Středověká čeština a její využití v textech

[Troodon]

Drtivé většině z vás asi tohle téma bude připadat zbytečné, za což se předem omlouvám. Jde mi o to, do jaké míry je zmapován vývoj češtiny během středověku. Existují záznamy o původu a historii jmen, abecedy, některá slova apod. Pokud vím, listiny bývaly psány latinou, ze které se nedá nic odvodit. Proto by mě zajímalo, jestli existují celé souvislé texty řekněme od 14. století nazpátek. Docela mě překvapilo, když jsem teÏ zjistil, že takový epos Alexandreis je psán soudobým jazykem a ne latinsky. Bylo to tehdy běžné? Jestli ví někdo o zdrojích, kde je třeba jeden text přeložen do češtiny 14., 13., 12., 11. století (pokud je i z tak archaické doby něco dochováno), budu jenom rád

[Przemysl de Nyestieyky]

Tehdy byla úředním jazykem opravdu latina, případně němčina, ta ale spíše ve Slezsku. Většinou se jednalo o duchovní a nejčastěji bývali písaři právě němci, takže číst po nich německy zkomolenou středověkou češtinu (viz třeba popravčí knihy z 15. století) je hotový hlavolam, protože i běžným jménům dali tak na frak, že je obtížné se domyslet, co tím vůbec mysleli.
Nevím, jestli jsme to tu už někde neprobírali, ale první listiny se začaly v češtině objevovat už ve 14. století, by jen velice spontánně. Některé české rody také prosluly svým patriotismem, jako třeba páni z Dražic, kteří na češtinu nedali dopustit.
O Dalimilově kronice se praví jako o první česky psané kronice a to jsme na počátku 14. století. Konec předchozího věku byl ve znamení německé módnosti, takže byla prestiž názvy poněmčovat.

Existují záznamy o původu a historii jmen, abecedy, některá slova apod. Pokud vím, listiny bývaly psány latinou, ze které se nedá nic odvodit.

Z latiny opravdu nelze vyvodit nějaký vývoj češtiny, třebaže se také stávalo, že se několik českých slov nebo celých vět v takovém textu objevilo.
Ale rozhodně prostý lid i šlechta mluvila svým rodným jazykem a jejich řeč se promítala do místních a pomístných názvů. Čeština jako taková užívá i pojmenování různých činností, řemesel, předmětů apod. jako důsledek své řeči a tak se často sleduje její vývoj v kontextu změn starších i pozdějších a v podobnosti ostatních slovanských jazyků, které mají často shodný slovní základ.

[Tekla]

Jestli ví někdo o zdrojích...

koukni treba sem:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Po%C4%8D%C ... literatury

[Troodon]

Díky, wikipedie mě jaksi nenapadla

[Felix]

Prvou česky písanou listinou v Uhorsku bol dlžobný úpis Stibora zo Stiboríc a Beckova ml. na 600 zl. (listina ešte existuje). Pochádza z roku 1422.

O 10 rokov neskôr vydal listinu, kde nešetrí nadávkami na svojho soka. Okrem pozoruhodnej frekvencii nadávok by sme tu našli aj mnohé slovakizmy.

[Michal]

Prvou česky písanou listinou v Uhorsku bol dlžobný úpis Stibora zo Stiboríc a Beckova ml. na 600 zl. (listina ešte existuje). Pochádza z roku 1422.

O 10 rokov neskôr vydal listinu, kde nešetrí nadávkami na svojho soka. Okrem pozoruhodnej frekvencii nadávok by sme tu našli aj mnohé slovakizmy.

Stibor ze Stiborzyc byl Polák, není ta listina třeba spíš polsky?

[Felix]

Stibor ze Stiborzyc byl Polák, není ta listina třeba spíš polsky?

Nie po česky...

[Ježek]

V 15. století byla čeština hojně užívaná, jak v Polsku, tak na Slovensku - vlivem pražské university a později také diplomatické aktivity.

[Maršálek]

14. st. - česky jsou psány mnohé městské knihy, např. dochovaná papírová kniha Starémo města pražského (cca 1310). Jedná se o druh knih, do kterých se zapisovaly právní záležitosti (např. zákupy, prodeje nemovitostí, dědictví, atd.). Z Hradce Králové jsou známy zlomky knihy testamentů k roku 1339.
Z chanson de geste máme českého Tristrama a Izauldu (14. st.), atd.

Ale tebe asi zajímá přímo problematika středověké češtiny, která se vyučuje v rámci historických oborů a mapuje vývoj jazyka a jeho zvláštnosti s ohledem na jednoltivá staletí, že?

Od 15. st. bylo již užívání češtiny v písemnictví poměrně časté. Jinak za národní jazyky se u nás považují latina, němčina a čeština - národní proto, že se objevují jako domácí jazyky v našich středověkých písemnostech. S ohledem na charakter a původ písemností je to do 13. st. nejčastěji latina, v průběhu 13. a 14. st. se již běžně objevuje němčina a od počátku 14. st. i čeština