A ještě pár slov k dávno zde již vyřčenému.. (viz Kateřina z Landštejna) nezaměňujmě prosím frázi "Boží plán" (což je samo o sobě únikovka nejvyššího kalibru a dá se to říct na cokoli, proto to v diskuzích nerad využívám jako věřící člověk) s tím, že Jidáš nemohl Krista zradit...Proč by nemohl? Mám pocit, že tady již několikrát uniká sama podstata spasení a systému křesťanské víry jako takové. Úhelným kamenem křesťanské víry je svobodná vůle člověka v jeho jednání. To že něco víte bezpečně, že se stane (Bůh Otec, ale i Ježíš) neznamená, že musíte zabránit tomu, aby se tak stalo. Ježíš věděl, že ho Jidáš zradí, ale neznamená to, že Jidáš měl omezenou vůli to neudělat. Jen Bůh Otec i Ježíš věděli (jsou jeden, je to trochu složitější), že se tak stane a že Jidáš nakonec podlehne své řekněme třeba chamtivosti.
Stejně tak v některém z předchozích příspěvků jsem se dočetl, že Ježíš na kříži třeba ani nevěděl a tak dále....nikoli, právě že věděl vše. A dlouho dopředu. Vlastně pořád, protože jeho existence v čase (tedy našem čase) je dost problematicky pro člověka uchopitelná. Můj názor je ten, že člověk věří nebo nevěří v Boha a jeho existenci, ale pokud přijmě křesťanskou víru, tak lze jen velmi obtížně demonstrovat nějaká rozporuplná tvrzení v systému víry. Ten je sám o sobě velmi detailně promyšlen a zpracován, a zpracováván dodnes a to už od dob prvních mnichů a církevních otců (jak zde bylo již řečeno).
Druhá věc samozřejmě je, zda a za jakých podmínek byla vyřazena (přesněji tedy nezahrnuta) apokryfní evangelia (do) z kanonických knih. O tom lze debatovat a pochybovat s úspěchem. Osobně se domnívám, že tyto knihy byly vyřazeny zcela účelově (jak zde již bylo řečeno), ale nikoli z nějakých vnitřních mrzkých (řekněme ) pohnutek. Nýbrž z pohnutek :
1. snaha o homogenizaci, ucelení, sjednocení, zpřesnění, vyjasnění křesťanské víry a nauky ve smyslu především ochrany a obrany proti množícím se vlivům a výkladům mnoha dalších (nesporně také velmi inteligentních) řekněme myslitelů, zejména z oblastí Malé Asie, Předního Východu etc.
2. snaha o totéž, co bylo výše řečeno, ale také ve smyslu obrany a ochrany proti řekněme nevědomosti a nevzdělanosti mas, jimž je tato nauka a víra (učení) předkládána.
Na straně jedné vidíme snahu o obranu toho co se zdá správné a na druhé straně také zjednodušení a předem jakési vylučení možných slepých uliček (viz apokryfní evangeli a a rukopisy z Nag Hammádí apod.) Vidím v tom stejný důvod jakým způsobem a jazykem je zpracována bible. Podobenství a zdánlivé příměry jsou zde kladeny nejen z důvodu poučení a příkladu ale také jako zjednodušení pro tehdejší posluchače.
Toť můj názor