Přemysl Otakar II.

[Jiří Motyčka]

... Spíše je zajímavé, že k této myšlence získal i Poláky, kteří v Říši nebyli...

[Viola]

To bylo v reakci na Katčin příspěvek o dopise Polákům...

[acoma]

"král jako dobytče byl rozřezán, jako ryba vykuchán, jeho vnitřnosti do hrnce vloženy a od těla odděleny." Vídeň r. 1278 neznala balzamování a je to patrné v popise vídeňského purkmistra Paltrama Vatza. Srdce českého krále zůstalo u minoritů v blízkosti oltáře sv. Jiří. Dodnes.

Údajně ještě v polovině 15. století existoval nápis na Otakarově hrobě, v němž se vysloveně říkalo, že Přemysl Otakar II. byl zabit ab Australibus.

[acoma]

1.-24.6. 1276 vyprsela lhuta k vyhlaseni oberachtu ( nebo aberachtu, proste konecne risske klatby). Mohucsky arcibiskup posleze vyzval prazskeho a olomouckeho biskupa, aby Premysla bud primeli k podrobeni nebo aby vyhlasili nad ceskymi zememi interdikt. O tyden pozdeji byl Premysl rudolfem zbaven take vlady nejen nad alpskymi ale inad dedicnymi zememi.

2.-salzbursky arcibiskup Friedrich von walchen, primas nemecky prihodil vyrok nejtvrdsi: Kazdy, kdo by ceskemu krali pomahal a setrval po jeho boku, nebo se jakkoliv protivil panovniku Svate rise ( zkratim to, proste Rudolfovi), bude stizen exkomunikaci, ve Vanickovi navic je, ze to potvrdil i papez Mikulas III. a ze se to tudiz nevztahovalo k masakru ve Weidhofenu, ktery je ve Vanickovi a nejen tam rovnez potvrzen.

- snad Regesta Imperii VI/1, č. 565a, Martin Reg. I, č.768 - Fridrichem z Walchenu byly prohlášeny za neplatné všechny přísahy složené Přemyslovi namířené proti zájmům Říše a bylo hrozeno klatbou všem, kteří by se jich nadále drželi.

[acoma]

Fridrich von Walchen a Jindrich z Isny meli byt Rudolfovi hlavni poradci.

23.11.1274 vyjádřil Rudolf Habsburský Fridrichovi a jeho sufragánům své politování nad "českou tyranií" a ujistil je nejen svou účinnou pomocí při osvobozování, ale příslibil jim i beztrestnost při každém konání za účelem obrany či při působení škod českému králi. (Regesta Imperii VI/1, č. 263, Martin Reg. I, č. 708).

Současně nepožadoval po slacburských ministeriálech poslušnost vůči jejich zeměpánovi, nýbrž jim přikázal, aby nepřátele arcibiskupa a Říše ani radou nepodporovali ani jim své hrady neotvírali, nýbrž aby arcibiskupovi v boji proti nim pomáhali. (RI VI/1, č. 266, Martin Reg. I, č. 709)

Přemysl na to reagoval zabavením veškerého majetku biskupa a jeho sufragánů a zastavil jejich příjmy. Fridrich si stěžoval Rudolfovi a papeži. Rudolf se chystal k úderu, ale Přemysl ho předběhl a v zimě 1274/75 vpadl do Rakous a pověřil štýrského hejtmana Milotu z Dědic, aby táhl proti Salcburku. Hlavní úder byl namířen proti Friesachu. Friesach byl zcela zničen a způsobené škody byly odhadovány na 40 000 hřiven stříbra. Fridrich radil k zapojení hrabat z Gorice , kteří měli uklidnit situaci ve Štýrsku a také vyzýval k vpádu do Čech.


Salcburský biskup Fridrich z Walchenu byl ve finále natolik akční, že poslal Rudolfovi Habsburskému do bitvy u Suchých Krut 300 ozbrojenců na koních. Sám se zřejmě kvůli věku nezúčastnil.

