Ahoj lidičkové,
sepsal jsem krátký článeček a rád bych Vás všechny požádal o pomoc při jeho doplnění. Budu vděčný za každou informaci o tomto šlechtici, která není v mém příspěvku uvedena.
Předem Vám všem děkuji ...
Daimjó Šingen Takeda
Moderátor: elizabeth
Re: Daimjó Šingen Takeda
Šingen Takeda se proslavil zejména jako výtečný stratég, který hojně využíval poznatků z válečných spisů Umění války sepsaných čínským vojevůdcem Sun-c'. Byl jedním z nejmocnějších daimjó středního Japonska a zcela jistě byl jednou z nejzajímavějších osobností období Sengoku.
Daimjó Šingen Takeda
* 1. prosince 1521
+ 13. května 1573
Šingenův otec Nobutora byl sice agresivní a neoblíbený pán, ale zcela jistě byl schopný velitel, který dokázal upevnit pozice klanu Takeda v provincii Kai. Jako své sídlo (sídlo klanu) stanovil roku 1519 Fučú. Tam si na hoře Murajama postavil hrad Jógai, který se ve výšce 820 metrů nad mořem tyčil severně od města. Za dobu své vlády dokázal odrážet útoky svých sousedů Imagawů i Hódžóů a během výpravy uskutečněné roku 1521 dokázal mimo „své“ území porazit i „silnějšího“ Udžikacua Fukušimu, generála klanu Imagawa. Po této bitvě se dozvěděl o narození svého prvorozeného syna, kterého pojmenoval Kacučio.
Když syn Kacučio (pozdější Šingen) dosáhl třináctého roku života, otec Nobutora dohodl jeho sňatek s dívkou z klanu Uesugi, který kontroloval významnou část kraje Kantó. Mladá a prý velice půvabná žena ale rok po sňatku zemřela a Kacučio byl znovu „volný“. Spojenectví mezi klany Takeda a Uesugii, který ztvrzoval sňatek obou mladých lidí, najednou získalo ironický nádech a počalo se rozpadat.
Mladý a svobodný Kacučio pak roku 1535 postoupil obřad dospělosti, při kterém bylo přítomno mnoho významných lidí. Byl mezi nimi i šlechtic Kinjori Sandžó, s jehož dcerou se Kacučio nedlouho poté oženil. U příležitosti obřadu dospělosti šógun Jošiharu Ašikaga povolil Kacučiovi používat nadále používat ve svém jméně slabiky „Haru“ a tak je od té doby Kacučio znám také jako Harunobu Takeda. Navzdory tomuto velkolepému obřadu a účasti několika významných mužů (o což se bezpochyby postaral otec Nobutora) se zdá, že již v té době Nobutora svého syna příliš v oblibě neměl. Neví se proč tomu tak bylo, ale dá se to tvrdit s poměrně velkou jistotou. Nepřímo to totiž potvrdil svým skutkem a chováním sám Nobutora. Ten se totiž rozhodl jmenovat svým zákonným nástupcem a dědicem svého druhého syna Nobušigeho, čímž prvorozeného Harunobua přeskočil. Údajně ho snad i poslal (nejspíše k adopci) ke klanu Imagawa do provincie Suruga. Nejpravděpodobnějším vysvětlením toho rozhodnutí bude nejspíše to, že v klanu poměrně neoblíbený Nobutora (otec) v synovi již v jeho mládí objevil případného konkurenta a rivala. Nejspíše si myslel, že by syn byl schopen získat si podporu otcových vazalů (což se později stalo), poté ohrozit jeho postavení a moc a nakonec i ukázat, že je lepším vládcem, pánem, hospodářem a bojovníkem než otec.
U Imagawů a nejspíše i nějaký čas poté byl prvorozený Harunobu hlídán Toramasou Obuem, výtečným válečníkem a dobrým stratégem. Právě od něj patrně Harunobu získal hlubší znalosti strategie a taktiky a pod jeho „dohledem“ rozvíjel své válečné umění. Že tento čas Harunobu nepromarnil, ukázaly jeho pozdější činy, bitvy a války.
Harunobuova vzpoura
Mladý Harunobu se s „vyhnanstvím a poté nařízenou nečinností“ nehodlal smířit. V roce 1541 se, podporován velkou částí vazalů svého otce, náhle vzbouřil. Nobutora synovu vzpouru přečkal (jen s malým krveprolitím), ale byl svým synem odstaven od vlády a poslán do vyhnanství do Surugy. To vše proběhlo za pomoci téměř všech Nobutoruových nejvyšších vazalů, z nichž většina měla ke svému pánovi zášť a osobní výtky. Nobutorův druhý syn (zamýšlený nástupce) Nobušige se poddal běhu událostí v klanu, změnu přijal a nakonec se stal Harunobuovým cenným a oddaným vazalem. Vše nasvědčuje tomu, že Harunobu neměl s „převzetím moci“ v klanu Takeda žádné potíže.
