Dnešní Češi a "jejich" dějiny

[Viola]

To je ten problem.Michálek taky tvrdí,že je na MŽP korupce.A ostatní to popírají.Ale zajel by ten čechoameričan jen tak do své bývalé vlasti na sklonku života ,aby lhal? Některé ty fotky jsem už někde na internetu viděl.
To samé.Diplomat V. Frič přivezl z pověřění Amer.čechoslováků důkazy o rozkradení jejich sbírky za I.WW.Byl zadržen v Podmoklech-Děčín a veškeré materiály mu byly sebrány.Tak alespoň sepsal co věděl a šířil to letáky.V parlamentu Beneš vše popřel a darebák byl nakonec on.
Očima právníka samozřejmě nebyly důkazy.Ale co takhle obyčejný rozum?A nepřipomíná nám to stále něco?

No, o tom, co se dělo nebo děje na MŽP, myslím nikdo z nás nemá ani šajna a troufám si tvrdit, že obraz předestřený médii není odrazem skutečnosti.
K těm důkazům - je samozřejmě vždycky problém hledat pravdu tam, kde spousta důkazů mohla být úmyslně zničena. Věřím tomu, že se tak někdy stalo, na druhou stranu těch chytráků, kteří vykřikují do médií cosi o jediné pravdě, o tom, že oni vědí, zatímco my, tupci, nevíme, ale důkazy předložit nemohou. Takových tu už bylo...

[Katerina]

U Francouzů se ani není co divit, vždyť v jejich historickém povědomí vlastně porazili Hitlera sami a žádná porážka a okupace nikdy neproběhla.

A tady může být totiž ten zakopaný pes. Protože tak nějak jde vždycky národní historii - a přiznejme si , známe někoho , kdo dokázal z množství národních historií, bez ohledu na svou národnost, sestavit skutečně objektivní historii nadnárodní ?

Jde to vůbec ?? Já jsem třeba byla celá zkoprnělá, když jsem se kdysi o bavila se svým švédským přítelem, který se jinak o naše dějiny celkem čile zajímal, o mých oblíbených lužických horách a vysvětlovala, že to byly Sudety , , a on jen tak zabručel - jo, to bylo to území, co jste kdysi sebrali Němcům, a oni si ho vzali za války zpět a vy jste je zas po válce vyhodili. No a co ted´, začít couvat zpět do minulosti až k velké kolonizacci ? A bylo to za ní tak jednoznačné ?

Nebo období od roku 1948 až 89 , mí dánští přátelé se na to dost vyptávali, já vysvětlovala jak divá a celé to skončilo : Hmm, to musela být hrozná doba , ale víš, není nám to úplně jasné, asi to nikdy nepochopíme, když jsme to nezažili.

Takže Angličani se smějí Francouzům za II. světovou - my kroutíme hlavou nad Poláky a jejich úpornou obranou vlastní země třeba až do sebezničení , oni zas třeba nad námi a Mnichovem .. to se asi nikdy skloubit nedá ...

Prostě se budeme asi muset smířit s tím, že historií je mnoho ..

[Viola]

Připravované akce k výročí vzniku legií:
http://zpravy.idnes.cz/legionari-zbroji ... _domaci_jw

[Ježek]

Vložím to sem, jelikož se to týká spíše percepce národních dějin.
Včera jsem byl na té přednášce Jiřího Gruši - presentaci knihy Beneš jako Rakušan.
Vyjadřoval se o druhém čs. presidentovi dost kriticky - byl to člověk, který byl vynikající pomocník (po Versailles si v kufru vez´ dost území), ale sám nedokázal udělat politické rozhodnutí (Mnichov, únor). Machiavelli mu byl bližší než Masaryk (!). Místo demokracie toužil po pluralitním socialismu (v intencích ČSNS - stejně jako odsun Němců), po roce 1945 svými dekrety oslaboval demokratické zřízení a tím pádem pomohl k převzetí moci komunistům - těm nedokázal čelit.
Ještě jedna zajímavá myšlenka z té přednášky - Masaryk se zachoval jako rakouský profesor, který si za nástupce nevybere nejlepšího žáka, ale toho, kdo nejlíp nosí aktovku.

