Zánik drobné šlechty

[Schleitr]

Na začátku 15.století je Čechách množství drobné šlechty-zemanů.
Tento stav trvá v podstatě i během 16. století ale v 17.století tito zemané už mizí.
Většinou jsou zatím ekonomické(neschopnost "panstvíčka" uživit rodinu,dělení pozemků mezi větší množství dědiců) ale i tak by se jednalo o likvdaci drobné šlechty po stránce ekonomické ale né fyzické a tudíž i právní.
Takže by tady měla být celkem početná skupina lidí bez majetku(popřídně s majetkem větších sedláků nebo m칝anů) ale stále s šlechtickými právy a privilegiemi-jenže na tu jsem já nenarazil.
Takže logicky muselo dojít k tomu že šlechtic který degradoval na m칝ana či svobodného sedláka se vzdával nebo mu byla odebrána jeho "práva"?
Měl tento"fyzický úbytek" nějaký právní podklad?
Všechno co jsem napsal výš jsou pouze doměnkdy a názory mě-laika takže budu rád když se tady objeví někdo kdo by tento "zánik zemanů" osvětlil.

[Felix]

Neviem ako u Vás, no u nás v Uhorsku úpadok zemanov prebiehal v 19. storočí (úpadok zemianstva v Čechách ako si to ty napísal sa mi to zdá príliš skoro). Ich ekonomická moc slabla až splynuli so sediakmi. Hoci mali vznešený pôdod, no ich reálny život o tom nenasvedčoval. Slovenskí spisovatelia o tom písali napríklad Kukučín: Dom v strání; Vajanský: Letiace Tiene; P. O. Hviezdoslav: Ežo Vlkolinský, Gábor Vlkolinský; Kalinčiak: Reštavrácia atď.

Podobný osud čakal aj na vyššiu šĺachtu preto sa zriadovali Fideikomisy, ktoré mali uchráni vyššiu šĺachtu pred podobným osudom.

[Schleitr]

Podle mě v Čechách došlo k definitivnímu zániku této nejižší šlechty po Bílé hoře emigrací a konfiskacemi(zařazování jejich statků do větších panství katolické a cizí šlechty).
Ale mě by spíš zajímalo 16.století a jaký(jestli) měl tento zánik "právní" podklad.
Vždy šlechtic byl stále šlechticem i když se třeba živil jako řmeslník nebo nájemce některého bohatšího pána.... i když molha být stanovena nějaká majetková hranice,ale to už jsou moje vlastní spekulace...

[Jiří Motyčka]

…Takže logicky muselo dojít k tomu že šlechtic který degradoval na m칝ana či svobodného sedláka se vzdával nebo mu byla odebrána jeho "práva"?
Měl tento"fyzický úbytek" nějaký právní podklad?...
Ale mě by spíš zajímalo 16.století a jaký(jestli) měl tento zánik "právní" podklad.

V předbělohorském období nelze ani v náznaku mluvit o tom, že by byly vytvořeny jakési „právní“ či jiné předpoklady pro pozdější zánik nižší šlechty.

Společenství nižší šlechty (tj. panošů, rytířů, zemanů) se v průběhu 16. st. naopak postupně strukturovalo a ustálilo z několika sociálních skupin. Jednalo se o potomky drobného zemanstva předhusitské doby, potomky příslušníků převážně husitských vojenských družin z 15. století a m칝any, kteří v polipanské a jagelonské době získali šlechtický titul, v některých případech potvrzený dokonce listinou vydanou panovníkem. Poslední skupina je dokladem zvýšeného postavení měst především za Jagelonců a díky tomu došlo spíše k nárůstu „drobné“ šlechty. Příslušníci druhé uvedené skupiny získali prostřednictvím vojenské výsluhy nevelký pozemkový majetek a titul panoše. Toto strukturování a formování nižší šlechty bylo ukončeno až někdy v první dekádě 17. st.
Přesto i v této době (první třetina 16. st.) došlo k negativnímu demografickému jevu, způsobenému úbytkem panského stavu. Jednalo se o syny z českých panovnických rodů, kteří ve snaze po rozmnožení rodové slávy položili své životy ve válkách s Turky (1526 Moháč a 1532 další protiturecké tažení). Příslušníci městského stavu po potlačeném stavovském odboji v r. 1547, kdy Ferdinand I. významně omezil postavení měst, kterého nabyla v jagelonské době, přestali na čas rozšiřovat šlechtický stav.
Závěrem tohoto příspěvku lze jednoznačně konstatovat, že v průběhu celého 16. století k žádnému významnému úbytku, nota bene způsobenému nějakým zásahem vyšší moci, nedošlo ...