Za svůj první cíl si Harunobu vytknul podrobení celé provincie Šinano klanu Takeda. To nebyl rozhodně jednoduchý úkol. Svědčí to ale o tom, že Harunobuova vláda nad klanem Takeda byla pevná, jeho moc uznávaná a celková situace v klanu byla klidná. Být tomu totiž jinak, nemohl by o podrobení Šinana ani uvažovat, natož se o to pokoušet.
Jeho plán ovládnutí provincie Šinano se samozřejmě nelíbil ostatním. Odpor proti němu byl okamžitý a rozhodný. Několik vojenských pánů ze Šinana se spojilo a pokusili se Takedovu agresi zastavit. K významným mužům protitakedovské koalice patřili Jošikijo Murakami, Nagatoki Ogasawara, Jorišige Suwa a Jošijasu Kisó. V dubnu roku 1542 vyrazily armády těchto čtyř daimjóů proti Takedovi. Velitelé očekávali poměrně snadné vítězství, protože zprávy o Takedovi hovořily o jeho přípravách k obraně. To podle nich vypovídalo o tom, že se Takeda po zvážení situace a sil necítí dost silný vzdorovat jejich spojeným armádám v „polní“ bitvě. Očekávali, že se Takeda se svou armádou ukryje za hradby a pokusí se přestát obléhání. Pravda však byla zcela jiná. Harunobu Takeda se nehodlal jen bránit.
Nakonec vyšlo najevo, že zprávy o Takedovi byly falešné. Dezinformátoři a špehové odvedli tentokrát velmi dobrou práci. Harunobu na nic nečekal a zaútočil na válečníky ze Šinana první (bitva u Sezawy). Zcela jistě je nepříjemně překvapil. Využil momentu překvapení a nepřátelské spojené armády porazil. Harunobu, povzbuzen vítězstvím u Sezawy, byl k nezastavení. Jako první vytáhl proti klanu Suwa. Překvapivým útokem dobil hrad Uehara a hned poté zaútočil na ústředí klanu Suwa, horskou pevnost Kuwahara. Jorišige Suwa neměl příliš na výběr, a tak, když mu Harunobu slíbil bezpečný odchod, nabídku přijal. On i jeho bratr byli odvezeni do Kaie. Oba bratři z klanu Suwa nakonec spáchali seppuku.
Harunobu poté dále cílevědomě rozšiřoval svoje teritorium. Postupně zvítězil nad dvěma hlavními pány středního Šinana. Roku 1542 porazil Joročika Tozawu a v letech 1544 a 1545 srazil na kolena Joricuga Takatu. Poté získal kontrolu i nad jihem a severem Šinana. To ale bylo na dlouho. V příští dekádě Harunobu bojoval na více frontách a s různými protivníky. Tlak na jeho pozice v Šinanu neustále sílil. Ze všech dobytých míst se mu podařilo udržet pouze Ueharu.
Roku 1548 Jošikijo Murakami, snad nejobávanější z Harunobuových protivníků, přemístil své jednotky do Uedy, aby se s Harunobuem střetl v rozhodujícím boji. Jošikijo byl rozhodnut Takedy zničit. Porazil Takedy v bitvě u Uenohary, ale nezničil je. Během tohoto střetnutí ztratil Harunobu dva své nejlepší generály. Byl to ale rozhodný muž, a tak se rychle vzchopil a pokračoval v dalších bojích. Roku 1552 konečně donutil klany Murakami a Ogasawara definitivně utéct ze Šinana.
Pravděpodobně někdy v těchto letech (uvádí se 1551) Harunobu přijal nové jméno Šingen.
Byl znám svou oblibou žen, uměním kaligrafie a moudrou vládou. Získal pověst výtečného stratéga a dobrého velitele. Byl tvrdý, cílevědomý a rozhodný. Jakmile vyhnal klany Murakami a Ogasawara ze Šinana, začal zvažovat, kde svá vojska zaměstná dále. Hledal (potřeboval) odpovídajícího rivala. Takový muž žil a vládl v Ečigu. Jmenoval se Terutora Uesugi, známý jako Uesugi Kenšin.
Šingen Takeda a Uesugi Kenšin
Po vyhnání ze Šinana zástupci poražených klanů Murakami a Ogasawara předstoupili před Terutora Uesugiho a protestovali proti Šingenově agresi. Ten, zneklidněn Šingenovou expanzí, vyhlásil Takedům válku. Protože Murakamiové najednou patřili k Uesugiovým spojencům, začal se obávat o hranice Ečiga. V červnu a říjnu roku 1553 se klany Uesugi a Takeda utkaly se svými armádami poblíž pláně Kawanakadžima v severním Šinanu. Po několika tvrdých střetech se ale obě strany stáhly, aniž by dosáhly nějakého uspokojivého výsledku. Celkem se pak Takedové s Uesugii setkali u Kawanakadžimy pětkrát (1554, 1555, 1557, 1561, 1564). Obě strany během těchto bojů utrpěly těžké ztráty. To celkově zpomalilo expanzivní činnost obou klanů a uklidnilo okolní pány, kteří se rozpínavosti obou rivalů právem obávali. Největší bitva mezi Takedy a Uesugii s největšími ztrátami na obou stranách byla v pořadí čtvrtá (1561). Více ale pravděpodobně „bolela“ Šingena. Ten během ní přišel o bratra Nobušigeho a také o svého skvělého stratéga Kansukeho Jamamota.