Jako vyznění Gruša nastínil tesi, že je naší společnosti třeba "debenešisace" - nevnímání Mnichova a odsunu jako vášnivého problému, který rozděluje společnost. Otázka času.

[Viola]

Ještě jedna zajímavá myšlenka z té přednášky - Masaryk se zachoval jako rakouský profesor, který si za nástupce nevybere nejlepšího žáka, ale toho, kdo nejlíp nosí aktovku.

Jako vyznění Gruša nastínil tesi, že je naší společnosti třeba "debenešisace" - nevnímání Mnichova a odsunu jako vášnivého problému, který rozděluje společnost. Otázka času.

Zajímavé, i když nikoliv mně blízké. Spíš by mě zajímalo, kdo měl být tím nejlepším žákem.

[Napo_Leon]

Marně hledám něco, čím by si český národ připomenul tento měsíc jedno velmi důležité a kulaté výročí českých dějin. V první polovině roku 1611 dosáhla vrcholu osobní i panovnická tragédie císaře a krále Rudolfa II. Po nešťastném vpádu Pasovských do Čech se otevřela cesta k českému trůnu jeho mladšímu bratru Matyášovi, který byl korunován českým králem 23. května 1611, čímž odstartoval svou krátkou a neúspěšnou vládu v Českém království (na Moravě vládl již od roku 1608), která byla zakončena českým stavovským povstáním a vypuknutím třicetileté války. Tak důležité a kulaté výročí by si zasluhovalo alespoň nějakou důstojnou připomínku.

[Katerina]

Marně hledám něco, čím by si český národ připomenul tento měsíc jedno velmi důležité a kulaté výročí českých dějin. V první polovině roku 1611 dosáhla vrcholu osobní i panovnická tragédie císaře a krále Rudolfa II. Po nešťastném vpádu Pasovských do Čech se otevřela cesta k českému trůnu jeho mladšímu bratru Matyášovi, který byl korunován českým králem 23. května 1611, čímž odstartoval svou krátkou a neúspěšnou vládu v Českém království (na Moravě vládl již od roku 1608), která byla zakončena českým stavovským povstáním a vypuknutím třicetileté války. Tak důležité a kulaté výročí by si zasluhovalo alespoň nějakou důstojnou připomínku.

Nic proti a souhlasím, ale marné lásky snaha .. já třeba za ještě významnější považuji, že tento rok je rokem svaté Anežky České ..a viděl jsi někde nějakou připomínku ?? A to si myslím, že český národ má být za co Anežce vděčen ..

[Napo_Leon]

Češi své dějiny neznají a nehlásí se k svým tradicím a odkazu předků. Alespoň že si připomíná česká společnost roky 1989, 1968 nebo 1918...

[floriš]

...A to si myslím, že český národ má být za co Anežce vděčen ..

O. K., mohla bys nám to trochu přiblížit? Kromě jakéhosi fráternického svatořečení mi Anežčin význam na úrovni národního formátu zůstal poněkud utajen.

[slavicekvac]

...A to si myslím, že český národ má být za co Anežce vděčen ..

O. K., mohla bys nám to trochu přiblížit? Kromě jakéhosi fráternického svatořečení mi Anežčin význam na úrovni národního formátu zůstal poněkud utajen.

Jak vidno je ti utajeno leccos Vyjednání míru mezi otcem a synem, jejím bráchou a synovcem. Neboli ukončení občanské války, jak bychom řekli dnes.
Ale za to fráternicky svatořečena nebyla. To bylo za jají práci pro chudinu, oproštění se od lesku dvora, včetně císařského. Podle příkladu jiné fráternicky svatořečené Chiary.

