Vilém Zajíc z Valdeka

[acoma]

jinak také zvaný "Zajíc se lvím srdcem". Po vymření Přemyslovců nesouhlasil s nástupem Rudolfa Habsburského na český trůn, protěžoval spíše kandidaturu Jindřicha Korutanského. Díky Korutancově neschopnosti pořádně vládnout, podporoval poté Valdek nárok princezny Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského. V době "rozkladu" královského manželství stál na straně královny. Byl hlavním oponentem a sokem "prvního muže království" Jindřicha z Lipé a na jednu dobu dokonce jeho žalářníkem. Podědil pak po Lipém na dobu dočasnou i dvorské úřady. Zemřel při tažení na pomoc Ludvíkovi Bavorovi.

[Viola]

Nemám ho moc ráda, ale asi proto, že fandím Jindřichovi Tak bych hned nadhodila pikantní otázku - byli s Eliškou milenci???

Osobně si myslím, že ne (Jan by ho asi zabil...), ale asi Elišku miloval... Jak jinak si vysvětlit to poslední vzepření v Praze 1319, kdy už mu muselo být jasné, že prohráli?

[Viola]

Jo a taky mi trošku vadí povyšování Viléma do pozice národně uvědomělého hrdiny, vlastence. Ve 13. století vlastenectví, jak ho známe dnes, neexistovalo. Tento názor vychází asi z toho, že Vilém byl vždy proti Habsburkům, to bych ale odůvodnila vzájemnými vztahy Zajíců s Bavory ze Strakonic, kteří roku 1307 stáli za Korutancem a Annou (byli vlastně příbuzní, i když přes levobočka)... A to, že později stál na straně Elišky, a nikoliv Jana jako cizince, jsem už uvedla v minulém příspěvku Ach jo, zas jsem v tom udělala zmatek

[Katerina]

Mě by zase zajímalo nakolik to byla fabulace kronikářů , když byl Jindřich na Týřově, žeho Jan eL. chtěl nechat popravit, ale Vilém ho nedal.

Četla jsem , že to není moc pravděpodobné , a sama si myslím, že Jan nebyl šílený , věděl, že taková věc by mu neprošla a taky nebyl nijak pomstychtivý.

Taky Viléma moc nemusím, jenže my jsme holt ....trošičku zaujaté ... straně

Vilém byl svým způsobem také lupič, jako Hynek Krušina, pravda převážně na církevním.
Většinou řešil všechno silou, ale voják to byl uznávaný.
Třeba se u Elišky později trochu ohladil. Pravda taky je, že strany měnil na české tehdejší poměry minimálně , otázka je, jestli to bylo silou chrakteru nebo malou flexibiltou.


K.
K.

[Katerina]

Nemám ho moc ráda, ale asi proto, že fandím Jindřichovi Tak bych hned nadhodila pikantní otázku - byli s Eliškou milenci???

Osobně si myslím, že ne (Jan by ho asi zabil...), ale asi Elišku miloval... Jak jinak si vysvětlit to poslední vzepření v Praze 1319, kdy už mu muselo být jasné, že prohráli?

Lucemburk, coby paroháč ? A díky Zajícovi, odporná představa.

Ačkoliv už jsem asi před rokem četla jakési pojednání, že Jan nemohl být otcem těch posledních dvojčat , ale pak to zas někdo vyvracel.

K.

[Viola]

Já si myslím, že Jan apriori proti Jindřichovi nebyl, tudíž by byla hloupost ho nechat popravit. Proti Elišce, to už je jiná... Teoreticky by to bylo možné, protože popravou bez soudu by Jan naštval spoustu pánů a další se pochopitelně mohli bát, že se jim stane něco podobného. Takže taková stavovská sounáležitost?? No, pokud vím, v pramenech nic takového není, takže jsem proti...

[Viola]

Ačkoliv už jsem asi před rokem četla jakési pojednání, že Jan nemohl být otcem těch posledních dvojčat , ale pak to zas někdo vyvracel.

Nojo, povídá se to, já si myslím, že by se to Jan dozvěděl a něco by s tím udělal...

[Viola]

Vilém byl svým způsobem také lupič, jako Hynek Krušina, pravda převážně na církevním.

O tom by mohl vyprávět své Albrecht ze Žeberka

[Przemysl de Nyestieyky]

O tom by mohl vyprávět své Albrecht ze Žeberka...

