Země Koruny české

[Viola]

Tak mě napadlo, že tu píšeme o Čechách a Moravě a občas o dalších zemích, které byly na přechodnou dobu součástí Českého království a které byly zastřešeny pojmem "Koruna česká". I když tento pojem poprvé použil až Jan Lucemburský, chtěla bych, abychom dali dohromady, co víme o ostatních nám blízkých zemích.
Já mám třeba parádní zmatek v obou Lužicích - Budyšínsko, Zhořelecko, další země; někdy byly součástí Čech, pak stopa mizí, a připojuje je další panovník, ovšem často pod jiným názvem...

[Ježek]

Kdybychom tady dali dohromady územní změny českého knížectví a království bylo by to fajn a dalo by se to jistojistě později využít.

Sušicko
Málo se ví, že od roku 1124 neznámo jak velká část Sušicka patřila pánům z Bogenu a posléze bavorským vévodům. Ti jej získali od Vladislava I. jako věny ke Svatavě Zpět toto území získal až Přemysl II. Otakar.

Vitorazsko
Kraj kolem Weitry v dnešním Rakousku patřil ke knížectví snad od počátku. Od poloviny 12. století z říšské strany toto území bylo kolonizováno a přivtělováno k Východní marce. Soběslav II. o něj válčil, nároků na něj se vzdal Bedřich na počátku vlády.

[Viola]

Našla jsem, že Vitorazska se vzdal Bedřich roku 1186, lenními pány této oblasti se stali Kuenringové, pochopitelně v rámci Dolních Rakous. Po Moravském poli, kdy Jindřich V. z Kuenringu stál na straně Přemysla, bylo Vitorazsko zabaveno Rudolfem a roku 1285 dáno do správy svým dvěma synům (škoda, že jsem nenašla kterým ). S krátkou přestávkou koncem 13. století tak bylo součástí panovníkova majetku. Lenní vztah k českému králi tedy zanikl, ačkoliv o ovládnutí Vitorazska se pokusil i Jan Lucemburský (roku 1332 byl obléhán hrad Vitoraz-Weitra českými vojsky).
Roku 1920 byla západní část Vitorazska připojena opět k Čechám - tato oblast je zhruba vyznačena červenou barvičkou:

[Viola]

Lužice

Lužice se dělila na Horní (u českých hranic) a Dolní (Niederlausitz - s centrem v Chotěbuzi - Cottbusu). Horní Lužice (Oberlausitz) se ještě dělila na západní Budyšínsko a východní Zhořelecko.

Lužice byla v 10. století začleněna do Východní marky a do Míšeňské marky. Na území Budyšínska vznikla marka, kterou spravovali od konce 10. století Wettinové. Budyšínsko bylo roku 1003 připojeno jako říšské léno k Polsku. V roce 1076 dostal lénem část území pozdější Horní Lužice a část Dolní Lužice (Východní Marku) Vratislav II. (I.), jemuž se ji však nepodařilo do roku 1081/86 ovládnout. Znovu bylo území pozdější Horní Lužice připojeno k Českému státu až za Soběslava I. roku 1136.
Poté muselo být minimálně Budyšínsko od Čech odděleno, nebo se opět jako léno vrací do rukou Vladislava II. (I.) roku 1158 z rukou Fridricha Barbarossy.

Někde jsem se dočetla, že k oddělení Zhořelecka od Budyšínska došlo až roku 1268, znamená to tedy, že předtím lze ztotožnit pojmy Budyšínsko a Horní Lužice?

Horní Lužice přešla roku 1256 (nebo 1253?) do rukou Oty III. Braniborského jako zástava za věno princezny Boženy, dcery Václava I. V braniborských rukou byla tedy asi až do roku 1319, kdy po vymření Askánců získal král Jan nejprve Budyšínsko, poté roku 1329 Zhořelecko a roku 1346 Lubañ (?), aby spolu s Žitavskem vytvořily Horní Lužici.
V letech 1348 a 1364-1368 byla přikoupena Karlem IV. k Českému království Dolní Lužice (trvale 1373).

Po Bílé hoře, kdy se obě Lužice připojily na stranu českých stavů, získal celou Lužici kromě Chotěbuze, kterou ovládalo Braniborsko, saský kurfiřt, a to nejprve roku 1624 jako zástavu, definitivně pak 1635.

