O Lipanech tam moc nebylo, ale budiž
Ježek píše:V prvním červencovém Reflexu bylo titulním tématem dědictví Jana Husa.
Články o historii v Reflexu mají faktografickou hodnotu knih Honzy Bauera (kterého mám velmi rád, nicméně beru jeho práce s nadhledem) a jsou objektivní asi jako výroky V. Klause.
Ježek píše:
Tomu byla věnována i anketa, zda se Češi cítí potomky husitů. Raper Vladimír 518 (neznám), socioložka T.Stöckelová a V. Vondruška se vyjádřili, že to není tak jednoduché, vyjmenovaly problematičnost toho tvrzení (odklon od ideálů, pozdní tradice husitství, vzpomínání na porážky). Černobíle v té anketě se jeví jen názor farářky E. Cudlínové. Není asi těžké uhodnout, jaký byl.
Ankety v podobných časopisech nelze brát vážně. Otázka, zdali se Češi cítí potomky husitů není také příliš dobře zvolena a jasně ukazuje povrchní a těžce naivní náhled autorů ankety na historii a husitství jako takové. Takhle se ptát je nesmysl. Navíc potomky husitů jsme všichni, ať již chceme nebo ne.
Ježek píše:
Důvodem, proč píšu tento příspěvek do tohoto tématu je článek Petra Třešňáka Legenda mistra Jana s podtitulem Chce to seškrabat ideologické nánosy.
Na úvod připomíná kontroversnost odkazu Husa za první republiky (konflikt s Vatikánem a katolickou církví).
Bezesporu, boj o smysl českých dějin (netýkal se zdaleka jen husitství, ale také například. Sv. Václava a Boleslava I., Bílé hory, období Temna, ap.) je kapitolou nesmírně zajímavou i složitou. K tomu by byl povolnější však někdo jiný, než-li já. I když v hrubých obrysech spor o Husa znám.
Ježek píše: Kotroverse vyšuměly od té doby, dílem sekularisací společnosti a také ochotou křesťanských církví k dialogu.
Bohužel nevyšuměly, jen se o nich již tolik nemluví a nejsou vidět. Přeci jen těžko čekat, že by některý z českých prezidentů vedl ještě ideologický spor s některým z předních českých historiků tak, jako v éře První republiky Masaryk a Pekař.
Ježek píše: Mučedníkův odkaz vychladl a "v dnešní době působí husitské odkazy především trapně. S Husem se v devadesátých letech srovnali čeští katolíci, práce ekumenické husovské komise sice neskončila kacířovou rehabilitací Vatikánem, ale rozpory už nikdo neprožívá."
Rozporuplný citát, ze kterého prosakuje hnusný historický nihilismus a netolerantní ateismus.
Ježek píše:
Pak už se autor věnuje vzniku husitské tradice, resp. vytvoření této tradice Palackým, který z 95% matrikových katolíků udělal dědice husitů (škoda, že Palacký nebyl i tak úspěšný v politice - to nebylo v tom článku
). Jak připomíná historik Novotný, husitství se politicky hodilo: "Bylo protiněmecké, protiklerikální a protišlechtické" (aspoň podle obrozenců). Historie byla i nadále politisována, kontinuálně až do první republiky. Po Mnichovu se české elity Husa vzdaly stejně rychle jako demokratických zásad. Komunisté pak převzali prvorepublikovou tradici a naroubovali na ni svoji ideologii.
To je trochu zkomolené a nepřesné, nicméně v zásadě se s tím dá s přimhouřením obou očí souhlasit. Avšak proč se autor snaží tak hovádským způsobem psát o politisování historie v minulém čase? Vždyť to se děje i dnes. Co v minulých dnech? Slavilo se výročí roku 1968, ze kterého se zcela účelové v rukou polistopadových (většinou pravicových) stran stal jeden z nejdůležitějších "svátků" a výročí, přičemž historický význam roku 1968 byl mnohonásobně menší, než-li například událostí roku 1918, 1848, 1620, 1626, 1437, 1415, ap.
Ježek píše:
Odkaz husitů dnes nejvíce resonuje mezi euroskeptiky: "není tak těžké zahlédnout v českých dějinách konfrontační linku vedoucí od radikálů 15. století přes mladočechy, nacionalisty první republiky až po dnešní odpůrce evropské integrace.
To je zajímavá teze, ale já například euroskeptik nejsem a mám na husitství liberální názor.
Ježek píše: Spor, silové řešení a bezhlavě prosazovaná ideologie, nebo spolupráce, hledání kompromisu a mírového řešení v kontextu možného - to jsou dvě možné stránky lipanského mýtu. Češi si dlouho trvali na té první, dnešní změna pohledu nám rozhodně může prospět."
Přesně! Obojí lze v husitství nalézt, ale žádná "dnešní změna pohledu" neexistuje a nikdy neexistovala. Jedná se pouze o zbožné přání autora. Jestli něco zdobí českou společnost a politickou elitu země dnes, rozhodně to není hledání kompromisu a mírového řešení v kontextu možného. Ba právě naopak.