Vilém Zajíc z Valdeka

[acoma]

jinak také zvaný "Zajíc se lvím srdcem". Po vymøení Pøemyslovcù nesouhlasil s nástupem Rudolfa Habsburského na èeský trùn, protìžoval spíše kandidaturu Jindøicha Korutanského. Díky Korutancovì neschopnosti poøádnì vládnout, podporoval poté Valdek nárok princezny Elišky Pøemyslovny a Jana Lucemburského. V dobì "rozkladu" královského manželství stál na stranì královny. Byl hlavním oponentem a sokem "prvního muže království" Jindøicha z Lipé a na jednu dobu dokonce jeho žaláøníkem. Podìdil pak po Lipém na dobu doèasnou i dvorské úøady. Zemøel pøi tažení na pomoc Ludvíkovi Bavorovi.

[Viola]

Nemám ho moc ráda, ale asi proto, že fandím Jindøichovi Tak bych hned nadhodila pikantní otázku - byli s Eliškou milenci???

Osobnì si myslím, že ne (Jan by ho asi zabil...), ale asi Elišku miloval... Jak jinak si vysvìtlit to poslední vzepøení v Praze 1319, kdy už mu muselo být jasné, že prohráli?

[Viola]

Jo a taky mi trošku vadí povyšování Viléma do pozice národnì uvìdomìlého hrdiny, vlastence. Ve 13. století vlastenectví, jak ho známe dnes, neexistovalo. Tento názor vychází asi z toho, že Vilém byl vždy proti Habsburkùm, to bych ale odùvodnila vzájemnými vztahy Zajícù s Bavory ze Strakonic, kteøí roku 1307 stáli za Korutancem a Annou (byli vlastnì pøíbuzní, i když pøes levoboèka)... A to, že pozdìji stál na stranì Elišky, a nikoliv Jana jako cizince, jsem už uvedla v minulém pøíspìvku Ach jo, zas jsem v tom udìlala zmatek

[Katerina]

Mì by zase zajímalo nakolik to byla fabulace kronikáøù , když byl Jindøich na Týøovì, žeho Jan eL. chtìl nechat popravit, ale Vilém ho nedal.

Èetla jsem , že to není moc pravdìpodobné , a sama si myslím, že Jan nebyl šílený , vìdìl, že taková vìc by mu neprošla a taky nebyl nijak pomstychtivý.

Taky Viléma moc nemusím, jenže my jsme holt ....trošièku zaujaté ... stranì

Vilém byl svým zpùsobem také lupiè, jako Hynek Krušina, pravda pøevážnì na církevním.
Vìtšinou øešil všechno silou, ale voják to byl uznávaný.
Tøeba se u Elišky pozdìji trochu ohladil. Pravda taky je, že strany mìnil na èeské tehdejší pomìry minimálnì , otázka je, jestli to bylo silou chrakteru nebo malou flexibiltou.


K.
K.

[Katerina]

Nemám ho moc ráda, ale asi proto, že fandím Jindøichovi Tak bych hned nadhodila pikantní otázku - byli s Eliškou milenci???

Osobnì si myslím, že ne (Jan by ho asi zabil...), ale asi Elišku miloval... Jak jinak si vysvìtlit to poslední vzepøení v Praze 1319, kdy už mu muselo být jasné, že prohráli?

Lucemburk, coby paroháè ? A díky Zajícovi, odporná pøedstava.

Aèkoliv už jsem asi pøed rokem èetla jakési pojednání, že Jan nemohl být otcem tìch posledních dvojèat , ale pak to zas nìkdo vyvracel.

K.

[Viola]

Já si myslím, že Jan apriori proti Jindøichovi nebyl, tudíž by byla hloupost ho nechat popravit. Proti Elišce, to už je jiná... Teoreticky by to bylo možné, protože popravou bez soudu by Jan naštval spoustu pánù a další se pochopitelnì mohli bát, že se jim stane nìco podobného. Takže taková stavovská sounáležitost?? No, pokud vím, v pramenech nic takového není, takže jsem proti...

[Viola]

Aèkoliv už jsem asi pøed rokem èetla jakési pojednání, že Jan nemohl být otcem tìch posledních dvojèat , ale pak to zas nìkdo vyvracel.

Nojo, povídá se to, já si myslím, že by se to Jan dozvìdìl a nìco by s tím udìlal...

[Viola]

Vilém byl svým zpùsobem také lupiè, jako Hynek Krušina, pravda pøevážnì na církevním.

O tom by mohl vyprávìt své Albrecht ze Žeberka

[Przemysl de Nyestieyky]

O tom by mohl vyprávìt své Albrecht ze Žeberka...