[Ježek]

V prvním červencovém Reflexu bylo titulním tématem dědictví Jana Husa.

Tomu byla věnována i anketa, zda se Češi cítí potomky husitů. Raper Vladimír 518 (neznám), socioložka T.Stöckelová a V. Vondruška se vyjádřili, že to není tak jednoduché, vyjmenovaly problematičnost toho tvrzení (odklon od ideálů, pozdní tradice husitství, vzpomínání na porážky). Černobíle v té anketě se jeví jen názor farářky E. Cudlínové. Není asi těžké uhodnout, jaký byl.

Důvodem, proč píšu tento příspěvek do tohoto tématu je článek Petra Třešňáka Legenda mistra Jana s podtitulem Chce to seškrabat ideologické nánosy.
Na úvod připomíná kontroversnost odkazu Husa za první republiky (konflikt s Vatikánem a katolickou církví). Kotroverse vyšuměly od té doby, dílem sekularisací společnosti a také ochotou křesťanských církví k dialogu. Mučedníkův odkaz vychladl a "v dnešní době působí husitské odkazy především trapně. S Husem se v devadesátých letech srovnali čeští katolíci, práce ekumenické husovské komise sice neskončila kacířovou rehabilitací Vatikánem, ale rozpory už nikdo neprožívá."
Pak už se autor věnuje vzniku husitské tradice, resp. vytvoření této tradice Palackým, který z 95% matrikových katolíků udělal dědice husitů (škoda, že Palacký nebyl i tak úspěšný v politice - to nebylo v tom článku ). Jak připomíná historik Novotný, husitství se politicky hodilo: "Bylo protiněmecké, protiklerikální a protišlechtické" (aspoň podle obrozenců). Historie byla i nadále politisována, kontinuálně až do první republiky. Po Mnichovu se české elity Husa vzdaly stejně rychle jako demokratických zásad. Komunisté pak převzali prvorepublikovou tradici a naroubovali na ni svoji ideologii.
Odkaz husitů dnes nejvíce resonuje mezi euroskeptiky: "není tak těžké zahlédnout v českých dějinách konfrontační linku vedoucí od radikálů 15. století přes mladočechy, nacionalisty první republiky až po dnešní odpůrce evropské integrace. Spor, silové řešení a bezhlavě prosazovaná ideologie, nebo spolupráce, hledání kompromisu a mírového řešení v kontextu možného - to jsou dvě možné stránky lipanského mýtu. Češi si dlouho trvali na té první, dnešní změna pohledu nám rozhodně může prospět." A to si myslím, je pěkná těčka za tímto článkem.

[Napo_Leon]

Ještě k těm Lipanům: viewtopic.php?f=7&p=52909#p52909

O Lipanech tam moc nebylo, ale budiž

V prvním červencovém Reflexu bylo titulním tématem dědictví Jana Husa.

Články o historii v Reflexu mají faktografickou hodnotu knih Honzy Bauera (kterého mám velmi rád, nicméně beru jeho práce s nadhledem) a jsou objektivní asi jako výroky V. Klause.

Tomu byla věnována i anketa, zda se Češi cítí potomky husitů. Raper Vladimír 518 (neznám), socioložka T.Stöckelová a V. Vondruška se vyjádřili, že to není tak jednoduché, vyjmenovaly problematičnost toho tvrzení (odklon od ideálů, pozdní tradice husitství, vzpomínání na porážky). Černobíle v té anketě se jeví jen názor farářky E. Cudlínové. Není asi těžké uhodnout, jaký byl.

Ankety v podobných časopisech nelze brát vážně. Otázka, zdali se Češi cítí potomky husitů není také příliš dobře zvolena a jasně ukazuje povrchní a těžce naivní náhled autorů ankety na historii a husitství jako takové. Takhle se ptát je nesmysl. Navíc potomky husitů jsme všichni, ať již chceme nebo ne.

