Byla Eliška Kateřina Smiřická oběť rodinného spiknutí?

[Przemysl de Nyestieyky]

To jsi hodný, že jsi to sem dal.Ráda se podívám.

Ale bohužel jsem nenašel, že by to tam měli někde on-line v archivu pořadů - třeba jsem jen blbě hledal...?

[Dagmar]

To jsi hodný, že jsi to sem dal.Ráda se podívám.

Ale bohužel jsem nenašel, že by to tam měli někde on-line v archivu pořadů - třeba jsem jen blbě hledal...?

Zkusím archiv prohledat.Moc by mě to zajímalo.

[Viola]

Ale bohužel jsem nenašel, že by to tam měli někde on-line v archivu pořadů

http://www.new.ict.cz/vysilani/10123419 ... perou.html

[Dagmar]

Přehrála jsem si v archivu ČT -" Bílá místa - Když se dvě perou ..
Popravdě řečeno jsem očekávala víc....

[Jiří Motyčka]

...Popravdě řečeno jsem očekávala víc...

Co můžeš očekávat od 15ti minutového pořadu? Maximálně jakési stručné shrnutí...

[Dagmar]

Co můžeš očekávat od 15ti minutového pořadu? Maximálně jakési stručné shrnutí...

To určitě. Nicméně si myslím, že i do 15 minut by se dalo zahrnout víc než jen obecná fakta.

[acoma]

Podle Smiřického životopisu Albrecht Jan z jižních Čech vezl tajné poselství od Thurna a Hohenloha pro Mansfelda k Plzni. 2. nebo 12. listopadu byl na smrt nemocný převezen do Phy a tam i přes všemožné felčary zemřel 8. či 18. listopadu 1618. Okamžitě vzniklo mnoho fám o důvodu jeho brzkého skonu - následky prostopášností v Mansfeldově táboře, otrava Markétou Salomenou atd. Pravděpodobnou příčinou prý byla již zmiňovaná tubera (PS. není pouze plicní forma).
Albrechtova mrtvola byla ve svatebních šatech vystavena v paláci Smiřických na Malé straně a 17. či 27. ledna 1619 se na jeho počest v Karolinu konala akademická smuteční slavnost. Den poté byl odvezen do rodinné hrobky na zámku v Kostelci nad Černými lesy.

[acoma]

Nejdřivě "balil" starší dceru zemřelého Filipa Ludvíka II. Hanavského Charlottu Luisu. Ta se za něj vdát nakonec nechtěla a tak mladík čile přenesl své vřelé city na mladší princeznu Amálii Alžbětu, která jeho zájem již opětovala.

[acoma]

To je Albrecht Jan Smiřický na smutečním katafalku a na hlavě má bílými perlami protkávaný rozmarýnový věneček, který mu poslala nevěsta Amálie Alžběta jako čestnou korunu, symbol svého panenství. A na prsou měl medailonek s obrázkem nevěsty a v rukou knihu od potencionální tchýně.... (dobová rytina ze 17. století).

[floriš]

To je Albrecht Jan Smiřický na smutečním katafalku a na hlavě má bílými perlami protkávaný rozmarýnový věneček, který mu poslala nevěsta Amálie Alžběta jako čestnou korunu, symbol svého panenství. A na prsou měl medailonek s obrázkem nevěsty a v rukou knihu od potencionální tchýně.... (dobová rytina ze 17. století).

...a z toho všeho má být jasné, proč byla Alžběta nevzhledná? Tak to su asi blbé, doktore Komoñu, ale pořád tu souvislost nechápu.

[Przemysl de Nyestieyky]

..Albrecht Jan Smiřický na smutečním katafalku...

Tak, a už tu zemřelého máme na třech stejných obrázcích. (Na další se spíš už jen odkazujte slovně, jinak tu bude přeobrázkováno... )

## Pro úplnost se jen hodí dodat, že toto vyobrazení použil r. 1895 již August Sedláček.
## Jde o grafiku Egidia Sadelera z r. 1618.
## Část pohřební textilie Albrechta Jana je dnes vystavena v černokosteleckém museu.

[Przemysl de Nyestieyky]

Nepřišel náhodou někdo na to, jestli opravdu jde o Elišku Kateřinu, jak vyznívalo z toho dokumentu a kde se ta podobizna nachází?

[Dagmar]

Nepřišel náhodou někdo na to, jestli opravdu jde o Elišku Kateřinu, jak vyznívalo z toho dokumentu a kde se ta podobizna nachází?

