Habsburci v našich dějinách do r. 1526

[rh]

Ne že bych se Habsburkù nejak zastával a fandil jim, ale byl to - i pøes ve španìlsku poslední opravdu tìžce zdegenerované generace - veleúspìšný rod, který si prošel svým vývojem a mìl taktéž hodnì štìstí, což se tøeba bohužel nedá øíci o posledních generacích Pøemyslovcù a Lucemburkù - ke škodì národa èeského. Tìžko øíci, jak by se dìjiny vyvíjely, kdyby Václav III. nebyl zavraždìn nebo Václav IV. nebo Zikmund mìli schopného mužského nástupce. Habsburci prostì byli v dìjinách vždy tam, kde bylo tøeba a bylo to pro nì výhodné, navíc toho vždy dokázali využít. To štìstí samozøejmì se též poèítá - vymøení èeských Jageloncù smrtí Ludvíka u Moháèe atd. a na to pøedtím velmi prozíravì uzavíranou sòatkovou politikou - za jeden z pøíkladù.
Samotný rod se narozdíl od Pøemyslovcù a Lucemburkù vyznaèoval dosti velkou soudržností mezi jednotlivými èleny a vìtvemi (výjimky samozøejmì byly i zde viz. vpád Pasovských do èech).
Nakonec bych chtìl podotknout, že ani pøed Ferdinandem I. poslední Habsburk na èeském trùnì, obecnì pøijímaný èeskou šlechtou - Ladislav Pohrobek, nebýt brzké smrti, nemusel být špatným panovníkem (vymøení albrechtovské vìtve Habsburkù).
Tím chápu prostì nìkteré kroky, které v dìjinách uèinili, obèas za tichého pøihlížení šlechty i té èeské.
Kdyby sice v historii neplatí, ale udržení úspìchù v zahranièní politice + územních ziskù za Pøemysla Otakara II. a Václava II. spojené s prosazováním èeštiny v dotyèných zemích, tak bychom se asi dovìdìli spostu zajímavých pøíspìvkù z diskuzních fór nìmecky a polsky, možná maďarsky mluvících webù.

[Przemysl de Nyestieyky]

Samotný rod se narozdíl od Pøemyslovcù a Lucemburkù vyznaèoval dosti velkou soudržností mezi jednotlivými èleny a vìtvemi....

Nevím jak v dobì, o které je øeè, ale kolem pøelomu 12/13.stol. byla Habsburská soudržnost udržována spíše diktaturním postojem øímského krále Albrechta Habsburského, který nekompromisnì odpíral podílové majetky i èlenùm vlastní rodiny, což se mu zpìtnì vrátilo v nepøíznivé reakci "èeského oblíbence" Jana Parricidy.

Jinak v této kapitolce: http://stredovek.wz.cz/phpBB2/viewtopic.php?t=136 se zažhnula jiskra onìch zmiòovaných "objektivních" zastáncù a nesmíølivých odpùrcù Habsburkù.

[Jiří Motyčka]

Ne že bych se Habsburkù nejak zastával a fandil jim, ale byl to - i pøes ve španìlsku poslední opravdu tìžce zdegenerované generace - veleúspìšný rod, který si prošel svým vývojem a mìl taktéž hodnì štìstí, což se tøeba bohužel nedá øíci o posledních generacích Pøemyslovcù a Lucemburkù - ke škodì národa èeského...

Ano, pøíspìvek v podobném duchu na téma Habsburci jsem tady stále postrádal. Nelze mu upøít snahu po nezaujatém, støízlivém hodnocení bez emocí a s jistou hodnotou historických fakt...
Když jsem se mockrát zamýšlel nad rolí tohoto rodu v dìjinách našich národù, také jsem si kolikrát musel zkonstatovat, jaké mìli, až na výjimky, neuvìøitelné štìstí. A v takové chvíli jsem se vždy zase naštval "spravedlivým hnìvem", protože to bylo bohužel mnohdy v náš neprospìch.
A protože se ukazuje, jak je to závažné téma, jdu založit nová témata o Habsburcích. Doufám, že mì cisaø za to nezabije. Nakonec zrušit je mùže vždycky, pravomoci na to má, že...