Důvodem, proč píšu tento příspěvek do tohoto tématu je článek Petra Třešňáka Legenda mistra Jana s podtitulem Chce to seškrabat ideologické nánosy.
Na úvod připomíná kontroversnost odkazu Husa za první republiky (konflikt s Vatikánem a katolickou církví).

Bezesporu, boj o smysl českých dějin (netýkal se zdaleka jen husitství, ale také například. Sv. Václava a Boleslava I., Bílé hory, období Temna, ap.) je kapitolou nesmírně zajímavou i složitou. K tomu by byl povolnější však někdo jiný, než-li já. I když v hrubých obrysech spor o Husa znám.

Kotroverse vyšuměly od té doby, dílem sekularisací společnosti a také ochotou křesťanských církví k dialogu.

Bohužel nevyšuměly, jen se o nich již tolik nemluví a nejsou vidět. Přeci jen těžko čekat, že by některý z českých prezidentů vedl ještě ideologický spor s některým z předních českých historiků tak, jako v éře První republiky Masaryk a Pekař.

Mučedníkův odkaz vychladl a "v dnešní době působí husitské odkazy především trapně. S Husem se v devadesátých letech srovnali čeští katolíci, práce ekumenické husovské komise sice neskončila kacířovou rehabilitací Vatikánem, ale rozpory už nikdo neprožívá."

Rozporuplný citát, ze kterého prosakuje hnusný historický nihilismus a netolerantní ateismus.

Pak už se autor věnuje vzniku husitské tradice, resp. vytvoření této tradice Palackým, který z 95% matrikových katolíků udělal dědice husitů (škoda, že Palacký nebyl i tak úspěšný v politice - to nebylo v tom článku ). Jak připomíná historik Novotný, husitství se politicky hodilo: "Bylo protiněmecké, protiklerikální a protišlechtické" (aspoň podle obrozenců). Historie byla i nadále politisována, kontinuálně až do první republiky. Po Mnichovu se české elity Husa vzdaly stejně rychle jako demokratických zásad. Komunisté pak převzali prvorepublikovou tradici a naroubovali na ni svoji ideologii.

To je trochu zkomolené a nepřesné, nicméně v zásadě se s tím dá s přimhouřením obou očí souhlasit. Avšak proč se autor snaží tak hovádským způsobem psát o politisování historie v minulém čase? Vždyť to se děje i dnes. Co v minulých dnech? Slavilo se výročí roku 1968, ze kterého se zcela účelové v rukou polistopadových (většinou pravicových) stran stal jeden z nejdůležitějších "svátků" a výročí, přičemž historický význam roku 1968 byl mnohonásobně menší, než-li například událostí roku 1918, 1848, 1620, 1626, 1437, 1415, ap.

Odkaz husitů dnes nejvíce resonuje mezi euroskeptiky: "není tak těžké zahlédnout v českých dějinách konfrontační linku vedoucí od radikálů 15. století přes mladočechy, nacionalisty první republiky až po dnešní odpůrce evropské integrace.

To je zajímavá teze, ale já například euroskeptik nejsem a mám na husitství liberální názor.

Spor, silové řešení a bezhlavě prosazovaná ideologie, nebo spolupráce, hledání kompromisu a mírového řešení v kontextu možného - to jsou dvě možné stránky lipanského mýtu. Češi si dlouho trvali na té první, dnešní změna pohledu nám rozhodně může prospět."

Přesně! Obojí lze v husitství nalézt, ale žádná "dnešní změna pohledu" neexistuje a nikdy neexistovala. Jedná se pouze o zbožné přání autora. Jestli něco zdobí českou společnost a politickou elitu země dnes, rozhodně to není hledání kompromisu a mírového řešení v kontextu možného. Ba právě naopak.

[Ježek]

Články o historii v Reflexu mají faktografickou hodnotu knih Honzy Bauera (kterého mám velmi rád, nicméně beru jeho práce s nadhledem) a jsou objektivní asi jako výroky V. Klause.

