Lichtenštejnové

[acoma]

Prvním známým představitelem rodu je Hugo z Lichtenštejna - Petronellu, současník rakouského markraběte Jindřicha Jasomirgotta. ..

[Georg]

Tento rod mne také zajímá.Jaký byl národnostně?Podle pobělohorské doby byli cizáci,přišli zde k velkým majetkům.Historické hranice se po 1ww na jihu Moravy odvinuly dle jejich panství.Zajímavé je ,že s Valdštejnem se stali první tuneláři v naší zemi Znehodnocovali stříbrné mince,aby levněji kupovali konfiskáty

[acoma]

Lichtenštejnové byli členy družiny Vohburgů a poté Babenberků. Od půlky 13. století patřili k rakouskému panskému stavu. Poté, co Jindřich I. z Lichtenštejna získal od Přemysla Otakara II. Mikulov, počítali se částečně i k českému panskému stavu. Vzhledem k hraniční poloze Mikulova byli členové rodu nuceni občas lavírovat mezi Moravou a Rakousy, jejich pány i šlechtou...

[Borso]

Tak trochu z oboru mého zájmu - původní erb rodu byl zlatočerveně vodorovně půlený, klenotem na přilbě byl dvě orlí křídla se stejným znamením a přikryvadla byla také červenozlatá.

[Przemysl de Nyestieyky]

Tento, původně štýrský rod, je mi nejNEsympatičtější ze všech šlechtických rodů. Nikdy jsem snad o nich nečetl nic dobrého, spíše naopak a už vůbec bych je nesrovnával s Valdštejnem.
Oni stáli diametrálně jinde než Valdštejn, už tím, že kníže Karel von Lichtenstein, jako předseda soudu, vynesl rozsudky nad popravou 27 českých pánů a pak se napakoval na konfiskovaném majetku... u Valdštejna šlo o něco úplně jiného (nebo snad i Smiřičtí byli před Bílou horou tuneláři?).
Také Lichtenštejni se nikdy ke svým poddaným nechovali příliš dobře...

[Viola]

Tento, původně štýrský rod, je mi nejNEsympatičtější ze všech šlechtických rodů. Nikdy jsem snad o nich nečetl nic dobrého...

Zapomněl jsi na Perchtu z Rožmberka

[Jiří Motyčka]

...Karel von Lichtenstein, jako předseda soudu, vynesl rozsudky nad popravou 27 českých pánů...

...a stal se personifikací násilné rekatolizace po Bílé hoře, takže se mu tuším ještě za jeho života začalo říkat "katan národa". Přilehavá přezdívka, že.

O jeho do ostrého úhlu pokřiveném charakteru svědčí jeho konverze z protestantského vyznání ke katolictví. Byl to pragmatický kalkul bezskrupolózního kariéristy. Na gymnáziu Jednoty bratrské v Ivančicích dosáhl prvního kvalitního vzdělání. Jako významný představitel Jednoty a přítel Karla staršího ze Žerotína, který vůbec netušil jakého hada si hřeje na prsou, se v r. 1595 žení s Annou Marií Šemberovou z Boskovic.
Už o 4 roky později konvertuje ke katolickému vyznání, aby mohl nastartovat svoji dvorskou kariéru. Psychickým nátlakem, kterému dnes říkáme domácí násilí, donutil svoji manželku Annu Marii též ke konverzi ke katolické víře. Na svých panstvích záhy začal krutě pronásledovat novokřtěnce, kteří stáli úplně na okraji konfesního spektra společnosti a nad nimiž ještě jeho otec Hartman držel ochranou ruku...
Myslím, že netřeba si dále třepit brk líčením povahy tohoto člověka, který od r. 1599 začal obětavě sloužit Habsburkovi...

[Návštěvník]

Prosím nevíte někdo, jak se jmenovala dívka, která je na Telči na obraze umístěného vedle hudebního salónu ? Je to dcera majitele Telče snad patří k rodu Podstatští z Lichtenštejna ?
Děkuji za informaci.

[Král]

Také Lichtenštejni se nikdy ke svým poddaným nechovali příliš dobře...

A můžu vědět, jak se k nim chovali?

[elizabeth]

Také Lichtenštejni se nikdy ke svým poddaným nechovali příliš dobře...

A můžu vědět, jak se k nim chovali?

No, já se domnívám, že alespoň ve 13. století úplně stejně jako všechny panské rody českých a německých a i dalších zemí. A taky úplně stejně jako se občas choval král ke svým šlechticům... Pokud to potřebovali všechno jim sebrali a nahnali je do boje za svou věc...

[Brenon]

Tento, původně štýrský rod, je mi nejNEsympatičtější ze všech šlechtických rodů. Nikdy jsem snad o nich nečetl nic dobrého, spíše naopak.

A co tenhle Lichtenštejn?

Karel I. z Lichtenštejna, zakladatel knížecího rodu Lichtenštejnů.

[Brenon]

...Karel von Lichtenstein, jako předseda soudu, vynesl rozsudky nad popravou 27 českých pánů...

...a stal se personifikací násilné rekatolizace po Bílé hoře, takže se mu tuším ještě za jeho života začalo říkat "katan národa". Přilehavá přezdívka, že.

