Přemysl Otakar II.

[Viola]

Z mé dílny....železo a zlato... http://www.humanart.cz/user/4477/art/st ... 748_0_.jpg

To jsi jako nakreslil Ty?

[Amaury de Montfort]

To jsi jako nakreslil Ty?

Ano....v tramvaji (to není vtip)

[Viola]

To jsi jako nakreslil Ty?

Ano....v tramvaji (to není vtip)

Šikulka.

[Amaury de Montfort]

Šikulka.

Děkuju...až bude nějaké téma, ke kterému mám něco nakreslené tak to jsem opět dám

[Michal]

Tak by mě zajímalo, jaká je skutečnost ohledně výsledku uherského tažení v roce 1271. Mír byl kompromisní, obě strany ale ve zprávách tvrdily opak. Německé kroniky vyzdvihovaly Přemysla a jako důvod ukončení tažení uvedly roztažené zásobovací trasy. Uherská strana udávala genialitu Štěpána, který použil ruskou taktiku ústupu do nitra země, když utrpěl několik menších poráže, aby nakonec zvítězil na Rábnici a donutil Přemysla k ústupu a k míru. Druhá strana interpretovala bitvu na Rábnici jako velké Přemyslovo vítězství, kdy na bojišti obrátil uherské vojsko na útěk a hnal ho čtyři míle daleko a nakonec ho zahnal do Rábnice, kde spousta uherských vojáků utonula.

[Robert]

Tak by mě zajímalo, jaká je skutečnost ohledně výsledku uherského tažení v roce 1271. Mír byl kompromisní, obě strany ale ve zprávách tvrdily opak. Německé kroniky vyzdvihovaly Přemysla a jako důvod ukončení tažení uvedly roztažené zásobovací trasy. Uherská strana udávala genialitu Štěpána, který použil ruskou taktiku ústupu do nitra země, když utrpěl několik menších poráže, aby nakonec zvítězil na Rábnici a donutil Přemysla k ústupu a k míru. Druhá strana interpretovala bitvu na Rábnici jako velké Přemyslovo vítězství, kdy na bojišti obrátil uherské vojsko na útěk a hnal ho čtyři míle daleko a nakonec ho zahnal do Rábnice, kde spousta uherských vojáků utonula.

Wiki.hu len poznamenáva, že konflikt ohľadom uhorských území skončil víťazstvom Štefana. Keby Přemysl vyhral, asi by chcel nejaké to územie, nie ? Nič podrobnejšie o bitke tam nie je.

[elizabeth]

Očekávaná, ale i tak velmi problematická byla smrt uherského krále Bély IV.- 3. května 1270 . Jeho syn Štěpán vždy stavěl svou politiku na odporu proti Přemyslovi a usiloval o obnovu uherské hegemonie v alpských zemích. Údajně sám Béla ve své poslední vůli prosil českého krále, aby po se jeho smrti ujal celé královské rodiny a vzal ji pod svou ochranu . Po Bélově smrti došlo k emigraci části uherské šlechty k Přemyslovi. Mezi nimi byla i Kunhutina matka kněžna Anna, vdova po Rostislavu Mačevském, jež s sebou vzala také uherské korunovační klenoty a část pokladu Bély IV. Tato zajímavá okolnost naznačovala, že Přemysl by mohl ovlivnit volbu budoucího krále. Přechod uherského magnáta Jindřicha Kyseckého, pána hradů v pohraničních komitátech, na Přemyslovu stranu byla prvním projevem reálné moci vysoké šlechty, kterou jistě král Štěpán nazýval zradou. Panstvo evropských zemí se hájilo starobylým právem a tím, že bojuje za svou zemi proti nebezpečné zvůli cizími rádci špatně spraveného krále, jenž tak ohrožuje zemské svobody. Dějiny nám po celé Evropě ukazují zápas o stát mezi monarchistickým a oligarchickým hlediskem, přiklánějící se jednou na tu a pak na druhou stranu, jež často otřásá samotnými základy států.
Kysečtí se spříznili s rodem Lichtemburků a obdrželi Lavu . Přemyslova pozitivní politika vůči Uhrám byla účinná a na jejím konci měl být nový kandidát na uherský trůn Béla Mačevský, Annin syn a bratr české královny. Ten však zachovával Štěpánovi věrnost. V Uhrách postavili alternativní dynastický koncept. Spříznili se s rodem Anjou a Karlu I. tato skutečnost poskytla možnost realizovat své expanzivní plány na Balkáně a také satisfakci za urážlivé české odmítnutí ohledně sňatku Karlova syna a Přemyslovy dcery a dědičky Kunhuty. Byly uzavřeny dva sňatky – Štěpánova syna Ladislava s Karlovou dcerou Isabelou a sicilského prince Karla se Štěpánovou dcerou Marií.

