Anotace: Už v 10. století se v pražské kotlině utváří jedna z nejvýznamnějších protourbánních aglomerací střední Evropy, která se ve 13. a 14. století přerodila v pražské souměstí, jehož základní rysy registrujeme dodnes. Složitý vývoj a fungování středověké Prahy však není možné pochopit bez poznání jejího vztahu k okolnímu regionu. O něj se nejprve opřela expanze prvních Přemyslovců, což dokládá síť rozsáhlých hradišť, které s konsolidací raného
státu ztratily svůj význam. Později se zde zformovalo hospodářské zázemí vrcholně středověké metropole, jež se stalo také arénou podnikání a reprezentace významných pražských měšťanů. Kniha nabízí soubor studií archeologů, historiků a přírodovědců, zkoumajících různé aspekty proměn „krajiny středověké Prahy“ od počátků raného středověku až do 15. století.
Na více než 800 stránkách bohatě ilustrovaného textu se střídají dlouhé analytické texty s úzce zaměřenými dílčími studiemi nejnovějšího archeologického bádání.
Na jedné straně je tak více než stostránkový článek Ivoše Štefana, který popisuje vývoj pražské kotliny a původní domény Přemyslovců od pravěku až k počátku 13. století (mapami to doplňuje článek Zdeňka Neústupného), rozsáhlá studie Tomáše Klíra Zázemí vrcholně středověké Prahy se podobnému tématu věnuje pro období do husitských válek, autor zde přibližuje zahraniční teorie o centralitě a porovnává s pražským kontextem - Praha byla jedním z 4 největších měst regionu, měla rezidenční funkce, ale nestala se nadregionálním produkčním a obchodním centrem (import převyšoval export).
Na druhé straně jsou jednotliviny - aspekty výzkumu v Kralovicích, Vinoři (zde se našla dřevěná hala a poblíž ní pohřbená nezletilá dívka s početnými velkomoravskými šperky). Jan Klápště s dalšími autory se věnuje několika vesnickým (nyní už vesměs součást Prahy) lokalitám - Liboc, Butovice, Hodkovičky, Ostrov u Záp, Kbely, Běchovice (v některých lokalitách se našly pozůstatky ohrad pro chov dobytka. Zajímavá je studie Libora Jana o plavbě se dřevem do Prahy, většinou na základě johanitských pramenů.
Mezi tím jsou přehledové studie T. Klíra o lokačních aktivitách pražských měšťanů - ukazuje četné emfyteutické smlouvy z poloviny 14. století, kdy měšťané dost agresivně exploatují pomocí zákupů vesnické obyvatelstvo, které se ale někdy dokáže bránit. Martin Musílek zase analyzuje majetky pražských měšťanů na venkově. Zde je zajímavý poznatek, že nebyl jednoznačný přechod z městského do šlechtického prostředí a také to, že Praha nebudovala systematicky svoji příměstskou (fiskální, právní, vojenskou) doménu jako říšská města.
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.
