Židé ve středověku

[acoma]

Na základě velkého privilegia Přemysla Otakara II. z r. 1255 Židé požívali panovníkovy ochrany. Žili v naprosté většině královských měst (nejvíce v Praze) , v mnoha městech církevních i světských vrchností a v mnoha menších městech převážně u obchodních tepen. Nemovitosti mohli vlastnit jen na základě panovníkova souhlasu a proto byl jejich majetek tvořen převážně penězi, klenoty a zastavenými předměty. Židé zde totiž zastávali roli severoitalských bankovních domů a zastaváren a za nějaký ten úrok poskytovali půjčky těm, kteří je zrovna potřebovali (dlužníkem býval i panovník). Stávalo se, že v případě velké půjčky se muselo sdružit i několik židovských rodin, aby se dala potřebná suma dohromady. Právě lichva je odsuzovala k tomu, že se často stávali obětí pogromů a jejich majetek se stával kořistí davu. Vždy se našel nějaký ten důvod, proč uspořádat pogrom, povraždit pár lidí a napakovat se. ..

[Jiří Motyčka]

Dlouholetá, někdy až neuvěřitelná nevraživost mezi křesanskými a židovskými komunitami měla náboženské pozadí související se samotnou obětní smrtí Ježíše Krista na kříži. Z této smrti totiž většina křesanů obviňovala Židy s flagrantním ignorováním té skutečnosti, že jejich Spasitel byl také Žid. Z dnešního pohledu naprosto nesmyslné „obvinění“ mající pro tehdejší křesany symbol jakéhosi „druhého“ dědičného hříchu, jehož se dopustili (zase) Židé, kteří na příchod svého spasitele stále čekají. Odtud byl již jen krůček k primitivnímu zesměšňování židovské konfese, které mnohdy vyvrcholilo pogromem, jehož podvědomou příčinou byla závist související s majetkem Židů a jejich finančně-podnikatelskými schopnostmi, které se již projevovaly v dobách, o nichž je řeč. Tyto animozity časem přerostly v neopodstatněný antisemitizmus, jehož prapříčinou je přesně to, o čem píši, totiž závist s akcentem na jejich schopnosti i majetky. Důsledkem těchto někdy až nesnesitelných nevraživostí se stala židovská diaspora, která zase zavdávala příčinu k nejapným pomluvám, že Židi mají prsty všude a ve všem. (Podobně směšných pomluv se dočkali např. i zednáři.) Nejhrůznějším projevem antisemitizmu v minulém století byl holocaust, který má na svědomí jeden z nejstrašnějších totalitních režimů v lidských dějinách. O nic menším zločinem dnes, kdy stojíme na prahu 3. tisíciletí, je popírání holocaustu!

V dnešní ateistické době, kdy mnoho lidí nemá o věroučných aspektech života věřícího kterékoli konfese ani potuchy, si však přesto klade spekulativní otázku, proč se stal Bohem vyvoleným lidem (Starý zákon) právě ten židovský. Z výše uvedeného vyplývá, že odpověď na tuto otázku se přímo nabízí, že?

Tolik jsem považoval za nutné sdělit na úvod, než se budeme, jak doufám, zabývat podrobněji židovstvím ve středověku…

[Jiří Motyčka]

K jednomu z největších a známých pogromů na Židy došlo za vlády Václava IV., který byl označován za velkého ochránce Židů. Tato „ochrana“ byla pochopitelně zištná, protože i on občas potřeboval jejich lichvářský groš. Navíc v 80. letech 14. st. nechal Václav IV. obehnat pražské židovské město hradebním systémem se 6 branami. Byla to především ochrana židovských věřitelů v této čtvrti před jejich dlužníky, kteří v mnoha případech peníze vracet nechtěli, jak je tomu dodnes a bez ohledu na národnostní původ věřitele.

