Nové články na stránkách

[Ježek]

i tenhle článek sis měl nechat zkontrolovat....

Když Ti hodim wordovej soubor, tak na to mrkneš?

Tak už nic, už to mám opravený.

[Ježek]

I u vás mají ty fotky v posledním článku tak rozhozený barvy?

[Zany]

bohužel i u mě

[Katerina]

No mě taky, ale jen některé, hlavně ty co jsem fotila v noci - docela mně to vyděsilo, jesli tak vypadají i ty, co k nim odkazuji , perotože těch je fakt hodně, ale ty jsoui naštěstí v pořádku.

[Ježek]

No mě taky, ale jen některé, hlavně ty co jsem fotila v noci - docela mně to vyděsilo, jesli tak vypadají i ty, co k nim odkazuji , perotože těch je fakt hodně, ale ty jsoui naštěstí v pořádku.

Několik kompresí, vemu to z těch na rajčeti.

[Ježek]

Tak mne napadlo, vytvořit článek, rozcestník odkazů na různé edice ...

[Viola]

Tak mne napadlo, vytvořit článek, rozcestník odkazů na různé edice ...

A nebylo by lepší dát ten rozcestník někam na fórum?

[Ježek]

Tak mne napadlo, vytvořit článek, rozcestník odkazů na různé edice ...

A nebylo by lepší dát ten rozcestník někam na fórum?

Na stránkách to líp najdou vyhledávače, i když ten rozdíl nebude moc významný.

[Viola]

Aha. Tak jo, proč ne?

[Ježek]

Přemýšlím, co dát za článek za dva týdny na stránky, nechci tam dávat nic z ranýho středověku po recensi na CaM - buď přepracuju jeden z rytířských a nebo tam můžu dát ást Hančina Přemysla II.? Proč se ptám tady - nebylo by lepší to nějak synchonisovat s vydáním sborníku? (nevím, jak to teď vypadá)

[Katerina]

Přemýšlím, co dát za článek za dva týdny na stránky, nechci tam dávat nic z ranýho středověku po recensi na CaM - buď přepracuju jeden z rytířských a nebo tam můžu dát ást Hančina Přemysla II.? Proč se ptám tady - nebylo by lepší to nějak synchonisovat s vydáním sborníku? (nevím, jak to teď vypadá)

když chceš dát něco rytířského .. nechceš použít něco z těch mých .. co se nevešly do sborníku ? a nemusel bys nic přepracovávat ..

[Viola]

Já bych byla pro Alžbětčina Přemysla a pak můžeme vytěžit zbytek sborníku.

[elizabeth]

Já bych byla pro Alžbětčina Přemysla a pak můžeme vytěžit zbytek sborníku.

Tak já jdu hledat obrázky. Ježku, šel by tam přesunout jeden z těch obrázků o šachové partii z Konradina? Zbytek pak pohledám a do nedělního dopoledne pošlu.

[Ježek]

Obrázek tam může být stejný jako u Konradina.

Můžu použít nějaký Katky, něco k tomu mám napsáno, tak bych to tím doplnil, jestli tam bude něco novýho.

[elizabeth]

Obrázek tam může být stejný jako u Konradina.

Nechtěla bych, aby byl stejný jako u Konradina. Chtěla bych ten obrázek z Konradina odstranit a dát do Přemysla.

Můžu použít nějaký Katky, něco k tomu mám napsáno, tak bych to tím doplnil, jestli tam bude něco novýho.

Článek nebo obrázek?

[Ježek]

Není problém

Článek

[Ježek]

Rytířství, původní článek: http://www.e-stredovek.cz/view.php?naze ... 2005082303" onclick="window.open(this.href);return false;

Spíš jen body než vázaný text

Ač je dnešní představa rytíře jako statného bojovníka v lesklém brnění a na mohutném oři, vždy připravenému chránit vdovy a sirotky, bojovat proti zlu, je silně zakořeněná, samotný termín „rytíř“ během středověku, od svého vzniku, prošel několikerou proměnou. Nejdříve to byl jezdec, bojovník (ritter). Později tímto slovem byl označován vybraný bojovník, ne ještě nutně šlechtic, poctěný pasováním. Této problematice se bude věnovat tento článek, důvodem je i to, že tak je tento pojem i dnes nejvíce chápán. Pro doplnění, v pozdním středověku slovo rytíř označovalo i nižší šlechtu, která nemusela být vůbec pasovaná. Slovem rytíř byl označován také šachový kůň.