Ale to by mohlo zajímat Ježka, protože právě Otta mladší z Bergova si vzal za manželku Markétu ze Žeberka a zdědil tak Žeberk (1341). A po něm jej dědil jeho synovec Albrecht-Albert z Bergova, který odprodal teprve jeho (syn?) Otta III. z Bergova.

Jinak k té lásce k Elišce Přemyslovně, ...jistě jí Zajíc z Valdeka miloval, stejně tak i Petr Žitavský a jiní.
Jenže v té době to pro rytíře znamenalo položit za ní, nebo v její věci, život. Nikoliv položit se s ní do postele. I na to měla královna dost zodpovědnosti a dvorské vychování odlišné od prostých děveček.
I dnes lidé milují své monarchy, anglickou královnu nebo zesnulou princeznu Dianu... a to je nezištná láska, které nikdy nedosáhne žádný úředník-president a kterou asi ztěží pochopí ti, kteří za láskou, alespoň postranně, vidí vždy sex....
(A ta ikonka neznamená slepecké brýle, jak by si někteří mohli myslet, ale to, že reaguju bez emocí a tudíž jsem na nikoho nereagoval konkrétně, ...jak by si také někteří mohli myslet.)

[Viola]

Hmmmm... Teď mi došlo, že otcem Anny a Elišky nemohl být ani teoreticky, protože tou dobou už byl pár let mrtvý...

No a k té lásce královny - jistě máš, Přemku, pravdu, že královna si prostě něco jako opravdové milsotné pletky nemohla dovolit a já osobně se domnívám, že v případě Elišky a VIléma je toto jen pomluva. Na druhou stranu nemůžeš nikdy vyloučit, že by se nějaká pomazaná žena doopravdy nespustila...

[Viola]

A ještě jedna poznámka - k dvorským mravům jistě patřilo ctít svou královnu a možná ji i milovat, momentálně si ale nevybavuju další příklad, kdy muž z nezištné lásky k urozené paní obětuje vše a vrhá se do předem prohrané bitvy...

[Przemysl de Nyestieyky]

...momentálně si ale nevybavuju další příklad, kdy muž z nezištné lásky k urozené paní obětuje vše a vrhá se do předem prohrané bitvy...

Možná těch příkladů není tolik, protože se do bitev vrhali především ve jménu krále. Málokdy se stalo, že by královny vystoupili ze stínu vlastního chotě. To je spíš doména některých Přemysloven, překračovat hranice historické zažitosti.
Ale o jedné (ne)urozené dámě bych věděl, za kterou se stovky (tisíce) mužů vrhalo do předem prohraných bitev a nějakým způsobem je vyhrávaly, což se považovalo téměř za zázrak. A tuto děvu pak ve Francii v 15. stol. radši upálili na hranici.
Ale kolik z předešlých příspěvků se týká bezprostředně šlechtice, v jehož jméně tato kapitola vznikla?

[acoma]

Vilém Zajíc z Valdeka bojoval jako žoldnéř ve službách římského krále Ludvíka. A to byl významným pánem. A Dalimil ho označoval jako "meč země české".

[Jiří Motyčka]