O jeho do ostrého úhlu pokřiveném charakteru svědčí jeho konverze z protestantského vyznání ke katolictví. Byl to pragmatický kalkul bezskrupolózního kariéristy. Na gymnáziu Jednoty bratrské v Ivančicích dosáhl prvního kvalitního vzdělání. Jako významný představitel Jednoty a přítel Karla staršího ze Žerotína, který vůbec netušil jakého hada si hřeje na prsou, se v r. 1595 žení s Annou Marií Šemberovou z Boskovic.
Už o 4 roky později konvertuje ke katolickému vyznání, aby mohl nastartovat svoji dvorskou kariéru. Psychickým nátlakem, kterému dnes říkáme domácí násilí, donutil svoji manželku Annu Marii též ke konverzi ke katolické víře. Na svých panstvích záhy začal krutě pronásledovat novokřtěnce, kteří stáli úplně na okraji konfesního spektra společnosti a nad nimiž ještě jeho otec Hartman držel ochranou ruku...
Myslím, že netřeba si dále třepit brk líčením povahy tohoto člověka, který od r. 1599 začal obětavě sloužit Habsburkovi...

Záleží na úhlu pohledu.

Sňatkem roku 1595 s Annou Marií Černohorskou z Boskovic získal polovinu rozsáhlého majetku jejího otce. Druhou polovinu získal jeho bratr Maxmilián, který se roku 1597 oženil s Anninou sestrou Kateřinou a vyženil panství Bučovice a Pozořice. Lichtenštejnové se získáním tak rozsáhlého majetku zařadili mezi nejbohatší moravské šlechtické rody ještě před rokem 1600.
V roce 1599 konvertoval ke katolictví. V roce 1599 koupil od Pernštejnů zadlužené plumlovské panství s Prostějovem. Prostějovští měšťané mu na koupi rádi půjčili, protože bohatý šlechtic a schopný hospodář byl pro ně požehnáním, na rozdíl od bankrotujících Pernštejnů, za jejichž dluhy ručili.
Císař Rudolf II. Karla I. jmenoval nejvyšším hofmistrem, což byl nejdůležitější úřad na císařském dvoře. Toto místo si udržel až do roku 1607 – s jednou přestávkou. Kvůli milostné aféře s Annou Marií Manrique de Mendoza, vdovou po císařském generálovi Janovi z Pernštejna, musel dočasně z úřadu odejít. Jako moravský zemský hejtman pak bránil Moravské markrabství proti vojsku sedmihradského vévody Štěpána Bočkaje. Prokázal tehdy svoji dobrou orientaci v zahraniční i vnitrostátní politice, když odmítl vyhrotit konflikt s Uhrami.
V roce 1606 byl znovu povolán do Prahy do úřadu císařského nejvyššího hofmistra (do roku 1607). Schopnosti Karla I. z Lichtenštejna sehnat peníze byly pro císaře Rudolfa II. nenahraditelné, stejně jako jeho politický rozhled. V této době se Karel spojil s hlavou moravské nekatolické opozice a osobním nepřítelem císaře Rudolfa II., Karlem starším ze Žerotína. Oba nesouhlasili se svévolnou politikou císařského dvora, překonali proto odlišnou náboženskou a politickou orientaci, spojili síly a podpořili v rodinném sporu Habsburků o následnictví Rudolfova bratra, arcivévodu Matyáše.
Karel z Lichtenštejna začátkem roku 1608 poskytl Matyášovi velkou finanční půjčku (poskytl ji i Petr Vok z Rožmberka) na verbování vojska proti Rudolfovi II., kterému již nebylo rady ani pomoci. Císař pak v tzv. Libeňském míru musel před Matyášem kapitulovat, Matyáš byl přijat i za budoucího českého krále. Za pomoc, už jako moravský markrabě a budoucí český král, se Matyáš Karlovi z Lichtenštejna odměnil povýšením do knížecího stavu. Na náhradu válečných škod udělil v léno Opavské knížectví (současně převzal vysoké dluhy). Titul knížete byl dědičný (Karel I. ho obdržel jako první šlechtic v zemích Koruny české). V roce 1623 od císaře získal slezské Krnovské knížectví.
V době českého stavovského povstání stál na straně císaře Ferdinanda II., jeho rozsáhlé majetky na Moravě zkonfiskovali stavové. Po bitvě na Bílé hoře se stal císařským komisařem a začátkem roku 1621 královským místodržícím v Čechách. Císař ho jmenoval předsedou mimořádného soudu, který měl potrestat stavovské povstalce. Sám několikrát na tuto funkci rezigoval, ale jeho rezignace nebyla císařem přijata. Snažil se spolupracovat s místními úřady obsazenými nekatolíky a dokonce se zastal i loajální utrakvistické církve, ale ve Vídni tím budil jen podezření. Obviněným stavům dal dost času na útěk tím, že je začal střežit až se značným zpožděním. O milost pro odsouzené české pány žádal císaře marně.
Někteří historici dnes korigují dřívější negativní pohled na knížete Karla I. Mimo jiné oceňují jeho politický rozhled, ekonomické schopnosti a zásluhy na zabránění nejhorších excesů císařské armády v Čechách. Kníže položil základy lichtenštejnských uměleckých sbírek, s uměním obchodoval již s císařem Rudolfem II.
Nahoru

[Brenon]

Prvním známým představitelem rodu je Hugo z Lichtenštejna - Petronellu, současník rakouského markraběte Jindřicha Jasomirgotta. ..

Velmi zajímavý je Karel I. z Lichtenštejna

Nahoru