Během těchto bojů (1554 – 1564) také Šingen „přežil“ několik nepříjemných komplikací, které se týkaly vnitřních záležitostí klanu Takeda. Tou první bylo roku 1560 odhalené spiknutí proti jeho osobě, které přichystal a vedl jeho bratranec Nobumoto Katanuma. Šingen spiknutí „ustál“ a Katanumovi jeho „pletky“ vynesly rozkaz, aby se zabil. Následovalo několik nevýznamných problémů, se kterými se Šingen bez potíží vypořádal. V roce 1565 však vyplul na světlo další komplot. Tentokrát se proti Šingenovi postavil jeho syn Jošinobu s Šingenovým generálem Toramasou Obuou. Toramasa Obu po odhalení spáchal seppuku a syn Jošinobu byl uvězněn v Tokódži. O dva roky později Jošinobu zemřel - stejně jako jeho spolupachatel Toramasa spáchal seppuku.
Roku 1564 se Šingenovi konečně podařilo podrobit si a ovládnout celé Šinano. Zahrozil i v provincii Kózuke, kde se mu podařilo získat několik hradů klanu Uesugi. V příštích pěti letech ovšem s expanzivní činností ustal a věnoval se převážně vnitřním záležitostem.
V roce 1560 Šingen ukázal, že je nejen skvělý válečník, ale i výborný hospodář. Ohromil téměř celé Japonsko tím, že nechal přehradit řeku Fudži. Celkové výhody a ekonomický prospěch, které přehrada přinesla, daleko předčily představy jeho samého i ostatních. Bez nadsázky můžeme říct, že tato stavba představovala největší z Šingenových činů, týkajících se vnitřních záležitostí a správy jeho panství. Dílo se také bez pochyby stalo jedním z největších vlasteneckých aktů celého 16. století.
Další výboje
Že byl Šingen muž neposedný a ctižádostivý prokázal již v roce 1568. Jen „sedět doma“ a hospodařit dlouho nevydržel. Roku 1568 se Takeda obrátil proti Imagawům. Daimjóem Imagawů byl v té době Udžizane, syn Jošimota Imagawy. Udžizane rozhodně nedosahoval kvalit svého otce Jošimota. Jeho politická nekompetentnost připravila klan Imagawa o cenného vazala klan Macudaira (Tokugawa) a provincii Mikawu. Šingen využil situace a uzavřel dohodu s Iejasuem Tokugawou o rozdělení si zbytku Imagawových držav (dělit se měly provincie Tótómi a Suruga). Shoda Šingena a Iejasua však dlouho nevydržela.
Šingena v té době z povzdálí sledoval klan Hódžó z provincie Sagami. Jejich daimjó zkoumal situaci, hodnotil rozložení sil a čekal na chvíli, kdy bude Šingen oslabený a on ho bude moci zničit. V druhé půli roku 1568 dle něj taková chvíle nastala. Poslal tedy svá vojska, aby Šingena rozdrtila. To se jim ale nepovedlo. Šingen neváhal a odpověděl roku 1569 invazí do provincie Sagami. Oblehl i hlavního města Hódžóů – Odawaru. Zásadního úspěchu však nedosáhl. Během návratu Takedů domů do Kaie se je bojovníci klanu Hódžó ještě pokusili vlákat do léčky. To se jim ale nepovedlo. Takedovi jednotky z pasti vyklouzly a dostaly se bezpečně domů.
Silný a mocný Šingen
Roku 1570 panství klanu Takeda zahrnovalo provincie Kai, Šinano, Suruga a části Kózuke, Tótómi a Hidy. Klan Takeda byl již rozhodně víc než jen regionální síla. Šingen byl teď nejdůležitějším pánem na východ od provincie Mino. Šingen v té době disponoval výbornou strategickou pozicí, výtečnými velitelskými schopnostmi a skupinou oddaných a „silných“ vazalů.
Ve stejném roce přišel Šingen bez boje k dalšímu vítězství. Zemřel totiž Udžijasu Hódžó, daimjó klanu Hódžó a jeho dědic Udžimasa rychle uzavřel se Šingenem mír. S otcem Šingen bojoval a se synem dohodl. V tomto spojenectví měl Šingen evidentně „navrch“ a byl rozhodnut toho využít. Plánoval, že s podporou klanu Hódžó zničí klan Tokugawa.