Za nastíněné situace se schylovalo k novému boji o alpské země. Uherský král si neoprávněně nárokoval Štýrsko a podpořil Filipa Sponheimského v jeho úsilí o zisk stolce v Korutanech. Obnovil nebezpečnou protičeskou koalici Uher, Bavorska a Krakovska . Přemysl se pro řízení obrany přesunul v květnu 1270 do Znojma a sestavoval síly k válce. Došlo pouze k dílčím střetům, bylo domluveno příměří a také setkání králů u Bratislavy. Přemysl musel uznat svého bratrance a konkurenta na vévodství korutanské Filipa za člena uherské strany . K smluvenému jednání došlo na ostrůvku Dunaje mezi Bratislavou a Potendorfem 16. října 1270. „Viděvše Čechové krále svého stoupati na loďku cele bezbranného a v oděvu krátkém, nemohli zdržeti se nářku hlasitého. Obávali se neštěstí velikého, tenkráte však bez příčiny.“ Setkání zachycuje Štýrská rýmovaná kronika i Pražské anály. Štýrská kronika poukazuje na nepřipravenost Štěpánovy diplomacie, i na lstivost při mírovém jednání, které mělo pouze poskytnout Uhrám příležitost k nečekanému útoku. Králové vyjednali příměří na dva roky( od 16. října 1270 do 11. listopadu 1272) , porušil ho však Filip svým útokem na Pordenone a vyřadil se tak z mírových úmluv, a proto Štěpán nadále jeho zájmy negarantoval . Pražské anály naznačovaly svými střídmými informacemi odtažitost Přemyslovy imperiální politiky od každodenních zájmů prosperujících Čech a naznačovaly blížící se válečné časy.

Uplynul celý lidský věk Přemyslovy vlády. Na listinách se roku 1269 ( tedy téhož roku jako pan Záviš z Falkenštejna ) začíná objevovat Nicolaus dominus Opaviae. Bylo to v Brně v létě roku 1269 a objevil se v čele svědečné listiny jako syn králův z lásky. Nalezneme tam také Přemyslovy zetě Oldřicha z Drnholce a Bavora ze Strakonic. Ale mužský dědic Přemyslovy říše stále chyběl. Právě skutečnosti, že český král ze dvou poměrně dlouhých manželství stále ještě neměl svého následníka, lze připsat úskočné zahájení třetí česko-uherské války. Vzdor platnosti příměří Štěpán nastražil na Přemysla vracejícího se do Rakouska ze Štýrska jedinou možnou cestou ( přes Semering) přepadový oddíl a obávaná uhersko-kumánská jízda vpadla do nížin na jih od Vídně . Tento nekonvenční způsob války byl velkou zbraní uherského krále. Přemysl byl však varován a tak přešel i s vojskem přes divoké Alpy mezi Štýrskem a Rakouskem, vedle Mariacel a Lilienfeldu, kudy uprostřed kruté zimy bylo velmi riskantním projet. Český král, uniknuv nebezpečí, podal na zrádné jednání uherského krále žalobu u kardinálské koleje v Římě (papežská stolice zůstávala stále neobsazená) .