A nyní již k oněm krvavým událostem. 18. 4. 1389, právě na velikonoční neděli procházel židovským městem kněz se svátostí oltářní zaopatřit svého farníka, který se loučil s životem. Pochopitelně křesanský duchovní nemohl uniknout pozornosti několika Židů, kteří po něm hodili kameny, které zasáhly nejen kněze ale i samotnou svátost. Pro křesana té doby neodpustitelná pohana jedné z nejhlavnějších křesanských svátostí. Kněz zavolal pochopitelně o pomoc a několik Židů bylo uvězněno. To ale rozvášněnému davu lůzy nebylo dostatečnou satisfakcí, a proto se vrhl na židovské ghetto vyzbrojen tím, co měl po ruce a spustil bohapustou apokalypsu ničení ohněm a vražděním, při němž vzalo za své mnoho budov i staveb a lidských životů. Palacký s Bobkovou se shodují v tom, že jich bylo kolem 3000(!) vč. žen a dětí. Mrtví museli být pak co nejdříve spáleni, aby nedošlo k rozšíření nákazy, která by měla nedozírné následky pro celé město. Naživu zůstali jen ti, kterým se podařilo dobře se schovat nebo utéci nebezpečným a dobrodružným úprkem po střechách spojeným s přelezením hradeb, nebo brány byly pochopitelně hlídány rozvášněnými zuřivci. Sirotci byli dáni na převýchovu(!) do křesanských rodin spojenou s konverzí k římskému katolictví. Bezprostředně po těchto hrůzných událostech vydal královský podkomoří Zikmund Huler příkaz, jehož součástí byla ochrana Židů vč. těch z pražského ghetta.
Protože oheň v židovské čtvrti strávil mnoho nejen dlužních úpisů, ale i peněz, bylo Staré Město pražské stiženo pokutou uvalenou na toto město samotným králem ve výši 20.000 kop pražských grošů. Jakou nelibost toto opatření vyvolalo v celé Praze, netřeba myslím dodávat…

...se často stávali obětí pogromů a jejich majetek se stával kořistí davu. Vždy se našel nějaký ten důvod, proč uspořádat pogrom, povraždit pár lidí a napakovat se...

[Ježek]

K roku 1091 vkládá Kosmas manželce Konráda do úst: " Nikde se lépe neobohatíš ani se více nezvelebíš než v podhradí pražském a v ulici vyšehradské. Tam jsou Židé mající plno zlata a stříbra, tam ... jsou kupci, tam ... jsou peněžníci, tam je tržiště". Jde zřejmě o nejstarší písemný doklad trvalého pobytu Židů u nás.
K prvnímu doloženému pogromu v roce 1096 opět manžel Božetěchy.
" někteří z nich (vojáci I. křížové výpravy), táhnouce z naší zemí, z dopuštění božského se obořili na Židy a proti jejich vůli je křtili a ty, kteří se protivili, zabíjeli. Evidentně minimálně za tiché podpory domácího obyvatelstva - biskup neměl žádných služebníků, kteří by mu pomohli zamezit tomu.
Dotřetice otec Jindřichův prozrazuje vztah duchovních elit k Židům a jeho úloze ve státě slovy knížete Břetislava (1098): "Zplozený z kurvích synů, ty národe izmahelitský, kníže vám poroučí říci, proč prcháte z království jeho proč též poklady své teď menšíte, získané zdarma? Cokoli ve chvíli této je mé, jest úplně moje... Bez groše přišli jste k nám, nuž bez groše jděte, kam chcete!"
Tolik k primitivní judeofobii, která za několik století přeroste v Hilsnerovu a Dreyfussovu aféru. Dá se předpokládat, že obyčejné obyvatelstvo, štváno církvi, mělo na židy ještě horší názory

[Jiří Motyčka]

...Tolik k primitivní judeofobii, která za několik století přeroste v Hilsnerovu ... aféru...

K tomu jenom malá poznámka v http://www.e-stredovek.cz/forum/viewtop ... light=#137 ...