Tak... Prosím o doplnění nebo opravu

[Katerina]

Lužice

Lužice se dělila ...

No, taky se tím teď probírám a jsem z toho trošku vedle, , zdá se, že v té době jak se prolínaly hranice držby a geografické, různé to kouskování a spojování to číní docela komplikované.

Zkusím písemně zrekapitulovat co jsem našla:
Pozdější Horní Lužice (bez jihovýchodního cípu) se kdysi nazývala provinccie, nebo kraj Milčansko. V listině z roku 1144 jsou zmíněny 3 provincie - Nížensko, Milčansko, Záhvozd.
Roku 1158 získal král Vladislav (viz) výše jako říššké léno území Milčansko (což bylo pozdější Budyšínsko a Zhořelecko).
Záhvozd - v němž leželo i Žitavsko) původně také patřil do Milčanska, ale po 11. století se vydělil, stal se samostatnou provincíí, převážně v majetku míšenského biskupa. Po roce 1253, když PO II. zastavil Horní Lužici Askáncům byla část Záhvozdu připojena (zpátky) k Budyšínsku a Zhořelecku a do roku 1307 se tam začlenila témeř celá.

Tak připadá to zmatené jenom mě ?

Nicméně z toho bych snad i soudila, že odpověd na tvou otázku je ano - pokud se Horní Lužice kdysi nazývala Milčansko, jehož součástí bylo Budyšínsko a Zhořlecko, tak logicky by se ztotožnit daly.

[Katerina]

Ještě k té Lužici :
1319 - získal Jan Lucemburský Budyšínsko
1329 - Jindřich Javorský postupuje Janovi i Zhořelecko (kromě města Lubaň a Okregu ) - ty dostal JL až v roce 1346 , po smrti Javorského knížete, ale už předem si je zajistil smlouvou.

1346 - Janovi Lucemburskému připadly i državy Jindřicha Javorského v Dolní Lužicei. Zbytek Dolní Lužice byl k zemích koruny České připojen roku 1368.
Jak psala Viola výše, ztratili jsme je za třicetileté války.

[Viola]

Tak to Milčansko - Záhvozd moc nezvládám... Je možné, že by Nížensko bylo později Dolní Lužice? A kdy tedy dochází ke změně jména? Ach jo

Takže si to shrneme: Milčansko odpovídá zhruba Budyšínsku a Zhořelecku (nazývalo se po srbských kmenech Milčanů), s rozvojem Budyšína a Zhořelce v první polovině 13. století se toto území nazývá Budyšínskem, později západní - Budyšínsko a východní - Zhořelecko.

Žitavsko bylo součástí Čech - asi ho lze zhruba ztotožnit s původním názvem Záhvozd. Roku 1346 vytvořila Žitava spolu s pěti hornolužickými městy (Zhořelec, Budyšín, Kamenec, Löbau a Lubaň) spolek "Šestiměstí" (Oberlausitzer Sechsstädtebund), podporovaný Karlem IV., čímž Žitava (Žitavsko?) přešla formálně pod Horní Lužici, a tudíž byla od Čech definitivně odtržena spolu s Horní Lužicí roku 1635.

Nyní je Lužice rozdělena mezi německé spolkové státy Sasko a Braniborsko a menší část mezi polská vojvodství Dolnoslezské a Lubušské.

[Viola]

Chebsko

První zmínka o Chebu je z roku 1061, od druhé poloviny 11. stol. je Chebsko (těžko říct, jak velké) v držení markrabat z Vohburku. Po roce 1149 získává Chebsko jako zástavu na věno Fridrich Barbarossa, které později vyděluje v soukromou državu Štaufů. Po zasnoubení dcery Filipa Švábského (Barbarossova syna) Kunhuty českému kralevici Václavovi mělo Chebsko přejít jako zástava na Kunhutině věnu ale z neznámých příčin se tomu nestalo (Filip byl roku 1208 zavražděn, tak možná proto). Každopádně nároky vznesl později jak Václav I., tak i jeho a Kunhutin syn Přemysl.

