Jiøí Motyèka píše:Jo, ale stejně tak se všude konstatuje, že tyto počty nejdou přesněji stanovit, takže pro mě každá informace s čísly, jež obsahují tři až čtyři nuly na konci, bude vždy veskrze nejen irelevantní, ale i podezřelá. Je to podobné, jako kdybych chtěl např. sčítat všechny padlé na evropském kontinentu ve všech válečných konfliktech počínaje třeba 15. stoletim až do dnešní doby. Bylo jich zkrátka hodně, "plus mínus autobus", že...
Svatá pravda, na druhou stranu o procesech Svatého oficia existují poměrně přesné záznamy, ostatně jako o všem co katolická církev podnikala
Et iterum venturus est cum gloria iudicare vivos et mortuos, cuius regni non erit finis...
Soudní procesy obecně jsou vůbec poměrně dobře zdokumentovanou oblastí, takže dohledat alespoň přibližné počty obětí není až tak velký problém.
S počty vojáků uváděných v kronikách se toto vůbec nedá srovnávat...
Et iterum venturus est cum gloria iudicare vivos et mortuos, cuius regni non erit finis...
Valacar píše:Soudní procesy obecně jsou vůbec poměrně dobře zdokumentovanou oblastí, takže dohledat alespoň přibližné počty obětí není až tak velký problém...
Dovolím si pronést možná "kacířskou" myšlenku. Těch nebohých lidí, kteří skončili na hranici, u kůlu s oprátkou, či ve vysmolených sudech bez soudu bylo možná ještě mnohem víc. A je úplně jedno, zda tak ktrutě skončil jejich život proto, že byli čarodějnicemi, kacíři nebo odpůrci kalicha...
Jiøí Motyèka píše:Dovolím si pronést možná "kacířskou" myšlenku. Těch nebohých lidí, kteří skončili na hranici, u kůlu s oprátkou, či ve vysmolených sudech bez soudu bylo možná ještě mnohem víc. A je úplně jedno, zda tak ktrutě skončil jejich život proto, že byli čarodějnicemi, kacíři nebo odpůrci kalicha...
S tím nemůžu nic než souhlasit.
Mým úmyslem však bylo pouze upozornit na to, že Inkvizice v původním slova smyslu jich má na svědomí pouze zlomek oproti všeobecně vžitému názoru panujícímu v současné společnosti...
Ostatně, co se některých heretických hnutí týče, když se podíváte do kronik z popisu jejich činnosti zjistíte, že boj proti nim by se v leckterých případech dal z dnešního hlediska přirovnat k tak propagované válce proti terorismu
(Konkrétně mám namysli gnostické hnutí v severní Africe v době svatého Augustýna a katary v jižní Francii - což byly jedny z hlavních důvodů vzniku Inkvizice)
Et iterum venturus est cum gloria iudicare vivos et mortuos, cuius regni non erit finis...
Valacar píše:...Ostatně, co se některých heretických hnutí týče, když se podíváte do kronik z popisu jejich činnosti zjistíte, že boj proti nim by se v leckterých případech dal z dnešního hlediska přirovnat k tak propagované válce proti terorismu...
Ano, bezesporu.
Valacar píše:...Mým úmyslem však bylo pouze upozornit na to, že Inkvizice v původním slova smyslu jich má na svědomí pouze zlomek oproti všeobecně vžitému názoru panujícímu v současné společnosti...
A co španělská inkvizice s jejími až v zahraničí "proslulými" autodafé?...
Przemysl de Nyestieyky píše:
Samozřejmě, že čarodějnictví nebylo specifikum pouze ženské, i muži mohli být obviněni z čarodějnictví, ale i Kladivo rozebírá otázku "...proč se větší množství čarodějnic nachází v křehčím ženském pohlaví než mezi muži?" Kladivo na to odpovídá (ostatně jako na vše) poměrně rozsáhle, z čehož vyberme dle mého zajímavý výrok: "...v přírodě jsou tři - jazyk, duchovní a žena, kteří neznají mírnosti v dobrotě nebo hříchu, a když se vymaní z pout svého postavení, v dobrotě a v hříchu dosahují těch nejvyšších výšin a nejhlubších hlubin..."
Narazila jsem zrovna na toto téma v knize o středověkém právu, citují tam Bodina, (Inkvizice), ten prý tvrdil, že na 1 čarodějníka připadá 50 čarodějnic. Ženy se představovaly jako důvěřivé, prolhané, věrolomné, nerozumné, vášnivé a nenasytné. Zřejmě tím pak byly pro ďábla snadnější obětí.
Když pak, zéjména v Něměcku došlo k masovým honům na čarodějnice, pak prý 80 - 90% obětí představovaly vdovy a staré panny, tedy ženy , které neměly mužskou ochranu. Dále to bylo způsobeno i tím, že se k obvinění z čarodějnictví přidávaly i zločiny "typické " pro ženy - např. travičství.
