Jan Nepomucký

[Jiří Motyčka]

Pomiňme jeho nepopiratelné mučednictví. Zasloužil si však Johánek z Pomuku, aby byl v době temna kanonizován za svůj "příkladný" život a za údajné "zázraky" spojené s touto kanonizací?...
Byl jeho život skutečně tak příkladný, aby nám ho jeho sochy připomínaly pomalu na každém mostku, mostě, návsi či náměstí a dokonce i v zahraničí, např. až v daleké Indii?...

[elizabeth]

Pomiňme jeho nepopiratelné mučednictví. Zasloužil si však Johánek z Pomuku, aby byl v době temna kanonizován za svůj "příkladný" život a za údajné "zázraky" spojené s touto kanonizací?...
Byl jeho život skutečně tak příkladný, aby nám ho jeho sochy připomínaly pomalu na každém mostku, mostě, návsi či náměstí a dokonce i v zahraničí, např. až v daleké Indii.

Podle mne nezaslouzil, uz jen proto, ze samotna postava Johanka z Pomuku se ztraci v mlze a neni se sv. Janem Nepomuckym totozna. Postava svetce byla ucelove vytvorena, zda jako protivaha k Janu Husovi nevim urcite, ale dle doby kanonizace to je mozne. Mame ale i horsi svate, kuprikladu Jana Sarkandera.

[Jiří Motyčka]

...samotna postava Johanka z Pomuku se ztraci v mlze a neni se sv. Janem Nepomuckym totozna...

Nejprve toto zdánlivé nedorozumění musím, mírně řečeno, upřesnit.

Johánek se sám psal "z Pomuku", i když již dávno před jeho narozením se vesnice s klášterem nazývala Pomuk a současně Nepomuk. Jak tomu máme rozumět? Klášter byl cisterciácký, jehož název byl patrně odvozen od tzv. "pomukávání", což byly zvláštní zvuky, jimiž se řeholníci např. při práci dorozumívali. Jejich přísná řehole jim povídání si mezi sebou při těchto příležitostech zakazovala. Aby se tedy odlišila lokalita kláštera od vlastní vesnice, tak té se říkalo "ne Pomuk". No a zde někde je původ dvojjedinosti příjmení nebo chcete-li predikátu našeho světce...

Jak ho poznáme? No, velice snadno! Jeho hlavním atributem je svatozář tvořená pozlaceným kruhem nad hlavou s pěti hvězdičkami. Na hlavě má světec většinou kvadrátek a v rukou drží krucifix. Někdy je zpodobněn jako klerik s ukazováčkem pravé ruky přitisknutým na rty, čímž je zdůrazněna jeho přísná ochrana zpovědního tajemství. Co tyto atributy, podle nichž je Jan Nepomucký jedním z nejsnáze rozeznatelných svatých, znamenají, si povíme zase někdy příště...

[Przemysl de Nyestieyky]

Já pro změnu hlasoval za jeho mučednictví. Nevím totiž nic o jeho špatných stránkách lidství a pak, byl to generální vikář pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna. Na tento rod nenechám dopustit.
Johánek zemřel rukou královou doslova utýrán. Nevím jak se jeho svatořečení jeví vám, ale pro mě to je jednoznačně protiváha pouze k tomuto králově činu (!) bez ohledu na vedlejší záměry pozdější (1729) kanonizace. Klidně bych ho uznal za patrona politických vězňů a nespravedlivě stíhaných systémem.
A navíc to byl stejný král, který nehnul ani brvou, když šel Jan Hus na břehu Rýna ke smrtelné hranici...

[Ježek]

Měl být prohlášen za svatého, ale ne v rámci rekatolizace. Zas na druhou stranu, díky tomu je teď téměř všude a mám podle tohoto našeho světce svátek.
Kdyby byl svatořečen v podobné době jako Anežka česká, skoro nikdo by ho neznal...

[Jiří Motyčka]

Protože se na našem serveru již objevil článek https://www.e-stredovek.cz/post/jan-nep ... ot-a-smrt/ o jednom z našich nejznámějších světců, mohu navázat dalšími příspěvky…

Já pro změnu hlasoval za jeho mučednictví ... Nevím jak se jeho svatořečení jeví vám, ale pro mě to je jednoznačně protiváha pouze k tomuto králově činu (!) bez ohledu na vedlejší záměry pozdější (1729) kanonizace. Klidně bych ho uznal za patrona politických vězňů a nespravedlivě stíhaných systémem...