O Chebsko se dále vedly spory, když po smrti Fridricha II. jménem jeho vnuka Konradina vznesl nároky Konradinův poručník, Ludvík Bavorský. Roku 1266 však Chebsko obsadil Přemysl II., roku 1273 uzavřel dohodu o narovnání právě s LUdvíkem Bavorským, jemuž Konradin, popravený roku 1268, již dříve nároky k Chebsku postoupil. Přemysl se tak stal "pánem Chebska" (Chebsko bylo nazýváno "regio" nebo také "provincia", takže nebyla samostatným říšským územím, proto i Přemysl se nazýval "pánem" - "dominus").

Roku 1274 však římský král Rudolf a říšský sněm prohlásit Chebsko za odcizené a tudíž za léno spadlé na Říši. Přemysl toto nejprve roku 1276 uznal, poté však uplatňoval dědický nárok po své matce. Nakonec roku 1277 bylo domluveno, že na Chebsku bude pojištěno věno dcery Guty, snoubenky kralevice Václava. Fakticky se Václav II. ujal vlády v Chebsku až roku 1291, po sporech se svým švagrem, římským králem Albrechtem se Chebska vzdal v roce 1305, krátce před svou smrtí.

Další Ludvík Bavorský, spojenec Jana Lucemburského, právě českému králi před svou volbou roku 1314 Chebsko přislíbil, k převzetí došlo až po bitvě u Mühldorfu roku 1322, přitom této oblasti zůstala její práva a privilegia. Karel IV. pak roku 1348 potvrdil nezcizitelnost a nezastavitelnost Chebska. Tímto se stalo součástí České koruny.

[Katerina]

Chebsko

No a tak je Chebsko jediným územím, připojeným k České koruně ve 14. století, které nám zůstalo dodnes.

[Przemysl de Nyestieyky]

...Zbytek Dolní Lužice byl k zemích koruny České připojen roku 1368...

Milčansko bylo, pokud se nemýlím, takto nazýváno podle kmene Milčanů, jestli se nemýlím. Jinak Dolní Lužice byla v zástavě Bolka II. Malého od r. 1364 a po jeho smrti (+ 1368), podle smlouvy, padly některé jeho statky na správu manželčinu (Anežka + 1392, včetně severevýchodních Čech) a Dolní Lužice na Karla IV., který si vzal za svojí 3. manželku jeho neteř.
...Proto rok 1368, kdy připadla Dolní Lužice Karlovi IV.

[Katerina]

Slezsko

Lucemburkové postupně získali svrchovanost nas jednotlivými knížectvími slezských Piastovců a tím je přičlenili ke Koruně české jako české državy. Většinou to bylo formou léna :
Knížectví : Bytomské, Břežské, Kozelské, Munsterberské, Nemodlínské (Falkenberg), Olešnické, Osvětimsko- zátorské, Opolské, Ratibořské, Střelecké, Stínavské, Těšínské, Vratislavské, Zahánské.

(Teda těch Piastovců ale bylo..)

Dále to byl jejich přímý majetek ve Slezsku :
Knížectví hlohovské (částečně), Lehnické, Milíč, Namyslovské (nejprve léno , pak přímý majetek).

a něco zdědili:

Javorské a Svídnické (po Bolkovi).

Ještě zde bylo knížectví Nisské , majetek vratislavského biskupství.

Většinou k lennímu vztahu došlo v letech kolem 1327/1329, a něco pak 1334/6 - takže Janova práce.
Nejpozdější bylo kolem 1348 knížectví Namyslov.

[acoma]

Slezsko a Kladsko - o větší část těchto území jsme přišli v r. 1742.

[Katerina]

I když tyto země zeměpisně s Čechy nesouvisí , díky Přemyslovcům i Lucemburkům zde již od dob knížecích byly vazby politické i vlastnické.

Pordenone je provincie v oblasti Furlanska. Furlansko je dnes provincie videmská - dříve Furlantsko benátské, Furlantsko německé(rakouské) a hrabství Gorické.

Vystřídali se zde Tuskové, Veneti, keltské kmeny, Římané, Ostrogoti, , Langobardi, Frankové. Pak bylo markrabství rozděleno na 4 menší - Furlanské, Istrianské, Krajinské a Vindické.

