František Graus, Mor, flagelanti a vraždění Židů: 14. století jako období krize

[Ježek]

Německy napsaná Grausova poslední kniha se dočkala v roce 2020 českého vydání - český historik si bere morovou ráno v polovině 14. století spíše jako záminku, aby popsal několik fenoménů středověké společnosti a zasadil je do kontextu vývoje hlavně v letech 1300-1500. Graus píše čtivou knihu, ve které ukazuje velmi dobrou znalost pramenů široké oblasti od severní Francie a Itálie až k Českým zemím, s přihlédnutím k Anglii, méně Skandinávii a Polsku. Jeho Evropa nekončí na Rýnu a Pádu, jak je běžné mezi západními medievisty.

V první krátké části se věnuje samotnému moru, v druhé katolické církvi a rozporům, které měla ve své věrouce i praxi.

Dost podrobná je třetí část, která se týká židovských pogromů - Židé jsou po celý středověk minoritou na okraji společnosti, často čelí pogromům a vyhánění. Graus přesvědčivě dokládá, že pouze menšina pogromů v polovině 14. století byla spontánních na základě tradičních obvinění židů (ukradená hostie, trávení studní). Většinou proti židům zasáhla sama městská rada nebo cechy, občas v rámci boje o moc v městě, většinou ale ve snaze získat židovský majetek, převzít dlužní úpisy a zbavit se hospodářské konkurence. Následně po pogromu a vyhnání židů následovali spory mezi městem a zeměpánem, který utrpěl újmu.

Zhruba sto stránek se podrobně věnuje povstání ve městech - kdy většinou jde o pečlivě plánované spiknutí za účelem svrhnutí městské rady, často po nějakém nepopulárním kroku (zvýšení daní).

Analýzou městských (selská byla značně řídší) povstání dospívá, že většinou jde o násilné akce dvou frakcí v patriciátu, nebo nejčastěji o snahu cechů o svržení městské rady. Velmi výjimečně jde o povstání chudiny proti vrchnosti: Žádné z významnějších povstání pozdního středověku není mož­né pokládat za „sociální hnutí" v tom smyslu, jak to činila starší historiografie. Pro Grause do je obrat o 180 stupňů od 50. let, kdy psal o revoluční městské chudině.

Široká komparace s prameny poloviny Evropy umožňuje porovnání husitství s "krizí pozdního středověku" jinde. V mnoha aspektech tak husitství není odlišné od středověkého vývoje, pro Grause je spíš vrcholem krize. Unikátní jevy ale vidí: Pouze jediné hnutí z pozdně stře­dověkých povstání vykazuje mnohé viditelné odlišnosti. Bylo jím ve své první fázi husitství jako reprezentant chiliasticky zaměře­ného povstání, které bylo v každém ohledu nejvýznamnější revoltou pozdního středověku.

Kniha je opatřena až zbytečně obsáhlým poznámkovým aparátem, z 718 stran je samotný text jen 385 stran. Což samo o sobě asi není problém, spíš nemyslím, že v jednom odstavci musí být třeba pět citací.