Následující rok se Takedové dostali do sporu s klanem Oda. Takedové a Odové nejprve vyhlásili navzájem slovní válku. Diplomatická jednání a domluvy z různých stran nevyřešily nic. Šingen stále stupňoval tlak na Tokugawy a roku 1572 proti nim v provincii Tótómi vyrazil do útoku. Výsledkem těchto bojů bylo obsazení Futamaty. Následujícího roku v lednu se Šingen vrátil zpět a vyzval Iejasua, aby vylezl ze své pevnosti a bojoval s ním na bitevním poli.
Střetli se v bitvě u Mikatagahary, severně od centrály Tokugawů Hamamacu. Bitva dopadla téměř dle Šingenových představ. Skončila porážkou Iejasua i jeho posil od Odů a jeho vítězstvím. Tím se Šingenovi naskytla jedinečná příležitost vyrazit na pochod do Kjóta. Šingen o tom velmi vážně uvažoval. Musel ale neustále hlídat Ody a Tokugawy, kteří sice utrpěli porážku, nicméně představovali nadále velkou hrozbu. Když zjistil, že Jošikage Asakura, se kterým Šingen počítal, odmítl Nobunagovi vyhlásit válku, byl nucen situaci přehodnotit. Spoléhal se totiž na to, že Jošikage Asakura spolu s Nagamasou Asaiem udrží Tokugawy a Ody v šachu.
Stálé nebezpečí ze strany klanů Tokugawa a Oda, pasivní Jošikage Asakura a komplikující se situace nejspíše Šingena donutily k tomu, že se na pochod do Kjóta nakonec nevydal. Stáhl se zpět do Kaie a pokračoval v „místních“ bojích.
Šingenova smrt
Rok 1573 byl Šingenovi i celému klanu Takeda osudný. Během obléhání hradu Noda v Mikawě, utrpěl Šingen zranění (podle některých zdrojů po zásahu ostřelovače, dle některých zdrojů ale jen onemocněl), na jehož následky poté tento velký válečník 13. dne měsíce května roku 1573 v Kobamě v provincii Šinano zemřel. Jeho nástupcem se stal čtvrtý syn Kacujori Takeda.
Daimjó Šingen Takeda ztělesňoval podle historiků to nejlepší a v některých případech i to nejhorší z pánů éry Sengoku. Byl znám svou oblibou žen, uměním kaligrafie, moudrou vládou, obsáhlými znalostmi domácí problematiky a moudrým rozřešením mnoha soudních sporů. Byl nepochybně výborný stratég a bojovník. Dovedl si získat a udržet přátele i vazaly, dokázal tvrdě zakročit proti svým odpůrcům a protivníkům a byl i dobrý hospodář. Dle mnohých žil a bojoval přesně dle slov čínského vojevůdce Sun-c', která „zdobila“ jeho bojovou zástavu Fúrinkazan ... „Rychlý jako vítr, tichý jako les, divoký jako oheň a nepohyblivý jako hora.“
Závěrem …
Největším „přínosem“ a snad by se dalo říci, že v některých případech i vzorem, byl Šingen Takeda pro dalšího velkého muže období Sengoku Iejasua Tokugawu. Po smrti Šingenova syna a nástupce Kacujoriho Takedy a smrti Nobunagy Ody v roce 1582 získal Iejasu Tokugawa kontrolu na provincií Kai. Z velké části převzal Šingenův styl a techniku vlády, kterou později zahrnul i do modelu řízení šógunátu Tokugawa.
Zdroje :
David Brownstone, Irene Franck, Historie válek, Eminent, Praha 1999, ISBN 80-85876-75-2
http://wiki.samurai-archives.com/index. ... da_Shingen
http://cs.wikipedia.org/wiki/Obdob%C3%AD_Sengoku
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0ingen_Takeda
http://en.wikipedia.org/wiki/Takeda_Shingen
http://www.japonsko.tnet.cz/historie.htm
http://sengoku.wz.cz/udalosti.html
http://sengoku.wz.cz/takedas.html
Daimjó Šingen Takeda
* 1. prosince 1521
+ 13. května 1573
Šingenův otec Nobutora byl sice agresivní a neoblíbený pán, ale zcela jistě byl schopný velitel, který dokázal upevnit pozice klanu Takeda v provincii Kai. Jako své sídlo (sídlo klanu) stanovil roku 1519 Fučú. Tam si na hoře Murajama postavil hrad Jógai, který se ve výšce 820 metrů nad mořem tyčil severně od města. Za dobu své vlády dokázal odrážet útoky svých sousedů Imagawů i Hódžóů a během výpravy uskutečněné roku 1521 dokázal mimo „své“ území porazit i „silnějšího“ Udžikacua Fukušimu, generála klanu Imagawa. Po této bitvě se dozvěděl o narození svého prvorozeného syna, kterého pojmenoval Kacučio.
Když syn Kacučio (pozdější Šingen) dosáhl třináctého roku života, otec Nobutora dohodl jeho sňatek s dívkou z klanu Uesugi, který kontroloval významnou část kraje Kantó. Mladá a prý velice půvabná žena ale rok po sňatku zemřela a Kacučio byl znovu „volný“. Spojenectví mezi klany Takeda a Uesugii, který ztvrzoval sňatek obou mladých lidí, najednou získalo ironický nádech a počalo se rozpadat.