Jak to tedy bylo s mučednictvím Johánka z Pomuku? Jeho smrt byla krutá, nemilosrdná a musel umírat v takových bolestech, které si současný člověk dokáže velice obtížně představit. Zaplatil smrtí za to, že splnil příkaz svého nadřízeného a jako generální vikář (zástupce) arcibiskupa potvrdil ve funkci nového opata v kladrubském klášteře. Protože král a jeho skupina milců měla s tímto klášterem jiné záměry a na arcibiskupa si král přece jenom netroufl, odnesl to nevinný Jan. Toto jeho mučednictví je naprosto nezpochybnitelné a historicky doložené.

To však byl pro katolickou církev málo vznešený důvod a tak následující pokračování jeho kultu postupně přineslo obrat. A to takový, že Jan Nepomucký se postupně mohl stát a nakonec i stal v nikdy nekončící plejádě svatých katolické církve jediným mučedníkem zpovědního tajemství. Jak k tomu došlo? Nechci zabíhat do podrobností, proto stručně. Podle této legendy byl Jan Nepomucký zpovědníkem královny, která mu svěřovala velice důvěrné informace týkající se jejího privátního života. Přestože zpověď patří k základním svátostem katolické církve, král tyto informace chtěl na Johánkovi násilím vymámit. Ke královým špatným vlastnostem by tak přibyla další, totiž chorobná žárlivost a podezřívavost. Jan pochopitelně zpovědní tajemství odmítl porušit, a to ho stálo život. Na jak vratkých základech stojí toto „mučednictví“ je dáno už tím, že se nedochoval žádný historicky relevantní důkaz o tom, že Johánek byl zpovědníkem manželek krále Václava IV. Pro katolíky však důkazem této mučednické smrti byl údajný světcův jazyk, který se zachoval a dodnes je uchováván katolickou církví jako nejvzácnější relikvie. Tato tkáň se poprvé objevila při první exhumaci Janových ostatků v r. 1719. Tyto zbytky načervenalé tkáně měly tvar a podobu jazyka a i tkáňové znaky tomu mohly odpovídat. řekněme z hlediska úrovně tehdejšího poznání biologie a histologie. Poslední výzkumy ze 70. let 20. st. jednoznačně doložily, že se jedná o zbytky mozkové tkáně a její „zčervenání“ po vyndání z lebky, které bylo pro katolíky zjevným dokladem zázraku, bylo způsobeno patrně okysličením na vzduchu. Tehdejší primas český, kardinál Tomášek to údajně lakonicky glosoval: „Mozek je víc než jazyk“. Jenom proto, že si arcibiskupa Tomáška jinak stále vážím, nebudu tento jeho výrok komentovat…

[Jiří Motyčka]

Protože osud tohoto tématu je velice podobný tématu „Bible ve středověku“ a iniciátor obou těchto témat diskusi na téma Nepomucký inicioval zde na tomto fóru, ale chtěl o něm diskutovat i na jiném fóru, nemohu čekat až se diskuse tady hne kupředu a vkládám další příspěvek. Tolik jsem považoval za nutné říci dopředu a nyní již mohu pokračovat textem vlastního příspěvku:

Úvodem je třeba konstatovat, že každému svatořečení, kanonizaci v katolické církvi nejprve předcházela tzv. beatifikace, tj. blahořečení. Dále je třeba rovněž objektivně zdůraznit, že po tridentském koncilu (1545 - 1563) katolická církev přijala velice přísná opatření pro kanonizační procesy. Jednalo se hlavně o to, aby dokumentace ke svatořečení byla doložena mnohdy velice podrobnými a nezpochybnitelnými písemnými prameny týkajícími se života světce i jeho údajných zázraků. U Jana Nepomuckého to bylo zvl᚝ důležité, protože protestanti by jistě využili sebemenší příležitosti k napadnutelnosti svatořečeného pochopitelně v rámci vítané protikatolické agitace. Toho si byli katolíci plně vědomi a navíc je třeba si uvědomit, že v Čechách i na Moravě právě vrcholí tuhá rekatolizace. Proto musela katolická církev postupovat velice obezřetně a důsledně. Další podmínkou svatořečení bylo trvání světcova kultu nejméně 300 let. To bylo v případě našeho mučedníka zpovědního tajemství splněno s odřenýma ušima. Když hrozilo nebezpečí zadrhnutí se kanonizačního procesu, začal se v této záležitosti angažovat i vídeňský dvůr (!) a Leopold I. se obrací na svého jezuitského důvěrníka u papežské kurie. Žádá tedy jakousi přímluvu, já bych řekl protekci u papeže, aby se věci daly do pohybu. Také Leopoldův syn Josef I. se snažil nějakým způsobem akci podpořit, aby naplnil odkaz svého otce. Také císař Karel VI. nemohl zůstat pozadu a k závěrům betifikační komise se připojil přímluvným dopisem do Říma. Tyto snahy Habsburského rodu by se nám mohly jevit na první pohled až dojemné, ale pouze do té chvíle, než si uvědomíme, že kanonizace Johánka z Pomuku byla nedílnou součástí rekatolizačních snah vídeňského dvora, dokonce měla být jakýmsi jejich vrcholem a třešinkou na tomto dávno žluklém dortu. Jan Nepomucký byl kanonizován 19. března 1729 v bazilice sv. Jana v Lateránu a ve svém poselství urbi et orbi to slavnostně vyhlásil papež Benedikt XIII. V Praze se pak konaly bombastické barokní oslavy svatořečení Jana Nepomuckého ve dnech 9. až 16. října téhož roku, za něž by se nemuseli stydět ani komunisti při jubilejních oslavách svých svátků.