[Jiří Motyčka]

Zcela jinak tomu bylo v 17. století zejména po Bílé hoře, Obnoveném zřízení zemském a konci 30tileté války.
Obnovené zřízení zemské právně deklasovalo postavení nižší šlechty na zemských sněmech až na 3. místo. Za nimi zůstala pouze královská města, jako stavovský subjekt s 1, slovy jedním hlasem.

Největší ranou pro rytířský stav byly pochopitelně pobělohorské konfiskace, jimiž mnozí příslušníci tohoto stavu přišli o všechen majetek a ostatní o jeho valnou část. No, a pak je zde pochopitelně evangelický exil těch, kteří něchtěli konvertovat ke katolické konfesi.
V polovině 17. st. byl poměr mezi původními rodinami nižší šlechty ku cizím a nově příchozím rodinám ze zahraničí 457 : 116 (na Moravě 30 : 35). Původní české rody měly tedy početní převahu, ale co se týče majetkových poměrů, byl poměr obrácený a relace úplně jiná ve prospěch cizí šlechty.
Celkově se počet rytířů, zemanů a panošů v této době oproti stavu před Bílou horou snížil téměř o 40(!)%.

Přesto ani těmito ranami osudu tento stav nezanikl, ale dostal se na takovou úroveň jako nikdy předtím.

[Robert]

V Čechách nižšia šľachta zanikla skôr ako v Uhorsku. Zanikla však v podstate z rovnakých príčin - modernizácia krajiny, nástup finančného hospodárenia, namiesto feudalizmu. V Uhorsku sa dlhšie bojovalo, preto sa udržala dlhšie, ale potom ich stihlo niečo ako "rýchla smrť", modernizácia prebehla prakticky za 1 generáciu. V starej inteligencie bývalého Uhorska (čo platí zrejme rovnako na Maďarsko, Slovensko, Chorvátsko, Rumunsko....) rodiny, ktoré patria k inteligencii už viac generácií, majú veľmi často pôvod v nižšej šľachte. Veľa intelektuálov z Budapešti 19.st v "blažených mierových časoch" nieslo mená trebárs hrdinov protitureckých bojov. Jeden príklad za všetky, potomok najväčšieho bojovníka proti Turkom doby Gyorgy (Juraj) Thury, bol známym novinárom. Veľa ich bolo aj v parlamente, kam sa prvý "nešľachtic" dostal až koncom 19.st (Daniel Wekerle)
Osudy nižšej šľachty sú spojene často aj s národným uvedomením daného národa. Najtragickejšie sa to prejavilo v Prusku. Kým pruská elita germanizovala a dodnes je zrejme súčasťou junkerov, drobná si udržala svoje zvyky i spôsob boja, ktoré rádový štát dokázal využiť. Po bitke pri Grunwalde viac nie, a s touto vrstvou zanikol aj jazyk Prusov.

[duli]

Mluví se zde v podstatě o mužských příslušnících.
Ženy z nižší šlechty se velmi často provdaly za "lepší sedláky" (nebo začínající podnikatele), což znám ze svého okolí. V jedné rodině mých známých se po generace předává obraz šlechtičny, jejiž rodovou podobu si příslušníci rodu, zvláště ženy nesou dál po několik generací.
"Lepší sedlák" si polepšil ve společenském žebříčku a dáma (většinou již z horších finančních poměrů) byla finančně zajištěná. "Lepší sedlák" měl záruku, že jeho děti budou dobře vychovány atd.
Nižší šlechta tedy postupně splynula s dalšími, nově vytvořenými vrstavami společnosti. Mezi námi, stějně všichni většinou věděli, jaký má kdo původ. Jeden příklad z rodiny pro zasmání.
Při svatbě mladých lidí z těchto vrstev bylo smlouvou určeno opatření, aby se poznalo, kdo z jaké rodiny pochází. Pánové z jedné rodiny měli na hlavách cilindry a z druhé měli buřinky. "Cilindry" měli vyšší postavení. "Cílindry" měli frak.

[Robert]

Hm. je fakt, že tieto veci sa na dedinách evidovali dlhšie. Z komunistických dôb viem príklad, keď "kulak" t.j. zeman bol prinútený pracovať myslím, v tehelni. Išiel tam s ním pracovať aj jeho sluha, aby "dozeral na mladého pána". Tragikomická príhoda, nie?
Iný je prípad z 19.st opísaný maďarským spisovateľom Gyulom Krúdym.( Krúdy má podobných zvláštnych týpkov opísaných viac...) Istý zemánek, volal sa Péchy (mimochodom z územia Slovenska ) mal obrovský talent na kone. Už na pohľad na dostihoch odhadol šampióna. A tak hoci začal ako väčšina jeho súpútnikov ako pomocný úradníček na úrade v Budapešti, čoskoro začal "podnikať" v dostihovom biznise. Urobil závratnú kariéru, majetok, dostal do najvyššej spoločnosti, najprestížnejších klubov, malý zemánek bol predstavený princovi Welšskému, kde (o koňoch) hovorili spolu ako rovný s rovným.... Je len samozrejmé, že príklad mladého Péchyho inšpiroval stovky následovníkov. Len...tí už nemali ten dar od Boha....a tak skončili zle....