Ale to by mohlo zajímat Ježka, protože právì Otta mladší z Bergova si vzal za manželku Markétu ze Žeberka a zdìdil tak Žeberk (1341). A po nìm jej dìdil jeho synovec Albrecht-Albert z Bergova, který odprodal teprve jeho (syn?) Otta III. z Bergova.

Jinak k té lásce k Elišce Pøemyslovnì, ...jistì jí Zajíc z Valdeka miloval, stejnì tak i Petr Žitavský a jiní.
Jenže v té dobì to pro rytíøe znamenalo položit za ní, nebo v její vìci, život. Nikoliv položit se s ní do postele. I na to mìla královna dost zodpovìdnosti a dvorské vychování odlišné od prostých dìveèek.
I dnes lidé milují své monarchy, anglickou královnu nebo zesnulou princeznu Dianu... a to je nezištná láska, které nikdy nedosáhne žádný úøedník-president a kterou asi ztìží pochopí ti, kteøí za láskou, alespoò postrannì, vidí vždy sex....
(A ta ikonka neznamená slepecké brýle, jak by si nìkteøí mohli myslet, ale to, že reaguju bez emocí a tudíž jsem na nikoho nereagoval konkrétnì, ...jak by si také nìkteøí mohli myslet.)

[Viola]

Hmmmm... Teï mi došlo, že otcem Anny a Elišky nemohl být ani teoreticky, protože tou dobou už byl pár let mrtvý...

No a k té lásce královny - jistì máš, Pøemku, pravdu, že královna si prostì nìco jako opravdové milsotné pletky nemohla dovolit a já osobnì se domnívám, že v pøípadì Elišky a VIléma je toto jen pomluva. Na druhou stranu nemùžeš nikdy vylouèit, že by se nìjaká pomazaná žena doopravdy nespustila...

[Viola]

A ještì jedna poznámka - k dvorským mravùm jistì patøilo ctít svou královnu a možná ji i milovat, momentálnì si ale nevybavuju další pøíklad, kdy muž z nezištné lásky k urozené paní obìtuje vše a vrhá se do pøedem prohrané bitvy...

[Przemysl de Nyestieyky]

...momentálnì si ale nevybavuju další pøíklad, kdy muž z nezištné lásky k urozené paní obìtuje vše a vrhá se do pøedem prohrané bitvy...

Možná tìch pøíkladù není tolik, protože se do bitev vrhali pøedevším ve jménu krále. Málokdy se stalo, že by královny vystoupili ze stínu vlastního chotì. To je spíš doména nìkterých Pøemysloven, pøekraèovat hranice historické zažitosti.
Ale o jedné (ne)urozené dámì bych vìdìl, za kterou se stovky (tisíce) mužù vrhalo do pøedem prohraných bitev a nìjakým zpùsobem je vyhrávaly, což se považovalo témìø za zázrak. A tuto dìvu pak ve Francii v 15. stol. radši upálili na hranici.
Ale kolik z pøedešlých pøíspìvkù se týká bezprostøednì šlechtice, v jehož jménì tato kapitola vznikla?

[acoma]

Vilém Zajíc z Valdeka bojoval jako žoldnéø ve službách øímského krále Ludvíka. A to byl významným pánem. A Dalimil ho oznaèoval jako "meè zemì èeské".

[Jiří Motyčka]

