Kateøina_z_Landštejna píše:...Ano, Pekař se o českých zločinech rozepisuje rád a obsáhle. Už hodně let přemýšlím nad tím, proč tenhle pán tak nenáviděl národ, z nějž pocházel...
To lze říci s velkou, ale opravdu velkou nadsázkou o jeho hodnocení husitské doby, období rekatolizace, temna a Habsburka. Hele, já se k Pekařovi vzhledem ke svému zaměření na historické období a konfesi stavím velice kriticky, ale že by "
nenáviděl svůj národ", tak to je příliš silná káva i na mne. Ano, Pekaře neměli a nemají v oblibě komunisti. Ale už jenom to ve mně naopak vzbuzuje zvědavost a zájem o Pekaře. A nyní k věci.
Pekař je jeden z nejkontroverznějších představitelů české historiografie a zároveň jeden z historiků nejtalentovanějších. Profesor Pekař vycházel z Palackého, nenavázal však na něho a v pojetí českých dějin a jejich filosofii se právě s Palackým ale i Masarykem rozcházel. Lze říci, že s Masarykem byli nekompromisní rivalové, byli spolu stále „na kordy“ a neshodli se prakticky v ničem. S Pekařovým náhledem na
husitství, pobělohorskou dobu a období baroka nemusíme souhlasit, je však třeba respektovat jeho erudici, rozsáhlou badatelskou činnost a profesionální zaujetí pro disciplínu, které obětoval celý život. Pekař svým zásadovým přístupem se nebál podobně jako Masaryk postavit proti převážné většině národa. A to nebylo vždy jednoduché, ale nelze z toho vyvozovat zcela mylný závěr, že by snad "
tenhle pán svůj národ nenáviděl". Jeho krédem, kterému se snažil nezpronevěřit, bylo: “
umělecky oživit vědecky probádanou minulost“. Pekař byl Gollovým žákem a mezi učitelem a žákem, později kolegou vzniklo velké přátelské pouto. Introvert Goll byl známý tím, že si své přátele velice pečlivě vybíral.
Pekař nekompromisně odsoudil husitské obrazoborectví, tábority nazýval „šklebem“ revoluce a s Palackým se diametrálně odlišil v názoru na Lipany, které se podle Pekaře staly dobrodiním pro české země a které měly přijít daleko dříve. Jeho známou tezí, kterou se řídil při velice kritickém hodnocení husitské revoluce, bylo "
Hus ano, Žižka ne." Touto zktratkou vyjádřil pozitivní vztah k reformaci české, jejíž nadčasový význam i jako katolík pochopil, naopak husitské války odsoudil do propadliště dějin. Jedno z nejstěžejnějších Pekařových děl je „Žižka a jeho doba“, dílo tak rozsáhlé, že ani jeho autor se podle Šmahela nevyvaroval jisté kompoziční nevyváženosti.
Pochopitelně pobělohorská doba pro Pekaře nebyla žádným „temnem“ a do tohoto kontextu zapadá i jeho náhled na světce
Jana Nepomuckého.
Dle mého skromného názoru je Pekařovo dílo, jeho pojetí a filosofie dějin hodně ovlivněno jeho konfesijním přístupem daným katolickým původem. Můžeme mu to však mít za zlé, když u Palackého a Masaryka, u nichž "převládá protestantismus", je tomu jaksi obráceně?...