Viola píše:
Zajímavé, v literatuře se většinou zmiňuje to, že královna vdova přijde o své vdovské statky.
To měla podle zákoníku i ta, která se provdá za cizího krále, jí ale mělo být vyplaceno 10 tisíc hřiven, což je ale zhruba hodnota těch majetků, které byly považovány za věnné majetky královny.
Zatímco u vyhnání Karel píše o tom, že chce předejít rozbrojům, tady půjde o celistvost komory a snaze zabránit cizím majetkům v zemi.
Zákoník neprošel, tohle mohl být jeden z bodů odporu šlechty
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.
Ježek píše:Stejně tak i k Závišovi i Rožmberkovi: Maiestas Carolina pamatuje na to, když si česká královna po smrti svého manžela a panovníka vezme někoho ze země - oba mají být vyhnáni ze země, jeho potomci do 3 generací. Článek XXXVII
Mám k tomu pár drobností. Jednak vztahuješ později vydaný zákon na záležitosti, které se staly před jeho vydáním. A druhák nerozumím, proč to není ve Viole nebo v Kunhutě, potažmo v obou pánech z rodu Vítkovců? Proč to zase straší tady?
No a na otázku, zda k tomu Karel přistoupil z lásky k matce... Spíše, když české země srovnám se "sociálně pokročilejší" Anglií a Francií, ohledně jednání Eduardů I., II., III. či Filipa IV. Sličného a jejich okolí, tak mi ty Čechy s jejich přemyslovskými panovníky pořád připadají jako kultivovaný a slušný národ. A myslím, že Karel do toho svého zákoníku dal, protože se "poučil" právě ve dvou zmiňovaných sto let válčících zemích (tehdy teda s válčením právě začínaly) při svém pobytu a výchově ve Francii ( no a abych byla objektivní, taky proto, že tady šlechta od doby posledních přemyslovských králů pěkně zlumpačila...).
"Prima lex historiae est, ne quid falsi dicere audeat" (Cicero)
elizabeth píše:Mám k tomu pár drobností. Jednak vztahuješ později vydaný zákon na záležitosti, které se staly před jeho vydáním.
Podle mě je to jednoduché - protože na ty události reaguje.
elizabeth píše:A myslím, že Karel do toho svého zákoníku dal, protože se "poučil" právě ve dvou zmiňovaných sto let válčících zemích (tehdy teda s válčením právě začínaly) při svém pobytu a výchově ve Francii ( no a abych byla objektivní, taky proto, že tady šlechta od doby posledních přemyslovských králů pěkně zlumpačila...).
elizabeth píše:Mám k tomu pár drobností. Jednak vztahuješ později vydaný zákon na záležitosti, které se staly před jeho vydáním.
Podle mě je to jednoduché - protože na ty události reaguje.
To je jasný, ale Ježek to uvádí, jako by bylo možné odsoudit Záviše a Petra I. z Rožmberka na základě Karlova zákoníku...
Viola píše:
elizabeth píše:A myslím, že Karel do toho svého zákoníku dal, protože se "poučil" právě ve dvou zmiňovaných sto let válčících zemích (tehdy teda s válčením právě začínaly) při svém pobytu a výchově ve Francii ( no a abych byla objektivní, taky proto, že tady šlechta od doby posledních přemyslovských králů pěkně zlumpačila...).
Co konkrétně v té Anglii a Francii myslíš?
Myslím události, ktreré mě zarazily jak v Prokletých králích tak v Na věky věků - Eduarda II. a Mortimera, Mortimera a Eduarda III. nebo třeba osud Blanky Navarrské ale konec konců i Bony Lucemburské, šlo by toho najít více. Spíš se mi zdálo, že ten anglický a francouzský svět oplývá více krutostí a intrikami (věšení bez soudu i urozených lidí, královraždy za strašlivých okolností, upalování "kacířských" a jiných protivníků) než něčím jiným (oproti Čechám, Moravě...).
"Prima lex historiae est, ne quid falsi dicere audeat" (Cicero)
elizabeth píše:Myslím události, ktreré mě zarazily jak v Prokletých králích tak v Na věky věků - Eduarda II. a Mortimera, Mortimera a Eduarda III. nebo třeba osud Blanky Navarrské ale konec konců i Bony Lucemburské, šlo by toho najít více. Spíš se mi zdálo, že ten anglický a francouzský svět oplývá více krutostí a intrikami (věšení bez soudu i urozených lidí, královraždy za strašlivých okolností, upalování "kacířských" a jiných protivníků) než něčím jiným (oproti Čechám, Moravě...).
Aha. No to jo. Faktem je, že u nás od 13. století nedošlo k odtranění legitimního panovníka z vládnoucí dynastie, narozdíl třeba od té Anglie. Proces s manželkami synů Filipa IV. byl asi taky dost výživný. Jen ale pořád nechápu, co to má dělat s tím vdáváním královen-vdov.
Ježek píše:Stejně tak i k Závišovi i Rožmberkovi: Maiestas Carolina pamatuje na to, když si česká královna po smrti svého manžela a panovníka vezme někoho ze země - oba mají být vyhnáni ze země, jeho potomci do 3 generací. Článek XXXVII
Mám k tomu pár drobností. Jednak vztahuješ později vydaný zákon na záležitosti, které se staly před jeho vydáním. A druhák nerozumím, proč to není ve Viole nebo v Kunhutě, potažmo v obou pánech z rodu Vítkovců? Proč to zase straší tady?
