sempat píše:Ďedičé Velkej Moravy nejsú jak národ ani Češi, ani Slováci. Ďedičama sa stali s pozícije tzv. nástupnických štátú, keré dnes existujú na území jádra bývalej Velkej Moravy. A tyma sú ČR a SR, predtym ČSR a ČSSR. Prikláňali sa k temuto ďedičstvu z hlediska slovanskej príbuznosci a spolupatričnosci, z hlediska nástupníctva na jeho území a z vjedomjá teho, že to byl první slovanský významňejší štátní útvar v našich podmínkách. A neni ani pravda, žeby nástupníci a potomci jádra VM vyhynuli. Ani nevymreli, ani sa neodscehovali. Nepretržice tady odtedy žijú. Sú to obyvatelé Moravy, né celej. Ňekerí majú furt ešče moravské povjedomí, aj ket dnes vječšina české. A hlásá sa ke svojému národu. Češi sa všemožňe snažá toto povjedomí likvidovat, co najnenápadňejší, ale cílavjedomje. Poučili sa ze slovenského vývoja. Ale Morava na rozdíl od Slovenska nebyla pod českú vládú enem 75 rokú. Viď zrušení štatútu moravskej národnosci po ščítaní ludu v roku 1991, atd. ...
Ač nerad bych se chtěl dotknout úrovně slovenské historiografie nebo slušné pověsti některých slovenských historiků a archeologů, tak musím podotknout, že česká historiografie má o mnoho větší tradici a v současnosti lepší úroveň, než slovenská. Je to i v jednom podstatném rozdílu. Na Slovensku je společenská situace poněkud jiná než u nás. Stále je na Slovensku citelné a hmatatelné nebezpečí z Maďarska, takže je u mnoha lidí a ve všech vrstvách společnosti silné vlastenectví, které hraničí a spíše již zachází do nacionalismu (někdy i extrémního), a silná snaha se národně a historicky vymezit vůči Maďarům, a to i za cenu mylné interpretace některých historických faktů, a to i faktů, které jsou nesporné. Ve slovenské historiografii je ještě stále cítit slovenský nacionalismus a historie slouží jako politická zbraň. To zabraňuje tomu, aby byla plně začleněna do nejmodernéjšího evropského historiografického vývoje, jako se tam pomalu, ale jistě, posouvá historiografie česká, jež již od počátku 90. let odvrhla nacionalismus a ideologismus ve vědních oborech zabývajících se historií. V tomto případě je konrétně dobře, že u Čechů v současnosti chybí národní povědomí a snaha se jako národ povyšovat nebo vymezovat vůči svým sousedům. Češi to nepotřebují, to již mají dávno za sebou.
Proto není úplně dobře říkat, že dědici Velké Moravy jsou národnosti, protože jak říkal velmi správně Ježek, tak vnášet do dějin raného středověku nacionalismus 19.,20. a 21. století je
zcela chybné. Význam Velké Moravy nebyl národnostní nebo politický. Byl přelomový v tom, že slovanské (podotýkam znovu slovanské) etnikum žijící na území Velké Moravy se poprvé ve svých dějinách přihlásilo k západní civilizaci tím, že se pod vládou Mojmírovců přihlásilo k dvěma hodnotám - ke křesťanství a ke státnosti. Velká Morava tak dala okolním slovanským etnikům příklad, jak budovat další stupeň společenského vývoje. Kde se nechal český kníže Bořivoj pokřtít a inspirovat státní správou, aby je poté přenesl i do Čech? Na Velké Moravě a na dvoře knížete Svatopluka. Dědici Velké Moravy tak nejsou Češi, Moravané nebo Slováci, ale skutečně státy, které se odkazem Velké Moravy řídily (a tam slovenský stát bohužel nebyl). První nástupnický stát Velké Moravy byl stát český, který se poté jako nejstarší nástupnický stát dostal také jako první do krize (přelom 10. a 11. století). Není také bez zajímavosti, že jedním z prvních slovanských etnik, které se v 9. a 10. století politicky vymezili, byli Moravané a Češi, žijící dnes ve společném státě. Vztahy Čechů a Moravanů nechám bez reakce, to patří do jiného tématu.
![Wink :wink:](./images/smilies/icon/wink.gif)