Dobře, žes tohoto králova milce připomněl. Patřil asi mezi Jenštejnem nejvíce přehlíženého a ten tuto přezíravost oplácel primitivním a okázalým předváděním své „všemocnosti“ pod ochranou krále. Jednalo se o již naznačované porušování kanonického práva rychlým „odsouzením“ kleriků podle světského právního řádu.Przemysl de Nyestieyky píše:...Já se naopak domnívám, že byl natolik naočkován svými nohsledy (Hullerem aj.)...
V r. 1392 nechal podkomoří Zikmund Huler stít nebohého studenta klerika, který byl přistižen při krádeži v kostele, později nechal utopit(!) exekutora papežského mandátu o půhonu a s arogancí sobě vlastní se v tomto antiklerikálním tažení vyžíval. Jeho excesy se děly v rámci králem důsledně prosazované vnitropolitické strategie podřízení moci církevní moci světské. Na tom by samo o sobě nebylo nic špatného, kdyby to nebylo provázeno oním flagrantním porušováním kanonického práva ze strany světské moci. Královský podkomoří v tomto ohledu opravdu „vynikal“.
Huler byl nakonec předvolán před arcibiskupský soud a vykonavatelem příkazu byl pověřen no kdo jiný, než doktor dekretů Johánek z Pomuku. Abychom si dokázali představit, jaký respekt tento zatykač u Hulera způsobil, ukazuje reakce podkomořího. Vysmál se nastalé situaci tím, že k soudu se dostaví pouze s kopiníky v počtu 200. Vědom si své královské ochrany z toho udělal frašku, kterou povýšil ad absurdum, když následně nechal upálit dalšího klerika z nám neznámého důvodu. Jenštejn nad ním vyhlásil klatbu. A král? Přikázal královským městům, aby Hulerovi složila nový slib věrnosti…
Říkalo se mi skoro jako pohádka. 