Těžká obrněná jízda, jako stabilní a nejdůležitější prvek armády, se objevila v 7. století ve franské říši. Úplné vybavení tohoto vojáka vycházelo na ekvivalent zhruba 20 krav. Pochopitelně účast ve vojsku na takovéto posici se stala záhy záležitostí těch nejbohatších feudálů a jim podřízených vasalů a družiníků, které tito feudálové dokázali vybavit. Úzká souvislost feudalismu s budoucím rytířstvem (ve druhém a třetím významu) je na místě.

V raném středověku, co se týká rytířstva, zatím jen jako ozbrojené složky společnosti, nejsou uzavřeny profesní skupiny. Není výjimkou, že obyčejný rolník, fyzicky ovšem velmi zdatný, je vybaven šlechticem ke službě v jeho družině a s ním se dostat do okruhu (královského) dvora, kde by tento rolník mohl být povýšen do šlechtického stavu. Podobně ale ve stejné době se řada dočasných bojovníků vrátila zpět k zeměděství.
Vývoj ale směřoval jiným směrem, titul rytíř, který ve vrcholném středověku byl získán pasováním, byl stále více uzavřen pouze pro šlechtu. V západní Evropě 12. století se prvně objevují pravidla, že rytířem může být pasován pouze syn rytíře (a také šlechtic). Pasování už není podmínkou pro vojenskou kariéru, ale jen pocta během vojenské kariéry, rytířských pasování zároveň v průběhu vrcholného a pozdního středověku rapidně ubývá, pasovaní rytíři se stávají určitou podskupinou v rámci šlechty.

Součástí rytířské etiky je slušné zacházení se zajatci (zákaz jejich vraždění), stejně jako důraz na platnost čestného slova.
Jako jeden z příkladu specifické etiky a rozmýšlení lze uvést problém úderu do zad. Za něj se neměl stydět, ten, kdo dal ránu (jak bychom dnes předpokládali), ale ten, kdo ji obdržel, neboť se může zdát, že ji mohl získat na útěku.
K pasování, ve své nejryzejší formě, vedla dlouhá cesta od předávání zbraní vojenským vůdcům v germánských kmenech. Tuto tradici uchopila částečně církev a vtiskla jí své sakrálno.
Jedno z nejznámějších prvních popisů pasování se týká Geofreye Plantageneta v roce 1128, během letnic. Budoucí rytíř nejdříve podstoupil očistnou lázeň (ta měla i symbolický význam), poté je oblečen do bílé a purpurové tuniky, je mu věnován skvělý kůn, stejně jako dobré brnění a další zbraně. Naposledy dostane meč. Ještě není slyšet o nějakém církevním zprostředkování, ani o žádném slibu, ale to teprve nastane. Na západě koncem 12. století. Pasovaný nejdříve položí svůj meč na oltář a poté jej odebere, zároveň je během ceremonie opásán vojenským pásem a je slavnostně pasován (tři lehké údery plochou stranou meče za odříkávání známé formule). Slíbí také zachovávat rytířskou etiku. Celý rituál se již odehrává v kostele za přítomnosti kněze.
V českém prostředí měl pravomoc pasovat rytíře pouze český panovník, který toho dokázal často politicky využít.

Macek, Josef: Česká středověká šlechta

[Ingolf]

Mám udělat stylistické opravy?

[Ježek]

Ty až posléze. Spíš mi jde o připomínky k obsahu.

[Ingolf]

K platnosti čestného slova - vím minimálně o jednom případu, kdy zajatý šlechtic odjel na čestné slovo s tím, že u příbuzných sežene výkupné. Když ho nesehnal, vrátil se zpátky do zajetí, i když mohl zůstat na svobodě.. Akorát si přesně nevzpomenu na jméno, kdo to byl.. Někdo na Moravě nebo ve Slezsku myslím..