OtaII. připojil Furlanské markrabství k novému vévodství Korutanskému.
V roce 1027 udělil císař Konrád světská práva nad Furlanskem patriarchům aquilejským. JIndřich IV, jim pak ještě přidal Istrii, a Krajinu. Patriarchové dosazovali markrabí dle své vůle , takže došlo nakonec k povstání několika panství, z nichž je pro nás zajímavé hrabství Pordenonské (které se stalo později lénem rakouských vévodů. Když byl Přemysl Otakar II.. držitelem hrabství Pordenone, byl tím zároveň vazalem patriarchy Aquilejského, s kterým však nebyl v dobrých vztazích.

S patriarchy Aquilejskými a Furlanskem byli ve styku už kníže Spytihněv I. a Vratislav I.
Když v roce 1085 císař Jindřich jmenoval Vratislava II. českým králem, byl patriarchou - hrabětem aquilejským Přemyslovec Svatobor, Vratislavův synovec. Dal jsi jméno Fridrich a založil zde 2 důležité kláštery.
Přemysl Otakar II., kromě toho, že byl hrabětem Pordenonským, se také snažil o ovládnutí Aquilejského patriarchátu a po roce 1269, po smrti tehdejšího patriarchy Řehoře ochránil celistvost a prý dokonce existenci furlanského státu.

Po Přemyslově smrti měla nejpředněší poslavení ve Furlansku (po patriarchovi samozřejmě) hrabata z Gorice. Těm v boji o získání pozice nejmocnějšího rodu hodně pomohl český královský titul, který získal jejich bratranec, Jindřich z Gorice, vévoda Korutanský, tedy "náš" JIndřich Korutanský.

Vidíme, že vzájemné styky zde byly neustále i pokusy začlenit tato území, či je nějak volně připojit ke koruně. Což pokračovalo a dosti zajímavě i za Lucemburků. To ale nechám na další příspěvek, aby tento nebyl moc dlouhý.

[Katerina]

za Lucemburků byly kontakty s provinciíí a patriarchy nejn časté, ale leckdy i dramatické.

Po korunovaci JL najdeme po jeho boku jako komořího představitele mocného furlanského rodu , ano je to Walter z Castellu.
V té době je patriarchou aquilejským Bernard de Saint Geneis, který se snažil o ekonomický růst oblasti, včetně zajištení bezpečnosti, zakládání trhů, snažil se kontrolovat celé území, což ho samozřejmě přivádělo do konfliktů s místní šlechtou. Proto se opíral o pomoc jak Lucemburků tak Karla Roberta uherského krále.
Karel ještě jako markrabě moravský byl Bertranovým hostem, když s e na svých "mladických" dobrodružných cestách vylodil v Aquileji. Hned na to zde pobývá i Jan Jindřich , když čekal na přidělení svých korutanských lén.
Posléze tam spolu pobývají oba bratři a chrání Betranda před Goričany, a to zřejmě tak vehementně , až je musí otec (na žádost Albrechta Habsburského i Ludvíka Bavora) požádat, aby už toho laskavě nechali.
Karel uposlechne, ale Jan Jindřich zůstává a za to mu Betrand poskytuje azyl, když zůstává bez peněz a bez manželky.

Betrand je nakonec šlechtou zavražděn, ale je prý dodnes ve Furlansku uctíván.

Po něm nastupuje na trůn patriarchy další Lucemburk - levoboček
Mikuláš.
7 let po jeho smrti se Karlovi opět daří prosadit na trůn patriarchy "svého koně" a rádce Markvarta z Randecku. Ten vydává základní zemský zákon : Constitutiones Patrie Foriiulii (1366-68) - asi ne náhodou to připomíná pokus s maiestas Carolinae.

A za dalších 7 let po Markvartovi je na trůně další Lucemburk - Jan Soběslav, syn Jana Jindřicha.

[Viola]

Když byl Přemysl Otakar II.. držitelem hrabství Pordenone, byl tím zároveň vazalem patriarchy Aquilejského, s kterým však nebyl v dobrých vztazích.

