Boleslav II. řečený Rogatka nebo také Holý či Lysý byl lezský kníže z rodu Piastovců, v letech 1241-1248 slezský (vratislavský) kníže, 1248-1278 kníže lehnický, 1248-1251 kníže hlohovský, narodil se někdy v 20. letech 13. století a zemřel 26. 12. 1278.
Tomáš Velímský: Páni ze Svojšína, Rod velmožů, pánů a rytířů z povodí Mže. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2013.
Pražský biskup, *? - +21.10. 1278
významný moravský šlechtic, *přelom 40. a 50. let 14. století - 1416
Tobiáš z Benešova byl pražský biskup v letech 1278-1296. V starší literatuře je občas označován jako Tobiáš z Bechyně, což je chybná záměna za stejnojmenného bratrance, který byl purkrabím v královské Bechyni.
Zvolený český král 1458-1571, zemský správce 1452-1453, český šlechtic z roku Kunštátů, žil 23.4. 1420 - 22.3. 1471
Římský, český a uherský král, braniborský markrabě, *14.2. 1368 - +9. 12. 1437
příslušník významného moravského rodu Šternberků, *poč. 14. stol. - +1357
24. října 1992, v době, kdy byl rozpad Československa (nebo vznik České republiky) na spadnutí, se špičky budoucí české politické scény sešly na Vyšehradě na při slavnosti obnovení českého státu. Nejprve zazněl chorál Hospodine, pomiluj ny, následovaly projevy a položení věnce k pamětní desce Vratislava II, tou dobou 900 let mrtvého. Politická representace se tak přihlásila nejen k státnické tradici doby Vratislava II. (a potažmo celého středověku a obecně minulosti), ale také k významné roli Vyšehradu v této tradici. K čemu se přihlašovali?
V tomto článku bych se chtěl zabývat, kým byla dvojice rurikovských bratrů v rámci raněstředověké Rusi, jak byl jejich pozdější kult využíván v politice ruských knížat, jak ve vztahu k vlastním poddaným, tak i jako způsob sebepresentace vůči okolním státům. Z povahy dochovaných pramenů, kde první (Nestorova kronika) jsou o půlstoletí mladší, nelze zjistit jaká byla lidská tvář obou bratří, jak se chovali ke svému okolí. Přes oslavný charekter popisu jejich činů a především umučení nelze zjistit, kterými z kladných vlastností, které ji byli připsány, se zakládají na pravdě a naopak, které jsou součástí hagiografické fabulace.