Myslím, že pøi objektivním a vyváženém hodnocení Vilémovì, bychom nemìli zapomínat na jeho vojenské nekompromisní vystoupení v r. 1307 proti Kašemu (Rudolfu Habsburkovi), nerespektujícímu zemská práva Koruny. Pøi Korutancovì útìku z Èech v r. 1310 Vilém opìt neohroženì osvobodil rukojmí, která s sebou Korutanec vzal.
Prokletím Viléma Zajíce z Valdeka byla jeho žárlivost na mocenské postavení Jindøicha z Lipé v zemi. Zajíc svojí nezodpovìdností a sobeckými zájmy pøispìl svým dílem k tomu, že v zemi vznikly 2 mocenské kliky, èímž se vyhrotila situace uvnitø státu a touto nestabilitou velice komplikoval už tak dost obtížnou situaci mladého krále. Urèitì se musel cítit „na koni“, když v r. 1315 mocného pána z Lipé zatýkal a deportoval na Týøov. Patrnì aby kompenzoval vztah Jindøicha a Rejèky, snažil s Zajíc fungovat jako politický poradce Elišky Pøemyslovny. No a teï se zkusme vžít aspoò na chvíli do pocitù Jana Lucemburského, pro nìhož to byla jistì tvrdá škola života a z jeho neblahé zkušenosti s domácí šlechtou pak tìžil i jeho prvorozený syn. Když došlo k vojenskému odporu Lipého straníkù proti králi, stál již Valdek zištnì po boku svého krále. Proè by ne, když po zatèeném Jindøichovi pøevzal podkomoøský úøad, že?
Na poèátku r. 1318 Valdek, kterému se podaøilo nejen okrást, ale i zabrat nìkteré královské zboží, už zase stojí vedle Jindøicha z Lipé v opozici proti králi, který byl za této nezávidìníhodné situace nucen svìøit úøady podkomoøího a nejvyššího maršálka Nìmcùm! Lze se pak divit, že tento takøka bezprecedentní vztah krále a jeho poddaných a situace ve støední Evropì se øešily až na øíšské úrovni? V této dobì, kdy král jednal s øímským králem Ludvíkem Bavorským v Chebu a kdy se Valdek tìšil stále královninì pøízni, byl králùv doprovod u Žatce napaden jeho ozbrojenci. Následujících jednání na Lokti a v Domažlicích, kde bylo domluveno pøímìøí se šlechtou se úèastnil i hrabivý Valdek, který z tìchto jednání vyšel opìt jako nejvyšší maršálek. Za všechny to odnesl pouze mistr Jindøich, královský kancléø a dùvìrník královny Elišky, který byl, svìte div se, zatèen a uvìznìn Vilémem Zajícem. Spìváèek dovozuje, že Jindøich toho patrnì na Valdeka hodnì vìdìl.
Ve známých událostech, kdy se královna uchýlila na Loket, hraje opìt jakousi konspiraèní roli Valdek, který královnu na Lokti nìkolikrát navštívil. Tady nìkde se rodilo královo rozhodnutí, že se musí bohužel pøiklonit k jedné za dvou kotérií a ze dvou špatných øešení si vybrat to ménì špatné. Nepøehledná situace v zemi vrcholí dalším odbojem proti králi v r. 1319, v jeho èele se opìt objevil Valdek. Do pøíprav byla údajnì zasvìcena i Eliška Pøemyslovna. Pražské støetnutí tentokrát díky Petrovi z Rožmberka, který pøispìchal na pomoc Valdekovi, skonèilo pøímìøím s udìlením odpuštìní odbojníkùm. Když Vilém zjistil, že misky vah se zaèínají klonit na stranu jeho odvìkého rivala Lipého, radìji opustil se svolením krále zemi a vytáhl na pomoc øímskému králi Ludvíku IV. do Bavor, kde ho u mìsta Dachau koneènì dostihly mlýnské kameny božích mlýnù a Vilém Zajíc z Valdeka nešastnì na konci léta 1419 umírá.

Co øíci na závìr? Lucemburská volba byla za dané geopolitické situace v Øíši v první dekádì 14. st. jedním z nejlepších øešení pro zemì Koruny èeské. A dva nejmocnìjší magnáti v zemi, o nichž píši, místo toho, aby této volby využili k posílení postavení své zemì, dali sobecky pøednost lokálnì-partikulárním zájmùm. Velice brzy tak oba zapomnìli na Korutancovo „øádìní“ v jejich zemi. Dámy prominou, ale jeden za vosumnáct a druhej bez dvou za dvacet. V této souvislosti moje sympatie musí být nutnì a jednoznaènì na stranì krále, lehce pejorativnì nazývaného cizincem…

[Viola]

Tak o tom, že 1310 osvobodil rukojmí, jsem ani nevìdìla. Nejsem si úplnì jistá, co motivovalo jeho odboj proti Rudolfu H. v roce 1307. Mohlo to být tradièní spojení s Bavory ze Strakonic, kteøí, maje v sobì pøemyslovskou krev, stáli vìrnì po boku uprchlíka Jindøicha K. a pøedevším jeho ženy, královny Anny. Dùvody ale mohly být i zištné, nebo Zajícùv soupeø a soused, Albrecht ze Žeberka, byl jedním z prvních, kteøí pøijali Rudolfa za krále, pøièemž Vilém stále doufal, Korutancova strana získá pøevahu (?) - a bude si opìt na Albrechtových statcích vylít zlost...
Ke vztahu šlechty ke králi Janovi - pøijde mi tenhle pohled trošku jednostranný, pøeci bylo jasné, že každá ze stran bude hájit svoje zájmy, u šlechty navíc posílené "Zlými lety" a samozøejmì událostmi po Václavovì vraždì. Nedovedu si dost dobøe pøedstavit, že kdokoliv ze šlechtické elity pøijde, a øekne ostatním - "hele, kluci, vzdáme se svých práv, jde nám pøeci o blaho zemì" - a ti ostatní mu øeknou, že má pravdu a teda ty tìžce vydobyté pozice zase pìknì navrátí králi... Tahle problematika je podle mì strašnì složitá - a dovedu si pøedstavit, jak mladého Jana tohle všechno nièilo, Eliška vidìla, co se stává z její zemì, ale že pøedákùm pochopitelnì vadili cizinci v úøadech.
Viléma bych za jeho odvrácení od krále roku 1318 nezatracovala, byl jedním z mála, kteøí stáli do konce na královì stranì bìhem vìzení Jindøicha z L., pøitom sám král možná natruc ho zbavil podkomoøství... Navíc si musíme uvìdomit bezprecedentnost uvìznìní jednoho ze zemských pøedákù, a to bez øádného soudu - tìžko se potom divit i døívìjším nepøátelùm, že se spojili, když se zaèali obávat, aby zrovna oni nebyli tìmi pøíštími...

