Postavení ženy

[Michal]

Spíš pravidlo, viz například v souvislosti s tématem citovaná Rejčka, která už taky od dětství žila na dvoře svého předpokládaného braniborského ženicha.

Ale no tak, vždyť neměla mámu. Tak jí dali na vychování k tetě do kláštera, vlastně doma, co je na tom nelidského? Vyrůstala mezi spoustou tet. Do Branibor odjela až v oněch 8 letech.

[Viola]

Ale no tak, vždyť neměla mámu. Tak jí dali na vychování k tetě do kláštera, co je na tom nelidského? Vyrůstala mezi spoustou tet.

Nikoliv k tetě, ale vzala ji s sebou její macecha právě za účelem sňatku s braniborským Otíkem.

[Michal]

Nebo sv. Anežka, ta byla v rodinách dokonce dvakrát, stejně jako Guta-Bonna Lucemburská, ta možná i víckrát.

Anbežka byla jako dítě v klášteře. do "rodiny" šla až v 9 letech.

[Viola]

Anežka byla jako dítě v klášteře. do "rodiny" šla až v 9 letech.

No dobře, ale do Třebnice jela s Annou kvůli svému snoubenci...

[Michal]

No dobře, ale do Třebnice jela s Annou kvůli svému snoubenci...

To jistě, ale byla mimo cizí rodinu, bavili jsme se o věku, kdy holky šly k výchově k mateřství a kluci k boji.
Tedy oněch cca 8-9 let, a to je stejné.
Kromě toho její matka byla tuším Přemyslem odstavená.

[Viola]

Kromě toho její matka byla tuším Přemyslem odstavená.

Tomu teď nerozumím...

[Michal]

Tomu teď nerozumím...

Promiň popletl jsem si data.

[Ježek]

Měl jsem referát týkající se pojetí manželství v díle Štítného, je to příliš krátké na samostatný článek, tak to dám sem:

Středověcí myslitelé museli stále řešit ideový konflikt mezi absolutní pohlavní čistotou a přetrvání lidstva (do posledního soudu).
Největší autoritou jsou Listy Efesským Pavla v Tarsu, který hlásá sexuální styk mezi mužem a ženou pouze v případě potomstva. Zároveň jako nejvíce ctnostný uvádí panenský stav, poté vdovský a až nakonec manželský. Je známa iluminace z 12. století, která zaznamenává hierarchii stavů znázorněnou při žeňbě obílí: manželka sklízí 30x tolik, co zasela, vdova 50x tolik a panna dokonce 100 násobek.
Manželství je proto důležité ze 4 důvodů: plzení potomstva, placení manželského dluhu, ochrana před cizoložstvím a sexuální uspokojení. Poslední dva důvody jsou po celý středověk diskutované.
Co se po celý středověk nezměnilo, bylo postavení ženy vůči muži. Muž byl vždy ženě nadřazen, což vyplývá z Genesis. Muž byl stvořen k obrazu božímu a žena až z žebra muže.
Žena (Eva) také jako první podlehla pokušením ďábla. Žena ve středověké mentalitě je nástroj ďábla skrze svoji sexualitu, velice často na sebe prý ďábel bere podoby nádherné dívky, která posléze svádí muže .
Určitý posun je u sv. Augustina, ten připouští sexuální styk za účelem rozkoše jako lehký hřích. Naproti tomu, názory sv. Jeronýma byla tak radikální, že se v běžném životě nedaly použít – znamenalo by to zánik lidského pokolení.
Dalším zmírněním jsou názory Abelárda (snad díky jeho milostným eskapádám), že tělesná rozkoš je od Boha a tudíž možná. Ale i tak si cení více zdrženlivosti.
Radikálnější než názory Pavla z Tarsu jsou ještě názory Tomáše Akvinského. Manželství je pro něj nutné zlo, žena ve všech ohledech špatná a hříšná. Manželství je trpěné zlo kvůli plození potomstva, věrnosti manželů a také je poukazuje na spojení Krista církve.
Ještě v 14. a 15. století byly vedené disputace ohledně toho, zda je manželství trpěným zlem a nebo naopak – je Boží institucí (podobně jako církev). Dalším problémem byla sexualita, zda je hříchem za každé okolnosti, nebo nikoli.
Postupem času je ale hodnecení manželství čím dál mírnější. Manželství je jednou ze svátostí, když symbolisuje sňatek Krista a církve.