[Przemysl de Nyestieyky]

Tehdejší primas český, kardinál Tomášek to údajně lakonicky glosoval: „Mozek je víc než jazyk“...

Kardinál prohlásil tak trochu trapnou větu, přesto si myslím, že to pro nepomuckou legendu nebyl nijak kompromitující prvek. Ta tkáň opravdu jako jazyk vypadala, jak jsi sám už poznamenal.
Jinou věcí je zpovědnictví královny. Ani sám nevím, který církevní úředník měl v této době toto právo? Ale u odpůrců nepomucké legendy je také nefér, že k této pověsti nepřipojují i další fakt; totiž, že tato legenda nevznikla pozdně a tendenčně (jako kánon Bible), ale již v 15. století - několik desítek let po Johánkově smrti!
Dokonce se tradovala i pověst, že vhození Nepomuckého do Vltavy později doprovázely jakési záře (vskutku typický znak nadpřirozené události ) a že řeka po té vyschla a bylo veliké sucho. Upozorňuji, že šlo o legendy nikoliv Habsburské, ale z období 15. století! Což už zaujatí kritici Nepomuckého víceméně zamlčují.
Já osobně se divím, že nebyl Jan Nepomucký prohlášen za svatého dříve?

[Jiří Motyčka]

...Ale u odpůrců nepomucké legendy je také nefér, že k této pověsti nepřipojují i další fakt; totiž, že tato legenda nevznikla pozdně a tendenčně (jako kánon Bible), ale již v 15. století - několik desítek let po Johánkově smrti!...

Kdy tato legenda vznikla není vůbec podstatné a je to irelevantní. Nefér je však jiná okolnost, totiž jak dokládám v předchozím příspěvku, nařízení v době Nepomuckého kanonizace vycházející z Tridentského koncilu vyžadovala věrohodné písemné prameny. A ty pro Johánkovo zpovědnictví a nátlak na porušení zpovědního tajemství ze strany krále Václava IV. prostě chybí.

[Przemysl de Nyestieyky]

...Nepomuckého kanonizace vycházející z Tridentského koncilu vyžadovala věrohodné písemné prameny. A ty pro Johánkovo zpovědnictví a nátlak na porušení zpovědního tajemství ze strany krále Václava IV. prostě chybí.

Chceš říci, že chyběly i v době kanonizace...?
Já se přít nemohu, protože nevím jak to s dokumenty bylo... ale vím, že některé dokumenty z 16. stol., které ještě využíval k opisu Paprocký, tak se později ztratily. Podobně to bylo i s Balbínem nebo ještě později s Dobnerem. A není málo případů, že některé dokumenty nepřižily ani 2.sv.válku.

...Kdy tato legenda vznikla není vůbec podstatné...

Teď nevím, zda si vůbec rozumíme. Mluví se o tom, že posvěcení Nepomuckého je zištným činem Habsburským. Já říkám že nikoliv, nebo gloriola jeho legendy nevznikla za Habsburků, ale daleko dříve nezávisle na nich...Není jistě od věci říci, že lidé jej uctívali ještě dříve, než byl kanonizován. Dokonce byl i případ, kdy bylo nakázáno jej sundat z oltáře, jelikož nebyl svatý a tudíž se to z církevního pohledu bralo jako poměrně vážný prohřešek... Proto se divím, že k jeho posvěcení nedošlo dříve - načež jsem dostal místo reakce odpověď, že to vůbec není podstatné... o co tedy odpůrcům Nepomuckého jde??
Nedá mi to, a musím se zeptat - není averze vůči Nepomuckému jenom záměrné šíření lží? Alespoň já z toho takový dojem dostal.
A nyní nuže - můžete mne kamenovat...