Ten článek nebyl prvoplánově o historii, nýbrž o žhavé současnosti. Analýsa společnosti nepotřebuje ve všem detailní rozbor všech historických detailů.

Ankety v podobných časopisech nelze brát vážně. Otázka, zdali se Češi cítí potomky husitů není také příliš dobře zvolena a jasně ukazuje povrchní a těžce naivní náhled autorů ankety na historii a husitství jako takové. Takhle se ptát je nesmysl. Navíc potomky husitů jsme všichni, ať již chceme nebo ne.

Není hloupých otázek Dnes v TV historie.cs téma Češi potomci Švejka. Nevylučuje se to? Katolíci nebo pokrevní potomci katolické šlechty jsou také potomky husitů? A ti, kteří označují husity za bandu hrdlořezů?

Bohužel nevyšuměly, jen se o nich již tolik nemluví a nejsou vidět. Přeci jen těžko čekat, že by některý z českých prezidentů vedl ještě ideologický spor s některým z předních českých historiků tak, jako v éře První republiky Masaryk a Pekař.

Nevyšuměli-li, vyšumí. Stejně jako otázka sudetských Němců je to téma, které se vyhrocuje jen skupinami, kterým se vyhrocení a polarisace hodí. Kompromis i tomto je dnes možný.
Masaryk byl totiž jiná liga než ostatní presidenti. On dokázal prosadit nejenom své názory, ale především své vidění světa, měl široký pedagogický, kulturní a politický okruh svých následovníků. To se, v porovnání s Klausem, nedaří. Témata jako globální oteplování, EU se Klausovi daří rozšiřovat do okruhu svých uctívačů, kteří narozdíl od přátel Masaryka (nebo Havla) jsou myšlenkově a názorově sterilní.
Spor Masaryk x Pekař byla z jedné strany obhajoba vědeckého řemesla, z druhé snaha o zakotvení národa pomocí zakladatelského mýtu, ahistorická politisace dějin, ovšem dovršení obrození.

Mučedníkův odkaz vychladl a "v dnešní době působí husitské odkazy především trapně. S Husem se v devadesátých letech srovnali čeští katolíci, práce ekumenické husovské komise sice neskončila kacířovou rehabilitací Vatikánem, ale rozpory už nikdo neprožívá."

Rozporuplný citát, ze kterého prosakuje hnusný historický nihilismus a netolerantní ateismus.

Nikudy jinudy, než alespoň částečnou akceptací Husa (a husitství) katolíky, cesta nepovede. Jak sem ale psal, nesmí se stavět proti sobě my (husiti/nehusiti) proti nim (nehusiti/husiti)

To je trochu zkomolené a nepřesné, nicméně v zásadě se s tím dá s přimhouřením obou očí souhlasit. Avšak proč se autor snaží tak hovádským způsobem psát o politisování historie v minulém čase? Vždyť to se děje i dnes. Co v minulých dnech? Slavilo se výročí roku 1968, ze kterého se zcela účelové v rukou polistopadových (většinou pravicových) stran stal jeden z nejdůležitějších "svátků" a výročí, přičemž historický význam roku 1968 byl mnohonásobně menší, než-li například událostí roku 1918, 1848, 1620, 1626, 1437, 1415, ap.

Protože to byl článek o dnešním pojetí Husa nebo o politisaci historie. Tam by se husitství jistě postavilo po bok těchto dat.

Odkaz husitů dnes nejvíce resonuje mezi euroskeptiky: "není tak těžké zahlédnout v českých dějinách konfrontační linku vedoucí od radikálů 15. století přes mladočechy, nacionalisty první republiky až po dnešní odpůrce evropské integrace.

To je zajímavá teze, ale já například euroskeptik nejsem a mám na husitství liberální názor.