[acoma]

[Viola]

Takže jsem pátrala a našla německý překlad Regest Imperi.

Moje němčina je opravdu chabá8) , takže když na něco přijdete, opravím to

1. Reg. Imp. VI./1, č. 565a, ze dne 24.6.1276

Verhängung der oberacht über könig Ottokar und anfang des krieges mit ihm, nach der in dem landfrieden für Oesterreich usw. vom 3. dec. dieses jahres enthaltenen annahme, wonach das bellum publicum .. a festo nativitatis sancti Johannis Baptiste anno domini 1276 an gerechnet wird. Schon Kopp Reichsgesch. 1, 152 und Lorenz Deutsche Gesch. 2, 136 haben mit vollem recht diesen anfang des förmlichen krieges mit der achterklärung gegen Ottokar in verbindung gebracht, nur ist dies jetzt noch näher dahin zu bestimmen, dass 1275 die einfache reichsacht und jetzt die endgültige oberacht über Ottokar ausgesprochen ward. Jetzt wird Rudolf die diffidatio, kriegserklärung an den Böhmenkönig ergehen haben lassen, von der schon in n. 372 und dann in n. 579 die rede, jetzt wird er eine aufforderung an die stände der von Ottokar occupirten länder erlassen haben dieses joch abzuschütteln und Rudolfs dortige anhänger mögen um diese zeit zuerst gegen Ottokar die waffen ergriffen haben. — [Vgl. dazu die schreiben n. 573 und 577. Wenig später wird sodann die erklärung erzbischof Friedrichs von Salzburg erfolgt sein, dass alle dem (könig Ottokar von Böhmen) geleisteten eide als erzwungen und gegen gott, das reich und den römischen könig gerichtet ungültig seien, dass er somit alle seine diöcesanen von denselben löse und jene die darauf beharren mit der excommunication bedrohe (Ex quo iuris iurandi — precedit). Nur als form. erhalten: in Ott., dar. Wiener Briefs. 311 n. 439 varianten; in S I, dar. Cenni 402 = Lambacher Oesterr. Interregn. anh. 109, = Migne 98, 776; in S II, dar. Gerbert 133 = Emler Reg. Bohem. 2, 431 reg. — Schon in den ersten monaten von 1276 hatte übrigens Ottokar selbst dem Dominikanerprovinzial Ulrich geraten, das provinzialcapitel nicht wie beabsichtigt war in Wien abzuhalten, da propter opinionem belli die ordensbrüder leicht belästigungen, ja unbilden durch die königlichen beamten erleiden könnten. Infolge dessen wurde das capitel auf den 8. sept. nach Constanz einberufen und dies in dem rundschreiben (etwa im frühsommer) damit begründet, dass jetzt gar niemand mit sicherheit Oesterreich betreten könne; alles was man bei sich führe werde durchsucht, briefe eröffnet und wenn diese irgend etwas dem könig (Ottokar) nachtheiliges enthielten, verfalle der überbringer unrettbar dem tode. Finke Ungedruckte Dominikanerbriefe 99 ff. Dass Ottokar solche briefboten hinrichten liess, erzählt die Contin. Vindob. SS. 9, 707 und darnach die oesterr. Reimchron. 182

1.-24.6. 1276 vyprsela lhuta k vyhlaseni oberachtu ( nebo aberachtu, proste konecne risske klatby). Mohucsky arcibiskup posleze vyzval prazskeho a olomouckeho biskupa, aby Premysla bud primeli k podrobeni nebo aby vyhlasili nad ceskymi zememi interdikt. O tyden pozdeji byl Premysl rudolfem zbaven take vlady nejen nad alpskymi ale inad dedicnymi zememi.