[Jiří Motyčka]

...Chceš říci, že chyběly i v době kanonizace...?

Ano, i před ní, po ní a chybí stále...

...Já se přít nemohu, protože nevím jak to s dokumenty bylo... ale vím, že některé dokumenty z 16. stol., které ještě využíval k opisu Paprocký, tak se později ztratily...

Zřejmě je zcizili protestanti, kteří už tenkrát začali tušit, že Johánek bude za 200 let svatořečen jako mučedník zpovědního tajemství. Ne, nechci věc zlehčovat a omlouvám se za lehkou ironii...

...Kdy tato legenda vznikla není vůbec podstatné...

Teď nevím, zda si vůbec rozumíme. ...

Čemu neračte rozumět, pane vévodo? Měl jsem na mysli legendu o jeho němé mlčenlivosti jakožto přísného strážce zpovědního tajemství (mimochodem jeden z hlavních atributů světce, jak o tom ještě budu teprve psát v dalším příspěvku). A pro tuto legendu ony prameny stále chybí a jsem pevně přesvědčen, že se nikdy nenajdou, bez ohledu na to, kdy tato legenda vznikla. A když najdou, já budu ten poslední, kdo je bude zpochybňovat a budu mezi prvními, kdo položí kytičku polního kvítí k jeho soše u nejbližšího mostku jako výraz jisté omluvy...

...není averze vůči Nepomuckému jenom záměrné šíření lží? Alespoň já z toho takový dojem dostal.
A nyní nuže - můžete mne kamenovat...

Kamenovat netřeba, ale musím se zeptat. Jakých "lží"? Např., že nikdy nebyl zpovědníkem manželek krále Václava IV. a tudíž na něm král nic mámit nemoh', ani kdyby chtěl?...

Závěrem bych chtěl opět zdůraznit jednu strašně důležitou věc, pro někoho naopak nepodstanou. Já nezpochybňuji a nikdy zpochybňovat nebudu jeho mučednictví. Jako křesan nemám problém s názorem na utrpení člověka, které mu způsobil jiný, "bratr" v Kristu. Mám ale problém s katolickým zdůvodněním jeho mučednictví a tady ve mně musí nabýt vrch historik nad křesanem...

[Przemysl de Nyestieyky]

Zřejmě je zcizili protestanti...

Ha, ha polní hejtmane. Já jsem tak reagoval na to, že z písemností ke středověku máme podivuhodně nemnoho. Spousta písemností se ztratila záměrně, spousta při požárech a válkách a množství nedbalostí i v době současné. Dokonce i dnes leží ve státních depositech takové množství listin a písemností, které ještě nespatřily světlo světa pro běžného zájemce o historii, že bychom nevycházeli z úžasu.
Ale obávám se, že pokud budou mít historici stejný přístup k historii jako dodnes, tak nám toho ještě zůstane spousta ukryto. ...A proč o tom mluvím? Nelze totiž spoléhat pouze na doloženost listinami, ale to Ty Jiříku víš.

Jakých "lží"? Např., že nikdy nebyl zpovědníkem manželek krále Václava IV. a tudíž na něm král nic mámit nemoh', ani kdyby chtěl?...

Mohl, nemohl... já četl zajímavou úvahu o tom, že by to pravděpodobné být mohlo, ač nedoloženo. Ale mě to spíš zaujalo z hlediska legendistického.
Tam je totiž vidět krásný příklad živoucího formování pověstí. Ta pověst ani jinam dospět nemohla a věř tomu, že pokud se budeš snažit utvořit umělou pověst, nebude mít nikdy tak dlouhého trvání nebo tak masového ohlasu...
A budeme-li hovořit dále, tak mě nařkneš, že zastávám neblaze proslulé - účel světí prostředky.

[Jiří Motyčka]

...Mohl, nemohl... já četl zajímavou úvahu o tom, že by to pravděpodobné být mohlo, ač nedoloženo...

Nesklouzávejme, prosím, zase ke spekulacím, či, nedej Bože, k paralení historii. To by nám snad ani Johánek neodpustil...

... tak mě nařkneš, že zastávám neblaze proslulé - účel světí prostředky.

Nenařknu. Jenom si dovolím připomenout, že toto pragmatické pořekadlo, které se táhne stoletími a zažívá nebývalou obrodu v současné době, přivedli na svět příslušníci Tovaryšstva Ježíšova, velcí vyznavači a uctívači svatého Jana Nepomuckého...

[Jiří Motyčka]

... Co tyto atributy, podle nichž je Jan Nepomucký jedním z nejsnáze rozeznatelných svatých, znamenají, si povíme zase někdy příště...

