vítám Tě mezi námi na fóru:)
Kateøina_z_Landštejna píše: Pokud, by mělo být DNES někomu něco DAROVÁNO, nikoli vráceno
No, v zásadě jde o to, že ten majetek byl šlechtě odňat neoprávněně (a nejen jí, znárodňování se později týkalo i dalších majetných), takže dnes, za jiného, demokratického režimu by jí tento majetek měl být vrácen. Důvody, proč ve většině případů byl majetek šlechtě odňat, byly často zištné, takže nevidím důvod, proč by jim dnes neměl být vrácen.
Kateøina_z_Landštejna píše: Že se nejednalo o pobělohorské konfiskáty nebo podobně amorálně a někdy přímo nezákonně nabytý majetek
Vzhledem k tomu, že Bílá Hora byla před 400 lety, se něco podobného bude těžko prokazovat, navíc i pokud tomu tak bylo, je to dávno promlčené. Nevíš, v jakých dalších případech bylo nabytí určitého majetku nezákonné nebo amorální - a to u "obyčejných" lidí, kde to ovšem nikdo neřeší.
No, především se v demokratické společnosti zaručuje ochrana vlastnictví, takže nemůže být důvodem zestátnění jakékoholiv majetku váznoucí dluh apod. Dalo by se to samozřejmě započíst, na druhou stranu si myslím, že kolikrát se sice vrací majetek stejný, ale často zničený, vykradený apod. a nikomu se za to další náhrada neposkytuje.Kateøina_z_Landštejna píše:Že majetek byl v den zestátnění bez dluhů, hypoték a jiných podobných závazků
Kateøina_z_Landštejna píše:Pak by se vidělo, jak je to s údajným "vlastenectvím" naší milé německé šlechty. Dosavadní katastrofální zkušenosti s restituovanými majetky jednoznačně svědčí o stupiditě restitucí - vyrabované mobiliáře, zanedbané objekty a neustále natažené pazoury směrem ke státním a územním dotacím - to je, dle mých zkušeností, veškerý výsledek restitucí...
Třeba takoví Schwarzenberkové, Kinský Dal Borgho nebo Šternberkové se o svůj vrácený majetek řádně starají a veřejnosti ho zpřístupňují.
A na závěr si dovolím malé zamyšlení Celý problém je v tom, že po Mnichovu, kdy do té doby existovaly legitimní státní orgány, které vykonávaly svou činnost na základě ústavy a dalších zákonů, byly řádně zvoleny obyvateli, a speciálně po okupaci jeden kdysi legitimní vládce (prez. Beneš), jemuž ovšem ústava dávala omezenou, přesně specifikovanou moc, spolu s několika "týpky" (londýnskou exilovou vládou) se rozhodli, že co se děje v ČS legitimní není a oni legitimní jsou...
S nimi samozřejmě i jejich rozhodnutí. Trochu absurdní, ne?
Všichni tedy vidíme, že tahle celá konstrukce stojí na hliněných nohách a stačilo by do nich cvrnknout, popřít legitimitu londýnské vlády a Beneše jako prezidenta, tudíž by samozřejmě neplatil ani jeden z jeho dekretů a celý problém by byl psotavený na hlavu, protože by nebylo možné se opřít o jakýkoliv právní podklad.
Jistě, dá se namítat, že šlo o výjimečnou situaci, navíc většina dekretů byla po válce schválena Národním shromážděním, ale představte si situaci, kdy někdo jiný, před Mnichovem vysoce postavený politik, udělá totéž řekněme v USA. Byly by tu jaksi dvě "legitimní" vlády, třetí v ČS - a kdo by rozhodl, která je ta "správná"? Že by mocnosti té doby, stojící na naší strany? A kdo to je, resp. kdo jim k tomu dává oprávnění?
A zase jsme na začátku, takže o dekrety bych se raději dvakrát neopírala. Navíc i dost dalších kroků po válce (zrušení některých politických stran, znárodnění velkých podniků) nebylo úplně košer...