Mladý a svobodný Kacučio pak roku 1535 postoupil obřad dospělosti, při kterém bylo přítomno mnoho významných lidí. Byl mezi nimi i šlechtic Kinjori Sandžó, s jehož dcerou se Kacučio nedlouho poté oženil. U příležitosti obřadu dospělosti šógun Jošiharu Ašikaga povolil Kacučiovi používat nadále používat ve svém jméně slabiky „Haru“ a tak je od té doby Kacučio znám také jako Harunobu Takeda. Navzdory tomuto velkolepému obřadu a účasti několika významných mužů (o což se bezpochyby postaral otec Nobutora) se zdá, že již v té době Nobutora svého syna příliš v oblibě neměl. Neví se proč tomu tak bylo, ale dá se to tvrdit s poměrně velkou jistotou. Nepřímo to totiž potvrdil svým skutkem a chováním sám Nobutora. Ten se totiž rozhodl jmenovat svým zákonným nástupcem a dědicem svého druhého syna Nobušigeho, čímž prvorozeného Harunobua přeskočil. Údajně ho snad i poslal (nejspíše k adopci) ke klanu Imagawa do provincie Suruga. Nejpravděpodobnějším vysvětlením toho rozhodnutí bude nejspíše to, že v klanu poměrně neoblíbený Nobutora (otec) v synovi již v jeho mládí objevil případného konkurenta a rivala. Nejspíše si myslel, že by syn byl schopen získat si podporu otcových vazalů (což se později stalo), poté ohrozit jeho postavení a moc a nakonec i ukázat, že je lepším vládcem, pánem, hospodářem a bojovníkem než otec.
U Imagawů a nejspíše i nějaký čas poté byl prvorozený Harunobu hlídán Toramasou Obuem, výtečným válečníkem a dobrým stratégem. Právě od něj patrně Harunobu získal hlubší znalosti strategie a taktiky a pod jeho „dohledem“ rozvíjel své válečné umění. Že tento čas Harunobu nepromarnil, ukázaly jeho pozdější činy, bitvy a války.
Harunobuova vzpoura
Mladý Harunobu se s „vyhnanstvím a poté nařízenou nečinností“ nehodlal smířit. V roce 1541 se, podporován velkou částí vazalů svého otce, náhle vzbouřil. Nobutora synovu vzpouru přečkal (jen s malým krveprolitím), ale byl svým synem odstaven od vlády a poslán do vyhnanství do Surugy. To vše proběhlo za pomoci téměř všech Nobutoruových nejvyšších vazalů, z nichž většina měla ke svému pánovi zášť a osobní výtky. Nobutorův druhý syn (zamýšlený nástupce) Nobušige se poddal běhu událostí v klanu, změnu přijal a nakonec se stal Harunobuovým cenným a oddaným vazalem. Vše nasvědčuje tomu, že Harunobu neměl s „převzetím moci“ v klanu Takeda žádné potíže.
Za svůj první cíl si Harunobu vytknul podrobení celé provincie Šinano klanu Takeda. To nebyl rozhodně jednoduchý úkol. Svědčí to ale o tom, že Harunobuova vláda nad klanem Takeda byla pevná, jeho moc uznávaná a celková situace v klanu byla klidná. Být tomu totiž jinak, nemohl by o podrobení Šinana ani uvažovat, natož se o to pokoušet.
Jeho plán ovládnutí provincie Šinano se samozřejmě nelíbil ostatním. Odpor proti němu byl okamžitý a rozhodný. Několik vojenských pánů ze Šinana se spojilo a pokusili se Takedovu agresi zastavit. K významným mužům protitakedovské koalice patřili Jošikijo Murakami, Nagatoki Ogasawara, Jorišige Suwa a Jošijasu Kisó. V dubnu roku 1542 vyrazily armády těchto čtyř daimjóů proti Takedovi. Velitelé očekávali poměrně snadné vítězství, protože zprávy o Takedovi hovořily o jeho přípravách k obraně. To podle nich vypovídalo o tom, že se Takeda po zvážení situace a sil necítí dost silný vzdorovat jejich spojeným armádám v „polní“ bitvě. Očekávali, že se Takeda se svou armádou ukryje za hradby a pokusí se přestát obléhání. Pravda však byla zcela jiná. Harunobu Takeda se nehodlal jen bránit.