…A protože autor tohoto příspěvku své sliby na rozdíl od jiných se snaží plnit, tady je pokračování.

Úvodem je třeba poznamenat, že světcovy atributy jsou naprosto čitelné, evidentní a nepřehlédnutelné. Nejprve bych se zastavil u jeho svatozáře tvořené 5 hvězdičkami. A podobně jako u pětihvězdičkového hotelu je to o kvalitě. Posuďte sami. Jedná se o nejcharakterističtější svatojánský symbol. Výkladů je několik. Hvězdičky mají znázorňovat ona zvláštní tajemná zářící světla, která se objevila na hladině Vltavy po mučedníkově svržení s mostu do chladné řeky. Pět jich je proto, že v tomto počtu zářila kolem světcovy hlavy. Podobnost se svatozáří jako hlavního atributu Panny Marie, již Jan až bigotně uctíval, je též více než nápadný a transparentní. Číslice pět může rovněž souviset s pěti ranami Ježíše Krista a „podobností“ s Jeho utrpením. Mezi další světcovy atributy patří palmová ratolest jako předznamenání jeho světově proslulého mučednictví. Palmové ratolesti drželi v rukou i andělé, kteří sestoupili s nebes, když byl Johánek shozen do Vltavy.
Historicky neprokázané mučednictví zpovědního tajemství je zpodobňováno hned několika různými atributy. Je to v prvé řadě ukazováček pravé ruky přitisknutý k pevně semknutým rtům nebo ryba, zámek, peče? a v neposlední řadě jazyk. Ten je však zobrazován pouze jako samostatný atribut např. v nástěnných malbách kostelů zasvěcených sv. Janovi, jak dokládá např. ústřední motiv svatojánského patrocinia, poutního kostela na Zelené hoře geniálního stavitele Jana Blažeje Santiniho. Jeho překrásný a neuvěřitelně odvážný barokně gotizující sloh přispěl k tomu, že tento kostel byl bez velkých překážek zapsán mezi památky světového kulturního dědictví UNESCO. Můžeme s malou nadsázkou konstatovat, že k tomuto zápisu přispěli měrou vrchovatou vlastně oba Janové. A toho si važme, nebo? ČR oněch privilegovaných památek příliš nemá.
Dalšími atributy jsou mj. i např. reliéf staroboleslavského paládia, kniha znázorňující Písmo svaté a glóbus jako výraz světcova celosvětového významu. K Janovi se hlásili nejen katoličtí duchovní, ale i světští kněží a řádoví řeholníci, zejména jezuité, cisterciáci, kapucíni a serviti.
Světec je umělecky ztvárněn většinou jako člověk s pasivním trpitelským výrazem nebo mírným oduševnělým pohledem. Na sobě má pláštík přes ramena přehozený, pod krkem uvázaný a na hlavě má biret či kvadrátek jako odznak kanovníka. V rukou nebo v jedné ruce většinou drží větší či menší krucifix, jako výraz klerika, který následuje ve svém utrpení svého Spasitele. Svým zjevem nikdy nepřipomíná asketu, či vyzáblého poustevníka, ale spíše mírně elegantního arcibiskupova úředníka s melancholickým pohledem, kterým se shovívavě dívá na své farní ovečky.
Jaké byly jeho kultovní funkce? Byl velkým přímluvcem ve věcech souvisejících s vodním živlem. Modlitby ke sv. Janu se proto týkaly ochrany před povodněmi, ale i vzývaly déš? při velkých suchých obdobích. Světec pomáhal všem topícím se a měl zahánět vodnatelnost. Byl patronem mlynářů, vorařů plavících dříví, převozníků, plavců, šífařů i námořníků. Mnohé přídě korábů, fregat či karavel portugalských a španělských mořeplavců, dobyvatelů i korzárů zdobily vyřezávané sochy Jana Nepomuckého. Byl uctíván jako patron mlčenlivosti, vládce nad vodním živlem (tedy jakýsi katolický Neptun nebo chcete-li Poseidon) ale především jako ochránce dobré pověsti a rytíř bojující proti pomluvě. Poslední dvě jmenované patronace, naše milé dámy, byly velice oblíbené z pochopitelných důvodů právě u něžného pohlaví.

[Przemysl de Nyestieyky]

…autor tohoto příspěvku své sliby na rozdíl od jiných se snaží plnit...

Jelikož tu kromě nás dvou nikdo jiný není, tak beru tuto jízlivou poznámku na sebe, přestože netuším, po jakém slibu autor teskní?
A celkem by mě i zajímalo, kdo jiný kromě mě podpořil v hlasování Janovo mučednictví..?