Údajnou podobu Elišky Kateřiny jsem viděla až v TV dokumentu.Snad se nachází na zámku v Kostelci nad Černými lesy.

Možná se podaří zrekonstruovat tuto podobiznu a třeba to bude Eliška Kateřina
http://kostelec.czu.cz/WEBZAMEK1/rekons ... kridlo.htm

[Przemysl de Nyestieyky]

Snad se nachází na zámku v Kostelci nad Černými lesy.

To si myslel už Komoñ.
Já se tam byl podívat, ale dnes tam je nějaká lesnická škola a i když je nádvoří celkem přístupné (nebo, alespoň nás nikdo nevyhodil...), interiéry jsou obývány oním školským zařízením. U toho jsem tedy znejistěl a začal pochybovat, jestli by něco takového mohlo být právě zde...?
Ta ukázka je v minimálním rozlišení a navíc ani nevíme z které je to doby, vztahuje-li se to opravdu na ní? Na mě to působí jako nepříliš stará freska a už vůbec bych neřekl soudobá - ze začátku 17. století!

Neslyšel někdo o tom, kde byla Eliška pochována? Náhrobek by byl mnohem přesvědčivější než pofidérní obrázek...

[Przemysl de Nyestieyky]

Tak po měsíci zase zpátky!

Na rozkresleném rodokmenu posledních Smiřických jsou některá fakta očividnější!

Připomeňme, že po r. 1600 ještě byly dvě větve Smiřických. > Černokostelecká a Skalská. Obě byly už tehdy mezi šlechtickou elitou. U černokostelecké větve byl problém, že když r. 1593 zemřel Václav Smiřický, zanechal z mužských potomků jen tříletého Albrechta Václava. Mnohem tragičtější bylo, když ve 24. letech zemřel (!) > celé dominium, složené z několika panství, pak spadlo na druhou skalskou větev příbuzných.

U ní byla výhoda, že Zikmund Smiřický (+1608) zanechal tři syny. Ale v době, kdy už byla obě Smiřická panství spojena, žil jen poslední dědic Albrecht Jan a starší bratr Jindřich Jiří (nezpůsobilý vést správu panství). Ten se ale také dožil stejného věku jako Albrecht Václav z černokostelecké větve a tak vyvstala velice ožehavá a zásadní otázka > kdo bude dědit jedno z největších středoevropských panství?

Eliška Kateřina (nejstarší dcera a právoplatná dědička) byla tou dobou vězněna. U soudního jednání by jistě nebyl brán na zřetel důvod "domácího vězení." Proto také rodina Elišce prodloužila její pobyt v zajetí a snažila se vykonstruovat nějaký pádnější důvod, který by jí byl vyšachoval z dědictví.
Neřeší to sice otázku, proč jí to nemělo být přáno, ale poukazuje, ...odkud vítr vane!

O podíl na dědictví se totiž začala hlásit černokostelecká větev.
Eliščina matka - Hedvika z Házmburka totiž měla jméno po své tetě, která se také provdala do rodiny Smiřických - a jaká to náhoda, že její potomstvo tvořilo černokosteleckou větev Smiřických! I tato její teta pojmenovala svojí dceru Anna Saloména (<odtud pochází i pojmenování Eliščiny sestry Markéty Salomény !).
A nakonec - není náhodou, že právě Anna Saloména Smiřická byla matkou Jindřicha Michala Slavaty, manžela (!) Markéty Salomény...

Tím se nám kruh uzavírá.
Markéta Saloména si bere svého bratrance (by ob-generaci) a celá rodina-přínuzenstvo jí v tom podporuje, včetně snahy o získání dědictví.
Nakonec si stejně nikdo z nich neutrhne větší díl > přestože vlastně Albrechtem z Valdštejna, zůstane velká část dědictví "černokostelecké větvi", kam Albrecht po své matce také patřil...

Otázkou jen zůstává, proč byla zavržena právě Eliška Kateřina?

[Viola]

Bylo panství Smiřických rozděleno podle těch dvou větví, nebo bylo pouze jedno - v nedílu? Tohle je totiž poměrně zásadní otázka. Pokud bylo rozděleno (tedy jestliže byla otevřena otázka dědictví pouze po první větvi), nemyslím, že do toho měla druhá větev nějak zásadně zasahovat. Před vedlejšími větvemi měli přednost potomci, a to včetně dcer (teď si nejsem jistá, jak to bylo s duševně chorými).