Vyhlášení oberachtu nad králem Přemyslem a začátku války proti němu, po přijetí obsaženém v zemském míru pro Rakousko atd. z 3. prosince tohoto roku…… Už ……. přinesl s plným právem tento začátek formální války ve spojení s vyhlášením achtu (klatby) proti Přemyslovi, jen to už je nyní blíže určit, že 1275 vyhlášení achtu a nyní již konečně oberachtu nad Přemyslem bylo jasné (nepochybné?). Nyní bude Rudolf difitadio?, vyhlášení války českému králi vydáno zákonem?, už v č. 372 a poté v č. 579 v řeči?, nyní učiní výzvu k stavům ze zemí okupovaných Přemyslem…. a Rudolfovi tamější stoupenci nejprve vydali v této době zbraně...

[Viola]

2. Reg. Imp. VI./1, č. 263, ze dne 23.11.1274

schreibt dem erzbischof von Salzburg und dessen suffraganen, und bezeugt ihnen seine theilnahme über die bedrängnisse, welche sie von der böhmischen tyrannei erdulden, verordnet dass dieselben wegen alles schadens den sie in der gegenwehr dem könig von Böhmen zufügten oder zufügen werden, nie sollen verklagt werden können, sichert ihnen den besitz der güter von reichsrebellen welche sie occupiren werden bis zum ersatz ihres gehabten schadens, gestattet ihnen die lehen ihrer rebellischen vasallen und dienstmannen einzuziehen, und verspricht ihnen überhaupt allen schaden zu ersetzen, welchen sie vom könig von Böhmen in diesem krieg um des reichs willen erleiden, auch ohne sie keinen frieden mit demselben zu schliessen. Laborum et — exclusis. [Or. im staatsarch. Wien]. Mon. Boica 29b, 514 aus vidimus des erzbischofs Friedrich von Salzburg dd. Wien 1277 ian. 13. Abh. der bayer. Akad. III 4b, 98. Wiener SB. 11, 222. Emler Reg. Bohemiae 2, 381 reg. — [Vgl. dazu Busson im Oesterr. Archiv 65, 268 f. und die schreiben oben n. 230, 248. Die bedrängnisse, welche um diese zeit bereits Salzburg und seine suffragane in folge ihrer haltung von Ottokar zu erdulden begannen, bestanden vor allem in der beschlagnahme ihres weltlichen besitzes innerhalb der länder des Böhmenkönigs. In schreiben von mitte december 1274 an Gregor X. (Bärwald 308, Gerbert 71) und ende 1276 an Johannes XXI. (Bärwald 329, Gerbert 134) schildern sie ihre erlittene not: einigen von ihnen sei kaum soviel besitz geblieben um für acht tage damit auszukommen; nur wer sich mit eid verpflichtet, weder im auftrag der römischen kirche noch des römischen königs wider Ottokar etwas zu thun, werde verschont. Und obwol nun der ton unserer urk. sehr kriegerisch klingt, waren die gewaltmassregeln Ottokars vorerst doch stärker als könig Rudolfs pergamente: schon im december haben die bischöfe Leo von Regensburg und Peter von Passau wenigstens äusserlich ihren frieden mit Ottokar gemacht. Vgl. Busson 271 ff. Nur Friedrich von Salzburg blieb unbeugsam wie die folge zeigt].

23.11.1274 vyjádřil Rudolf Habsburský Fridrichovi a jeho sufragánům své politování nad "českou tyranií" a ujistil je nejen svou účinnou pomocí při osvobozování, ale příslibil jim i beztrestnost při každém konání za účelem obrany či při působení škod českému králi.

arcib. salcburskému a jeho straníkům, potvrzuje jim jejich odběry? za nesnáze (asi ve smyslu náhrady škod), které utrpěli v důsledku české tyranie, určil, že tytéž škodní důvody kterou jim český král způsobil nebo ještě způsobí, nikdy nemají být obžalováni, potvrzuje jim držbu statků říšských rebelů, které oni (rebelové?) okupovali, aby se staly náhradou jejich škod, povoluje jim přivlastnění? lén jejich rebelských vazalů a jejich stoupenců? a slibuje jim náhradu všech škod, které od českého krále v této válce utrpí, a bez nich nebude sjednán mír.