Nesklouzávejme, prosím, zase ke spekulacím, či, nedej Bože, k paralení historii.

Chceš mě nařknout z bludů, když naznačuju, že pověsti o Janově zpovědnictví nebyly úplně vycucány z prstu?
Říká se, že královna Žofie byla terčem pomluv. Dokonce byla korunována až po dlouhých 11 letech manželství s Václavem IV. Už kronikář Eberdorfer, který byl r. 1433 v Čechách, zaznamenal tuto legendu o zpovědnictví (1445-51) ve své kronice a Václava charakterizoval podle Ondřeje Řezenského. Ten se měl zmiňovat v nějaké husitské kronice (o tom asi budeš vědět Ty víc) o Zikmundově poměru k ovdovělé královně.
O královně prý také kolovaly zvěsti, že měla cosi se svým hofmistrem Jírou z Roztok.
I kanovník Pavel Žídek ve svém spise (1470-1) doslava píše, že Jan byl jejím zpovědníkem. Jak je vidět, několik desítek let po Janově zavraždění bylo ve vzdělaných kruzích zcela samozřejmé, že Jan byl královniným zpovědníkem.

Královský pár nebyl ve zrovna š?astném partnerství a král dlouhá léta korunovaci bavorské princezny odsouval. Navíc spolu ani neměli žádné potomky. Pokud by král chtěl prohlásit manželství za neplatné (jak se o tom spekuluje), hrál by rozhodující roli odborník v církevním právu, kterým byl právě doktor dekretů Jan Nepomucký. A zpovědník samozřejmě vyzradit zpovědní tajemství nesměl téměř za žádnou cenu.
Otázkou je, koho měla královna za zpovědníka doopravdy? Zná se vůbec jeho jméno...?

[Ježek]

A celkem by mě i zajímalo, kdo jiný kromě mě podpořil v hlasování Janovo mučednictví..?

Jednoho dne to bylo 2:2, a druhého, 2:3 + 3 pro nevím. To je nárůst o 100% za jediný den

[Jiří Motyčka]

…Říká se, že královna Žofie byla terčem pomluv. Dokonce byla korunována až po dlouhých 11 letech manželství s Václavem IV. Už kronikář Eberdorfer, který byl r. 1433 v Čechách, zaznamenal tuto legendu o zpovědnictví (1445-51) ve své kronice a Václava charakterizoval podle Ondřeje Řezenského. Ten se měl zmiňovat v nějaké husitské kronice (o tom asi budeš vědět Ty víc) o Zikmundově poměru k ovdovělé královně.
O královně prý také kolovaly zvěsti, že měla cosi se svým hofmistrem Jírou z Roztok.
I kanovník Pavel Žídek ve svém spise (1470-1) doslova píše, že Jan byl jejím zpovědníkem. Jak je vidět, několik desítek let po Janově zavraždění bylo ve vzdělaných kruzích zcela samozřejmé, že Jan byl královniným zpovědníkem.
Královský pár nebyl ve zrovna š?astném partnerství a král dlouhá léta korunovaci bavorské princezny odsouval. Navíc spolu ani neměli žádné potomky. Pokud by král chtěl prohlásit manželství za neplatné (jak se o tom spekuluje), hrál by rozhodující roli odborník v církevním právu, kterým byl právě doktor dekretů Jan Nepomucký. A zpovědník samozřejmě vyzradit zpovědní tajemství nesměl téměř za žádnou cenu.
Otázkou je, koho měla královna za zpovědníka doopravdy? Zná se vůbec jeho jméno...?[/i]

Ano, „říká se“… Pokusím se odpovědět na tuto přehršel v jednom příspěvku.
Ano, korunovace královny Žofie byla oddalována po dlouhých 11 let. Důvod je však zcela prozaický. I české královny jak známo korunoval pražský arcibiskup. A král kvůli nesmiřitelným vztahům s Jenštejnem nechtěl, aby se právě on ujal tohoto úkolu.
Nevím, který Židkův spis máš na mysli. Doufám, že ne „Spravovnu“, také dílko tohoto naivního a povrchního encyklopedika.
Jíra z Roztok byl hofmistrem královny Žofie, ale hlavně nejvyšším lovčím krále Václava IV. Je nasnadě, kterému úřadu se velký oblíbenec králův, jeho milec věnoval více. Královna několikrát zbytečně apelovala na svého manžela v tom smyslu, že Jíra úřad hofmistra velice velmi zanedbává a že si na to stěžují i jeho podřízení.
Když nebohá Žofie ovdověla, ke komu se mohla utéci, než ke svému švagrovi a žádat ho o pomoc. Byla totiž královnou vdovou v zemi, jež stála na pokraji revoluce, a situace se jí vymykala z rukou. I když Zikmund byl známý proutník, pochybuji, že by zneužil situaci, v níž se nešt'astná Žofie zralé krásy, ale ztrhaných rysů ocitla. Spekulace týkající se těchto dvou mužů můžeme bez jakéhokoli zaváhání a směle začlenit do kategorie dvorských drbů, jež měli na svědomí v Jírově případě příslušníci z řad vysoké šlechty, kteří nepokrytě žárlili na své kolegy z řad nižší šlechty.