Myslím, že při objektivním a vyváženém hodnocení Vilémově, bychom neměli zapomínat na jeho vojenské nekompromisní vystoupení v r. 1307 proti Kašemu (Rudolfu Habsburkovi), nerespektujícímu zemská práva Koruny. Při Korutancově útěku z Čech v r. 1310 Vilém opět neohroženě osvobodil rukojmí, která s sebou Korutanec vzal.
Prokletím Viléma Zajíce z Valdeka byla jeho žárlivost na mocenské postavení Jindřicha z Lipé v zemi. Zajíc svojí nezodpovědností a sobeckými zájmy přispěl svým dílem k tomu, že v zemi vznikly 2 mocenské kliky, čímž se vyhrotila situace uvnitř státu a touto nestabilitou velice komplikoval už tak dost obtížnou situaci mladého krále. Určitě se musel cítit „na koni“, když v r. 1315 mocného pána z Lipé zatýkal a deportoval na Týřov. Patrně aby kompenzoval vztah Jindřicha a Rejčky, snažil s Zajíc fungovat jako politický poradce Elišky Přemyslovny. No a teď se zkusme vžít aspoň na chvíli do pocitů Jana Lucemburského, pro něhož to byla jistě tvrdá škola života a z jeho neblahé zkušenosti s domácí šlechtou pak těžil i jeho prvorozený syn. Když došlo k vojenskému odporu Lipého straníků proti králi, stál již Valdek zištně po boku svého krále. Proč by ne, když po zatčeném Jindřichovi převzal podkomořský úřad, že?
Na počátku r. 1318 Valdek, kterému se podařilo nejen okrást, ale i zabrat některé královské zboží, už zase stojí vedle Jindřicha z Lipé v opozici proti králi, který byl za této nezáviděníhodné situace nucen svěřit úřady podkomořího a nejvyššího maršálka Němcům! Lze se pak divit, že tento takřka bezprecedentní vztah krále a jeho poddaných a situace ve střední Evropě se řešily až na říšské úrovni? V této době, kdy král jednal s římským králem Ludvíkem Bavorským v Chebu a kdy se Valdek těšil stále královnině přízni, byl králův doprovod u Žatce napaden jeho ozbrojenci. Následujících jednání na Lokti a v Domažlicích, kde bylo domluveno příměří se šlechtou se účastnil i hrabivý Valdek, který z těchto jednání vyšel opět jako nejvyšší maršálek. Za všechny to odnesl pouze mistr Jindřich, královský kancléř a důvěrník královny Elišky, který byl, světe div se, zatčen a uvězněn Vilémem Zajícem. Spěváček dovozuje, že Jindřich toho patrně na Valdeka hodně věděl.
Ve známých událostech, kdy se královna uchýlila na Loket, hraje opět jakousi konspirační roli Valdek, který královnu na Lokti několikrát navštívil. Tady někde se rodilo královo rozhodnutí, že se musí bohužel přiklonit k jedné za dvou kotérií a ze dvou špatných řešení si vybrat to méně špatné. Nepřehledná situace v zemi vrcholí dalším odbojem proti králi v r. 1319, v jeho čele se opět objevil Valdek. Do příprav byla údajně zasvěcena i Eliška Přemyslovna. Pražské střetnutí tentokrát díky Petrovi z Rožmberka, který přispěchal na pomoc Valdekovi, skončilo příměřím s udělením odpuštění odbojníkům. Když Vilém zjistil, že misky vah se začínají klonit na stranu jeho odvěkého rivala Lipého, raději opustil se svolením krále zemi a vytáhl na pomoc římskému králi Ludvíku IV. do Bavor, kde ho u města Dachau konečně dostihly mlýnské kameny božích mlýnů a Vilém Zajíc z Valdeka nešastně na konci léta 1419 umírá.

Co říci na závěr? Lucemburská volba byla za dané geopolitické situace v Říši v první dekádě 14. st. jedním z nejlepších řešení pro země Koruny české. A dva nejmocnější magnáti v zemi, o nichž píši, místo toho, aby této volby využili k posílení postavení své země, dali sobecky přednost lokálně-partikulárním zájmům. Velice brzy tak oba zapomněli na Korutancovo „řádění“ v jejich zemi. Dámy prominou, ale jeden za vosumnáct a druhej bez dvou za dvacet. V této souvislosti moje sympatie musí být nutně a jednoznačně na straně krále, lehce pejorativně nazývaného cizincem…

[Viola]

Tak o tom, že 1310 osvobodil rukojmí, jsem ani nevěděla. Nejsem si úplně jistá, co motivovalo jeho odboj proti Rudolfu H. v roce 1307. Mohlo to být tradiční spojení s Bavory ze Strakonic, kteří, maje v sobě přemyslovskou krev, stáli věrně po boku uprchlíka Jindřicha K. a především jeho ženy, královny Anny. Důvody ale mohly být i zištné, nebo Zajícův soupeř a soused, Albrecht ze Žeberka, byl jedním z prvních, kteří přijali Rudolfa za krále, přičemž Vilém stále doufal, Korutancova strana získá převahu (?) - a bude si opět na Albrechtových statcích vylít zlost...
Ke vztahu šlechty ke králi Janovi - přijde mi tenhle pohled trošku jednostranný, přeci bylo jasné, že každá ze stran bude hájit svoje zájmy, u šlechty navíc posílené "Zlými lety" a samozřejmě událostmi po Václavově vraždě. Nedovedu si dost dobře představit, že kdokoliv ze šlechtické elity přijde, a řekne ostatním - "hele, kluci, vzdáme se svých práv, jde nám přeci o blaho země" - a ti ostatní mu řeknou, že má pravdu a teda ty těžce vydobyté pozice zase pěkně navrátí králi... Tahle problematika je podle mě strašně složitá - a dovedu si představit, jak mladého Jana tohle všechno ničilo, Eliška viděla, co se stává z její země, ale že předákům pochopitelně vadili cizinci v úřadech.
Viléma bych za jeho odvrácení od krále roku 1318 nezatracovala, byl jedním z mála, kteří stáli do konce na králově straně během vězení Jindřicha z L., přitom sám král možná natruc ho zbavil podkomořství... Navíc si musíme uvědomit bezprecedentnost uvěznění jednoho ze zemských předáků, a to bez řádného soudu - těžko se potom divit i dřívějším nepřátelům, že se spojili, když se začali obávat, aby zrovna oni nebyli těmi příštími...

