneje, DrSc z předchozího příspěvku a jít od toho. Ale to by bylo velice jednoduché, a proto tak neučiním. Jednoznačně největším vkladem našeho národa do světových dějin, ano přátelé, do světových, který představovalo husitství byla reformace česká s akcentem na adjektivum "česká". Proč?
Reformační hnutí, které v českých zemích vyvrcholilo husitstvím a bylo jednoznačně odstartováno Husem, bylo v nedávné době medievalisty zařazeno mezi první vlnu evropských reformačních snah. Můžeme tedy mluvit bez nadsázky, bez falešného patriotizmu a s hrdostí o reformaci české. česká reformace svým významem a hloubkou předběhla dobu a patří již spolu s pozdějšími reformačními proudy do novověku! Ano, reformace česká vznikla na konci středověku, ale novátorstvím svých myšlenek přerostla sama sebe. Proč? Těch důvodů je hned několik. Přiznává to vlastně už samotný Luther, který se k Husovi přihlásil a z něho vycházel. Vždyť jsou známa nejedna zobrazení Luthera píšícího husím brkem, který mu vede a přidržuje Hus. Ten husí brk je tak dlouhý, že sahá až do říma nebo Kostnice. Ve skutečnosti se Martin k Husovi přihlásil již v okamžiku, když 31. října 1517 jako augustiniánský mnich písemně vystoupil v 95 tezích proti kramaření s odpustky. Téhož roku byl Luther římem prohlášen za kacíře. Už zde je patrná analogie s Husem! Dalším, neméně závažným dokladem toho, že pozdější reformace navázala na českou, je skutečnost, která hovoří sama za sebe. Reformace 16. století je postavena na fundamentu Písma, jehož prizmatem se měl posuzovat veškerý život pravověrného křesťana zde na zemi. To bylo přesně to, oč šlo Husovi a co je obsaženo v Chebském soudci, který se stal arbitrem v jednáních mezi husity a římsko-katolickou církví na basilejských jednáních. česká reformace byla reformací před reformacemi!
Husovo reformní úsilí následují husitské války, války zpočátku obranné, války o holé přežití a hájící Husovy myšlenky, jehož mučednická smrt nemohla v českém prostředí zůstat bez odezvy. 4 pražské artikuly vycházely a navázaly na Husovo učení, zejména učení o církvi. Reformaci „novověkou“ následuje válka třicetiletá, v níž proti sobě stojí státy katolické Ligy a protestantské Unie. Na první pohled patrný rozdíl v příčinách těchto dvou krvavých konfliktů. Pro ten druhý byly náboženské konfesijní rozdíly pouhou zástěrkou pro přerozdělení moci a vlivu v říši a zbytku Evropy.

[Ježek]

Nezbývá než souhlasit, husitství byl největší myšlenkový vklad do světové historie. Určitě to byl pokrok, jen neuspěl v takové míře, jak ny reformaci bylo hodno. Na Husitství bylo brzo, stejně jako na nápad mírové unie Jiřího z Poděbrad, osoby spřízněné s Husitstvím. Po celou tuto dobu z českého království chodili nápady společností nepřijatelné, které dějiny předběhly o několik století nebo alespoň desítek let. Jestliže husitská revoluce uvrhla zemi do ekonomické krize, myšlení se za celou dobu dostalo někam jinam (svoboda vyznání). Ale kde se tady vzaly tendence kritizovat chyby společnosti společnosti a hlavně církve?
Mohla za to univerzita založená Karlem, potažmo Karel, který povolal do čech cizí kazatele. Univerzita do konce vlády Václava IV. mohla vychovat zhruba 2 generace lidí a to nejenom ze zemí Koruny české. Myslím, že měla veškeré výhody nové (vznikající) univerzity. Neteritoriální zaměření, nevměšování se panovníka, takže jakousti samostatnost, samostatnost i v názorech a myšlení. Pokrokovost zcela určitě. V tomto prostředí vznikaly myšlenky na změnu církve. Zde se rodili první Husité. Paradoxně by tak Karel IV. mohl za zkáze svého státu.
Tato éra celá éra končí s Habsburkem, který jako nástroj své moci používá všeobecně pravou víru - katolictví. Se svobodou vyznání končí svoboda myšlení