Jiná východiska a akcentace jiných prvků. Ale to není nic neobvyklé u tak vstevnatého hnutí, jako je husitství.

[slavicekvac]

Když to není politika, je to náboženství. Jsem katolík a věřím něco jiného než husité libovolných denominací. To mi nebrání se s nimi modlit ke stejnému Bohu, ale víru v praxi máme každý opravdu jinou. Jako zpolitizované je mi to jedno - husitství jako politika dneska? kdeže, podobně jako katolictví. V KDU-ČSL jsem nevěděl kdo do kterého kostela chodí, když jsem ho náhodou nepotkal v katolickém. A bylo mi to opravdu jedno. Záleží na tom co kdo pro lidi v politice opravdu dělá, a konfese - vyznání má smysl jen v životě z dobrého svědomí. A to je jistě společné všem věřícím po celém světě. Dlužno říct, že i nevěřícím - i oni mohou být spaseni pro život ze svědomí.

[Katerina]

Napoleon píše :
Avšak proč se autor snaží tak hovádským způsobem psát o politisování historie v minulém čase? Vždyť to se děje i dnes. Co v minulých dnech? Slavilo se výročí roku 1968, ze kterého se zcela účelové v rukou polistopadových (většinou pravicových) stran stal jeden z nejdůležitějších "svátků" a výročí, přičemž historický význam roku 1968 byl mnohonásobně menší, než-li například událostí roku 1918, 1848, 1620, 1626, 1437, 1415, ap.

tak politizování historie se nevyhne žádná doba, jen by mne teda zajímalo, jak jsi přišel na to, že rok srpen 1968 (který se mimochodme připomíná stále méně a méně, a předevšíém podstatně méně, než by zasluhoval, a tuším asi proč .. by měl být mít mnohonásobně menší význam než třeba rok 1848 , nebo 1437 - který je jistě pro mne bolestný , neb vymřeli "čeští" Lucemburkové, a 1415 ? v čem je menší obět´Mistra Jana pro pravdu než studenta Jana pro totéž ? Byla snad studentova obět´méně upřímná ? Pravda - zrovna na těchto dvou událostech by bylo možno dokázat jedno - kam až spadl český národ v novodobé historii - zatímcco po Husově oběti povstal po té Palachově sám sebe normalizoval. Ale tím přece není historický význam Palachovy oběti umenšen, to ukazuje na morální devastaci národa .
S novodobou historií je ten problém, že ještě žijí její pamětníci - a jak je logické , vnímají význam událostí subjektivně.

Že je pro tebe rok 1968 nevýznamný - je sice smutné, ale jeho význam tím snížen není.
Mnoho lidí ztratilo svůj domov, mnoho dalších svou práci a existenci, loučení lidí s vlastí na Ruzyňském letišti, odkud rychle odlétala letadla na západ , poté co se okupanti přesunuli do centra Prahy, fronty lidí na hranicích , kde pohraničníci otevřeli závory .. čim se to lišilo třeba od exodu lidí po Bílé Hoře ? ani jeni, ani druzí nevěděli kdy a jestli vůbec ještě spatří svou rodnou zem. A věř mi, i ti co se pak po leteh vrátili ji definitivně ztratili - už nemohli být doma tady a tam nikdy pořádně nebyli.
Ale co bylo nejhorší ,ti co zůstali ztratili svou víru ve svobodu, v to, že mohou sami něco udělat pro svou zem a rezignovali. Ta rezignace to bylo asi to nejhorší.

Když jsem tehdy v listopadu 1989 jako mladá holka spěchala na Václavské náměstí, můj přítel , kterému bylo v rocce 1968 nějakých 17 -18 let mi řekl , jo, jen běž holka, já nejdu, já už jsem byl, v srpnu 1968 - stejně nemáte šanci , ale tu naději vám závidím.