[Viola]

Tak jsem se včera dočetla, jak to asi bylo s tou zradou Miloty z Dědic. Jako první ji měl zmínit Otokar Štýrský, známý fabulátor , snad ve snaze odvést pozornost od problémů a vrhnout české pány do špatného světla. Po něm tuto domněnku převzali kronikáři Karla IV. - Karel se Přemyslovi ohromně obdivoval a potřeboval nějak ideově zdůvodnit jeho porážku...

[acoma]

Zřejmě na počátku r. 1261 se Béla IV. sešel v Budíně s Přemyslem Otakarem II. a navštívili spolu Bélovu dceru Markétu v dominikánském klášteře na Zaječím ostrově. Český král "byl ihned nadmíru uchvácen její krásou, nebo to byla panna tělesným vzezřením překrásná, i když se jako služebnice Kristova nepěstila, ale ještě mnohem krásnější vírou a zbožností" a požádal Bélu IV. o Markétinu ruku. Uherský král sepsal žádost papeži o povolení Markétina sňatku s Přemyslem, který se ale musel dát rozvést se svou postarší manželkou Markétou Babenberskou (ta byla původně, po smrti svého prvního manžela, také dominikánskou jeptiškou). Celý plán ovšem ztroskotal na neústupnosti nevěsty. Dívka dle Marcellovy legendy za souhlasu uherského dominikánského provincionála a dalších církevních hodnostářů "žádala o zahalení posvátným závojem". Proto se odmítnuty nápadník "spokojil" s Bélovou vnučkou Kunhutou, dcerou mačovského knížete Rastislava a Anny, Bélovy dcery. .. Tak jak to bylo s tim rozvodem?

[Viola]

Tato Markéta byla svatořečena roku 1943. Po ní se Zaječí ostrov, kde stával klášter, jmenuje nyní Markétin (Margit-sziget) a je významným odpočinkovým místem v Budapešti.
tady jsou fotky zbytků kláštera:



No a k té Kunhutě - myslím, že Přemysl byl v takové situaci, kdy si mohl dovolit manželku ne úplně sobě rovnou, hlavně aby byla mladá a nějak spřízněná s Bélou IV. (údajně byla jeho nejoblíbenější vnučkou).

[Ježek]

Položme si otázku, proč by se Přemysl II. Otakar tlačil a usiloval o titul císaře?
Tento titul tou dobou byl již velmi slabý a Přemysl by se tak dostal do pozice, kdy by musel lavírovat mezi různými tábory říšské šlechty. Jelikož by jistě hájil tvrdě práva Říše. Dost by mi to připomínalo Barbarossu - je v rejstříku - který bojoval za Čest říše, ač velký křesan (II. a III. křížová výprava) bojoval proti papeži. Získal by spoustu nových nepřátel, včetně zmíněného papeže (že situace bude jinčí, nevěděl).
Porovnejme tuto sebevražednou politiku s jeho pozicí v Říši. Vládl nad Čechami, Moravou, Rakouskými zeměmi, pod palcem měl na čas Salcburské biskupství, Aquileju. Na jeho slovo se dalo v severní Itálii, Slezsku. V Míšni a Branibořích měl příbuzné. Byl velmi mocný z Říše snad nejmocnější a dobře věděl, že je lepší přebíhat od jednoho slabého císaře k jinému a získávat, pocty, hrady, výsady. Získání Chebska řekl bych docela ne košér a v budoucnu mohlo čekat nějaké pěkné říšské území - i když pomalu nebylo z čeho rozdávat. Válčení proti Wittelsbachům a Arpádovcům mu jistě stačilo a na tomto poli mohl vítězit.
Sám se upínal k papeži, jako garantu svých držav a garantu budoucích zisků. Císař jím nemohl být. S ním konzultoval postup při podpoře císařů, on mu mohl pomoci při expanzi do severní Itálie.
Jednoduší než volit, bylo čekat a přiklonit se podle situace. Třeba i proto se Přemysl nezúčastnil volby Habichtsburga (byl na tažení) a poté volbu neuznal, když viděl, že král se staví proti němu, v sobecké snaze získat další statky. KOmu jinému brát než nejmocnějšímu a tomu, kdo nevolil.
Kurfiřti jednak Přemysla nemuseli mít zrovna v lásce, jednak chtěli volbu zjednomyslnit, proto místo něho volil někdo jiný.