V české prostředí pohledy na tuto problematiku zásadně nelišily od Západu, nemáme ale žádné doklady o rozsáhlých disputacích, proto mezi prameny patří především Vizitační protokol Pavla z Janovic, penitenciály, inkvisiční protokoly, žákovské a lidové písně.

V díle Štítného se objevuje problematika ženy a manželství častěji než je zvykem u autorů své doby. Vysvětlení se hledá v osobních důvodech. Tomáš strávil valnou část svého života na své tvrzi, kde se po smrti manželky věnoval výchově svých dětí, syna Jana a dcery Anežky. Manželku, kterou měl Štíttný ve velké úctě, zmiňuje v úvodu Knížek šesterých o obecných věcech křesťanských.Dceři Anežce věnuje svůj překlad Revelací sv. Brigity Švédské.
V tomto díle Tomáš Štítný ukazuje svůj positivní vztah k ženám – vyzdvihuje zde vlastnosti švédské světice – to, že byla Bohem vyvolená k různým viděním.
Nejdůležitějšími díly k této problematice jsou u tohoho myslitele dva traktáty:
O trojiech stavech, panenském, vdovském a manželském a druhý O hospodáři, hospodyni a čeledi.
Které vlastnosti si Štítný cení na manželce, vypočítává ve druhém traktátu (po vzoru starozákonní Sáry Tobiášovi) – jsou jimi pokora (ta brání pýše a marnivosti), úcta ke tchánovi i tchýni, láska k manželovi, peče o čeleď a hospodářství, smířlivost, tolerance a abstinence na alkohol.
Stejně tak uvádí i ženské nechnosti – nejvíce rozebírá touhu po tanečních zábavách (které svádí k hříchu a ruinují finančně rodiny), dále toulavost, zvědavost, marnivost a trávení času se svobodnými členy druhého pohlaví.
K otázce manželského soužití se věnuje jihočeský zeman v traktátu O trojiech stavech.
Podmínkou pro harmonii ve vztahu je podle něj láska, věrnost, vzájemná podpora a tolerance.
V otázkách pohlavního styku má umírněné názory. Nemá sloužit nejen k polzení potomků, ale má chránit před cizoložstvím a sexuální touhou. Štítný dokonce varuje ženy před odmítáním manžela – to může vést k hříchu cizoložství. V zásadě tedy podle Štítného pokud jeden z manželů chce, druhý musí.

[Ježek]

Dva pozdně středověké prameny:


Paris, 1393, (How to hold a husband)
Cherish your husband´s person and make sure you keep him in clean linen, this being your office. For men have to look after things outside the house and husbands have to go abroad in all sorts of weather, at times getting soaked in rain, at times dry, and sometimes bathed in sweat... But he puts up with it all and takes consolation from thinking about the good care he will have from his wife when he gets home, as she warms him by a good fire, washes his feet, fetches fresh shoes and stockings for him, good food and drink, gives him plenty of attentions, a comfortable bed, white sheets, a nightcap, fur covers, and the cheer of delights, privy frolics, lovings, and secret matters which I shan´t mention.
Indeed, fair sister, these are the services that make a man wish for home and long to return to it... Remember the rustic saying that there are three things which chase a good man from home: a roofless house, smoking chimney, and a quarrelsome wife... and don´t be quarrelsome but sweet, gentle, and amiable.
In the summertime make sure that there are no fleas in your bed or bedroom.
…. And if you do all this, he will keep his heart for you and for your loving service you render him and he will care nothing for other houses or other women.