Nakonec vyšlo najevo, že zprávy o Takedovi byly falešné. Dezinformátoři a špehové odvedli tentokrát velmi dobrou práci. Harunobu na nic nečekal a zaútočil na válečníky ze Šinana první (bitva u Sezawy). Zcela jistě je nepříjemně překvapil. Využil momentu překvapení a nepřátelské spojené armády porazil. Harunobu, povzbuzen vítězstvím u Sezawy, byl k nezastavení. Jako první vytáhl proti klanu Suwa. Překvapivým útokem dobil hrad Uehara a hned poté zaútočil na ústředí klanu Suwa, horskou pevnost Kuwahara. Jorišige Suwa neměl příliš na výběr, a tak, když mu Harunobu slíbil bezpečný odchod, nabídku přijal. On i jeho bratr byli odvezeni do Kaie. Oba bratři z klanu Suwa nakonec spáchali seppuku.
Harunobu poté dále cílevědomě rozšiřoval svoje teritorium. Postupně zvítězil nad dvěma hlavními pány středního Šinana. Roku 1542 porazil Joročika Tozawu a v letech 1544 a 1545 srazil na kolena Joricuga Takatu. Poté získal kontrolu i nad jihem a severem Šinana. To ale bylo na dlouho. V příští dekádě Harunobu bojoval na více frontách a s různými protivníky. Tlak na jeho pozice v Šinanu neustále sílil. Ze všech dobytých míst se mu podařilo udržet pouze Ueharu.
Roku 1548 Jošikijo Murakami, snad nejobávanější z Harunobuových protivníků, přemístil své jednotky do Uedy, aby se s Harunobuem střetl v rozhodujícím boji. Jošikijo byl rozhodnut Takedy zničit. Porazil Takedy v bitvě u Uenohary, ale nezničil je. Během tohoto střetnutí ztratil Harunobu dva své nejlepší generály. Byl to ale rozhodný muž, a tak se rychle vzchopil a pokračoval v dalších bojích. Roku 1552 konečně donutil klany Murakami a Ogasawara definitivně utéct ze Šinana.
Pravděpodobně někdy v těchto letech (uvádí se 1551) Harunobu přijal nové jméno Šingen.
Byl znám svou oblibou žen, uměním kaligrafie a moudrou vládou. Získal pověst výtečného stratéga a dobrého velitele. Byl tvrdý, cílevědomý a rozhodný. Jakmile vyhnal klany Murakami a Ogasawara ze Šinana, začal zvažovat, kde svá vojska zaměstná dále. Hledal (potřeboval) odpovídajícího rivala. Takový muž žil a vládl v Ečigu. Jmenoval se Terutora Uesugi, známý jako Uesugi Kenšin.
Šingen Takeda a Uesugi Kenšin
Po vyhnání ze Šinana zástupci poražených klanů Murakami a Ogasawara předstoupili před Terutora Uesugiho a protestovali proti Šingenově agresi. Ten, zneklidněn Šingenovou expanzí, vyhlásil Takedům válku. Protože Murakamiové najednou patřili k Uesugiovým spojencům, začal se obávat o hranice Ečiga. V červnu a říjnu roku 1553 se klany Uesugi a Takeda utkaly se svými armádami poblíž pláně Kawanakadžima v severním Šinanu. Po několika tvrdých střetech se ale obě strany stáhly, aniž by dosáhly nějakého uspokojivého výsledku. Celkem se pak Takedové s Uesugii setkali u Kawanakadžimy pětkrát (1554, 1555, 1557, 1561, 1564). Obě strany během těchto bojů utrpěly těžké ztráty. To celkově zpomalilo expanzivní činnost obou klanů a uklidnilo okolní pány, kteří se rozpínavosti obou rivalů právem obávali. Největší bitva mezi Takedy a Uesugii s největšími ztrátami na obou stranách byla v pořadí čtvrtá (1561). Více ale pravděpodobně „bolela“ Šingena. Ten během ní přišel o bratra Nobušigeho a také o svého skvělého stratéga Kansukeho Jamamota.
Během těchto bojů (1554 – 1564) také Šingen „přežil“ několik nepříjemných komplikací, které se týkaly vnitřních záležitostí klanu Takeda. Tou první bylo roku 1560 odhalené spiknutí proti jeho osobě, které přichystal a vedl jeho bratranec Nobumoto Katanuma. Šingen spiknutí „ustál“ a Katanumovi jeho „pletky“ vynesly rozkaz, aby se zabil. Následovalo několik nevýznamných problémů, se kterými se Šingen bez potíží vypořádal. V roce 1565 však vyplul na světlo další komplot. Tentokrát se proti Šingenovi postavil jeho syn Jošinobu s Šingenovým generálem Toramasou Obuou. Toramasa Obu po odhalení spáchal seppuku a syn Jošinobu byl uvězněn v Tokódži. O dva roky později Jošinobu zemřel - stejně jako jeho spolupachatel Toramasa spáchal seppuku.
Roku 1564 se Šingenovi konečně podařilo podrobit si a ovládnout celé Šinano. Zahrozil i v provincii Kózuke, kde se mu podařilo získat několik hradů klanu Uesugi. V příštích pěti letech ovšem s expanzivní činností ustal a věnoval se převážně vnitřním záležitostem.