Zajímavé je , že za úpadkem stíhání čarodějnic v našich a habsburských zemích v 18. století stojí zase žena - Marie Terezie. Její trestní zákoník Constitutio Criminalis Theresiana(1768) sice převzal víceméně zásady Kladiva, ale císařovna si vymínila, že každý eventuelní rozsudek nad čarodějníky jí musí být předložen .
Zřejmě díky náboženské toleranci v našich zemích u nás nedocházelo k tak masovému stíhání jako v Německu.
Pro mě je taky zajímavé jakými všemi stádii prošel postoj k čarodějnicím obecně.
Tresty ohněm za čarodějnictví znalo už římské právo.
Raný středověk, až do 13. století trestal pouze církevními tresty, mnohé církevní autority v podstatě na existenci čarodějnic nevěřili. Změna přišla až ve 13. století, kdy se čarodějnitctví dostalo do spojitosti s kacířstvím.
Katerina píše:... 80 - 90% obětí představovaly vdovy a staré panny, tedy ženy, které neměly mužskou ochranu.
Koukám, že Katerina psala příspěvek příznačně těsně před půlnocí
...ale něco na tomto typu obětí bude. Dodnes, hlavně na venkovech, je ještě cítit, že soběstačné ženy - vdovy nebo rozvedené, přitahují jinou optiku okolí než ostatní. Jako by se někteří ještě báli, ..."co to je asi za ženu, která si poradí sama bez muže?
Myslím si, že to má (a mělo) dost co dělat s otázkou feminismu, protože ještě do doby nedávno minulé se ženám upíraly práva rovnocenné bytosti. A nemyslím si, že by to byl důsledek "trestu" za čarodějnictví.
Katerina píše:Pro mě je taky zajímavé jakými všemi stádii prošel postoj k čarodějnicím obecně.
Tresty ohněm za čarodějnictví znalo už římské právo.
Raný středověk, až do 13. století trestal pouze církevními tresty...
Nevím jestli se to dá vysvětlit jako vývoj "kvalifikace" trestů, protože obecně byl za každý přestupek nebo čin odpovídající trest a to i v případě čarodějnictví.
Možná jsme to už někde zmiňovali? Ale právě trestání "čarodějnictví" bylo odvislé i od země, kde se vyskytovalo (geograficky na východ či západ). Někde obviněného stínali, topili, zahrabávali za živa nebo přímo pálili, což bylo téměř nejjednodušší a v masovějším měřítku i efektivnější...
Já k předchozím příspěvků ještě dodám, že církev, jako duchovní autorita kacíře a čaroděje sama netrestala. Pokud vedla procesy, nebo se jich aktivně účastnila, pak "jenom" jako expert na tuto problematiku. Jejím úkolem tedy bylo především odhalit kacíře či čaroděje a předat jej světské spravedlnosti k potrestání (soud mohl následovat zváš, nebo byly vyšetřovací kroky inkvizitora součástí soudního procesu, vedeného světskou autoritou). Dalším úkolem duchovních, jako v případě všech zločinců, bylo bojovat za spásu duše usvědčeného a odsouzeného. Procesy se ze strany církve vedly především proto, aby byla zajištěna ochrana "dobrých křešanů". - že si o účasti většiny duchovních a světských vyšetřovatelů myslím své je věc druhá. Přesto nelze v této nepopulární kauze upřít mnohým z nich jejich lidský postoj a morální zásady - prostě je to opět o lidech a tyto procesy mohly být a bývaly velmi účinným zastaršovacím prostředkem a velmi obávaným nástrojem moci...
Maršálek píše:Já k předchozím příspěvků ještě dodám, že církev, jako duchovní autorita kacíře a čaroděje sama netrestala. Pokud vedla procesy, nebo se jich aktivně účastnila, pak "jenom" jako expert na tuto problematiku. Jejím úkolem tedy bylo především odhalit kacíře či čaroděje a předat jej světské spravedlnosti k potrestání (soud mohl následovat zváš, nebo byly vyšetřovací kroky inkvizitora součástí soudního procesu, vedeného světskou autoritou). Dalším úkolem duchovních, jako v případě všech zločinců, bylo bojovat za spásu duše usvědčeného a odsouzeného. Procesy se ze strany církve vedly především proto, aby byla zajištěna ochrana "dobrých křešanů". - že si o účasti většiny duchovních a světských vyšetřovatelů myslím své je věc druhá. Přesto nelze v této nepopulární kauze upřít mnohým z nich jejich lidský postoj a morální zásady - prostě je to opět o lidech a tyto procesy mohly být a bývaly velmi účinným zastaršovacím prostředkem a velmi obávaným nástrojem moci...