A nyní k manželství královského páru. Ano, bylo nešt'astné. Královna Žofie, když byla mladá, oplývala nevšední krásou. Král ji zpočátku velice miloval, ale tato láska stále ochabovala v planém očekávání mužského potomka, dědice trůnu. Dnes se zdá být velice pravdě podobné, že neplodný byl král. Samozřejmě ve středověku byla na „vině“ vždy žena. A Václav by si ani ve snu nepřipustil, že by za to „mohl“ on. Pokud byl někdo někomu nevěrný, byl to král. Když s královnou přestal spávat, stále častěji se utíkal ke svým „lazebnicím“ a milovnicím. Těchto nevázaných sexuálních orgií, při nichž víno teklo proudem nejenom do hrdel prostopášníků, se účastnili údajně i královi milci. Naopak královna nechtěla „náhradu“ za krále, ale spíše za této situace hledala duchovní útěchu. Myslím, že jí psychicky velice pomohlo, když mohla začít navštěvovat Husova kázaní v Betlémské kapli. A jestli byl nějaký Jan jejím zpovědníkem, pak to byl kazatel z Betléma, i když ne pochopitelně v Johánkově době.

Palacký ale hlavně moderní historiografie (Spěváček, Bobková) nepředložili jediný důkaz o tom, že Johánek z Pomuku byl zabit za to, že hájil zpovědní tajemství. Pouze Palacký uvádí, že Johánek, před dopadem do chladných vln Vltavy nebyl ještě mrtvý. Opust'me tedy spekuace a dvorské klepy a smiřme se s tím, že světec zaplatil životem za svůj podpis na jmenovacím dekretu mnicha Olena, jako Rackova nástupce v kladrubském opatství. Opětovně zdůrazňuji, že to nijak neumenšuje Janovo mučednictví, to jen katolíkům se zdálo málo důstojným. Amen!

[Przemysl de Nyestieyky]

Nevím, který Židkův spis máš na mysli. Doufám, že ne „Spravovnu“...

Ano tu, Jiří... Ale nejde mi vůbec o ni, a nejde mi vůbec ani o klepy a dvorské drby. Sice se to těchto věcí týká, ale jasně to ukazuje, že v 15.století, krátce po Janově smrti, bylo bráno celkem bez rozmyslu věrohodnosti, jestli Nepomuk vůbec mohl být zpovědníkem.
Kdo jim ale byl? Uvádíš Jana z Betléma (Husa), ale na to máš nějaký pramen, nebo to je jen tak pravděpodobné jako u Nepomuckého?
Ve středověku ani nijak zvláš? neověřovali, jestli byl zpovědníkem nebo ne, ale jistě zde byl nějaký důvod, že se ta pověst tak rozšířila.
Trochu mě mrzí, že jsi natolik zaujatý (ač budeš oponovat), že nepřipustíš ani úvahu, protože to je katolická kanonizace. Jen mi dokazuješ, že protestanti a katolíci mají silnou měrou obsáhnutou netoleranci. Nechci Tě urazit, ale tuhle nesmiřitelnost zcela jasně podtrhují v belfástských konfliktech. Ekumena...?
Já zastávám jiný názor - řekni mi tedy, kdo byl zpovědníkem královny Žofie? Bez diskuse, svého zpovědníka měla. Možná jím byl někdo předurčen již svojí funkcí...

[Jiří Motyčka]

Nechci převést toto téma do osobní polohy. Od toho fóra tohoto druhu nejsou, a proto nebudu komentovat pasáž týkající se vztahu katolicizmu a protestantizmu, víry či ateizmu. To bychom zase zabředli jako v apokryfech. Tomu se chci již důsledně vyhnout, jedna zkušenost mi stačí a toto je server o historii.
Diskuse o Johánkovi na tomto fóru totiž není vůbec o toleranci či „netoleranci“, jak si možná mnozí jiní „již stačili všimnout“, ale o historických faktech. A je-li základem katolické legendy Johánkova ochrana zpovědního tajemství, já jako zastánce ekumeny s tím problém nemám, to ti garantuji. Ekumenické hnutí ale ani v náznaku nezakazuje kritickou a demokratickou výměnu názorů nejen uvnitř jednotlivých konfesí ale i mezi nimi. Dovoluji se tedy vyslovit kriticky k tomu, že katolíkům skutečná příčina smrti pro kanonizaci nestačila. A kritická připomínka proto, že dle mého názoru to souvisí s etickou normou o elementární úctě k násilné smrti bratra v Kristu…

...Uvádíš Jana z Betléma (Husa), ale na to máš nějaký pramen, ...?...