Handbook of Good Customs, cca 1360, Paolo da Certaldo
The female is an empty thing and easily swayed: she runs great risks when she is away from her husband. Therefore, keep females in the house, keep them as close to yourself as you can, and come home often to keep an eye on your affairs and to keep them in fear and trembling. Make sure they always have work to do in the house and never allow them to be idle, for idleness is a great danger to both man and woman, but more to the woman...
If you have a female child, set her for sewing and not to reading, for it is not suitable for a female to know how to read unless she is going to be a nun... Teach her to do everything about the house, to make bread, clean capons, sift, cook, launder, make beds, put new feet onto socks, and so forth, so when you marry her off she
won´t seem a fool freshly arrived from the wilds.

[slavicekvac]

Slovo svoboda zůstává stejné už nějakou dobu, ale náplň se může nenápadně měnit. Jak píše March Bloch v Obraně historie v případě, který se svobodou přímo souvisí: "Latinské slovo servus, z nějž ve francouzštině vzniklo slovo "serf" ("nevolník"), překonalo celá staletí. Avšak za cenu tolika postupných změn v postavení, které označovalo, že servus starého Říma a nevolník ve Francii za svatého Ludvíka se mnohem více lišili, než podobali. Však se také historikové obvykle přiklonili k tomu vynahradit slovo "serf" středověku. Když jde o starověk, mluví o "otrocích" (esclaves)." Jenomže pojem esclaves vznikl kolem r. 1000 jako označení pro slovanské zajatce (taky vzniklo ze slova Slovan), protože "zřejmě představovali vzor úplné poroby, která už v té době byla místním "nevolníkům" zcela cizí".
A nějaký vývoj má za sebou i ten pojem svobody..
***
Frísové žili ve středověku vrcholného v systému, který zvali frískou svobodou - Friese vrijheit, kde vrijheit je odpovídá německému Freiheit. Spočívalo to v tom, že "ve skutečnosti tam nikdo nevládl, ... Frísko a oblast Ommelanden ... se skládaly z malých nezávislých území, které de facto ovládala některá z předních rodin, někdy ve spolupráci místním klášterem, a to vždy pevnou rukou a, pokud bylo třeba, i rukou vražednou. Od 13. století se tito regionální vládci scházeli u východofríského Upstalboomu, kde řešili vzájemné spory. Shromáždění sice tlumila četné lokální konflikty sužující Frísko, ane nic víc. Frísové se spojili jen z jediného důvodu: jestliže je ohrožoval nepřítel zvenčí, a to jen po dobu akutního nebezpečí. Tento systém sami Frísové jako fríská svoboda." Frísové během jedné takové obranné války zabili římského krále Viléma Holandského.
Tady se pojem svobody kryje s nezávislostí na cizí vládě, ale vzhledem k tvrdé ruce, kterou vládne rodový předák svému rodu, se o dnešní formě osobní svobody nedá mluvit.. Vnitřní systém fríské svobody vypadá spíš jako anarchie (ale ve smyslu "chaos", nikoli o anarchii v představách anarchistů, což je další pojem, kde vzniká vinou odlišných výkladů k nepochopení, o co vlastně anarchistům jde..).
***
Můžeme se bavit o to, jestli byl středověký člověk svobodný podle našich měřítek, to je jak mohl disponovat s osobní svobodou, nebo jestli byl svobodný podle měřítek své doby, a jaká měřítka tedy byla naplňována. Přikláním se začít s tou druhou možností, i ten pojem svobodník vychází z pojetí svobody své doby. Ta první otázka je více filosofická, ale to vůbec nevadí.., ale než se do ní pustit, tak by bylo vhodné mít jasno, jak se pojem svobody vyvíjel a co všechno kdy znamenal.., aby zase vinou odlišných výkladů nebo toho, jak to kdo chápe, nedocházelo ke zbytečným nedorozuměním..