[Vladislav Jagelonský]

byl to ale dost dobrý král ,když postavil cechy na nohy

[Viola]

Položme si otázku, proč by se Přemysl II. Otakar tlačil a usiloval o titul císaře?
Tento titul tou dobou byl již velmi slabý a Přemysl by se tak dostal do pozice, kdy by musel lavírovat mezi různými tábory říšské šlechty. Jelikož by jistě hájil tvrdě práva Říše. Dost by mi to připomínalo Barbarossu - je v rejstříku - který bojoval za Čest říše, ač velký křesan (II. a III. křížová výprava) bojoval proti papeži. Získal by spoustu nových nepřátel, včetně zmíněného papeže (že situace bude jinčí, nevěděl).

No, spíš bych to položila jinak - proč měl mít o římskou korunu zájem kdokoliv? Tyhle problémy (zejména tedy spor s papežem) riskoval každý král a téměř každý je měl. Jako motivaci bych viděla určitou metu, zisk prestižního titulu. Že na tuto svou ctižádost (nebo ješitnost?) většina králů dojela, je docela přirozené. Takže si říkám, že Přemyslovi v době jeho největší slávy počátkem 70. let chyběla jenom ta třešnička na dortu, navíc po matce Štauf, proč by neměl chtít být římským králem?

Jednodušší než volit, bylo čekat a přiklonit se podle situace. Třeba i proto se Přemysl nezúčastnil volby Habichtsburga (byl na tažení) a poté volbu neuznal, když viděl, že král se staví proti němu, v sobecké snaze získat další statky. Komu jinému brát než nejmocnějšímu a tomu, kdo nevolil.

To je možné, mě osobně tohle nikdy nenapadlo. Ale spíš bych to viděla jako ješitného krále, nejmocnějšího pána Říše, který si tak navykl na výšiny, až přecenil situaci. Možná celou volbu krále podcenil, protože věřil v sílu svého majestátu.

Kurfiřti jednak Přemysla nemuseli mít zrovna v lásce, jednak chtěli volbu zjednomyslnit, proto místo něho volil někdo jiný.

To bych řekla, že určitě neměli, navíc jim vadilo, že není Němec (jak to třeba uvádí starší Saské zrcadlo).

Ale radši se podíváme, co říkají prameny.
Štýrská rýmovaná kronika
Čísi posel jednal s Přemyslem jako potenciálním kandidátem, ale ten odmítl. Štýrská kronika je ale známá svým poměrně protičeským nádechem a občasnou příliš bujnou fantazií autora...
Druhé pokračování Kosmovo
Poměrně obsáhle líčí, jak arc. kolínský s poselstvem žádal Přemysla, aby přijal královskou hodnost, ten se radil se šlechtou, vystoupil s plamenným projevem Ondřej z Všechrom (Říčan), v níž radí, aby Přemysl zůstal sedět na českém trůnu. Král tedy poslechl a poselstvo poslal pryč. To se prý několikrát opakovalo.

Němečtí historici přitom uznávají, že hrozba z Přemysla tu byla a Rudolfovu volbu uznávají jako správnou - protičeskou. Šusta přitom dochází k závěru, že Přemysl o titul usiloval (že by tady byl počátek těch fám(?) o snaze Přemysla o trůn?). Ale vzhledem k tomu, že k Šustovi moc nevěřím, i tohle tvrzení mě nechává celkem chladnou.