No a na otázku, zda k tomu Karel přistoupil z lásky k matce... Spíše, když české země srovnám se "sociálně pokročilejší" Anglií a Francií, ohledně jednání Eduardů I., II., III. či Filipa IV. Sličného a jejich okolí, tak mi ty Čechy s jejich přemyslovskými panovníky pořád připadají jako kultivovaný a slušný národ.
Já si naopak myslím, že k tomu Karla vedla hlavně vzpomínka na matku a na rivalitu dvou královen, daleko víc než kariéra Záviše nebo Petra (toho už vůbec). Samozřejmě, že i kdyby to prošlo, tak to mělo zamezit podobným událostem i do budoucna.
Souhlas s tou kultivovaností - Václav II. se svoje konflikty snažil řešit ve shodě se zemským právem, zvlášť v případě Hroznaty z Úžic, nevystupovat za každou cenu jako tyran.
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.
elizabeth píše:Myslím události, ktreré mě zarazily jak v Prokletých králích tak v Na věky věků - Eduarda II. a Mortimera, Mortimera a Eduarda III. nebo třeba osud Blanky Navarrské ale konec konců i Bony Lucemburské, šlo by toho najít více. Spíš se mi zdálo, že ten anglický a francouzský svět oplývá více krutostí a intrikami (věšení bez soudu i urozených lidí, královraždy za strašlivých okolností, upalování "kacířských" a jiných protivníků) než něčím jiným (oproti Čechám, Moravě...).
Aha. No to jo. Faktem je, že u nás od 13. století nedošlo k odtranění legitimního panovníka z vládnoucí dynastie, narozdíl třeba od té Anglie. Proces s manželkami synů Filipa IV. byl asi taky dost výživný. Jen ale pořád nechápu, co to má dělat s tím vdáváním královen-vdov.
Jo, tak to jsem zapomněla osvětlit své myšlenkové pochody a své pontes asini. Tak se o to pokusím teď - S penězma ai nijak. Myslela jsem to tak, že pro ty královny vdovy vlastně život smrtí toho manžela, krále, by podle toho skončil. Pokud by se vdaly musely by (i s manželem) vypadnout ze země, nikdy nevidět třeba děti z prvního manželství apod., celkem dost krutý (u Karla by mě to ale nijak nepřekvapilo, nahlížíc na jeho citový život a vztahy k ženám). Ale stále ještě v tom (a to nejen ohledně vdov dokonce i ohledně královen vládnoucích) byly Čechy oproti ostatním zemím dost na výši.
Ohledně té vzpomínky na matku, asi je to taky část pravdy (určitě si ji dost idealizoval), ale myslím, že ten pobyt ve Frankreichu ho ovlivnil rozhodně taky...
"Prima lex historiae est, ne quid falsi dicere audeat" (Cicero)
No ono je take nutné rozlišovat o jaké královny - vdovy se jednalo . Tím myslím, zda byly do království přivdané, nebo ta země byla "jejich". A taky o jakém období středověku hovoříme,
Má myslím celkem logiku, že pokud se chystá provdat královna vdova - měl by se o ní postarat její nový manžel. vdova ztrácí nárok na své věnné statky a měla by následovat svého nového manžela.
Asi se předpokládalo, že novým manželek bude zase panovník , a to z jiné země. (naše královničky je svým výběrem asi trochu překvapily .
V druhém případě se pak rychle hledá nový manžel - pokud se jednalo o ranný středověk tak se z z bohatých vdov take mohla stat lovná zvěř , vzpomeňme na Elinor Aquitánskou ... procházely únosy, vynucené sňatky atd.
Později to už násilníci neměli tak jednoduché - ale tlak na nový sˇnatek určitě přetrvávaval.
Biau seigneur, je vous prie chiérement et par la foi que vous me devés, que vous me menés si avant en bataille que je puisse férir un coup d´espée.
Rejčku pokřtil poznaňský biskup Jan Gerbicz, z rodu erbu Nalecz: http://pl.wikipedia.org/wiki/Na%C5%82%C ... achecki%29" onclick="window.open(this.href);return false;
Byla to rodina, která zastávala významné úřady ve Velkopolsku a byla povětšinou spolupracovníky vládnoucích Piastovců.
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.
Jak budu mít chvilku času, musím upravit ten svůj článek o Richenze (dneska jsem při denním výročí na něj klikla a zděsila se). Chtěla jsem vás poprosit o konzultaci kam všude nahlédnout: Bobková, VDZKČ IV.; Hledíková, Alžběta Rejčka; Sovadina, Jindřich z Lipé; Urban, Lichtemburkové a samozřejmě použiju dostupných pramenů. Pokud vás napadne, co bych neměla opomenout (a co bych mohla), doplňte mi to sem. Díky všem.
Záviš ani Konradin z toho asi nebude, ale lepší než ten současný by ten nový článek asi být mohl...
"Prima lex historiae est, ne quid falsi dicere audeat" (Cicero)
Nenapadá mě nic zásadního, protože monografie o ní, která měla vyjít ve Vyšehradu, se odložila (možná navždycky, nevím), a kniha o Janu Lucemburském od Lenky Bobkové je opět odsunuta, tentokrát na listopad t. r.
A ještě tahle diplomka k věnným městům: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/5 ... 463228/?q=" onclick="window.open(this.href);return false;{%22______searchform___search%22%3A%22kr\u00e1lovny+a+v\u011bnn\u00e1+m\u011bsta%22%2C%22______searchform___butsearch%22%3A%22Vyhledat%22%2C%22PNzzpSearchListbasic%22%3A1}&lang=cs
