Což znamenalo nejspíš, že před rokem 1311 si každý dělal, co chtěl, vazal i lénní pán... Můžeš to nějak podrobnějí rozvést s tím quazilénním vztahem?ježek píše:No, Libor Jan mluví (viz ta přednáška) pro naše území o "quasilenním vztahu" - šlechtic nedostával území jako léno (měl ho svobodně), nevykonával lenní přísahu. Přesto měl podobné závazky (nepsané) vůči suverénovi jako leníci na Západě (a to mělo být omezeno Domažlickými úmluvami 1311. Leníky má biskup Bruno, později jsou leníky českého krále slezská knížata, Mikuláš Opavský.
Dle Josefa Šusty se snažili beneficiárové (dle JŠ = župané) nabývat některých částí beneficií ke svým statkům („k dědině“) ne už jako statků úředních ale v plný alod. Tak dochází k rozchvacování beneficiární půdy a výsostných práv.
No a tohle je kompilát Šusta, Vaníček:
Použijme pro srovnání vztah mezi vládcem a královstvím v sociálně pokročilejší Anglii. Zde se dodržování Magny charty libertatum posilující zájmy země stalo klíčovým politickým problémem. Tato „Velká charta“ byla v podstatě souhrnem zásad, které svazovaly panovníkovi ruce. Nechtěl-li být nazýván tyranem, nesměl sáhnout na statek svých pánů, nesměl žádného z těchto pánů prohlásit psancem a nesměl se ani odumřelého léna zmocnit bez rozhodnutí soudu. Prostě se nemohl rozhodovat pouze podle sebe, jako to dělal dosud.
Moc krále Jindřicha III. byla poté šlechtou omezena ještě více. Na základě Oxfordských provizí byl dokonce podřízen kontrole šlechtického výboru, který měl spolurozhodovat o jmenování úředníků a o finančních záležitostech. Ačkoliv Oxfordské provize francouzský panovník Ludvík IX. svým rozhodčím výrok zrušil, protože podle něj odporovaly důstojnosti královské moci, i on pokládal za správné dodržovat Magnu chartu