Já bych jenom upřesnila, že roku 1267 byl aquil. patriarcha Řehoř napaden Albrechtem Tyrolským, byl však Přemyslem vysvobozen, za což mu byl Řehoř vděčný. Roku 1269 byl aquil. patriarchou jmenován Filip Korutanský, Přemyslův bratranec, snad aby v tak významném a výnosném úřadu zapomněl na poděbradskou smlouvu mezi Přemyslem a Filipovým bratrem Oldřichem, na jejímž základě se Přemysl stal pánem korutanského dědictví.
Filipovi to však evidentně nestačilo, proto se spojil s Rudolfem H., nově zvoleným římským králem (1273) a začal proti Přemyslovi bojovat...
Roku 1272 se měl Přemysl stát generálním kapitánem aquil. patriarchátu.

[Katerina]

A patří sem i Vindická Marka, která byla državou Sponheimů, a kterou zdědil Přemysl Otakar II stejnou , výše zmíněnou poděbradskou smlouvou. Ležela na pomezí Kraňska a Chorvátska , a Filip ze Sponheimu její zdědění Přemyslem nikdy neuznal, stejně jako v případě Kraňska.
Roku 1374 ji ovládli, (jak jinak ) Habsburkové a tím splynula právě s Kraňskem.
(Přemysl se snažil, zemi rozšiřoval, ale nakonec z toho nic nebylo ..

[Ježek]

České nebylo ještě v 12. století tzv. Lucké pole, oblast jižně od řeky Olšavy k Moravě, toto území bylo dlouhou dobou málo osídleno a bylo to nárazníkové pásmo mezi českým a uherským státem. V roce 1123 zde proběhla mezi zmíněnými státy bitva, která skončila vítězstvím Čechů.
Českým se stává až v první polovině 13. století. Hranice upevňuje Přemysl Otakar II. který v roce 1272 uděluje Uherskému Brodu řadu výsad.

[Katerina]

Tak mě napadlo, když jsme si tu pěkně nadefinovali území, která tvořila země koruny české, kdy a jak se k ní připojily nebo naopak, dokázali bychom také dát postupně dohromady jak ta území vypadala, jak je viděl takový náš předek třeba v době knížecí či později a jakými prošla změnami ?

Např. víme, že kolem Landštejna býval témeř neproniknutelný prales, s zemskou stezkou udržovanou Landštejny. V jižních čechách zase močály a blata, témeř neprůchodná, dokud tam Rožmberkové nezačali s budováním rybníků a kanálů.
Jak jezdím domů a koukám na tu středočeskou kotlinu s Řípem uprostřed - placatou, samá pole a chlumky , v dáli ohraničenou pohraničními horami, přemýšlím jak asi vypadal kraj kolem Řípu ve středověku. Určitě tam někde musela být stezka z Prahy na Mělník, možná jí dnes kopíruje stará mělnická cesta ?

[acoma]

Budyšín v době 16. století - v popředí hrad Ortenburg

[Ježek]

Prvním držitelem Kladska je zřejmě Slavník, lze spekulovat, zda Kladsko předtím patřilo k Čechám, nebo bylo obsazeno společně (před) se Slezskem.
Po jejich vyvraždění připadá Přemyslovcům.
Otázka zní, kdy bylo Kladsko zabráno Boleslavem Chrabrým, nalezl jsem údaj k roku k roku 999 s Krakovskem, ale mohlo to být klidně i dřív (souběžně s vyvražeděním Slavníkovců - pokud zde opravdu vládli)
V roce 1003 je připojeno zpět k Čechám. V roce 1017 znovu obsazeno Chrabrým, těžko říct na jak dlouho - Není hrad Businc (Businec) ono Kladsko?
V letech 1093 -6 bylo propůjčeno Břetislavem II. budoucímu polskému knížeti Boleslavu III. Křivoústému.

Po smrti Přemysla II. získává Kladsko vratislavský kníže Jindřich IV. Probus, který jej odkazuje Václavovi II. Od roku 1290 je Kladsko opět v rukou českého krále. Po vymření Přemyslovců je Kladsko často zastavováno, v roce 1327 Jindřich VI. Vratislavský (poslední Piastovec této linie, v roce 1336 Boleslav II. Minstrberský. Od roku 1341 je již trvale v českých rukou, většinou v držení českých šlechtických rodů. V roce 1454 jej kupuje Jiří z Poděbrad, o osm let později Kladsko povyšuje na hrabství ...