Čarodějnice byly především přebornicemi ve znalosti a sbírání všemožných bylinek. Byly schopné sbírat a používat nejen klasické byliny jako je např. ocún, řebříček, ale také blín, rulík, mandragoru atd. Jimi používaná medicína zahrnovala znalosti a použití výtažků z rostlin popř. zvířat v oblastech jako je příprava afrodiziak, abortativ, léčiv, psychoaktivních substancí a život prodlužujících a omlazujících elixírů.
Prožitek není to, co se vám stane, prožitek je to, jak naložíte s tím, co se vám stalo!
Středověkému světu vládly pověry a množila se vyznání.Víra se od dnešní doby moc nelišila,ve středověku převažovaly jevy tajuplné a magické.
Středovéký človék věřil na anděly a ďábly.Skřítky a víly.Pro někoho motýli byli duše nepokřtěných dětiček a hadi byli čerti číhající mezi kameny.
Počasí všeobecně předznamenávalo většinou pohromy.Ale například krupobití v 15.stol.vyhrálo bitvu krále Eduarda III.když obléhal Chartres.Velké kroupy začaly zabíjet protivníkovy koně i jezce a tak radši před běsnícím živlem utekli.Přirozeně.že takováto událost byla vykládána jako trest Boží.
Populární postavou ve středověku byl ďábel,který přežil v našich představách dodnes.
Podle historiků byl ďábel chápán jako padlý anděl,jež má dvě tváře-dobro a zlo.
Podle tohoto dělení je i chápán posmrtný život.Někteří půjdou po smrti do nebe,jiní do pekel.Podle skutků, nebo hříchů,které vykonal nebo se dopustil za svého života.
Ale i hříšník měl jistou naději,že se dostane do nebe,když projde očistcem,to byl druh pokání,které musel hříšník dodržet.
Ïábel se stal mocným nástrojem,kterým zastrašovali duchovní své věřící.Varovali před jeho přitažlivými podobami,za nimiž se skrývala hrozná tvář.Nejčastěji byl podle duchovních převtělen do těla půvabné dívky.Toto strašení věřících mělo snížit pohlavní nezávaznost,která v té době byla velice neúmérná.Můžeme se jen domnívat,zda toto opatření bylo účiné.
Učinějším ale jistě bylo strašení hříšniky nemocemi.Ve středověku byli lidé udržováni v neustálém strachu.Využíval se k psychologické manipulaci věřících.
Na druhé straně byly zázraky a magie.Ve středověku se zázraky množily neuvěřitelným tempem,ale většina těchto"zázraků"byla vysvětlena a zapomenuta.Některé zázraky však přežívají až dodnes,např.sv.Bernard,dobový světec,se modlil k černé Panně Marii v kostele Saint Voirles a z jejích prstů ukáply tři kapky mléka,které padly světci na rty.Nebo případ sv.Dominika,terý upekl slepici a ona poté začala kdákat.
O zázrak se snažil téměř každý,nebo ten,kdo zázrak vykonal,byl prohlášen za svatého a v té době to jistě byla lákavá odměna.
Magie a čarodějnictví bylo oborem,kerý byl velice tvrdě odsuzován inkvizicí.Stačilo,aby byl člověk jen podezřelý z této činnosti,ani nemusely být žádné důkazy a tento človék skončil na hranici,kde byl upálen.
Čarodějnice se staly pro inkvizici nebezpečnou skupinou,protože používaly odvěké praktiky starověkých kněžek,využívaly mimo jiné byliny,z nichž vařily nápoje lásky,uměly uvařit halucinogenní nápoje,znaly byliny,které dokázaly potlačit bolest,vyvolat potrat,uspat atd...Tyto látky prodávaly obyčejným lidem,ale i feudálům,princům i králům.
Čarodějnictví ve středověku bylo označováno jako víra ke zlu a jeho zneužívání přinášelo neštěstí a ubližovalo ostatním.
Ve středověké Evropě se čarodějnictví považovalo za satanské a kacířské náboženství,keré bylo pokládáno za smlovu s
dáblem a bylo odsouzeno papežskou bulou r.1484.
Čarodějnice byly bohužel ve většině případů bylinářky a porodní báby,které se snažily pomoci nemocným.Inkvizice je ale všechny označila za kacířské čarodějnice a upálila je na hranici.
Velice kruté období středověku.......
acoma píše:Čarodějnice byly především přebornicemi ve znalosti a sbírání všemožných bylinek. Byly schopné sbírat a používat nejen klasické byliny jako je např. ocún, řebříček, ale také blín, rulík, mandragoru atd. Jimi používaná medicína zahrnovala znalosti a použití výtažků z rostlin popř. zvířat v oblastech jako je příprava afrodiziak, abortativ, léčiv, psychoaktivních substancí a život prodlužujících a omlazujících elixírů.