[Jiří Motyčka]

Toto téma by se mìlo týkat nástupu Habsburkù na jevištì dìjin Evropy. Vstoupili docela razantnì jako nový hráè, s nímž bylo tøeba zaèít poèítat a bedlivì zaèít sledovat s jakými kartami bude hrát, zda nemá napø. v rukávech ty falešné...
Tento zábìr uzavírá bitva u Moháèe a konec vlády Jagelloncù v zemích Koruny èeské.

[Jiří Motyčka]

Když jsem si tato témata založil a „spískal“, musím se držet nepsaného pravidla tohoto fóra, totiž že zakladatel si tam vloží i první pøíspìvek a já to respektuji.
Dopøedu však zcela nepokrytecky a upøímnì deklaruji, že se budu zamìøovat na negativní aspekty vlády tohoto rodu v našich zemích. Na druhou stranu však za naprosto legitimní budu považovat zcela opaèné pøíklady. To je první pøedpoklad vyváženosti diskuse týkající se této tak kontroverzní panovnické dynastie a jejího vlivu na naše dìjiny…

Zaènu Albrechtem Habsburským, obraznì øeèeno protihusitským meèem v ruce svého tchána Zikmunda. Albrecht vždy stál pochopitelnì na pozicích katolické reakce v jakési záškodnické roli. Pøi každé kruciátì mìl zaútoèit na husitskou zemi z jihu, mìl být tedy jakýmsi útoèníkem do boku èi týlu. Pro husity Albrecht pøedstavoval jakousi odpornì dotìrnou mouchu, která ulétne ihned pøi každém rychlejším pohybu obtìžovaného. Po vyhnání nepøítele ze zemì se naopak pøíhranièní území rakouských zemí staly cílem plenivých výprav husitù, jako odveta za Albrechtovo poèínání…
øímský král Zikmund a Albrechtùv tchán postoupil v r. 1423 svému zeti Moravu bez souhlasu zemského snìmu. Tímto protiústavním aktem se Morava dostala na 14 let mimo svazek zemí Koruny èeské a potažmo do váleèného stavu s husitskými èechami. Morava k tomu tak pøišla jak slepý k houslím. K tomuto bezprecedentnímu aktu došlo 5. 2. 1423, kdy byla Morava pøedána Albrechtovi dìdiènì a on se zaèal psát bezskrupulóznì markrabìtem moravským. Tento stav trval až do roku 1437, kdy se Albrecht mìl stát po Zikmundovi èeským králem. Stal se pouze králem pøijatým, nikoli zvoleným. Byl pøijat za krále umírnìnými husity a katolíky a stal se tak nepøímo pøíèinou rozdìlení zemì na 2 znepøátelené tábory. Jeden prosazoval slovanskou volbu se zamìøením na Polsko a druhý v èele s Oldøichem z Rožmberka prosazoval Habsburskou volbu. Vláda Albrechta II. Habsburského se nakonec stala bezvýznamnou epizodou konèící jeho smrtí 27. 10. 1439.
Dìdièné nároky jeho syna Ladislava, který se narodil až po otcovì smrti jsou již jinou kapitolou. Možná nìkdy pøíštì a v úplnì jiném tématu…

[rh]

Byl Albrecht opravdu negativní osobou v dìjinách èeských?
Tvoøil spoleènì se Zikmundem proti husitskou stranu (stranu revoltující), a aèkoliv byl Zikmund jakýkoliv, byl z genealogického hlediska oprávnìným uchazeèem o trùn svého otce. Albrecht mu byl v tom nápomocen, navíc jako manžel jeho jedinné dcery mìl vyhlídky, že v budoucnu usedne na trùn a pokud ne on, tak alespoò jeho syn z tohoto manželství (opìt jeden z chytøe uzavøených sòatkù - pro tuto dynastii typyckých).
Kdyby si Zikmund vyvolil za manžela pro svou dceru nìkoho jiného, taktéž by jistì tento svého tchána v boji proti husitùm podporoval. Zajímalo by mne, proè Zikmund nevybral jiného kandidáta, urèitì v té dobì se pro jeho dceru nabízely i jiné stejnì zajímavé kombinace. Že by Wettinové z blízkého Saska nebo Witelsbachové z Bavorska èi Falce popøípadì jiní, nedosahovali kvalit Albrechta?
Osobnì bylo by divné, kdyby Albrecht s tìmito vyhlídkami byl proti svému mocnému tchánu a podlé zároveò, i z dnešního hlediska, kdyby Zikmunda (svou vlastní rodinu) nepodpoøil. Otázka na kolik to byla èistì jeho osobní vùle a angažovanost v bojích s pøívrženci husitù a nakolik byl ve vleku a pod dohledem císaøe.