Nová válka s Uhry byla nesmírně nákladná a rozsáhlá. Vznešení pánové mysleli i na smrt a uzavírali testamenty . Rakouská šlechta nečekala na rozhodnutí vládce a vytvořila si své společenství, jehož hejtmanem byl Siegfried Wahingen z rodu Sirotků . Vojenské akce tohoto uskupení nebyly před Přemyslovým příchodem příliš úspěšné (např. při jízdě do Uher přes zamrzlé jezero Neziderské, se potopilo 30 rytířů a 330 bojovníků, když svou tíží prolomili led jezera), ukazují ale na samostatný postup rakouské šlechty. Významnou roli v Přemyslově vojsku sehrávají Moravané doložení jako svědci na listinách z 5. dubna 1271 z Brna a 28. dubna 1271 v Břeclavi . V první je v čele olomoucký biskup Bruno a další jako vyšehradský probošt Petr následují, ve druhé vydané Vilémem z Hustopeče v čele svědků stojí rakouský stolník Albero z Feldsberka a následuje několik moravských rytířů a po nich zase rytíři rakouští. Česko-rakouský stát byl po letech systematické přípravy vojensky natolik vybaven, že mohl být poražen pouze zevnitř. Vojenské zásahy bavorského vévody Jindřicha byly jen okrajového rázu a omezovaly se na území Horních Rakous (okolo Voecklabruku a Velsu). Přemysla obklopili minnesaengři, německá šlechta se tlačila pod jeho prapory, jako jeho spojenci vystupovali braniborský markrabě, brunšvický vévoda, vévodové slezský a opolský a hrabata ze středního Německa z oblasti vlivu Wettinů .

Válečné operace byly stejně jako u války s bavorskými vévody velmi komplikované z hlediska zásobování i dalšího zabezpečení. Tentokrát však Přemysl projevil strategický přehled a měl porozumění pro technické inovace. Třikrát nechal zbudovat během uherského tažení pevný dřevěný most – přes Moravu, Váh i Dunaj. Prešpurk (Bratislava), „město královské i zámek velice opevněný, padl při prvním útoku a bylo dobyto mnoho znamenitých pokladů; pokojných občanů kázal král ušetřit“ a svěřil obranu města vídeňskému vojsku. Místo očekávaného vpádu za Dunaj se zmocnil Trnavy, skupiny hradů blízko ní a po přechodu Váhu i Nitry. Věrnost českému králi složili nitranský biskup a obyvatelé města i šlechta z širšího slovenského zázemí . Přísahy byly neobvyklé a svědčí o částečném rozdělení arpádovské monarchie. Směr válečného tažení překvapuje svou složitostí, Přemysl mohl soustředit vojska u Vídně a zaútočit do Uher přímo. Na území západního Slovenska byla větší část nižší šlechty a obyvatelstva slovenské národnosti a jejich jazyk byl blízký jazyku zemského práva sousední Moravy. Spřízněnost Čechů a Slováků byla posílena také výkladem, že Nitranska i dalších sousedních území se zmocnili kdysi první Arpádovci na Slovanech. Osobitou roli měl pohyb obyvatelstva v pohraničních regionech. Dokonce mohlo jít o přemístění části místního obyvatelstva českým vládcem na území u své západní hranice. Tímto způsobem je některými autory vykládán vznik pohraniční skupiny domažlických Chodů s jejich jazykovými odlišnostmi.