To tehdejší zklamání - ta rezignace na jakékoliv morální hodnoty, protože když se stalo tohle (okupace, tanky, mrtví) tak už se může vlastně cokoliv - přikrádat, lhát, udávat ... to byla ta hrůza srpna 1968 .

[Ježek]

husitství jako politika dneska? kdeže, podobně jako katolictví.

Cokoli může být politikou. Otázka, zda to překročí volební kvórum - v Nizozemí, abych uvedl negativní příklad, je v parlamentu strana Partij voor de Dieren, strana která pokrytecky chrání zvířata a nechá potupně lidi chcípat jako zvířata.

[Viola]

...jen by mne teda zajímalo, jak jsi přišel na to, že rok srpen 1968 (který se mimochodme připomíná stále méně a méně, a předevšíém podstatně méně, než by zasluhoval, a tuším asi proč .. by měl být mít mnohonásobně menší význam než třeba rok 1848 , nebo 1437 - který je jistě pro mne bolestný , neb vymřeli "čeští" Lucemburkové, a 1415 ? v čem je menší obět´Mistra Jana pro pravdu než studenta Jana pro totéž ? Byla snad studentova obět´méně upřímná ? Pravda - zrovna na těchto dvou událostech by bylo možno dokázat jedno - kam až spadl český národ v novodobé historii - zatímcco po Husově oběti povstal po té Palachově sám sebe normalizoval. Ale tím přece není historický význam Palachovy oběti umenšen, to ukazuje na morální devastaci národa

Přidám taky svou trošku do mlýna. Myslím, že samotný srpen 68, resp. jeho připomínání nemá (bohužel) s Palachovou, příp. Zajícovou obětí nic společného. Ač mě různé dokumenty týkající se právě srpna zajímají, v zásadě mají jedno společného, a to jako ti zlí Rusové přišli k nám nezváni. V podobných pořadech mi chybí kritický pohled na situaci, zejm. na to, zda vůbec mohlo dojít k tomu, že by ti zlí Rusové nepřišli, a pak samozřejmě na důsledky (normalizace, emigrace). Ale to už nepatří mezi debatu o historii jako spíš o pocitech, jak kdo z nás tyto události vnímá.

Ale co bylo nejhorší ,ti co zůstali ztratili svou víru ve svobodu, v to, že mohou sami něco udělat pro svou zem a rezignovali. Ta rezignace to bylo asi to nejhorší.

Jasně, to muselo být strašné. Jen si říkám, jestli bylo opravdu možné očekávat onen socialismus s lidskou tváří, nebo šlo o utopii - já osobně se přikláním k tomu, že šlo o druhý případ. O svobodu jsme imho přišli o mnoho, mnoho let dříve, na tom nemohl ani Dubček nic změnit.

To tehdejší zklamání - ta rezignace na jakékoliv morální hodnoty, protože když se stalo tohle (okupace, tanky, mrtví) tak už se může vlastně cokoliv - přikrádat, lhát, udávat ... to byla ta hrůza srpna 1968 .

Já bych to nechtěla bagatelizovat, ale ty hrůzy tu byly před srpnem a byly by tu i nadále, na tom v podstatě ten srpen nic nezměnil. Spíš šlo o to, že s Jarem lidé dostali naděje, která pak pohasla; kdyby Jaro nepřišlo, nepřijely by ani tanky, takže by lidi žili i nadále v hrůzách i blažené nevědomosti.

[slavicekvac]

husitství jako politika dneska? kdeže, podobně jako katolictví.

Cokoli může být politikou. Otázka, zda to překročí volební kvórum - v Nizozemí, abych uvedl negativní příklad, je v parlamentu strana Partij voor de Dieren, strana která pokrytecky chrání zvířata a nechá potupně lidi chcípat jako zvířata.

Poznámka směřovala k domácím poměrům. Jinak máš zcela pravdu.