[Jiří Motyčka]

Byl Albrecht opravdu negativní osobou v dìjinách èeských?...

Asi ne. Byl prostì "takovej nemastnej neslanej". A zplodil chudáka Pohrobka, který kdyby nezemøel tak mlád, byl by tøeba dobrým králem. Spekulace! Ale Ladislavovi chci vìnovat další pøíspìvek...

...Tvoøil spoleènì se Zikmundem proti husitskou stranu (stranu revoltující), a aèkoliv byl Zikmund jakýkoliv, byl z genealogického hlediska oprávnìným uchazeèem o trùn svého otce. Albrecht mu byl v tom nápomocen, navíc jako manžel jeho jedinné dcery mìl vyhlídky, že v budoucnu usedne na trùn a pokud ne on, tak alespoò jeho syn z tohoto manželství (opìt jeden z chytøe uzavøených sòatkù - pro tuto dynastii typyckých)...

S tím, co uvádíš, nelze než souhlasit. Jaká byla mezi zetìm a tchánem tichá a nepsaná dohoda, vìdí jen oni a už nám to asi naprozradí. Teï trochu k povaze. Albrecht nikdy nebyl rovnocenným soupeøem husitù, byl to jen takový nepøíjemný "škodiè" a když opravdu o nìco šlo, nevytáh' nakonec paty z domu. Ani ve snu ho nenapadlo se tøeba s husity alespoò nìjak dohodnout, než proti nim vést pøedem prohranou válku. Ale tutu strategii urèil, bohužel, tchán. No zkrátka, naštìstí pro husity, Habsburk...

[Ježek]

Zajímalo by mne, proè Zikmund nevybral jiného kandidáta, urèitì v té dobì se pro jeho dceru nabízely i jiné stejnì zajímavé kombinace. Že by Wettinové z blízkého Saska nebo Witelsbachové z Bavorska èi Falce popøípadì jiní, nedosahovali kvalit Albrechta?

Dobrá otázka.
Habsburkové byli v té dobì potenciální nepøátelé každého èeského krále a vzhledem, že jejich zamì s námi sousedili na našem nejcitlivìjším místì (Podyjí, kde nejsou skoro žádné hory), mohli být dost dotìrní a nebezpeèní.
Invazi ze Saska nebo Bavor jsme se mohli celkem úèinnì bránit Zikmund mìl navíc v Habsburkovi spojence, který by mohl zasáhnout, jak v Èechách, tak v Uhersku. V obou dvou zemích mìl Zikmund problémy se šlechtou (a nejenom s ní). Prostì se snažil vytváøet pospolný blok zemí na východní hranici Øíše.

[Guest]

Ja sem jednotnej pouze v otazce Rudolfa 2.Nikdo jinej me neoslovil spise naopak.

[Jiří Motyčka]

...Nikdo jinej me neoslovil spise naopak.

Co tak najednou? Já myslel, že podle tebe byli Habsburci všichni "hodní". Že bys pozmìnil názor?...

[Jiří Motyčka]

...Dìdièné nároky jeho syna Ladislava, který se narodil až po otcovì smrti jsou již jinou kapitolou. Možná nìkdy pøíštì …

