Georg píše:... a šestiměstí pro ně bylo vítanou válečnou kořistí, především potravin a koňů...
Ano. Nejprve však něco málo na úvod. Stále, nebo zase v současnosti přetrvávají většinové názory, že husitství v Čechách skončilo Lipany. Je to názor nejen mylný, ale zároveň ahistorický. Pomineme-li dobu poděbradskou, dalším milníkem je r. 1485, rok náboženského smíru. Kontinuita česká reformace, jako nejvýznamnějšího přínosu husitství pokračuje v konfesi starokališníků, novoutrakvistů a Jednoty bratrské i po r. 1485 až do Bílé hory. Tj., počítám-li dobře od r. 1419 bratru 2 století...
No a nyní k tématu - Tolštejn a husité. Dopředu anoncuji, že toho moc nevím, možná jen něco malinko upřesním. Horní Lužice reprezentovaná Šestiměstím až do r. 1424 neměla s husity problémy, nebo nebezpečí husitských vpádů, které však byly jen otázkou času, dosud neokusila. Bojové operace na severu a severozápadě Čech se snažilo Šestiměstí sledovat prostřednictvím svých katolických šlechtických spojenců mj. z Lipé, Milštejna,
Tolštejna a dalších. Zikmund jak známo uvalil embargo na obchod s kacířskou zemí. Embargo se týkalo hlavně střelného prachu, zbraní vůbec, potravin a obchodu se solí. Tímto embargem byly kontraproduktivně postiženy i okolní země, zejména Lužice. Husité se pochopitelně všemocně snažili toto embargo násilnými vojenskými akcemi prolomit nebo aspoň obejít, či jinak narušit.
Prvního doloženého výpadu do Horní Lužice se „dopustil“ Hynek (Boček?) z Kunštátu seděním na Poděbradech v prvním kvartálu r. 1424. Popudem k této akci bylo údajné zadržení zásilky slanečků pánem na Grabštejně Jindřichem z Donína. To se kališník Hynek fakt už rozčílil a rozhodl se k odvetným opatřením! Tažení Hynkovo směřovalo až k Žitavě, kde se ukrýval v této době např. Jan Chudoba z Vartenberka na Ralsku. Žitava dobyta nebyla, ale o to více bylo prováděno plenění v okolí. V době výpravy a i krátce po ní se součinnost severočeské katolické šlechty se Šestiměstím pochopitelně ještě utužila.
Když nebezpečí pominulo, spolupráce vzala za své, jak dokládá skutečnost, kdy posádka Jana Berky z Dubé, pána na
Tolštejně s nevšední chutí začala plenit pod reformačním heslem
sekularizace klášterní zboží na Žitavsku. Pan Berka to jistě zdůvodňoval tím, že bere církevní statky pod svoji „ochranu“ před husity, což byla běžná fráze mnohých představitelů katolické nobility a způsob, jak se šikovně přiživovat na vyhlášeném programu
sekularizace. My však s odstupem a nadhledem 6 století si dovolíme ten luxus, že můžeme nazývat věci pravými jmény.
Pokračování...