Nemám. Hus je však daleko pravděpodobnější než Nepomuk, protože Žofie, velká příznivkyně a zastánkyně Betlémského kazatele byla pravidelnou návštěvnicí jeho kázání a do poslední chvíle písemně orodovala za Husa u papežské kurie v Římě. Nikdo mi nevymluví, že se přímo nabízí označit za jejího zpovědníka v této době Husa.

...řekni mi tedy, kdo byl zpovědníkem královny Žofie?...

To nevím, protože prostě z té doby není zatím znám. Ale i kdyby jím Johánek z Pomuku byl, příčinou jeho smrti nebyla ochrana zpovědního tajemství, jak dnes dokládají sami katoličtí historici. Nechci házet hrách na stěnu, ale je třeba oddělit důsledně legendu od historických dat.
Na závěr proto ještě připomenu jeden veledůležitý, ve Vatikánském archivu (Acta in curia romana) dochovaný dokument. Jedná se o žalobu Jana z Jenštejna na Václava IV. Dokument je důležitý právě tím, že věnuje mimořádnou pozornost okolnostem Johánkovy smrti, které jsou zde dopodrobna vylíčeny. Jednalo se přece o žalobu. O zpovědním tajemství jako o příčině králova hněvu Jenštejn nepíše ani slovo. Je nasnadě, že kdyby tomu tak bylo, Johánkův nadřízený by se s gustem o této okolnosti podrobně rozepsal. Bylo by to totiž provinění proti jedné ze svátostí církve, tedy ještě větší a pádnější důvod pro podání žaloby u nejvyšší církevní instituce. Právě na základě tohoto dokumentu byla nucena katolická historiografie už v r. 1752, bohužel až po Johánkově kanonizaci přehodnotit svůj postoj k důvodu svatořečení.

Mohli bychom tedy vůbec Johánkovo doložené mučednictví pojmenovat církevní terminologií? Nepochybně! Jan Nepomucký se stal mučedníkem kanonické imunity ...

[Przemysl de Nyestieyky]

On se nikdo ani tak nepře o to, proč Johánek z Pomuka zemřel. Tam je to historicky dané - doloženo souvislostmi i listinami. Ale nezanedbatelné je povědomí celého 15. století, kdy nikdo nepochyboval o tom, že Johánek byl zpovědníkem.
Jsem přesvědčen, že ta legenda má své opodstatnění. Pavlík z Jenštejna, královský notář, byl důvěrným přítelem Karla IV. Stejně tak arcibiskup Jan Očko z Vlašimi, příbuzný Jenštejnů. Jeho nástupce Jan z Jenštejna pokračoval v tom trendu, ale Václav IV. otcovy přátele nebral za své blízké a téměř kompletně je vyměnil za nižší šlechtu, blízkou svému smýšlení. Myslím si, že generální vikář Nepomucký byl také jedním z posledních, spolu s Jenštejnem, kteří ještě obklopovali Václava spíše z někdejší vůle a přání otcovy...?
Nedivil bych se tedy tomu, kdyby byl Nepomucký i královniným zpovědníkem. Ale po jeho usmrcení (které však nemělo nejmenší společné s jeho zpovědnictvím!) se mohl zpovědnictví ujmout tehdy populární Jan Hus. Je celkem jisté, že královna měla svého stálého důvěrníka a rádce v podobě církevního zpovědníka a proto není ani vyloučeno, že každý z Janů svého času býval zpovědníkem. Pravděpodobnost i možnost doložení je u obou stejná!
To, že středověká legenda pojala jako důvod Johánkova ubití právě jeho zpovědnictví, je celkem pochopitelné. Není to zištným úmyslem nebo církevní kalkulací, ale přirozeným vývojem pověsti. Ale ta pověst se logicky musela něčeho chytnout. Musela mít reálný základ na němž vznikla. A tím, jak se domnívám, bylo ono zpovědnictví (a? oficiální nebo v podobě důvěrnictví). Zbytek je pak práce legendistického přetvoření.