Rozhodující bitva a následující mírová ujednání
Přemyslovo vojsko přešlo po postaveném pevném mostě přes Dunaj. Český král v mohutných bojích spojených s dobýváním řady opevnění získal vítězství u Rábnice i Litavy. Na jednáních s uherským palatinem v Mošoni ( podle Fr. Palackého s biskupem vesprémským a bánem Rolandem) bylo dohodnuto tří denní příměří, které bylo ještě o dva dny prodlouženo . Český král žádal předání části uherského území, ale Štěpán to odmítl. V rozhodující bitvě u Mošoně 21.května 1271, kterou si Přemysl vynutil předstíraným ústupem, s rytířskou jízdou zvítězil, přičemž Štěpán musel strhnout most, který dal zbudovat přes řeku Ráb. Po této pro Čechy úspěšné bitvě chtěla kněžna Anna i uherští pánové a biskupové ( žádali o to písemně) smluvit mír mezi znepřátelenými stranami. Podle jiných ale znovu začalo váznout zásobování a „vzmáhající se u bojiště hlad“ donutil Přemysla ku zpátečnímu pochodu , (v Rakousku byla předchozí rok neúroda a také Uhry již dlouhé válčení vyčerpalo). Ač české vojsko podrželo některé dobyté pevnosti, Přemysl se vrátil do Vídně a uherští Kumáni pak znovu vpadli na Moravu (opět Vídeňské anály). Válka se pro českou stranu již nevyvíjela tak příznivě, uherský král převzal iniciativu a znovu oblehl Bratislavu. Zde bylo zahájeno jednání o míru, který je podle dnešního názvu města zván bratislavským. Za českou stranu jednali biskup Bruno, provinciál rakouských minoritů Hartpern a trojice moravských pánů, podkomoří Hartleb, maršálek Bohuš a číšník Nezamysl, za stranu uherskou potom veszprémský biskup Pavel, nejvyšší komorník Jiljí, bán Roland a vicekancléř Benedikt, probošt oradejský . K dohodě došlo na přelomu června a července 1271 a dokladují to listiny arcibiskupa kalocského , krále Štěpána i Přemysla Otakara II. Míru obětoval Štěpán své prestižní ambice a Přemysl své expansivní pokušení, to vše ve prospěch reálné politiky a dlouhodobé stability regionu. Přemysl se zavázal vrátit uherské klenoty a Štěpán respektovat postavení uherských emigrantů jako poddaných českého krále. Současně se oba zavázali, že žádný z nich nebude a přijímat a nově u sebe přechovávat žádného „přeběhlíka“. Uherský král se vzdal rovněž nároků na Štýrsko i další alpské země. Přemysl zase odmítl spolupráci s dalším Arpádovcem z italské linie Štěpánem. Garanti mírového prohlášení byli míšeňský a braniborský markrabě za stranu českou a Karel I. z Anjou a bavorský vévoda Jindřich za stranu uherskou. V případě porušení míru neměli ručitelé svému spojenci poskytnout pomoc. Toto ustanovení potvrdili svými přísahami pod hrozbou uvalení klatby také biskupové obou stran . Pro celé dlouhé úseky hranic ustanovili oba králové smírčí úředníky. Těmi se stali moravský podkomoří a purkrabí broumovský na moravském úseku, Purkart z Janovic pro štýrský a Oldřich z Drnholce na korutansko-uherské hranici.
Přátelé citovaní v obšírných výčtech obou králů spíš než by odpovídali pevným koaličním svazkům, tak vymezovali prestižním způsobem sféru spojeneckých zájmů obou panovníků. I když byla zachovávána zásada posvátnosti hranic, docházelo k drobným místním korekcím, např. k Moravě se přičlenila strážnická a bánovská oblast. Přemysl se nehrnul do navrácení klenotů a ponechal si i některé hrady. Uzavření míru s uherskou stranou upevnilo jeho velmocenské postavení.

Se v tom tak nějak přehrab a vypíchni z toho, co chceš doložit, případně Ti to nějak pošlu ve Wordu. Než bych Ti tohle všechno podokládala bude zítřek...Jedná se samozřejmě o úryvek z připravovaného článku o Přemyslovi...

[Katerina]

To jsi jako nakreslil Ty?

Ano....v tramvaji (to není vtip)

Tedy já jsem věděla, že jsou Montfortové šikovní , ale že mají i takové umělecké vlohy - moc hezký !