[Jiří Motyčka]

Křesané nemohli provozovat lichvu, a proto si museli půjčovat na lichvářský úrok od židovských "bankéřů", kteří na tuto živnost vlastně měli monopol. Samostatnou kapitolou stojící za pozornost byly doby splatnosti těchto úvěrů či půjček. Když se však člověk dostal do velice tíživé situace, často se stávalo, že byl tento nešastník svojí vlastní životní situací snadno vydíratelný. To v praxi znamenalo, že tento nebožák přistoupil nejen na "nekřesanský" úrok, ale i na šibeniční dobu splatnosti. A ďábelský kruh se uzavřel. Východiskem a přetnutím tohoto kruhu byla mnohdy jen a pouze sebevražda.
Zmiňoval jsem se v článku o Janu Nepomuckém o tom, že tento světec taky půjčoval prachy. Pomiňme v tuto chvíli, že to měl jako vrcholný předstatavitel katolického kléru a doktor dekretů(!) přísně zapovězeno, dokonce by měl být v tomto punktu (svato)zářným, "pětihvězdičkovým" příkladem. Chci však mluvit o jiném možném aspektu tohoto jeho počínání. Odpůrci Nepomukovi mu to pochopitelně oprávněně nemohou odpustit z důvodů popsaných výše a jeho příznivci naopak uvádějí na jeho obranu to, že svým bratrům v Kristu půjčoval na nižší úrok než židovští lichváři. Kde je pravda, ví Bůh...

[Ježek]

Ovšem křesané určili Židům vykonávat nečístá řemesla (na jakém koncilu se mi dohledat nepodařilo - na III. lateránském?) jako je lichva. Lichva (ale i kupectví) je totiž obchod s časem a čas patří výhradně Bohu. Proto křesan tuto činnost vykonávat nemohl, muselo to být přenecháno nekřesanům. Židé byli zavržení, hřích jim uškodit již nemohl. Tyto myšlenky determinovali mj. rozvoj obchodu a měst. Židé byla také vyňati z lenního systému, stali se komunitou mimo společnost.
A výše úroku? 173% privilegium Přemysla, později 87%, nejvyšší snad 260%. Žádný člověk, žádný dluh. Šlechta měla bohatství v půdě a hradech, prakticky jen Židé měli po ruce vyšší částky v měně.

[Jiří Motyčka]

...na jakém koncilu se mi dohledat nepodařilo - na III. lateránském?...

Jednalo se o III. (v r. 1179) a IV. lateránský koncil v r. 1215, které ustanovily jakási pravidla nebo chcete-li nařízení pro soužití křesanského společenství s Židy ale také mohamedány (muslimy). Mezi tato nařízení patřilo mj. nošení zvláštního oděvu, aby byli dobře rozeznatelní od křesanů, měli zákaz vycházení během velikonočního týdne, měli omezený kontakt s křesany, byl jim zakázán pohlavní styk mezi nimi a křesany, nemohli provozovat živnost (kromě lichvy), nemohli vlastnit pozemky a na nich hospodařit a byli odkázání na pobývání v uzavřených komunitách, ghettech.
Otcové výše uvedených koncilů kanonizaci těchto opatření vnímali jako jakousi nutnou ochranu křesanského náboženství před judaizmem a mylně se domnívali, že nastavili předpoklady pro toleranci židovského náboženství. Z dnešního pohledu a rigorózně vzato se jednalo o počátky antisemitizmu, rasovou i náboženskou diskriminaci a v neposlední řadě i segregaci…

[Przemysl de Nyestieyky]

Že protižidovské pogromy sloužili především dlužníkům, již bylo řečeno. Podobný pogrom uvítal ve 14.stol. i œwidnicko-jaworský kníže Bolko II. Malý.
Ale příklad královského města Jihlavy také dokazuje, že se Židé nedovolali spravedlnosti (záměrně neříkám práva ) ani u zeměpána...
Roku 1427 totiž jihlavští m칝ané z města vyhnali Židy a to se svolením markraběte Albrechta! Ten jim dokonce věnoval židovskou školu na přeměnu ve špitál. Tehdejší papež jim navíc dovolil přeměnit synagogu na katolický kostel...
Jak asi takovýto incident Židé vnímali? Mě by to pudilo k zapřísáhlému nepřátelství vůči městu (to si takovou z᚝, v téže době, užilo již od hradu Rukštejna). Ale vyhlásit nepřátelství i markraběti a papeži - to bylo jako si dobrovolně vložit hlavu do oprátky (jestli by se kati spokojili s takto milostivou popravou pro nepřítele státu ).

[Jiří Motyčka]

...Roku 1427 totiž jihlavští m칝ané z města vyhnali Židy...