V r. 1452 se Ladislavùv poruèník císaø Fridrich III. Habsburský ocitl v obležení vojsky domácích rakouských stavù ve Vídeòském Novém Mìstì a musel poèátkem záøí vydat Ladislava stavovskému pøedákovi Oldøichovi Celskému, jenž pøechodnì zastínil vùdce odboje proti císaøi Oldøicha Eicingera. S tìmito pány se s pofiderními nadìjemi na úspìch spojoval i Oldøich z Rožmberka. V pozadí takticky vyèkávali Jiøí z Podìbrad a Jan Hunyady. Všem vèetnì císaøe šlo o to, zmocnit se dvanáctiletého chlapce a vládnout za nìj do jeho zletilosti. Nevinné dítì se tak stalo rukojmím mocných tehdejšího svìta v jejich touze po uchopení vlády ve svých zemích. V øíjnu 1452 vyslal èeský snìm do Rakous poselstvo, aby s Celským projednalo podmínky Ladislavova nástupnictví. K podmínkám, které mìlo poselstvo pøedložit, patøilo za 1. získání trùnu volbou (nikoli z titulu legitimního dìdice), za 2. potvrzení kompaktát a koneènì za 3. uznání Jana Rokycany arcibiskupem. Jiøí z Podìbrad se poselstva nezúèastnil, ale hned na jaøe 1453 se sám vydal do Vídnì k osobnímu jednání s Ladislavem a jeho plnomocníky. Ladislav a jeho zástupci nakonec pøistoupili na všechny závazky a pøislíbili brzkou korunovaci.
Moravští stavové se pøihlásili k Ladislavovi jako k dìdiènému panovníkovi a holdovali mu již 6. èervence. Po nìkolika odkladech vzdali i èeští stavové 19. øíjna 1453 na èeskomoravském pomezí hold zvolenému králi, který zase složil pøísahu, že se netkne zemských a stavovských práv. 28. øíjna následovala slavnostní korunovace v Praze, kterou se uzavøelo ètrnáctileté(!) období sedisvakance.
Korunovaèním snìmem v Praze nebyla zcela doøešena otázka nového uspoøádání státu. Snìm povolil králi berni a ten zase potvrdil zemské úøedníky dle návrhù Jiøího z Podìbrad. Vše výše uvedené se týkalo pouze èeských zemí. Stavové vedlejších zemí odmítali uznat Ladislava do doby, než mu složí hold na svém území. Ke konci r. 1454 byl král ve Slezsku srdeènì pøijat, zvláštì pak ve Vratislavi.
Ladislav však do Èech nepospíchal a zaèal dávat najevo, že skuteèným vládcem je on a ne jeho místodržitelé. Proto Jiøí z Podìbrad v poèetném jízdním doprovodu zajel do Rakous a v záøí r. 1457 pøimìl panovníka k návratu do Prahy. Zde již byly v chodu pøípravy na královu svatbu s francouzskou princeznou Magdalenou. Spolu s králem pøibyl do Prahy i Matyáš Hunyady. Pøípravy na svatbu, kterou již Praha nezažila dlouhá desetiletí, byly pøerušeny 23. listopadu smutnou zprávou o náhlé smrti krále Ladislava...

[Ježek]

V Zbraslavské kronice se píše, že Albrecht v dobách dìtství Václava II. mu zabral území v Rakousku, které Václav dostal vìnem. O která území šlo?

[Jiří Motyčka]

... O která území šlo?

Dle mého názoru by mohlo jít o Korutany. Korutanské vévodství bylo souèástí tzv. sponheimského dìdictví a po bitvì na Moravském poli se Falkenštejn snažil prosadit tyto Václavovy nároky na své dìdictví v alpských zemích. Neúspìšnì. K druhému pokusu došlo po smrti Rudolfa Habsburského v r. 1291...

[Jiří Motyčka]

...Ja kuprikladu nevedela tak zakladni info, ze podepsali zlatou bulu sicilskou...

Palacký o této významné události píše: "...Mezi svìdky dùležitých tìchto zápisù nacházíme také hrabìte Rudolfa Habsburského, dìda potomního krále øímského - první to stýkání se jmen Habsburkù a Èech ve proudu dìjinstava."
Zvýraznìnou formulaci Otce národa pak takøka doslova pøevzal do svého díla Josef Žemlièka...

[Jiří Motyčka]

...Muze nekdo, to odbocime od Rudolfa, nastinit historii prvnich Habsburku? ...