[Robert]

Pekný príspevok. . Trocha písaný pre české oči (ako sa Přemek neponáhľal vrátiť ukoristené poklady a vydať pohraničné hrady. Nedodržanie dohôd sa nepovažovalo za veľmi rytiersku cnosť ani vtedy, že...)
Ak sa Štefan V. opieral iba o ľahkú kumánsku jazdu, je zákonité, že musel používať tradičnú taktiku stepných nomádov - nechať vniknúť ťažkoobrnenú armádu do krajiny, a zlikvidovať jej zásobovacie toky. V otvorenej bitke ľahká jazda voči rytierskej nemala šancu, z tohoto pohľadu sa mi postup uhorského kráľa zdá správny. Čiže možno PO II. porazil nejakú časť uhorskej armády - no nebolo mu to nič platné, vojnu prehral.
Je možné, že klasickú feudálnu jazdu Štefan považoval za nespoľahlivú pre jeho rozpory s otcom.
Zarazila ma poznámka, ako Belo IV. nechcel svojho syna za kráľa. Na tento nepríliž dobrý charakterový rys Belu poukazovali aj niektorí maďarskí historici. Štefan bol síce bojovnejší, a svoje sa snažil aj násilím, ale...nebol to márny panovník - viď aliancia s Anjouovcami. Vzťah Štefana a Belu možno poznamenalo aj Štefanovo manželstvo s dcérou kumánskeho náčelníka.
Belo to sám zaranžoval, keď mu to vyhovovalo, ale potom mu už kumánska nevesta nebola dobrá a Štefan ju musel ochraňovať aj voči vlastnej rodine. (Holt, veľmi sa mu neodvďačila ani ona....) Je celkom možné, že Štefan V. nech bol akýkoľvek bojovný, napokon zomrel na....zlomené srdce. (Po tom, čo mu Joachim Gutkeled uniesol syna Ladislava...)

[Viola]

Máme prosím prosím někde pramen, který by nám říkal o údajné prostopášnosti Filipa Sponheimského?

[elizabeth]

...Belo to sám zaranžoval, keď mu to vyhovovalo, ale potom mu už kumánska nevesta nebola dobrá a Štefan ju musel ochraňovať aj voči vlastnej rodine. (Holt, veľmi sa mu neodvďačila ani ona....) Je celkom možné, že Štefan V. nech bol akýkoľvek bojovný, napokon zomrel na....zlomené srdce. (Po tom, čo mu Joachim Gutkeled uniesol syna Ladislava...)

Kdy byl Ladislav IV. unesen a kolik let mu bylo v době únosu? Pokud ho někdo unesl v nízkém věku (nevím zase totiž zda v raném nebo ranném ), a vzhledem k tomu, že vlády po Štěpánově smrti se ujala jeho žena Alžběta Kumánka( viz zde), tak v dětském věku byl, tak by ten únos mohl vysvětlovat Ladislavovo pozdější divné chování...

[elizabeth]

Máme prosím prosím někde pramen, který by nám říkal o údajné prostopášnosti Filipa Sponheimského?

Zapomněla jsem si své usb, na němž je článek o Přemyslovi, doma. Ale domnívám se, že by to mohlo vyplývat z Přemyslova listu který psal Filipovi, když se začali prát o Korutany. Vydrží to do nedělního večera?

[Viola]

Máme prosím prosím někde pramen, který by nám říkal o údajné prostopášnosti Filipa Sponheimského?

Zapomněla jsem si své usb, na němž je článek o Přemyslovi, doma. Ale domnívám se, že by to mohlo vyplývat z Přemyslova listu který psal Filipovi, když se začali prát o Korutany. Vydrží to do nedělního večera?

Určitě, děkuju.

[Robert]

Kdy byl Ladislav IV. unesen a kolik let mu bylo v době únosu? Pokud ho někdo unesl v nízkém věku (nevím zase totiž zda v raném nebo ranném ), a vzhledem k tomu, že vlády po Štěpánově smrti se ujala jeho žena Alžběta Kumánka( viz zde), tak v dětském věku byl, tak by ten únos mohl vysvětlovat Ladislavovo pozdější divné chování...