Malinko si dovolím to upřesnit. Bylo to v r. 1426. Byli obviněni z toho, že jsou na straně husitů a že jim pomáhají. Byl to evidentně zástupný důvod, nebo v převážně katolickém městě by Židé byli asi těmi posledními, kdo by podporoval husity. Židovská synagoga byla poté vysvěcena, proměněna na špitál pak i na kapli, která přibližně o století později vyhořela.
Je zajímavé, že katolíci neměli problém sloužit bohoslužby ve svatostánku, který původně patřil Židům. Tyto případy byly poměrně dosti časté. Obráceně to však bylo pro Židy něco nepředstavitelného.

Dnes, s odstupem času, když si o těchto (středověkých) vztazích křesanů a Židů vypráví třeba rabín s křesanem, tak se tomu oba usmívají. Toletrance mezi křesanstvím a judaizmem je příkladná a katolící se mylně domnívají, že ji odstartoval expapež Jan Pavel II...

[acoma]

Privilegium Přemysla Otakara II. - http://www.psp.cz/eknih/snemy/privilegium.htm

[Maršálek]

k oděvním pořádkům, kterými byli Židé omezováni:

Zvláštní postavení ve společnosti, spojené s povinností viditelně označit svůj oděv, měli Židé. Jako opovrhovaný národ museli být na opakované příkazy panovníků a duchovních knížat viditelně rozlišeni od křesanů. Tak měli již za krále Vratislava I. nosit na svém oděvu žluté kolečko. Roku 1267 nařídil papež Kliment III. aby byli Židé na veřejnosti viditelně odlišeni od křesanů kloboukem s hrotem. Klobouk měl mít žlutou nebo bílou barvu. Navíc měl mít okraj židovského oděvu žlutý lem, aby byl již z dálky viditelný. Provinilci kteří by tyto znaky nenosili měli být pokutováni. Další nařízení pak pochází od arcibiskupa Arnošta z Pardubic, který opět nařizuje viditelné nošení „židovských“ klobouků. Toto nařízení doprovází stanovené tresty za jeho porušení. To že byly tyto příkazy vydávány opakovaně i v ostatních zemích by svědčilo o tom, že se Židé usazení ve městech oblékali podle stejné módy jako jejich křesanští sousedé. Tuto domněnku potvrzují i dobová vyobrazeních, na nichž jsou Židé zpodobňováni nejčastěji v dlouhém volném šatu, který je doplněn typicky špičatým kloboukem.

[Jiří Motyčka]

O tom jaký byl vztah mezi husity a židy, jaké bylo postavení židů v převážně katolických městech a jaké ve městech ovládaných husitskou radnicí v době husitské revoluce a co daleko horšího, než je uvedeno níže, má také na svědomí Albrecht Habsburský, etc., viz "diskuse" na http://www.husitstvi.cz/forum/viewtopic.php?t=500 .

...Ale příklad královského města Jihlavy také dokazuje, že se Židé nedovolali spravedlnosti (záměrně neříkám práva) ani u zeměpána...
Roku 1427 totiž jihlavští m칝ané z města vyhnali Židy a to se svolením markraběte Albrechta! ...

[acoma]

Další nařízení pak pochází od arcibiskupa Arnošta z Pardubic, který opět nařizuje viditelné nošení „židovských“ klobouků.

A židovkám má pod loktuší vyčnívat vrkoč vlasů. Dále je zakázáno Židům zaměstnávat křesanské kojné (poté, co přijaly tělo Páně, byly nuceny svými židovskými zaměstnavateli tři dny vylévat své mléko do latríny), pomocnice při porodu a služebné.

[Jiří Motyčka]

...Dále je zakázáno Židům zaměstnávat křesanské kojné (poté, co přijaly tělo Páně, byly nuceny svými židovskými zaměstnavateli tři dny vylévat své mléko do latríny), ...

Tady vidím jakýsi protimluv. Když je nesměli zaměstnávat, tak jak je pak mohli k něčemu nutit, že?