Ano a takovéto bylinářky,kterým dnes říkáme léčitelky,byly upáleny na hranici,nebo byly prohlášeny za čarodějnice.A to jen proto,že se vyznaly v bylinách a někdy prováděly i lékařské zákroky.Byla to krutá doba.Dnes je tolik šarlatánů,že by museli také skončit na hranici.Myslím tím někeré rádoby léčitele,kteří vydělávají na nemoci druhých a přitom neléčí.V televizi často mluví a několika případech ročně.
Tito jedinci by se ve středověku byli rychle upáleni......
Simka píše:Populární postavou ve středověku byl ďábel...
Populární postavou byl především u církve. S ním (ďáblem) obcovaly čarodějnice a taktéž i ony byly velice frekventovaným církevním termínem.
Pokud bych to zjednodušil, tak církevní autorita vůbec zúžila pojem mysticismu na pouhé tyto dva atributy, čímž významně narušila dosavadní duchovní stabilitu lidského vnímání.
U předchozích "pohanských" kultur po věky věků přežívaly různé pověry, v nichž ožívala celá příroda a člověk se stával její součástí... Teprve církev se začala na tuto kulturu adaptovat a systematicky ji likvidovat. Člověka pak vytrhla z kontextu přírody a povýšila jej nade vše, když jej označila za "pána tvorstva". Nad vším stálo přesně vymezené hodnostářství církevní hierarchie, které si namísto svědomí vzalo za cíl, posuzovat a trestat, co se jí začalo příčit...
A tím začal daleko větší lidský omluvitelný teror, jakého nebyl schopen žádný démon z pohanské říše...
Simka píše:
Počasí všeobecně předznamenávalo většinou pohromy.Ale například krupobití v 15.stol.vyhrálo bitvu krále Eduarda III.když obléhal Chartres.Velké kroupy začaly zabíjet protivníkovy koně i jezdce a tak radši před běsnícím živlem utekli. Přirozeně.že takováto událost byla vykládána jako trest Boží.
- smím se zeptat na zdroj? Francouzský útok zmařený kroupami by mě zajímal, ale v dobových pramenech jsem na něj nikde nenarazil a to se domnívám, že takovou perličku by si Froissart neodpustil. Navíc anglický král Eduard III. vládl ve století 14. st. (to není rejpání, kroupy mě opravdu zaujaly, nedokážu si totiž představit, jak by musely být velké, aby srazily muže ve zbroji, nebo mu dokonce ublížily. To by tehdy lidé opravdu chápali jako zásah shůry )
Simka píše:
Čarodějnice byly bohužel ve většině případů bylinářky a porodní báby,které se snažily pomoci nemocným.Inkvizice je ale všechny označila za kacířské čarodějnice a upálila
- to j poměrně sporné, protože těch upálených čarodějnic nebylo ani zdaleka tolik, jak se mezi laickou veřejností běžně uvádí a právě bylinkářek z nich bývalo pramálo. Obecně se moc neví o tom, že největší hony na čarodějnice pořádali především puritánští protestanté a jejich oběmi obvykle nebývaly kořenářky a porodní báby.
Jinak souhlasím s tím, že pověry výrazně zasahovaly do života středověkých lidí a některé jejich tradice nám dnes přijdou nepochopitelné a úsměvné, jiné již méně úsměvné...
Maršálek píše:...největší hony na čarodějnice pořádali především puritánští protestanté a jejich oběmi obvykle nebývaly kořenářky a porodní báby...
U těch porodních bab bych byl taky skeptický, ale zas na druhou stranu, pokud církev učila zcestně astrologické souvislosti a že třením třezalky o kámen vznike štír nebo že se včely rodí z uhynulých těl zvířat... pak jim jistě bylo trnem v oku, když děvy a báby i nadále zůstávaly u vědomostního dědictví svých předků a ze stejného důvodu s předešlými generacemi setrvávaly i u společného náboženství...
O tom,že připravovali psychoaktivní látky jsou doklady.Jednou jsem četl návod na přípravu mastě kterými se potíraly na svých srazech.Byla to v podstatě droga prostupující pokožkou.Možná to v prvopočátku byla příčina jejich vidin, pocitů létání a podobně.I důvodem k vyhánění ďábla z těla při změnách v chování.Na huti jsme dělali velké množství středověkých karaf.Byl jsem shodou okolností na přednášce o drogách kde vúvodu byla popisovaná nádoba stará několik století,ve které byl moderními chemickými metodami zjištěn původní obsah-opiáty.Když jsem přišel domů,tak jsem karafu prohlížel a ejhle při otočení dnem vzhůru jsem uvidě dokonalý model makovice s naříznutým stonkem.Zájemcům mohu poslat.Možná některé čarodějnice byly jen narkomanky.Georg
George Santayana "Kdo zapomina na minulost, bude si ji muset zopakovat".