[Ježek]

No, spíš bych to položila jinak - proč měl mít o římskou korunu zájem kdokoliv? Tyhle problémy (zejména tedy spor s papežem) riskoval každý král a téměř každý je měl. Jako motivaci bych viděla určitou metu, zisk prestižního titulu. Že na tuto svou ctižádost (nebo ješitnost?) většina králů dojela, je docela přirozené. Takže si říkám, že Přemyslovi v době jeho největší slávy počátkem 70. let chyběla jenom ta třešnička na dortu, navíc po matce Štauf, proč by neměl chtít být římským králem?

Když byl někdo z chudého rodu (Habsburk, Lucemburk), byl by to velký triumf a mohl doufat, že se mu mocné kurfiřty podaří ukočírovat, ač na to nebude mít zázemí. Habsburkovi se to i povedlo.

To bych řekla, že určitě neměli, navíc jim vadilo, že není Němec (jak to třeba uvádí starší Saské zrcadlo).

Rudolf pak využil nelibosti mocných vůči Přemyslovi a viděl, zde možnost, jak pro svůj dům získat Rakousy. On byl agresorem.

[elizabeth]

Položme si otázku, proč by se Přemysl II. Otakar tlačil a usiloval o titul císaře?

Z prestižních důvodů a jak napsala Violka jako třešničku na dortu své úspěšné královské kariéry. Navíc těma křížovýma výpravama se na tu pozici připravoval.

Tento titul tou dobou byl již velmi slabý a Přemysl by se tak dostal do pozice, kdy by musel lavírovat mezi různými tábory říšské šlechty.

Souhlasím.

... Byl velmi mocný z Říše snad nejmocnější a dobře věděl, že je lepší přebíhat od jednoho slabého císaře k jinému a získávat, pocty, hrady, výsady. .

Tak to se mu v případě Rudolfa z Habichtsburgu moc nepodařilo a šel na to z úplně špatného konce. Naopak Rudolf šel z toho správného.

Sám se upínal k papeži, jako garantu svých držav a garantu budoucích zisků. Císař jím nemohl být. S ním konzultoval postup při podpoře císařů, on mu mohl pomoci při expanzi do severní Itálie.

Jenže se změnou papeže bylo najednou vše jinak a pro Přemysla dost nepříznivé.

Jednoduší než volit, bylo čekat a přiklonit se podle situace. Třeba i proto se Přemysl nezúčastnil volby Habichtsburga (byl na tažení) a poté volbu neuznal, když viděl, že král se staví proti němu, v sobecké snaze získat další statky.

Byli si dost podobní. Rudolf měl mnoho synů a dcer. Zřejmě by raději volil politiku sňatkovou než konfrontační. Moravské pole je jistě víc dílem rytíře Přemysla než politika Rudolfa. Beru ho ale jako nevyhnutelnost.

[Ježek]

Položme si otázku, proč by se Přemysl II. Otakar tlačil a usiloval o titul císaře?

Z prestižních důvodů a jak napsala Violka jako třešničku na dortu své úspěšné královské kariéry. Navíc těma křížovýma výpravama se na tu pozici připravoval

Při expanzi na jih (nejenom) se jako pragmatik projevil dost. Jak řikám, lepší na slabém císaři získával panství, než jím být.

Jenže se změnou papeže bylo najednou vše jinak a pro Přemysla dost nepříznivé.

Právě proto se stavěl do pozice ochránce církve na Východě - křížové výpravy.

Moravské pole je jistě víc dílem rytíře Přemysla než politika Rudolfa. Beru ho ale jako nevyhnutelnost.

Když někdo zpochybní celoživotní úsilí, musí být zhanoben, poražen a zabit. Bohužel se nestalo.

[Katerina]

Našla jsem ted´ještě nějaké informace ohledně té klatby a jednání s papežem.

