Jan Lucemburský-král diplomat, dobrodruh nebo poslední rytíř

[J. Motyèka]

Je tento první Lucemburk na českém trůnu tragikomicku postavou, který si do svého království jezdil pouze pro peníze na svá dobrodružství, byl diplomatem nebo mu prostě tato drsná země, Království české v porovnání s jeho domovinou pouze nepřirostlo k srdci? Byl opravdu posledním rytířem na královském stolci v Evropě, což jednoznačně dokázal v bivě u Kresčaku?

[Ježek]

Jan Lucemburský to neměl v cizím prostředí lehké. Výchova na francouzském dvoře nebyla pro tvrdé české podmínky. Zatímco Jan byl vychováván v duchu, že mu všichni budou prokazovat pocty jako králi, v čechách po něm vysoká šlechta hned požadovala podíl na moci. Několikaletá nepřítomnost silného krále byla vidět, šlechta vzrostla na moci i majetku.
Jan se několikrát neúspěšně pokoušel její podíl na vládě zvrátit, ale několikrát ztroskotal. Asi dobře věděl, že k obrazu svému, zde situaci neotočí. Proto je znám jako král cizinec, lépe diplomat.
Když nemohl změnit a vítězně bojovat v čechách, bojoval v Evropě. Svojí diplomacií nejen připojil řadu slezských knížectví, Chebsko, ale připravil jí také půdu k nástupu Karla na říšský trůn. Jistě nebyl vždy úspěšný (Itálie, Tyrolsko), ale na nadarmo se říkalo o tom, že nemůže být definitvně rozhodnuto ve válce bez českého krále.
Pro mne to byl velký panovník, on byl velký rytíř a čestný člověk, rozšířil věhlas čech v Evropě.

[Jiří Motyčka]

...v čechách po něm vysoká šlechta hned požadovala podíl na moci. Několikaletá nepřítomnost silného krále byla vidět, šlechta vzrostla na moci i majetku.
Jan se několikrát neúspěšně pokoušel její podíl na vládě zvrátit, ale několikrát ztroskotal...

Ano. Na základě zkušeností svého otce a Přemysla Otakara II. s vysokou šlechtou hledal Karel IV. řešení v tom, že se opíral o církev, čímž chtěl eliminovat vliv světské šlechty co se týče podílu na moci. To bylo jednou z příčin mocenského rozmachu církve, což mělo mít v nedaleké budoucnosti fatální následky. Ale to Karel samozřejmě nemohl předvídat. Vždyť první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic byl zatím čestnou výjimkou.

[Przemysl de Nyestieyky]

Je tento první Lucemburk na českém trůnu tragikomicku postavou, který si do svého království jezdil pouze pro peníze na svá dobrodružství...

To je řečeno trochu drsně. Ale pro peníze si sem jezdil. Jak bylo již výše řečeno, byl postaven do nezáviděníhodné situace, jelikož se s dravou šlechtou šlo těžko nějak dohodnout, než vždy pro jejich prospěch. Ač to byl král rázný, zde byl držen spíše v šachu.
V cizině trochu těžil z toho, že je králem, kde je uměním vůbec s vlastní šlechtou vyjít po dobrém a v západní Evropě byl proslulým rytířem. Jeho srdce opravdu leželo nakloněno spíše k Francii, kde si jej vážili. Kdo jej měl na své straně, jakoby vytáhl eso z rukávu. Byl také vysílán na diplomatické mise nejvyšších úrovní, takže vládl nejen mečem, ale i výmluvným jazykem.
Že však byl v mládí dosazen na trůn, který obklopovali "div ne hrdlořezové", navíc nedlouho po vraždě posledního člena domácí královské dynastie, v čemž měla svojí nezanedbatelný podíl viny také místní šlechta... Kdo by se divil mistru rytířského řemesla a zkušenému králi diplomatovi, že si radši vzal, "co mu patřilo", a neriskoval u lstivé šlechty doma, když mu k nohám padala celá Evropa?
Na zadanou otázku zní z mé strany jediná odpověď: jednoznačně jeden z posledních rytířů, podle starého ideálního vzoru!
Byť pro samotné království české takovým věhlasným přínosem nebyl...

[Jiří Motyčka]

Jo, alespoň to vše mohl dát do vínku i svému synovi a to obezřetnost před domácí šlechtou, s níž měl Jan své zkušenosti, a pozitvní vztah k Francii.

[Przemysl de Nyestieyky]

Jo, alespoň to vše mohl dát do vínku i svému synovi a to obezřetnost před domácí šlechtou...

To je pravda, Karel byl i rytířem a velice zdatným diplomatem. Jen jeho syn Václav (IV.), s rytířem měl společné jenom čestné slovo královo a na diplomata byl snad příliš mlád. Ovšem ostražitostí před šlechtou nikterak nešetřil a během nedlouhé doby se postaral o její kompletní personální změnu...