Víme také, kdy se uskutečnila svatba Markéty Salomeny, jestli před smrtí Zikmunda, nebo až po ní? Mohlo jít opravdu o "rodinné spiknutí", do něhož se Eliška Kateřina prostě nehodila, a už z nejrůznějších důvodů. Na druhou stranu jestliže byla vězněna už před smrtí Albrechta Jana, nemohlo to přeci souviset s jejím případným dědictvím, nebo se nevědělo, že Albrecht tak brzy zemře. Nebo byl opravdu už déle nemocný?

[Przemysl de Nyestieyky]

Bylo panství Smiřických rozděleno podle těch dvou větví, nebo bylo pouze jedno - v nedílu?

Každý potomek ze Smiřických měl vlastní majetek. Já ani nevím, která z posledních dvou větví byla vedlejší a která hlavní, přesto majetek přešel na větev Zikmundovu.
Černokostelecká větev si nečinila nároky formální - soudní cestou... ale pokud si můj příspěvek projdeš s tím jejich rodokmenem, tak poznáš, jak jsem to myslel s tím, "že se ta druhá větev začala hlásit o dědictví."

kdy se uskutečnila svatba Markéty Salomeny

Dva roky po otcově smrti > r. 1610.

[Dagmar]

Bylo panství Smiřických rozděleno podle těch dvou větví, nebo bylo pouze jedno - v nedílu?

Každý potomek ze Smiřických měl vlastní majetek. Já ani nevím, která z posledních dvou větví byla vedlejší a která hlavní, přesto majetek přešel na větev Zikmundovu.
Černokostelecká větev si nečinila nároky formální - soudní cestou... ale pokud si můj příspěvek projdeš s tím jejich rodokmenem, tak poznáš, jak jsem to myslel s tím, "že se ta druhá větev začala hlásit o dědictví."

Jaroslav S. /+1597 /se oženil s Kateřinou z Házmburka, ale jejich čtyři děti se nedožily dospělosti. Protože neměl přímé dědice, zřídil závětí ze 17. června 1594 fideikomis, nedílný majetek pro nejstaršího člena rodu.
V době smrti Jaroslava byl mrtev i jeho bratr Albrecht /+1567/ přechází
tedy celé dominium na nejstaršího člena rodu Zikmunda /+1608/, syna jeho posledního bratra Jindřicha /+1569/.

Vzhledem ke zřízenému fideikomisu nebylo o čem diskutovat.

[Przemysl de Nyestieyky]

Zaujal mne tento nadsazený profil Markéty Salomény. Zaujalo mě to proto, že je zde mladší Eliščina sestra vylíčena jako ta, která podplatila kováře Wágnera, aby její starší sestru Elišku svedl!!
Ne že bych tomu nevěřil, ale nadsazenou tendenci tomu připisuju především kvůli obvinění z otravy jejích bratří! To už není reálné, by se dá o jejím "spiknutí" s prostým kovářem uvažovat.

Celkem to zapadá i do kontextu Rudolfa ze Stubenberka.
Podle výpovědí byl několikrát za Eliškou a "nabízel" ji možnost nerovného sňatku, který měl být vykoupením jejího vězení.

...přiměl Rudolf ze Stubenberka Elišku Kateřinu k vlastnoručnímu sepsání jejího přiznání ke smilstvu s Jiříkem Wagnerem.

Což je ještě horší, nebo tím si Eliška nedobrovolně podepsala vlastní závě ve svůj neprospěch.
Jak je na rodokmenu vidět, Stubenberk byl přiženěn do černokostelecké větve Smiřických, což vysvětluje jeho snahy Elišce "pomoci..."

[Przemysl de Nyestieyky]

profil Markéty Salomény..která podplatila kováře Wágnera, aby její starší sestru Elišku svedl!!

K zaniklému hradu Košálu na Semilsku existovala pověst o hraběnce Markétě Slavatové-Smiřické, která na hradě hlídala ukrytý poklad, jež prý "..z lakoty zahubila svého bratra a sestru..." a proto nemá klid ani po smrti.

Na tom je pozoruhodné, že se pověst o její osobě dostala do lidové tradice. Neznám tedy přímo zdroj pověsti pro ověření, ale pokud se tato ústní pověst dostala do literatury, musela existovat jistou dobu rozšířena mezi lidem, což Saloméně (Markétě) nijak nepřispívá k vylepšení jejího renomé...