Osttaky PO II. ležely nepochovány ve Vídni víc než půl roku, a teprve když tam dorazil papežský legát Pavel, tripolitanský biskup , tak z pověření papeže Mikuláše III. zrušil apoštolskou kltabu a až kolem velikonoc 2.4. __ 1279 mohl být převezen z Vídně na MOOravu, kde ho ještě pro jistotu vystavili na delší čas ve Znojmě.

A teď cituji ne doslova z Floriana - MOravané Češi a Řím - jednak (jak víme) po svém zvolení Rudolf popřel Přemyslovo právo ke všem německým zemím, které Přemysl nabyl po někdejších vévodech rakouských a korutanských, ale Florian uvádí, že Korutany a území v Kraňsku, které mu odkázal příbuzný Oldřich ze Sponheimu , byl zbytkem Evropy od začátku pokládán za porušení říšského řádu ( Oldřich při tom pominul svého bratra ).
A druhá věc, Přemysl se dle Floriána o římský trůn ucházel, ale jeho zástupce , kterého Přemysl vyslal, protože byl právě na tažení v Uhrách (jak psal výše myslím Přemysl - ne Otokar, ale náš ) nahradili nějakým Bavorem.
Tedy tohle bych si docela chtěla ověřit ještě někde jinde.

Na koncilu v Lyonu v květnu 1274 , který svolal Řehoř X. se kromě jiného probíral spor mezi Rudolfem a PO, Rudolf nasliboval hory, doly, především se s celou říší podrobil úplně a navždy Římu , takže ho papež musel uznat coby pravého římského krále. Toto uznání ještě 3 měsíce oddaloval, kvůli Přemyslovi. A celou tu dobu mu psal o potřebě jednoty , a jak psáno výše v Bettyně příspěvku, posílal za ním Bruna , olomouckého biskupa.

Ten začal dopis opravdu zajímavě :
Milovaný pane ! Jak víte jsem zavázán přísahou přimět Vás k tomu, abyste se podřídil papežovu rozsudku. Nicméně nám za to, že ona přísaha mi neukládá činit to bez náležitých důvodů. A poněvadž soudím, že je rád uslyšíte, rozhodl jsem se objasnit Vám příčiny, pro které tak máte učinit.

Ty příčiny byly dvě : ve zkratce - první, protože to papež chce, a ten by přece po Přemyslovi nechtěl něco, co by se Bohu nelíbilo.
druhá, aby Přemysl nezačal být podezírán , že chce něco držet proti bohu a počestnosti, když Rudolf slibuje, že se v té věci dle boha a počestnosti zachová .

Následuje dopis Bruna papeži, že Přemysl přání akceptuje, a nabízí křížáckou výpravu, kterou se ale papežovou vinou neuskutečnila, pak se konal říššký sněm v Norimberku, kde jak víme mimo všeho ostatního Rudolf chtěl Přemyslovy udělovat české země jako léno. Přemysl posílá další posly do Říma, vysvětluje, zavazuje se k 6 letému míru, dle rozhodnutí lyonského koncilu, stěžuje si na Rudolfa , který závazky nedodržuje. Papež nejdřív nereaguje, pak slíbí ještě jednou zprostředkovat mír, ale nemůže prý Rudolfovi bránit, aby nepožadoval to, co mu patří . V tomto momentu Přemysl s papežem končí, obrací se na Poláky a rozhoduje se vyřešit konflikt silou.

Když si to tak ted rekapituluji, tak se mu nakonec ani nedivím.

[Viola]

Katko, to je paráda!! Co je to zač, ten Florian? Tyhle informace jsou pro mě nové...
A mimochodem, nevíte, jak je to se snahou Rudolfa odejmout Přemyslovi i české země - někde jsem to četla, ale teď to nemůžu najít.

[Dagmar]

A mimochodem, nevíte, jak je to se snahou Rudolfa odejmout Přemyslovi i české země - někde jsem to četla, ale teď to nemůžu najít.

To jsem ještě nikde nečetla. Měla jsem dojem, že Rudolf chtěl "pouze" Přemyslovi udělit české země jako říšské léno.