Ledaže by se to týkalo kojných-křesanek, které kojily na zapřenou, tj. pouze se vydávaly za židovky a potom, když na to jejich zaměstnavatel přišel, tak...
Jinak si to opravdu nedovedu představit. Dále pak, když by Žid zaměstnal křesanku, tak je nepravděpodobné, že by se její židovský zaměstnavatel naivně domníval, že když se u něj věřící křesanka stane kojnou, tak že přestane najednou přijímat tělo Páně...

[Viola]

Židé bývali pravidelně vystavováni pogromům a násilným křtům. Ty se bohužel naplno rozvinuly během křížových výprav. Již první křížová výprava přinesla své "ovoce". Houfy ozbrojenců táhnoucích většinou z Porýní se vrhly na židy v Německu a později i u nás (tuto příhodu zná i Kosmas, Ježek už něco naznačoval, já doplním: Někteří z nich [křižáků], táhnouce touto naší zemí, se z dopuštění Božího obořili na Židy a proti jejich vůli je křtili a ty, kteří se protivili, zabíjeli. Biskup Kosmas vida, že se tak děje proti ustanovení církevních zákonů, a veden jsa horlivostí pro spravedlnost, pokoušel se brániti tomu, aby je násilím nekřtili, ale marně protože neměl osob, které by ho v tom podporovaly.
Židé nuceni ke křtu mnohdy dobrovolně volili smrt. I pokřtění židé však nebyli plnoprávnými křesany (nebyli tak chápáni společensky, v pozdněstředověkém Španělsku např. ani právně).

Obdobné situaci při druhé křízové výpravě do velké míry zabránil Bernard z Clairvaux.

[Jiří Motyčka]

Židé bývali ... vystavováni ... násilným křtům...
Židé nuceni ke křtu mnohdy dobrovolně volili smrt...

Nepíše se mi to lehko, ale bohužel přesně k temto excesům docházelo, by ojediněle, i za husitské revoluce...

[Ježek]

Kosma klade příchod Židů k nám do vlády císaře Vespasiána, prvního Flaviovce, tj. do 1. století n. l. On ale podává první doklad jejich přítomnosti, píšíc na počátku 11. st.
Židé byli v Praze usídleni na několika místech. Pod vyšehradským hradem "ulice vyšehradská" a na břehu Vltavy pod hradem pražským. Obě sídliště zmiňuje Kosma. Další sídliště byla jižně od Starého Města v okolí dnešního kostela sv. Martina a v okolí "Staré školy", kde vznikl také první židovský hřbitov.
Židé se zřejmě záhy stali majetkem knížecí komory, existují domněnky, že mohli na svoji obranu nosit meč a snad být i součástí městské obrany.
Nejdříve se věnovali výlučně obchodu, dováželi k nám sůl, víno, textil, koření, vyváželi kožešiny, vosk, med a otroky. Od 11. století se začínali věnovat úvěrům a penežnictví, to u nich v průběhu 12. a 13. st. převládlo.

[Dagmar]

Pogrom 18.4.1389 přežila jen hrstka Židů. Jeden z mála, kdo přežil a viděl jak mučí jeho otce rabína Karu, byl chlapec Avigor. Když dospěl, stal se z
něj rabín, lékař a básník. Svůj úděsný prožitek z dětství popíše v elegii o pogromu, která se předčítá ve Staronové synagoze při oslavě Dne smíření dodnes. "V jedno velké tratoliště krev se slévala v ten jarní čas..."

...Staronovou synagogu stavěla stejná hu jako klášter sv.Anežky na Františku...

[acoma]

O velikonocích r. 1338 se prý před pulkovským židovským domem našla pod slámou hostie. Díky lidové slovesnosti se za nějakou dobu říkalo, že krvácela a nějaké zázraky se děly...
A začaly se tedy do Pulkova konat pouti a začali být napadáni a i jinak perzekuováni Židé. Výsledkem hostiového šílenství byl obrovský pogrom na obou stranách hranice, na Moravě i v Rakousích. V červenci se do zázračného Pulkova přijel podívat i svatoušek Karel IV. jako moravský markarbě. Jeho rakouský protějšek vévoda Albrecht II. Habsburský chtěl šílenou situaci pořešit a žádal o pomc papeže, který pověřil pasovského biskupa prošetřením. Výsledek šetření znám není, ale náboženské pouti do Pulkova vzkvétaly dál.