Je nezbytné respektovat silný vliv víry, a náboženské praxe doby. Třeba žena s ohledem na rovnost před Bohem měla mnohem více svobody, než bychom si mysleli. Rozhodně jí měla víc, než v Římské říši. Respektovaná byla hlavně jako matka. Zkuste se zamyslet nad "svobodou dětí Božích". Jistě v různých obdobích různě, Třeba Žižka: " hr na ně děti Boží ! "

[Viola]

Je nezbytné respektovat silný vliv víry, a náboženské praxe doby. Třeba žena s ohledem na rovnost před Bohem měla mnohem více svobody, než bychom si mysleli. Rozhodně jí měla víc, než v Římské říši. Respektovaná byla hlavně jako matka. Zkuste se zamyslet nad "svobodou dětí Božích". Jistě v různých obdobích různě, Třeba Žižka: " hr na ně děti Boží ! "

Já bych se nejprve zabývala tím, o jakou dobu šlo - přeci jen se postavení ženy v průběhu let měnilo.
Nicméně by mě zajímalo, odkud čerpáš o té svobodě ženy a jejím respektu. Moje zdroje totiž hovoří o něčem naprosto jiném.

[slavicekvac]

Je nezbytné respektovat silný vliv víry, a náboženské praxe doby. Třeba žena s ohledem na rovnost před Bohem měla mnohem více svobody, než bychom si mysleli. Rozhodně jí měla víc, než v Římské říši. Respektovaná byla hlavně jako matka. Zkuste se zamyslet nad "svobodou dětí Božích". Jistě v různých obdobích různě, Třeba Žižka: " hr na ně děti Boží ! "

Já bych se nejprve zabývala tím, o jakou dobu šlo - přeci jen se postavení ženy v průběhu let měnilo.
Nicméně by mě zajímalo, odkud čerpáš o té svobodě ženy a jejím respektu. Moje zdroje totiž hovoří o něčem naprosto jiném.

Porovnej si postavení ženy v Římě a ve středověku, klidně děleném na období. Jistěže musíš brát v úvahu sociální skupiny. Ale rovnost před Bohem je teprve křesťanská. Třebaže Pavel se vyslovil, ať žena ve shromáždění mlčí, a v církvi nikdy nebyly a podle mne ani nebudou kněžky.
Jenže to je o velmi specifické věci. Řekl bych, že k ženě se chovalo třeba viktoriánství mnohem hůře než středověk.
Je fakt, že to je vhled bez nějakého slušného argumentačního dokazování, ale jistě by se našlo u LeGoffa i jnde, prameny etc.

[Viola]

Porovnej si postavení ženy v Římě a ve středověku, klidně děleném na období. Jistěže musíš brát v úvahu sociální skupiny. Ale rovnost před Bohem je teprve křesťanská. Třebaže Pavel se vyslovil, ať žena ve shromáždění mlčí, a v církvi nikdy nebyly a podle mne ani nebudou kněžky.
Jenže to je o velmi specifické věci. Řekl bych, že k ženě se chovalo třeba viktoriánství mnohem hůře než středověk.
Je fakt, že to je vhled bez nějakého slušného argumentačního dokazování, ale jistě by se našlo u LeGoffa i jnde, prameny etc.

Já jsem o tom kdysi napsala článek, zřejmě ještě visí na stránkách.

Těžko mohu obojí porovnávat, protože nejsem odborník ani na římské právo, ani na právo středověké. Nicméně obecně k postavení ženy ve středověku: to stálo na principu, že žena není a nemůže být samostatná a nemůže se o sebe ani starat sama, protože na to je příliš hloupá (ostatně v tom vidím podobu i v římském právu v poručnictví ženském, tutele mulierum, to se týkalo majetku). Proto nad ní musí vládnout moc - nejprve otcovská, poté manželská. Když chybí otec, zastoupí jej jiný dospělý člen rodiny. Žena v moci manžela nemá svobodu rozhodování, a proto každý majetkoprávní úkon učiněný v jeho prospěch, je neplatný, protože platí: žena je vězněm svého muže. Od ženy jako manželky se vyžadovala věrnost a manžel měl právo nevěrnou manželku i jejího milence na místě zabít. Opačně to pochopitelně neplatilo.

