Důvody, proč se Rudolf II. rozhodl přesídlit roku 1583 natrvalo do Prahy (v Praze totiž s několika málo přestávkami sídlil už od roku 1577, tedy rok po jeho nástupu na trůn) jsou víceré:
1. osobní sympatie k Praze a k Pražskému hradu
2. napjatá atmosféra ve Vídni, kde se Rudol neustále střetával se svými příbuznými (hlavně s mladšími bratry, kteří žádali podíl na vládě, jelikož Maxmilián II. byl zastáncem centralizované vlády v rukou svého nejstaršího syna, a tak nebyli Arnošt, Maxmilián, Matyáš, Albrecht a Václav dostatečně zaopatřeni) a s nastřádanými státními záležitostmi
3. neustálé finanční problémy císařského dvora, který nestíhal pokrýt císařskou politiku a císařskou rodinu, natož Rudolfovu zálibu v nakupování uměleckých artefaktů z celé Evropy. Nejdůležitější součíátí tehdejšího habsburského soustátí byly země Koruny české, odkud plynuly do císařské pokladny z daní četné peníze - ovšem s laskavým svolením české šlechty. Rudolf moc dobře věděl, že prestiž a ješitnost české šlechty žádá stálý pobyt císaře v Praze, aby se tak zvýšil vnější lesk české metropole a samotné české šlechty. Když Rudolf předstoupil na podzim 1583 před český zemský sněm, také jako svůj první požadavek vyslovil žádost, aby šlechta vydržovala jeho císařský dvůr, který se přesunul do Prahy k větší slávě Prahy a českého národa (toť byla Rudolfova lichotka zemskému sněmu, jež se neminula účinkem)
4. v Praze a na Pražském hradě také hledal melancholický a nespolečenský podivín Rudolf klid a samotu
Strach z Turků v tom nebyl. Proč? Stačí mít jen základní znalosti k tomu, aby se vědělo, že roku 1568 byla s Turky uzavřena mírová smlouva, kterou Rudolf prodloužil hned dvakrát, a to roku 1577 a 1584. Válka s Turky se týká až druhé poloviny Rudolfovy vlády.