V roce 1560 Šingen ukázal, že je nejen skvělý válečník, ale i výborný hospodář. Ohromil téměř celé Japonsko tím, že nechal přehradit řeku Fudži. Celkové výhody a ekonomický prospěch, které přehrada přinesla, daleko předčily představy jeho samého i ostatních. Bez nadsázky můžeme říct, že tato stavba představovala největší z Šingenových činů, týkajících se vnitřních záležitostí a správy jeho panství. Dílo se také bez pochyby stalo jedním z největších vlasteneckých aktů celého 16. století.
Další výboje
Že byl Šingen muž neposedný a ctižádostivý prokázal již v roce 1568. Jen „sedět doma“ a hospodařit dlouho nevydržel. Roku 1568 se Takeda obrátil proti Imagawům. Daimjóem Imagawů byl v té době Udžizane, syn Jošimota Imagawy. Udžizane rozhodně nedosahoval kvalit svého otce Jošimota. Jeho politická nekompetentnost připravila klan Imagawa o cenného vazala klan Macudaira (Tokugawa) a provincii Mikawu. Šingen využil situace a uzavřel dohodu s Iejasuem Tokugawou o rozdělení si zbytku Imagawových držav (dělit se měly provincie Tótómi a Suruga). Shoda Šingena a Iejasua však dlouho nevydržela.
Šingena v té době z povzdálí sledoval klan Hódžó z provincie Sagami. Jejich daimjó zkoumal situaci, hodnotil rozložení sil a čekal na chvíli, kdy bude Šingen oslabený a on ho bude moci zničit. V druhé půli roku 1568 dle něj taková chvíle nastala. Poslal tedy svá vojska, aby Šingena rozdrtila. To se jim ale nepovedlo. Šingen neváhal a odpověděl roku 1569 invazí do provincie Sagami. Oblehl i hlavního města Hódžóů – Odawaru. Zásadního úspěchu však nedosáhl. Během návratu Takedů domů do Kaie se je bojovníci klanu Hódžó ještě pokusili vlákat do léčky. To se jim ale nepovedlo. Takedovi jednotky z pasti vyklouzly a dostaly se bezpečně domů.
Silný a mocný Šingen
Roku 1570 panství klanu Takeda zahrnovalo provincie Kai, Šinano, Suruga a části Kózuke, Tótómi a Hidy. Klan Takeda byl již rozhodně víc než jen regionální síla. Šingen byl teď nejdůležitějším pánem na východ od provincie Mino. Šingen v té době disponoval výbornou strategickou pozicí, výtečnými velitelskými schopnostmi a skupinou oddaných a „silných“ vazalů.
Ve stejném roce přišel Šingen bez boje k dalšímu vítězství. Zemřel totiž Udžijasu Hódžó, daimjó klanu Hódžó a jeho dědic Udžimasa rychle uzavřel se Šingenem mír. S otcem Šingen bojoval a se synem dohodl. V tomto spojenectví měl Šingen evidentně „navrch“ a byl rozhodnut toho využít. Plánoval, že s podporou klanu Hódžó zničí klan Tokugawa.
Následující rok se Takedové dostali do sporu s klanem Oda. Takedové a Odové nejprve vyhlásili navzájem slovní válku. Diplomatická jednání a domluvy z různých stran nevyřešily nic. Šingen stále stupňoval tlak na Tokugawy a roku 1572 proti nim v provincii Tótómi vyrazil do útoku. Výsledkem těchto bojů bylo obsazení Futamaty. Následujícího roku v lednu se Šingen vrátil zpět a vyzval Iejasua, aby vylezl ze své pevnosti a bojoval s ním na bitevním poli.
Střetli se v bitvě u Mikatagahary, severně od centrály Tokugawů Hamamacu. Bitva dopadla téměř dle Šingenových představ. Skončila porážkou Iejasua i jeho posil od Odů a jeho vítězstvím. Tím se Šingenovi naskytla jedinečná příležitost vyrazit na pochod do Kjóta. Šingen o tom velmi vážně uvažoval. Musel ale neustále hlídat Ody a Tokugawy, kteří sice utrpěli porážku, nicméně představovali nadále velkou hrozbu. Když zjistil, že Jošikage Asakura, se kterým Šingen počítal, odmítl Nobunagovi vyhlásit válku, byl nucen situaci přehodnotit. Spoléhal se totiž na to, že Jošikage Asakura spolu s Nagamasou Asaiem udrží Tokugawy a Ody v šachu.
Stálé nebezpečí ze strany klanů Tokugawa a Oda, pasivní Jošikage Asakura a komplikující se situace nejspíše Šingena donutily k tomu, že se na pochod do Kjóta nakonec nevydal. Stáhl se zpět do Kaie a pokračoval v „místních“ bojích.
Šingenova smrt
Rok 1573 byl Šingenovi i celému klanu Takeda osudný. Během obléhání hradu Noda v Mikawě, utrpěl Šingen zranění (podle některých zdrojů po zásahu ostřelovače, dle některých zdrojů ale jen onemocněl), na jehož následky poté tento velký válečník 13. dne měsíce května roku 1573 v Kobamě v provincii Šinano zemřel. Jeho nástupcem se stal čtvrtý syn Kacujori Takeda.