[acoma]

Podle meho nazoru byl dobrodruhem, rytirem i diplomatem. Hlavne pragmatikem. V relativne kratke dobe zjistil, ze za hranicemi, kde mel bohate spolecenske a pribuzenske styky, je mu lepe nez tady, kde se musel slozite dohadovat se slechtou ( ktera nechtela cizi radce a byla zvykla z poslednich let temer bezvladi na neomezenou svobodu) i s panovacnou choti a tak odjizdel a odjizdel... Stejne tady byl spise kralem podle jmena nez skutecnym panovnikem. Bylo to jako boj s vetrnymi mlyny. Proc se porad s nekym handrkovat a dohadovat, kdyz mohl poverit spravou zeme schopne uredniky, pri obcasnych navstevach splodit s Eliskou potomka a vyhlasit berni??? Takhle se venoval tomu, co ho bavilo vic a pro nas narod to ve finale bylo taky uzitecne - otevrel tak vratka Karlovi...

[acoma]

[Jiří Motyčka]

Hezká známka. Jako by její autor byl shodný s autorem papírové dvacetikoruny...

[acoma]

Co bylo na dvacce, nevím, tohle měl malovat Kulhánek. Stejně tak dělal i Karla IV, Václava IV a Zikmunda. A mám pocit, že i teď poslední Přemyslovce.

[Jiří Motyčka]

Co bylo na dvacce, nevím, tohle měl malovat Kulhánek...

Na papírové dvacetikoruně byl přece Přemysl Otakar II. a autoři jsou pak opravdu stejní...

[Przemysl de Nyestieyky]

Co bylo na dvacce, nevím...

Na papírové dvacetikoruně byl přece Přemysl Otakar II ...

Přihořívá; ale on tam byl Přemysl Otakar I.

[Jiří Motyčka]

...ale on tam byl Přemysl Otakar I.

Proklatě, dostals mě. Ano na rubu dvacetikoruny je (byl) opravdu Přemysl Otakar I. Z mé strany šlo skutečně o omyl, protože jsem ji neměl dlouho v ruce a byl jsem přesvědčen, vzhledem k významu, že se jednalo o Přemysla Otakara II. Přemyslu Otakarovi I., všem Přemyslům i Przemyslům se omlouvám...

[Przemysl de Nyestieyky]

...ale on tam byl Přemysl Otakar I.

Proklatě, dostals mě. Ano na rubu dvacetikoruny je (byl) opravdu Přemysl Otakar I. ...

Kdysi, když jsem jimi platil, tak jsem měl také dojem, že jde o Přemysla II. Asi to je školskou naukou. Mám pocit, že je druhý jmenovec víc vyzdvihován zvláště pro svůj přívlastek krále železného a zlatého, ač já jej zrovna moc nemusím jako osobnost českých dějin. Ale abych nebyl nařknut z pro-rožmberctví, tak ani těmto intrikánům moc nehovím...

[acoma]

Narazila jsem na zajímavé zmínky o Janovi Lucemburském- podle A. Lhotského byl jednou z nejbizarnějších postav mezi evropskými vládci a podle Lindnera strašil po Evropě "jako bludička".

[Przemysl de Nyestieyky]

....strašil po Evropě "jako bludička".

To spíš v evropské diplomacii byl jako ryba ve vodě a z Čech měl pocit, že je to vyhaslá bludička, která jej zavede do močálů... Jestli si Lhotský i dál vede v tomto duchu, tak já můžu jít psát o Rejčce a Jindřichovi...

[acoma]

....strašil po Evropě "jako bludička".

To spíš v evropské diplomacii byl jako ryba ve vodě a z Čech měl pocit, že je to vyhaslá bludička, která jej zavede do močálů... Jestli si Lhotský i dál vede v tomto duchu, tak já můžu jít psát o Rejčce a Jindřichovi...

No, oni tam naznačovali, že to jeho úsilí stejně valné výsledky nepřineslo...

[Przemysl de Nyestieyky]

to jeho úsilí stejně valné výsledky nepřineslo...

Francouzský král si to nemyslel a stejně tak nejvyšší vlivné okruhy lidí tehdejší Evropy. Král Jan byl v tomto ohledu výraznou autoritou...

[acoma]

to jeho úsilí stejně valné výsledky nepřineslo...

Francouzský král si to nemyslel a stejně tak nejvyšší vlivné okruhy lidí tehdejší Evropy. Král Jan byl v tomto ohledu výraznou autoritou...

Ber to jako ukázku názorů od německých sousedů.

[Przemysl de Nyestieyky]

Ber to jako ukázku názorů od německých sousedů.

Tak už tomu rozumím. A byli na světě vůbec hloupější a zaujatější historici než ti němečtí?