[Jiří Motyčka]

...Nedovedu si dost dobøe pøedstavit, že kdokoliv ze šlechtické elity pøijde, a øekne ostatním - "hele, kluci, vzdáme se svých práv, jde nám pøeci o blaho zemì" - a ti ostatní mu øeknou, že má pravdu a teda ty tìžce vydobyté pozice zase pìknì navrátí králi... a dovedu si pøedstavit, jak mladého Jana tohle všechno nièilo,...že pøedákùm pochopitelnì vadili cizinci v úøadech...

Jasnì, Violo. Já mìl na mysli i souvislosti se situací mladého krále v cizí zemi. Tìžko si to kdo z nás dovede pøedstavit. Mám na mysli v prvé øadì psychickou nároènost celé situace. Jsem stále pøesvìdèen, že pøijatelnìjší pro obì strany bylo dohodnout se na kompromisu a pravdìpodobnì Jan by k rozumným ústupkùm svolný byl. Ale to, co pøedvádìli šíbøi Valdek s Lipým byla kontraproduktivní, krátkozraká a sobecká politika. Lze se pak divit, že jejich úøady Lucemburk nahrazoval cizinci?...

[Viola]

A co inauguraèní diplomy?? Nemluvì o Janovì podpoøe svého otce na tažení Itálií, které asi rozhárané zemi také dvakrát nepøišlo vhod. Aèkoliv, pokud èeští zástupci domlouvali sòatek, museli i s touto variantou poèítat...

[Katerina]

Víme, že otec byl Zdislav z Tøebounì, matka Bohuslava z Vartenberka (tím pádem byl pøíbuzný s Janem z Vartemberka )

Oženil se s Eliškou z Lochovic - s kterou mìl 6 synù. A co je docela roztomilé , hled´te jak se jmenovali :

Oldøich Zajíc
Zbynìk Zajíc
Oldøich Zajíc
Vilém Zajíc
Zbynìk Zajíc
Vilém Zajíc.

Dcery nejsou zmínìné, pokud nìjaké byly.
Rod se celkem úspìšnì rozvíjel, a pozdìji stál vždy na silnì katolických pozicích.

[Katerina]

Co øíci na závìr? Lucemburská volba byla za dané geopolitické situace v Øíši v první dekádì 14. st. jedním z nejlepších øešení pro zemì Koruny èeské. A dva nejmocnìjší magnáti v zemi, o nichž píši, místo toho, aby této volby využili k posílení postavení své zemì, dali sobecky pøednost lokálnì-partikulárním zájmùm. Velice brzy tak oba zapomnìli na Korutancovo „øádìní“ v jejich zemi. Dámy prominou, ale jeden za vosumnáct a druhej bez dvou za dvacet. V této souvislosti moje sympatie musí být nutnì a jednoznaènì na stranì krále, lehce pejorativnì nazývaného cizincem…

I v tomto pøípadì, (a velice nerada !!! musím souhlasit s Jiøího hodnocením obou pánù.
Vilém z Valdeka se pustí na zboží zbraslavského kláštera a poèíná si tak, že chudák opat se obrátí o pomoc k pánu z Lipé, který mu ji milostivì (a za podíl na klášterních dùchodech) poskytne a pro jistotu vybírá dùchody všechny, aby na odvod té jejich èásti, která klášteru náleží pro jistotu úplnì zapomnìl, resp. jak opatrnì píše zbraslavská kronika - odložil jejich výplatu na pozdìji ! !!
Koneèný dùsledek byl stejný, klášter oloupili oba, akorát, že Jindøich z Lipé vystupuje jako ochránce ubohých klášterníkù a Vilém z Valdeka je za agresora.

[jákob]

nedochovalo se nìkde vyobrazení meèe Viléma z Valdeka?