[Filip Svehla]

Neda se rict ze by pro dalsi evropske reformatory byli tak duleziti bojovnici jako treba Zizka, ty ovlivnil spise Hus. (Hus vychazi z Vicklefa, neni tedy tim naprosto prvnim...) A proto musim zastat Pekare, jak jste jiz napsal: Hus ano, Zizka ne. A to berte od cloveka bez vyznani, tedy podle vas nestraneho oproti Pekari, jak tvrdite. Navic pro naprostou (!) vecinu husitu to byla jen sance jak prijit ke koristi. Ti skutecni ,,husite`` kteri ,,bojovali`` za stoli o 4 artikulach bylo jen malo, a jeste mene tech kteri hajili Husa, snad jen stizny list ceskych panu do Kostnice. Revoluce prisla az r. 1419, tedy 4 roky po upaleni...

[Ježek]

No určitě lidé jako Žižka byli důležití, bez nich by se husitské myšlenky neprosadily ani u nás. Většina Husitů byli rolníci, kteří se tím, že bojovali proti zkažené církvi se vzpeřeli i vrchnosti, která byla úzce s církví spjata.

[Jiří Motyčka]

Neda se rict ze by pro dalsi evropske reformatory byli tak duleziti bojovnici jako treba Zizka, ty ovlivnil spise Hus. (Hus vychazi z Vicklefa, neni tedy tim naprosto prvnim...) A proto musim zastat Pekare, jak jste jiz napsal: Hus ano, Zizka ne. A to berte od cloveka bez vyznani, tedy podle vas nestraneho oproti Pekari, jak tvrdite. Navic pro naprostou (!) vecinu husitu to byla jen sance jak prijit ke koristi. Ti skutecni ,,husite`` kteri ,,bojovali`` za stoli o 4 artikulach bylo jen malo, a jeste mene tech kteri hajili Husa, snad jen stizny list ceskych panu do Kostnice. Revoluce prisla az r. 1419, tedy 4 roky po upaleni...

Ano, máte pravdu, Hus vycházel z Viklefa, protože ani soudobý vědec "neobjevuje Ameriku" a vycházi z děl a práce svých předchůdců. Hus převzal od Viklefa spoustu myšlenek, které rozvinul a uplatnil v praxi, ale také některé stroze odmítl. Husovo prvenství je však v něčem jiném, totiž v tom, že vlastně prokázal, že základní funkcí ideologie je zobecnění životní praxe. V Husově případě bychom měli upřesnit - teologie. Toto jeho neoblomné zaměření na praxi a uplatnění Viklefových myšlenek Husem upravených pro podmínky českého království, ho stálo život na kostnické hranici.
Vaše tvrzení "Navic pro naprostou (!) vecinu husitu to byla jen sance jak prijit ke koristi." je mírně řečeno nepřesné a zavádějící. Husité takoví nebyli od samého začátku revoluce a Vy to víte, nebo alespoň doufám. V r. 1421 na Táboře vznikla první spotřební komuna v evropských dějinách. Pravda, navydržela dlouho. Ale vězte, že husité za své ideály předurčené Husem bojovali prakticky do konce 20. let 15. st. Pak se situace radikálně změnila "spanilými" jízdami a obležením Plzně. Ale na to už zde není prostor pro podrobnější výklad. Jen připomenu, že to souviselo se změnou vojensko-politické strategie husitů. Prostě boží bojovníci se změnili v profesionání žoldáky se všemi negativními průvodními jevy a původní ideály šly poněkud stranou. A to už vůbec nemluvím o bratřících na Slovensku. V jejich případě s Vámi budu bez výhrad souhlasit, i když ani v tomto případě nelze generalizovat. Ale proměna božího bojovníka nenastala v r. 1419 a to je i Vám jasné. Navíc je třeba rozlišovat mezi hejtmanem a prostým bojovníkem, že. A dále vzít v úvahu všeobecnou praxi vojáků a válečníků pozdního středověku. ...
V těchto všech souvislostech absolutně nerozumím poznámce: "Revoluce prisla az r. 1419, tedy 4 roky po upaleni..."
V předchozích příspěvcích zaznělo, že na husitskou revoluci se nedá pohlížet černobíle. Svatá pravda! U Vás budu mít vždy pocit, že Vy jste zastáncem jen a pouze toho vidění černého. A takové názory lze respektovat, ale s prominutím, nelze s nimi souhlasit. Vy totiž nepolemizujete s názory současných historiků, kteří do svých děl zahrnuli ty nejposlednější badatelské poznatky, které Pekař ale ani Palacký nemohli mít, pro Vás je prostě směrodatný Pekař, protože se Vám asi zdá, že ten jeho náhled na husitství je shodný s Vaším. Pro Vás bude Pekař, při vší úctě, neotřesitelnou autoritou. Ale to není cesta objektivního pohledu na kterékoli období historie, tím méně na husitství, protože "černý" pohled na husitství v česku je bohužel jednodušší než ten černobílý.