Na poè. poslední tøetiny 14. st. se evropskými panovnickými dvory a mezi magnátskými kruhy zaèala šíøit podivuhodná novina. Spadla jako by z èistého nebe. Habsburský archiv vydal svìdectví o pùvodu rodu sahajícímu až k antice, trojským hrdinùm a starovìkému Øímu. Tyto listiny byly vyhotoveny patrnì na objednávku v klášteøe Viktrinku u Klagenfurtu kronikáøem Janem z Viktrinku. Jednalo se o prùhledný padìlek. Císaø Karel IV. se tomuto køeèovitému úsilí Habsburkù shovívavì usmíval a bral ho jako bzukot dotìrné mouchy. Pøesto listiny, které zmátly i slavného Petrarcu, dal pøezkoumat. Po uskuteènìné odborné expertíze uèenci jeho dvora byl císaø rád, že prozíravì a dodateènì nezaøadil do øíšského zákoníku Zlaté buly Habsburka jako dalšího kurfiøta. V té chvíli mu musel kámen spadnout ze srdce.
Rakouskému vévodovi Rudolfovi se alespoò na èas podaøilo zamotat hlavy (já bych øekl spíš kebule) mnohým evropským mocipánùm. Tyto praktiky patøily totiž do bìžného genealogicko-politického arzenálu tohoto rodu, který se poèínal etablovat v evropském a poté i transatlantickém prostoru.
Jak to tedy bylo doopravdy s jejich pùvodem? Rozhodnì ho nelze odvozovat od øímských císaøù, leda tak od Nerona, èi Caliguly. I odvození pùvodu od jakéhosi vévody Eticha nebylo moc vìrohodné, protože také není historicky doložen, i když Habsburci tomu vìøili, nebo spíš chtìli vìøit, ještì na poè. 19. st.
Pøesto pùvod tohoto rodu sahá s velkou mírou pravdìpodobnosti až ke Karlu Velikému a jeho synu Ludvíku Pobožnému, kteøí vládli v dobách, kdy se nepøetržitì válèilo o územní zisky. Zde nìkde hledejme „praotce“ Habsburka, který získává nevelké panství v Alsasku a Švýcarsku. A z této doby se vynoøuje jakýsi právì zmiòovaný Guntram Bohatý, který byl však „bohatý“ spíše v uvozovkách. Mìl o jednu kravku nebo kozu víc, než jeho soused. Neví se však s urèitostí, zda to byl Habsburk. V r. 952 bylo jakési hrabátko Guntram zbaveno svých statkù v Alsasku, protože pøestalo být vìrným leníkem císaøe Oty I. I guntramovská legenda stojí na vodì, protože pokud by se jednalo o prvního historicky doloženého Habsburka, musel by mu poté zase císaø jeho statky vrátit. To je málo pravdìpodobné. Vìrohodnìjší je ovšem hypotéza, že tyto zabavené statky po Guntramovi získal nìkterý již doložený Habsburk a staly se tak základem rodového jmìní, které bylo prodáno, èi vymìnìno za jiné zboží. No a tak se dostáváme až k r. 1020, kdy vzniká sídlo Habichtsburg ve švýcarském kantonu Aargau a tuto historii již známe.
Pozdìjší kronikáøi dokládají rùzné sòatky lotrinských, alsaských, švábských aj. drobných šlechticù, mezi nimi pravdìpodobnì i Habsburky, èímž pomalu ale jistì zaèínal tento rod stoupat po stupíncích spoleèenského žebøíèku. Do této doby spadá i údajné založení kláštera Muri ve výše uvedeném kantonu. Z tìchto velice mlhavých nejranìjších dìjin rodu, které se mísí s legendami, vystupuje v plném jasu slunce, jehož záø rozptyluje tyto mlhy, až øímský král Rudolf I. Habsburský…

...Habsburkové mìli být zakladateli kláštera Muri nìkdy v polovinì 12. století a tamìjší mniši napsali genealogii rodu, na jejímž základì lze habsburský rod odvozovat od jistého Guntrama, zvaného Bohaty, ...

[elizabeth]

... V r. 952 bylo jakési hrabátko Guntram zbaveno svých statkù v Alsasku, protože pøestalo být vìrným leníkem císaøe Oty I. I guntramovská legenda stojí na vodì, protože pokud by se jednalo o prvního historicky doloženého Habsburka, musel by mu poté zase císaø jeho statky vrátit. ...

??? Jiriku, proc by mu je musel vratit? Prosim o trpelivost a shovivavost, ze se tak blbe ptam.

[Jiří Motyčka]

...Jiriku, proc by mu je musel vratit? Prosim o trpelivost a shovivavost, ze se tak blbe ptam.

No protože mezi historiské pravdì podobné skuteènosti patøí právì to, že první Hansburci vlastnili pozemky v Alsasku (kraj kolem fr. Štrasburku na pomezí SRN, Francie a Švýcarska). No a kdyby tedy Guntram patøil mezi zakladatele rodu, tak by souèástí jeho zboží musely být pozemky v Alsasku, o nìž pøedtím pøišel...

[elizabeth]

...Jiriku, proc by mu je musel vratit? Prosim o trpelivost a shovivavost, ze se tak blbe ptam.