Žena měla právo na věno (s ním pak manžel neomezeně disponoval), o něž mohla přijít jen ve vymezených případech. Otázkou však je, jak by se jej případně domáhala v případě neoprávněného nevyplacení. Pravdou je, že součástí svatebních smluv byla i dohoda o vdovském věnu. Otcovskou moc vůči dětem měl opět pouze muž, nikoliv žena. Na rozdíl od šlechtického práva mohla být žena v městském právu poručnicí sirotků.

Muž mohl svou ženu trestat, jak se mu zlíbilo, což kritizuje např. Hus (ten ovšem nevylučuje "mírnější" formy fyzického trestání ženy). To a vše ostatní vychází z teorie o prvotním hříchu, přičemž na toto téma bylo v průběhu středověku rozvíjeno mnoho teorií. Žena byla chápána jako nástroj ďábla, jako cosi, co celý život musí odčiňovat prvotní hřích, svádí muže apod. Pomalu se tato teorie mění pod vlivem mariánského kultu a následně i kurtoazie, kdy křesťanská teorie uznává, že některé ženy mohou být přínosné (a vytváří kontrast mezi ženou dobrou, tj. Marií, a špatnou, tj. Evou). Na žebříčku stojí nejvýše panna, pak vdova (sice již souložila, ale nyní se oěpt chová jako panna) a pak teprve manželka. O oceňování manželky jako matky téměř nemůžeme hovořit - přestože je tedy manželka zde proto, aby posloužila manželovi jako matrace (odpusťte ten výraz) a aby mu porodila co nejvíce dětí a ideálně přinesla velké věno, i tak na ni raný a vrcholný středověk hledí v podstatě jako na něco méněcenného a jako na nejhorší formu pobytu ženy na světě. Kdy se mění náhled na matku, bych se musela podívat doma.

Jedna poznámka na závěr - většina raněstředověkých teorií o méněcennosti žen vychází zejm. z Listů sv. Pavla Korintským a také z Bible a onoho známého příběhu o Evě a hadovi. Na netu se dá najít spousta článků o výkladu hlavně prvního listu Korinťanům a o tom, jak to vlastně sv. Pavel s těmi ženami myslel.

[richardrg]

Ve vrcholném středověku, zvláště ve 2. pol. 14. stol. mohu doložit několik případů, že neurozená žena dědí majetek manžela, dokonce jsou doklady že po něm přebírá v městském prostředí i funkci řemeslnického mistra. I přes to bych si o rovnoprávném postavení žen a mužů ani netroufl uvažovat.

[slavicekvac]

Porovnej si postavení ženy v Římě a ve středověku, klidně děleném na období. Jistěže musíš brát v úvahu sociální skupiny. Ale rovnost před Bohem je teprve křesťanská. Třebaže Pavel se vyslovil, ať žena ve shromáždění mlčí, a v církvi nikdy nebyly a podle mne ani nebudou kněžky.
Jenže to je o velmi specifické věci. Řekl bych, že k ženě se chovalo třeba viktoriánství mnohem hůře než středověk.
Je fakt, že to je vhled bez nějakého slušného argumentačního dokazování, ale jistě by se našlo u LeGoffa i jnde, prameny etc.

Já jsem o tom kdysi napsala článek, zřejmě ještě visí na stránkách.