[Ježek]

Kdo byl tedy posledním Božím bojovníkem a kdo prvním bojovníkem za svoji moc? Nebo kdo byl Božím bojovníkem a kdo tím druhým?
Není to lehká otázka s jednou jednoznačnou odpovědí, proto můžou být jednotlivé příspěvky velmi zajímavé.

[Filip Svehla]

Musím říct, že s některými vašimi slovy musím souhlasit. Husité možná byli z počatku skutečně "božími bojovníky"¨, ale později se vše obratilo v rebelie a drancování, potažmo v občanskou válku. Jak jste spravně řekl, každý máme svůj názor který se dá respektovat, nikoliv s ním souhlasit...

[Jiří Motyčka]

Kdo byl tedy posledním Božím bojovníkem a kdo prvním bojovníkem za svoji moc? Nebo kdo byl Božím bojovníkem a kdo tím druhým?
Není to lehká otázka s jednou jednoznačnou odpovědí, proto můžou být jednotlivé příspěvky velmi zajímavé.

Opravdu to není lehká otázka a to z toho prostého důvodu, že se nedá pochopitelně stanovit na den přesně, kdy k tomu přerodu doslo. Tato hranice není ani "ostrá", protože přeměna božího bojovníka v profesionála probíhala postupně a táhne se jako červená (pan Švehla by řekl "černá") nit celým obdobím husitství. Ale trvám na tezi, že zhruba do konce 20. let 15. st. převažoval prvek boje za poznanou pravdu boží, "zúženou" do 4 artikulů.

[Ježek]

Boží bojovník mohl být profesionálem, proč ne, ale musel bojovat za Boha, ne za sebe, leda za svoje spasení.
Co se husitům vytýká a právem, je jejich roztříštěnost a boje mezi frakcemi o moc, za zástěrkou, že právě jejich frakce je ta pravá pro záměry Boží. Jak příznačné pro křesťanství!
Každá revoluce brzí nahradí boj za ideály bojem za moc.
Podle mne bych klíčovým bodem označil Žižkův rozchod s Táborem na počátku roku 1423 popřípadě bitvu u Strauchova dvora v srpnu toho roku. Jistěže ještě dlouho každá frakce bojovala za ideály, ale také proti dalším frakcím, které za ně taky bojovaly. To už byl boj o moc. Opravdu o moc, o čechy.

[Filip Svehla]

No určitě lidé jako Žižka byli důležití, bez nich by se husitské myšlenky neprosadily ani u nás.

Myslenky by se nemeli prosazovat zbranemi, ale svou originalitou, napaditosti, spravnosti, filozofii...