[Ježek]

Vypůjčím si shrnující citaci tohoto jevu:

Vlivem husitských válek, ale i dalších (pro Chrudimsko byly v tomto ohledu určující také války krále Jiřího z Poděbrad s králem Matyášem Korvínem), 116 došlo ke značnému úbytku jednotlivců i celých rodů. Část jich padla za přímou oběť bojům, část vymizela vlivem ztráty drobných rodových majetků a rozvráceného hospodářství tvořícího jejich obživu. 117 Na druhou stranu je nutno dodat, že války nebyly jen zhoubou, ale též personálním zdrojem aristokracie. Bohužel tento model šlechtice válečníka padl za oběť novému modelu vojenství založenému na námezdní pěchotě. 118 K tomu se přidala zhoršující kvalita mince a klesající kupní síla, která zasadila další ránu vlastníkům drobných statkům přijímajících od svých poddaných vedle naturálií tzv. stále platy Ti navíc nemohli konkurovat od druhé poloviny 15. století postupně budovaným velkým pozemkovým celkům, na kterých posléze začali jejich vlastníci budovat režijní hospodaření. Tito magnáti navíc ve snaze svá panství arondovat vyvíjeli na okolní drobné šlechtice tlak s cílem jejich drobné statky odkoupit. 119 Zatímco někteří z nich se snažili své drobné majetky udržet, jiní je ochotně prodávali, neboť vlivem dědického dělení, či naopak nedílného vlastnictví pro širší rodinu, vznikaly velmi drobné díly neschopné uživit své držitele. Podle odhadů vlastnilo na přelomu 14. a 15. století asi 78 % příslušníků nižší šlechty majetky, z nichž jim plynuly stálé roční platy do výše 10 kop grošů. 120 K takto vysokému poměru přispívala právě drobná šlechta, jejíž situace se v následujících obdobích ještě zhoršovala. Ztráta pozemkového vlastnictví (hospodaření jakožto zdroje obživy), ať už v důsledku válek, rodového dělení či rozvoje panského velkostatku, pak vedla tyto jedince k hledání jiných způsobů obživy a modelů života. Příkladem byl vstup do úřední služby, úvěrové podnikání či orientace na městský život.

David Richter, Politický a ekonomický kontext změn v sociální struktuře drobné šlechty v Čechách na počátku raného novověku (se zvláštním zřetelem k Chrudimsku), s. 39-40

[mmac]

Podle mého názoru k žádnému zániku drobné šlechty nedošlo. Jistěže budování velkých majetkových celků vyšší šlechtou pohlcovalo drobné majetky, které nemohly po ekonomické stránce konkurovat, ale přesto se udržely i majetky velikosti např. jedné vesnice. A také na velkých panstvích bylo bezpočet svobodných dvorů a ve městech domů, na kterých žili příslušních té drobné šlechty. Mnoho příslušníků drobné šlechty se udrželo (často po ztrátě rodového majetku) jako držitelé lén ...
Samozřejmě v pobělohorském období se spousta příslušníků ztrácí, ale na vině nemusí být pouze emigrace. Po ztrátě všech majetků se usazovali ve městech i na vesnicích a upadali "v chlapství" ... a jejich potomci určitě žijí bez povšimnutí mezi námi ... Mám dojem, že mimo jiné (výše zmíněné) provozování řemesla bylo důvodem ke zbavení šlechtictví (nevím, jak to bylo s těmi, kteří se rýpali v hlíně).
Tito příslušníci drobné šlechty však byli ve velkém počtu nahrazováni novými osobami z řad služebníků pozemkových magnátů nebo z armády (a také finančních spekulantů) ...
Zvláštní kapitolou je tzv. úřednická šlechta. Mám dojem, že v tomto prostředí se povyšovalo do šlechtictví jako na běžícím pásu. Mnozí pak dosáhli velkého bohatství, stávali se pozemkovými vlastníky a s bohatstvím přicházelo také společenské postavení a další příčky v šlechtické hierarchii.
Povyšování do šlechtictví, které začínalo prostým šlechtictvím, fungovalo ještě v roce 1918 ...
Nemyslím si proto, že drobná šlechta zanikla. Jen v průběhu dějin docházelo k jejím obměnám ... Ovšem hodnotit tyto obměny z hlediska počtu osob žijících ve šlechtickém stavu ... podle mě nadlidský úkol. Podle P. Maška bylo jen v letech 1823 - 1918 povýšeno rakouskými císaři do šlechtického stavu několik tisíc rodin ...