Těžko mohu obojí porovnávat, protože nejsem odborník ani na římské právo, ani na právo středověké. Nicméně obecně k postavení ženy ve středověku: to stálo na principu, že žena není a nemůže být samostatná a nemůže se o sebe ani starat sama, protože na to je příliš hloupá (ostatně v tom vidím podobu i v římském právu v poručnictví ženském, tutele mulierum, to se týkalo majetku). Proto nad ní musí vládnout moc - nejprve otcovská, poté manželská. Když chybí otec, zastoupí jej jiný dospělý člen rodiny. Žena v moci manžela nemá svobodu rozhodování, a proto každý majetkoprávní úkon učiněný v jeho prospěch, je neplatný, protože platí: žena je vězněm svého muže. Od ženy jako manželky se vyžadovala věrnost a manžel měl právo nevěrnou manželku i jejího milence na místě zabít. Opačně to pochopitelně neplatilo.

Žena měla právo na věno (s ním pak manžel neomezeně disponoval), o něž mohla přijít jen ve vymezených případech. Otázkou však je, jak by se jej případně domáhala v případě neoprávněného nevyplacení. Pravdou je, že součástí svatebních smluv byla i dohoda o vdovském věnu. Otcovskou moc vůči dětem měl opět pouze muž, nikoliv žena. Na rozdíl od šlechtického práva mohla být žena v městském právu poručnicí sirotků.

Muž mohl svou ženu trestat, jak se mu zlíbilo, což kritizuje např. Hus (ten ovšem nevylučuje "mírnější" formy fyzického trestání ženy). To a vše ostatní vychází z teorie o prvotním hříchu, přičemž na toto téma bylo v průběhu středověku rozvíjeno mnoho teorií. Žena byla chápána jako nástroj ďábla, jako cosi, co celý život musí odčiňovat prvotní hřích, svádí muže apod. Pomalu se tato teorie mění pod vlivem mariánského kultu a následně i kurtoazie, kdy křesťanská teorie uznává, že některé ženy mohou být přínosné (a vytváří kontrast mezi ženou dobrou, tj. Marií, a špatnou, tj. Evou). Na žebříčku stojí nejvýše panna, pak vdova (sice již souložila, ale nyní se oěpt chová jako panna) a pak teprve manželka. O oceňování manželky jako matky téměř nemůžeme hovořit - přestože je tedy manželka zde proto, aby posloužila manželovi jako matrace (odpusťte ten výraz) a aby mu porodila co nejvíce dětí a ideálně přinesla velké věno, i tak na ni raný a vrcholný středověk hledí v podstatě jako na něco méněcenného a jako na nejhorší formu pobytu ženy na světě. Kdy se mění náhled na matku, bych se musela podívat doma.

Jedna poznámka na závěr - většina raněstředověkých teorií o méněcennosti žen vychází zejm. z Listů sv. Pavla Korintským a také z Bible a onoho známého příběhu o Evě a hadovi. Na netu se dá najít spousta článků o výkladu hlavně prvního listu Korinťanům a o tom, jak to vlastně sv. Pavel s těmi ženami myslel.

Velmi nesouhlasím, ani v majetkových otázkách - přechod majetku po matrimoniální lini etc. to bylo jinak. Že měla fůra teologů, i praktických právníků, kněží a manželů jiné názory a praxi, to jistě platí. DODNES - viz domácí násilí a jiné nestoudnosti. Ale křesťanství mělo ženu především za matku s plnou vážností k její osobě. Jestliže se vyjadřuješ o matraci pro chlapa - tak středověk velmi respektoval PRÁVO ženy na sex ! Nehodlám se v tématu dál přehrabovat, ale dají se snést traktáty hlavních katolických teologů - Tomáše, Augustina etc. vůbec patristika, a poznáš jak to je. Opakuji, že praxe je dnes mnohem horší při všem liberalizmu, protože postrádá úctu a ochranu ženy, která byla od chlapa ve středověku povinná - pro období minesengu vrcholem rytířství. Dnešní stav? s prominutím ta matrace, kterou lze kdykloliv vyměnit za jinou lepší, když se ta první už opotřebovala. Ve středověku maximálně harapanna, jen když jí opravdu byla. Lazebnice jako profesní uznání v oboru. Manželka a matka - absolutní úcta, když se o ni někdo otře jazykem, tak je to na meče. Tak jaký byl středověk a jací jsme my k ženám?