Ladislav zažil viacero rodinných peripetií, až vojen. Prvé "väzenie" ho čakalo, keď ho spolu s matkou Alžbetou zajal vlastný starý otec, a na dva roky ich dal uväzniť na Turčianskom hrade (Túróc). Vtedy mal celé 2 roky.... Po uzavretí mieru medzi Štefanom a Belom v 1266 sa potom aj oni vyslobodili. Druhýkrát ho uniesol nezbedný pán Joachim v 1272, čiže Ladislav mal celých 10 rokov. Potvrdzuje sa mi, že naozaj Belo IV bol miestami trocha divný, hoci ako "2. zakladateľa" si ho pochopiteľne musím vážiť.
V podstate sa dá celkom dobre pochopiť, prečo nemal veľmi v láske svojich príbuzných, feudálnych pánov i cirkev a uprednostňoval svojich Kumánov spolu s kumánskou milenku Éduu. Myslím že je podobný historický charakter ako cisár Junián "Apostata" -odpadlík, ktorý keď videl všetky tie intrigy svojej už kresťanskej rodiny, radšej sa stal opäť pohanom (v zmysle klasickej antickej filozofie ). Ladislav klesol iba po antiklerikálneho "polopohana" a Attilom nomádmi a podobnými vecami sa skôr vyhrážal, ako ich myslel naozaj vážne.

[elizabeth]

Máme prosím prosím někde pramen, který by nám říkal o údajné prostopášnosti Filipa Sponheimského?

Zapomněla jsem si své usb, na němž je článek o Přemyslovi, doma. Ale domnívám se, že by to mohlo vyplývat z Přemyslova listu který psal Filipovi, když se začali prát o Korutany. Vydrží to do nedělního večera?

Mohlo by Ti stačit toto :

Přemysl přijal v lednu 1270 titul vévoda korutanský a pán kraňský a 1. dubna svému bratranci Filipovi z Budyně píše : „Stěžujete sobě, dí král, že křivdu Vám činíme, ježto sám zavinil jste, co nyní mezi námi a Vámi nesnáze jest; neboť po smrti bratra Vašeho jenž dobrovolně ustanovil nás dědicem zemí svých, Vás za příčinou nešlechetností a provinění Vašich naprosto vydědiv, zmocnil jste se hradů a tvrzí, jež Vám nenáležely. Kdybyste křivdou byli nepočali, byli bychom učinili vše, co slušného bylo by a šlechetného; ale chcete-li se přidružiti k nepřátelům našim, užívejte vůle své, my však práv svých nepřestaneme hájiti, spojíce se také s přáteli na odpor křivdám, které proti nám ukládáte.“ (RI V 2,4 č. 12082, CDM VII. č. 134), srovnej Frant. Palacký, Dějiny národu českého II., s. 43, Adonai, Praha 7 - Holešovice (rok nemohu ani za nic najít)...

[Viola]

Zlatá, děkuju.

[Michal]

No tak zajímalo by mě, jak to tedy bylo s onou bitvou na Rábnici, kronikáři Přemyslovy strany uvádějí velké vítězství.
Jak dokládá Betty, hnal Štěpánovo vojsko až za řeku nebo do řeky, když Štěpán musel za sebou strhnout most.
Ale například anglická wiki v článku o Štěpánovi V., uvádí, že byl nejprve poražen v několika menších bitvách, aby nakonec zvítězil v bitvě na Rábnici. Tak by mě zajímalo, jak to tedy bylo.

[Laurentius]

Báseň účastníka tažení Friedricha von Sonnenburg je na:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Friedrich_von_Sonnenburg

[slavicekvac]

Prej založil 25 měst.

není to moje parketa, ale ta místa mám rád:
Myšenec a Královec ( Konigsberg, Kaliningrad ). Zná někdo Myšenec? Krom té písničky?

[Michal]

Báseň účastníka tažení Friedricha von Sonnenburg je na:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Friedrich_von_Sonnenburg

No jenže to je pohled právě Přemyslovy strany.
Sonnenburg prý sice potom nadával, že král mu dostatečně neplatí za básnické služby, ale nijak se mu za to v básních nepomstil. Jako že by popisy událostí třeba změnil.