[Jiří Motyčka]

...Nedovedu si dost dobře představit, že kdokoliv ze šlechtické elity přijde, a řekne ostatním - "hele, kluci, vzdáme se svých práv, jde nám přeci o blaho země" - a ti ostatní mu řeknou, že má pravdu a teda ty těžce vydobyté pozice zase pěkně navrátí králi... a dovedu si představit, jak mladého Jana tohle všechno ničilo,...že předákům pochopitelně vadili cizinci v úřadech...

Jasně, Violo. Já měl na mysli i souvislosti se situací mladého krále v cizí zemi. Těžko si to kdo z nás dovede představit. Mám na mysli v prvé řadě psychickou náročnost celé situace. Jsem stále přesvědčen, že přijatelnější pro obě strany bylo dohodnout se na kompromisu a pravděpodobně Jan by k rozumným ústupkům svolný byl. Ale to, co předváděli šíbři Valdek s Lipým byla kontraproduktivní, krátkozraká a sobecká politika. Lze se pak divit, že jejich úřady Lucemburk nahrazoval cizinci?...

[Viola]

A co inaugurační diplomy?? Nemluvě o Janově podpoře svého otce na tažení Itálií, které asi rozhárané zemi také dvakrát nepřišlo vhod. Ačkoliv, pokud čeští zástupci domlouvali sňatek, museli i s touto variantou počítat...

[Katerina]

Víme, že otec byl Zdislav z Třebouně, matka Bohuslava z Vartenberka (tím pádem byl příbuzný s Janem z Vartemberka )

Oženil se s Eliškou z Lochovic - s kterou měl 6 synů. A co je docela roztomilé , hled´te jak se jmenovali :

Oldřich Zajíc
Zbyněk Zajíc
Oldřich Zajíc
Vilém Zajíc
Zbyněk Zajíc
Vilém Zajíc.

Dcery nejsou zmíněné, pokud nějaké byly.
Rod se celkem úspěšně rozvíjel, a později stál vždy na silně katolických pozicích.

[Katerina]

Co říci na závěr? Lucemburská volba byla za dané geopolitické situace v Říši v první dekádě 14. st. jedním z nejlepších řešení pro země Koruny české. A dva nejmocnější magnáti v zemi, o nichž píši, místo toho, aby této volby využili k posílení postavení své země, dali sobecky přednost lokálně-partikulárním zájmům. Velice brzy tak oba zapomněli na Korutancovo „řádění“ v jejich zemi. Dámy prominou, ale jeden za vosumnáct a druhej bez dvou za dvacet. V této souvislosti moje sympatie musí být nutně a jednoznačně na straně krále, lehce pejorativně nazývaného cizincem…

I v tomto případě, (a velice nerada !!! musím souhlasit s Jiřího hodnocením obou pánů.
Vilém z Valdeka se pustí na zboží zbraslavského kláštera a počíná si tak, že chudák opat se obrátí o pomoc k pánu z Lipé, který mu ji milostivě (a za podíl na klášterních důchodech) poskytne a pro jistotu vybírá důchody všechny, aby na odvod té jejich části, která klášteru náleží pro jistotu úplně zapomněl, resp. jak opatrně píše zbraslavská kronika - odložil jejich výplatu na později ! !!
Konečný důsledek byl stejný, klášter oloupili oba, akorát, že Jindřich z Lipé vystupuje jako ochránce ubohých klášterníků a Vilém z Valdeka je za agresora.

[jákob]

nedochovalo se někde vyobrazení meče Viléma z Valdeka?