No protože mezi historiské pravdì podobné skuteènosti patøí právì to, že první Hansburci vlastnili pozemky v Alsaku (kraj kolem fr. Štrasburku na pomezí SRN, Francie a Švýcarska). No a kdyby tedy Guntram patøil mezi zakladatele rodu, tak by souèástí jeho zboží musely být pozemky v Alsasku, o nìž pøedtím pøišel...

No uz tomu rozumim, cisar ho zabavil, pak venoval nejakemu Habsburkovi. To znamena, ze kdyby byl Guntram to hrabatko (kteremu bylo uzemi odnato) a Habsburk soucasne, vlastne by mu uzemi zas vratil. Ten prispevek byl dlouhy, cetla jsem ho sice vicekrat, ale malinko se do nej zamotala. Dik za navraceni kratkeho vedeni.

[Jiří Motyčka]

...No uz tomu rozumim, cisar ho zabavil, pak venoval nejakemu Habsburkovi. To znamena, ze kdyby byl Guntram to hrabatko (kteremu bylo uzemi odnato) a Habsburk soucasne, vlastne by mu uzemi zas vratil. Ten prispevek byl dlouhy, cetla jsem ho sice vicekrat, ale malinko se do nej zamotala ...

Pøesnì to jsem mìl na mysli. A dlouhý byl proto, že cítím jakousi zodpovìdnost za témata o Habsburcích, zvláštì kdy mì jedna z knìžen obèas oprávnìnì upozorní, že je zanedbávám. Je to ale pøátelé, vìøte, o èase...

...Dik za navraceni kratkeho vedeni.

Ale no tak, Bety. Tak tomu pøece není. Já se taky obèas musím zeptat. A nemysli si, tøeba i pøímo Jeho Císaøského Velièenstava. Ono by o tom mohlo vyprávìt své...

[elizabeth]

Na poè. poslední tøetiny 14. st. se evropskými panovnickými dvory a mezi magnátskými kruhy zaèala šíøit podivuhodná novina. Spadla jako by z èistého nebe. Habsburský archiv vydal svìdectví o pùvodu rodu sahajícímu až k antice, trojským hrdinùm a starovìkému Øímu. Tyto listiny byly vyhotoveny patrnì na objednávku v klášteøe Viktrinku u Klagenfurtu kronikáøem Janem z Viktrinku. Jednalo se o prùhledný padìlek. Císaø Karel IV. se tomuto køeèovitému úsilí Habsburkù shovívavì usmíval a bral ho jako bzukot dotìrné mouchy. Pøesto listiny, které zmátly i slavného Petrarcu, dal pøezkoumat. Po uskuteènìné odborné expertíze uèenci jeho dvora byl císaø rád, že prozíravì a dodateènì nezaøadil do øíšského zákoníku Zlaté buly Habsburka jako dalšího kurfiøta. V té chvíli mu musel kámen spadnout ze srdce...

Vida, co vsechno clovek neudela pro zisk kurfirtskeho hlasu, zvlaste kdyz ten braniborsky a bavorsky se tak nejak dostaly do 1 rodiny.
Ja vim, ze ted trochu odbiham od tematu (Jezkovi se hluboce omlouvam, doufam, ze nebude zase potreba jeho zasahu) a pokud to zde nekde je (at uz v clanku nebo diskusi) zodpovezeno, tak mi jen tuknete odkaz. Jak to vubec je se vznikem kurfirtskych hlasu a volitelu v rimske risi, jak se to eventuelne prelevalo mezi jednotlivymi rody nebo spis zememi [ je jasne, ze pokud byl volitelem cesky kral (a soucasne nejvyssim cisnikem) mohl posleze vzniknout neporadek s hlasem Jindricha Korutance a Jana Lucemburskeho a mohlo dojit ke zvoleni nebo nezvoleni Fridricha Habsburskeho a Ludvika Bavora soucasne. Bylo to nejen touto skutecnosti, ale ta k tomu vyznamne prispela. Take vim, ze se stridal hlas bavorsky mezi falci a dolnobavorskem(?), ale to, jak kurfirti-volitele rimskeho krale-vubec vznikli se mi opet straci v mlhach?]Ono se to pro osvetleni postaveni Habsburku, kteri volitele(kurfirti) nebyli, taky hodi ( uz jsem jako oni, omlouvam sve odbihani od tematu ruzne).