Daimjó Šingen Takeda ztělesňoval podle historiků to nejlepší a v některých případech i to nejhorší z pánů éry Sengoku. Byl znám svou oblibou žen, uměním kaligrafie, moudrou vládou, obsáhlými znalostmi domácí problematiky a moudrým rozřešením mnoha soudních sporů. Byl nepochybně výborný stratég a bojovník. Dovedl si získat a udržet přátele i vazaly, dokázal tvrdě zakročit proti svým odpůrcům a protivníkům a byl i dobrý hospodář. Dle mnohých žil a bojoval přesně dle slov čínského vojevůdce Sun-c', která „zdobila“ jeho bojovou zástavu Fúrinkazan ... „Rychlý jako vítr, tichý jako les, divoký jako oheň a nepohyblivý jako hora.“
Závěrem …
Největším „přínosem“ a snad by se dalo říci, že v některých případech i vzorem, byl Šingen Takeda pro dalšího velkého muže období Sengoku Iejasua Tokugawu. Po smrti Šingenova syna a nástupce Kacujoriho Takedy a smrti Nobunagy Ody v roce 1582 získal Iejasu Tokugawa kontrolu na provincií Kai. Z velké části převzal Šingenův styl a techniku vlády, kterou později zahrnul i do modelu řízení šógunátu Tokugawa.
Zdroje :
David Brownstone, Irene Franck, Historie válek, Eminent, Praha 1999, ISBN 80-85876-75-2
http://wiki.samurai-archives.com/index. ... da_Shingen
http://cs.wikipedia.org/wiki/Obdob%C3%AD_Sengoku
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0ingen_Takeda
http://en.wikipedia.org/wiki/Takeda_Shingen
http://www.japonsko.tnet.cz/historie.htm
http://sengoku.wz.cz/udalosti.html
http://sengoku.wz.cz/takedas.html
Protivenstvím ke hvězdám ... / motto RAF
-
elizabeth
- Vévodkyně
- Příspěvky: 2135
- Registrován: 04 zář 2006 15:24
- Bydliště: doma, což je všude tam, kde mě mají rádi...
- Has thanked: 4 times
- Been thanked: 5 times
Re: Daimjó Šingen Takeda
Nechceš z toho udělat zase článeček? Myslím, že by to bylo moc fajn.
"Prima lex historiae est, ne quid falsi dicere audeat" (Cicero)
Re: Daimjó Šingen Takeda
elizabeth píše:Nechceš z toho udělat zase článeček? Myslím, že by to bylo moc fajn.
Jestli mi k tématu nikdo nic nepřihodí, zkusím to ...
Jen jestli se ten textík bude redakční radě líbit ...
Protivenstvím ke hvězdám ... / motto RAF
-
Ježek
- Král
- Příspěvky: 4296
- Registrován: 01 lis 2005 19:01
- Bydliště: Železné Hory/Praha
- Has thanked: 184 times
- Been thanked: 48 times
Re: Daimjó Šingen Takeda
Redakční rada je velkorysáGreywolf píše: Jen jestli se ten textík bude redakční radě líbit ...
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.
-
Laurentius
- Kníže
- Příspěvky: 954
- Registrován: 03 úno 2009 19:14
- Been thanked: 6 times
Re: Daimjó Šingen Takeda
Ta změna jména z Haranobu na Šingen se měla udát v roce 1551 a je dávána i do souvislosti s tím, že Takeda začal nosit mnišský hábit.
Tu přezdívku "Tygr z Kaie" jsem taky viděl u více zdrojů.
Slavná byla i jeho skupina velících generálů, kteří byli považováni za jednu z nejlepších skupin velitelů v Japonsku. Velice často se můžete setkat s pojmem "Dvacet čtyři generálů" (podle vyobrazení velitelů z jednoho svitku). Blíže k velitelům na http://www.samurai-archives.com/takedaret.html
Volně inspirován koncem života Takedy Šingena je film Kagemuša od Akira Kurosawy, který jsem bohužel neviděl
ukázka z youtube:
http://www.youtube.com/watch?v=f4718F0r ... B&index=13
Tu přezdívku "Tygr z Kaie" jsem taky viděl u více zdrojů.
Slavná byla i jeho skupina velících generálů, kteří byli považováni za jednu z nejlepších skupin velitelů v Japonsku. Velice často se můžete setkat s pojmem "Dvacet čtyři generálů" (podle vyobrazení velitelů z jednoho svitku). Blíže k velitelům na http://www.samurai-archives.com/takedaret.html
Volně inspirován koncem života Takedy Šingena je film Kagemuša od Akira Kurosawy, který jsem bohužel neviděl
ukázka z youtube:
http://www.youtube.com/watch?v=f4718F0r ... B&index=13
Kdo je online
Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 hostů