Kde začínají české dějiny

[Wacho]

Kde začínají české dějiny

Je nutné si uvědomit, že to, o čem se mluví jako o dějinách českých zemí v 7., 8., 9. a 10. století, je do veliké míry pouze smyšlený - nebo alespoň neověřitelný - příběh.
Když se podíváme do 7. století, najdeme tam - podle učebnic i podle odborných publikací - ten známý, tisíckrát omílaný příběh o Sámovi. Říká nám o něm Fredegarova kronika a také pozdější spis o křtu Bavorů a Korutanců. Podle Fredegara to byl franský kupec. Je to ovšem dost podivná zpráva, zejména tehdy, když o něm o něco dále Fredegar píše jako o pohanovi. Druhý pramen o něm hovoří jako o slovanském knížeti z Korutan. Nevíme tedy ani, kdo to byl, nevíme, kde ležel jeho slavný Wogastisburg (kromě spekulací, které se stejně nepodařilo a zřejmě ani nepodaří dokázat), nevíme, zda můžeme brát vážně Fredegarovy údaje o délce jeho vlády, o počtu jeho manželek a synů atd.
To je asi tak vše, co "víme" o našem území v 7. století. V 8. je to horší - tam o nás prameny neříkají nic.
Až na počátku 9. století máme zprávu o útoku Karla Velikého, o nejasném křtu 845, o bojích 846, 847, 848, 849, 856, 857 a tak dále...
Nakonec se dostáváme k tomu - opět tisíckrát probíranému - roku 872, kdy na Vltavě bojovalo jakýchsi (asi) šest českých knížat s Franky. Nejčastěji se říká, že tu bojoval přemyslovský kníže Bořivoj I. a všichni to dnes uznávají, ovšem trochu zapomínáme na to, že Fuldské anály nezaznamenaly jméno Bořivoj, tedy "Borivoi", ale Goriwei, tedy Hořivoj. Překládat to jinak ani nedává smysl, vždyť Go- je Ho-. Kdyby to byl Bořivoj, bylo by to alespoň Boriwei.
Ale i kdyby to byl opravdu Bořivoj, neznamená to, že to byl opravdu náš Bořivoj I. - mohl to být jakýkoli Bořivoj.
Takže znovu nevíme nic kromě jmen.
To samé platí pro rok 895, kdy se přední česká knížata dostavila do Řezna. Nemůžeme vědět, zda onen Spytihněv (spiti gnewo) a Vitislav (ui utizla) byli Přemyslovci, už vůbec pak nemůžeme vědět, zda ten první je náš Spytihněv I.
Co se týče "Velké Moravy", spíše než o pevný a "opravdový" stát se jednalo jakýsi o kmenový svaz, který se - ačkoli měly jeho dějiny veliký význam - přece jen snadno rozpadl, definitivně snad na počátku 11. století, de facto už na začátku století 10.
Legendy nejsou příliš věrohodným pramenem pro zkoumání dějin. Vládci a jejich činy, které uvádějí, nemuseli vůbec existovat. Musíme si přiznat, že nemusel existovat ani Bořivoj, ani Spytihněv, Vratislava taky nemáme nikde s jistotou doloženého... Nejspíše však existoval Václav. Nelze ale na základě pouhých legend, které vznikly desítky a desítky let po jeho smrti, zřejmě i po smrti Boleslava I., stavět nějaké pevné pojetí našich dějin.
První jistá zmínka, která se nám dochovala o nějakém přemyslovském knížeti (o útoku na Čechy z roku 922 se vlastně nic neví), se zřejmě váže až k roku 929 ve Widukindově kronice, která je však až z doby okolo roku 970, tedy její údaje opět nemusí být stoprocentně přesné. V roce 929 ale asi začínají naše (přemyslovské) dějiny. Není přitom ani jisté, zda vládcem, který se poddal Jindřichovi Ptáčníkovi, byl Svatý Václav nebo už Boleslav I. Widukindovu zprávu lze totiž chápat oběma způsoby.
Následuje zpráva k roku 936, válka Boleslava s Otou I., která trvala 14 let - o kterých znovu nemáme praktický žádné zprávy - až do roku 950.
Celé další dějiny 10. století u nás jsou dosti nejisté, Kosmas je nespolehlivý, legendy o svatém Vojtěchu také neposkytují přehršel zpráv, ale jedno z nich vyplývá jasně: Slavníkovci museli být samostatným rodem, potomky kouřimských knížat. Nikde se totiž ani slovem nezmiňují o jejich příbuznosti s Přemyslovci, kterou by jinak nemohli jen tak přejít.
Co se týče Kristiánovy legendy (a jakéhokoli pramene), platí presumpce viny: jestliže vznikly pochybnosti o pravosti nějaké legendy, které ani po stech let neustávají, nelze jí používat jako pevného základu pro výklad nebo pojetí dějin Čech (a Moravy). Rukopisy také nikdo nebere vážně a všichni je pokládáme za podvrh i přesto, že se spor dodnes nepodařilo rohodnout.
Proto není nevyvratitelným důkazem o příbuznosti Přemyslovů se Slavníkovci ani Kristiánova zmínka o tom, že Vojtěch odvozuje svůj původ od sv. Václava. I kdyby to byla pravda, je to možné přes matku nebo přes babičku, ale samotní Slavníkovci by stále byli potomky starých knížat. Ani tak by to ale nevysvětlilo, proč takovou zmínku nenacházíme nikde jinde - u Kosmy, u Notkera, Bruna...
Až teprve v 11. století začíná opravdu "svítat"...

[Wladislaus]

Kde začínají české dějiny?

Otázkou je, co si pod tím představit. Dějiny Čechů? Nebo dějiny českých zemí? A co dějiny Moravanů, které jsou s těmi českými nedílně spjaty! Já sám jsem se narodil na Moravě, mám předky z Maďarska, z Německa, ba dokonce údajně ze Švédska, když se během Třicetileté války jakýsi švédský voják usadil právě na Moravě, ale cítím se Čechem

Dějiny českého státu tak, jak se nám jeví dnes, bych řekl, že začínají sjednocením Čech a Moravy knížetem Oldřichem I. někdy v letech 1018-1029, přičemž souhlasím s názorem, že nešlo o sjednocení jakéhosi národa, nýbrž o tvrdou zkušenost srovnatelnou s dobytím Anglie Normany, kdy skromný svět posledních zbytků přežívajících velkomoravských velmožů definitivně ukončili Přemyslovci, ti štastnější si zachránili holý život v Polsku, jiní byli pobiti, ožebračeni, případně si hledali cestu k vítězům, a na mnohé čekal úděl života v otroctví.

To co bylo předtím, byly samostatné dějiny Čechů a Moravanů. A tady si troufnu říct, že jejich dějiny začaly mnohem dříve, než příchodem do „zemí oplývajících mlékem a strdím“. Troufnu si tvrdit, že mnohem dříve, než je dosud předpokládáno.