[Viola]

Velmi nesouhlasím, ani v majetkových otázkách - přechod majetku po matrimoniální lini etc. to bylo jinak. Že měla fůra teologů, i praktických právníků, kněží a manželů jiné názory a praxi, to jistě platí. DODNES - viz domácí násilí a jiné nestoudnosti. Ale křesťanství mělo ženu především za matku s plnou vážností k její osobě. Jestliže se vyjadřuješ o matraci pro chlapa - tak středověk velmi respektoval PRÁVO ženy na sex ! Nehodlám se v tématu dál přehrabovat, ale dají se snést traktáty hlavních katolických teologů - Tomáše, Augustina etc. vůbec patristika, a poznáš jak to je. Opakuji, že praxe je dnes mnohem horší při všem liberalizmu, protože postrádá úctu a ochranu ženy, která byla od chlapa ve středověku povinná - pro období minesengu vrcholem rytířství. Dnešní stav? s prominutím ta matrace, kterou lze kdykloliv vyměnit za jinou lepší, když se ta první už opotřebovala. Ve středověku maximálně harapanna, jen když jí opravdu byla. Lazebnice jako profesní uznání v oboru. Manželka a matka - absolutní úcta, když se o ni někdo otře jazykem, tak je to na meče. Tak jaký byl středověk a jací jsme my k ženám?

No, kdyby sis přečetl něco od B. Kopičkové nebo ze sborníků M. Lenderové a teď i poměrně nově Žena v českých zemích od středověku do 20. století, asi bys hovořil jinak.

[slavicekvac]

Velmi nesouhlasím, ani v majetkových otázkách - přechod majetku po matrimoniální lini etc. to bylo jinak. Že měla fůra teologů, i praktických právníků, kněží a manželů jiné názory a praxi, to jistě platí. DODNES - viz domácí násilí a jiné nestoudnosti. Ale křesťanství mělo ženu především za matku s plnou vážností k její osobě. Jestliže se vyjadřuješ o matraci pro chlapa - tak středověk velmi respektoval PRÁVO ženy na sex ! Nehodlám se v tématu dál přehrabovat, ale dají se snést traktáty hlavních katolických teologů - Tomáše, Augustina etc. vůbec patristika, a poznáš jak to je. Opakuji, že praxe je dnes mnohem horší při všem liberalizmu, protože postrádá úctu a ochranu ženy, která byla od chlapa ve středověku povinná - pro období minesengu vrcholem rytířství. Dnešní stav? s prominutím ta matrace, kterou lze kdykloliv vyměnit za jinou lepší, když se ta první už opotřebovala. Ve středověku maximálně harapanna, jen když jí opravdu byla. Lazebnice jako profesní uznání v oboru. Manželka a matka - absolutní úcta, když se o ni někdo otře jazykem, tak je to na meče. Tak jaký byl středověk a jací jsme my k ženám?

No, kdyby sis přečetl něco od B. Kopičkové nebo ze sborníků M. Lenderové a teď i poměrně nově Žena v českých zemích od středověku do 20. století, asi bys hovořil jinak.

Kdybys četla protokoly od Baudyšové, taky bys měla jiný náhled na srovnání dnes a středověk.
Nebo historky z Jugoválek...

[Viola]

Kdybys četla protokoly od Baudyšové, taky bys měla jiný náhled na srovnání dnes a středověk.

Jaké Baudyšové?

[slavicekvac]

Kdybys četla protokoly od Baudyšové, taky bys měla jiný náhled na srovnání dnes a středověk.

Jaké Baudyšové?

Linka bezpečí pro týrané děti a ženy.

[Viola]

Linka bezpečí pro týrané děti a ženy.

Jak to souvisí s postavením ženy ve středověku?