[slavicekvac]

del

To tehdejší zklamání - ta rezignace na jakékoliv morální hodnoty, protože když se stalo tohle (okupace, tanky, mrtví) tak už se může vlastně cokoliv - přikrádat, lhát, udávat ... to byla ta hrůza srpna 1968 .

Já bych to nechtěla bagatelizovat, ale ty hrůzy tu byly před srpnem a byly by tu i nadále, na tom v podstatě ten srpen nic nezměnil. Spíš šlo o to, že s Jarem lidé dostali naděje, která pak pohasla; kdyby Jaro nepřišlo, nepřijely by ani tanky, takže by lidi žili i nadále v hrůzách i blažené nevědomosti.[/quote]
Moc se mi to nechtělo psát, ale budiž. Zažil jsem to v plné síle, ale zklamán jsem nebyl. Co jsme stihli, to bylo. I to málo stálo za to. Těm kdo věděli jaký je skutečně komunizmus, těm bylo jasno, že to zašlápnou. Ta deziluze byla nakonec dobrá. Bez těch tanků by se lidem proti komoušům moc nechtělo ani v listopadu 1989. Líto je jen těch mrtvých. Naštěstí jich nebylo tolik. Nejvíc mi bylo líto Palacha, Zajíce. Měli žít. Palach mohl být klidně ministrem. Život má mít vždy přednost před smrtí. Vězni padesátých let nepáchali sebevraždy. To je jejich největší poselství - ŽIVOT.
největší zklamání z člověka - Dubček. Ne za podpis v Moskvě, to bylo jedno. Ale co nemusel, to byl podpis pendrekového zákona 1969. To byla jasná zrada a to opravdu nemusel. To si mohli udělat normalizační lotři sami. Účinnost toho zločinu jsem zažil na Václaváku. Od té doby opravdu nevěřím žádnému komunistovi ani nos mezi očima. neříkám, že občas nejsem příjemně překvapen, ale nejdřív zásadně nedůvěřuji. Právě proto, že Dubčekovi jsem skutečně důvěřoval pro jeho činy roku 1968. 1969 byl nejhorší kvůli němu. V 68 jsem třeba vůbec nevěřil Smrkovskému, Černíkovi, gen. Pavlovi. Taky jak věřit chlapům, kteří dělali únor ! Kteří dobře věděli co je za kreaturu Stalin a Gottwald a dělali pro ně všecko ! Gen.Pavel byl veliltel lidových milicí v únoru. Smrkouš byl v ústředním výboru. etc. Že byli ještě jiní horší, to byli. Dubček, přes studium v Moskvě byl nový chlap, bez krve na rukou. Tím výše uvedeným podpisem si v ní ruce vymáchal.

[Ježek]

Jelikož tento článek je daleko více o tom, jakou potřebujeme a chceme mít historii, než o tom jaká historie mohla být, tak ho dávám sem:

Autor tam uvádí řadu spekulací a výmyslů, kterými podporuje vlastní tvrzení a vyznění celé osoby Václava.

Nevíme, jak byl omezován kmenovým sněmem, nevíme, jakou moc měl kmenový sněm. Nevíme, jaké vojenské možnosti měl Václav proti silám z Říše. Zde se zdá, že útok opravdu nečekal a neobsadil pohraniční hory, které mohl účinně bránit. Pak už je rovina.
Zcela tendenční jsou pasáže o christianisaci Čech. Křesťanství je záměrně líčena jako cizí kultura, německá civilisace. Záměrně se zapomíná na Velkou Moravu a na to, co se stalo s žáky Metoděje (to by nevyhovovalo).
"nové „ovečky“ získával většinou nabídkami hmotných výhod – členství v knížecí družině, přidělování různých majetkových práv apod. Jak již bylo uvedeno, tento stav společnost silně polarizoval – nové elity již nebyly voleny kmenovými radami na základě nesporných kvalit" Pro nic z toho není důkaz.
Boleslav pokračuje v bratrově christianisační činnosti - založení biskupství se mi nezdá jako pohanská reakce.