Lékařství

[Jiří Motyčka]

Počítám-li dobře, od jeho smrti letos uplynulo 580 let. Docela kulaté výročí tohoto uznávaného lékaře a vzdělance, které nám acoma připomněla.

22. července 1427 – zemřel Zikmund Albík z Uničova, český lékař, právník a arcibiskup pražský (* asi 1358).

[pajiczek]

Potreboval bych poradit s lekarskym nacinim pouzivanym ve 13/14 stoleti. Pokud nekdo mate nejake zdroje budu vdecny za kazdy kousek. Sam jsem nasel pouze anticke "skalpely" a nic dal.
Vicemene bych potreboval vedet jestli je mozno iluminaci nebo nalezem dolozit neco takoveho :
http://guerriersma.free.fr/contenu/Albu ... ru461.html

[acoma]

Potreboval bych poradit s lekarskym nacinim ...

Zkoušel si tohle? http://www.bodley.ox.ac.uk/dept/scwmss/ ... e/1462.htm

[Dagmar]

Této léčby jsme už naštěstí ušetřeni, ale jeden nikdy neví...

Křišan z Prachatic / 1366? – 1439/ děkan artistické fakulty, rektor pražské university
se ve svém traktátu Collecta de sanguinis minucione zabýval nejčastějším způsobem léčby nemocí - pouštění žilou. Ve svém spise popsal několik běžně používaných metod .

Revulse("odvrácení") - otevření žíly umístěné na vzdáleném a protilehlém místě těla a derivace ("umenšení")- otevření žíly na postižené straně těla v blízkosti nemocného místa.
Další uváděná metoda je pouštění krve pomocí baněk. Zapálený kus troudu byl umístěn do kovové zvonovité nádoby, která pak byla přiložena ke kůži. Oheň spotřeboval kyslík v nádobce a vzniklý podtlak vytáhl z těla "škodlivou tělesnou tekutinu".
Dále se zmiňuje i o pouštění krve za pomocí pijavic, o vhodném druhu pijavic a varuje před jedovatými pijavicemi, způsobu jejich uchovávání a příprava místa, na které mají být přiloženy a také způsob jejich odstranění.

Při pouštění krve se používaly povrchové žíly na paži, nohou , na čele, za uchem a pod jazykem.

Mistr Křišan je také autorem prvního českého herbáře z r. 1416, který se dochoval v rukupisné podobě a pro svou oblíbenost byl vydáván až do 16.století.

Zdroj: Regenerace, net

[Troodon]

Je známo, že velké úspěchy při léčbě moru (pravděpodobně pouze dýmějového, na plicní formu zřejmě zemřela jeho první žena a děti) měl Michel de Nostradame (14.12.1503-2.7.1566), který vystudoval medicínu právě v Montpelliere (jeho spolužákem byl Francois Rabellais). Navrhoval pokroková opatření jako umývání rukou, důraz na čistotu vody, desinfekci octem, větrání místností (i když se tehdy běžně doporučovalo právě okna zavírat kvůli "špatnému" vzduchu), zakrývání úst rouškou, odklízení mrtvých těl z ulic a karanténu. Byl i proti pouštění žilou. Nostradamovi za jeho pokroky při léčbě moru (prakticky vyčistil celou oblast, kde působil - Provence) město Aix en Provence přiznalo doživotní rentu.
Sám vyráběl lék z následujících složek (28 gramů = tehdejší 1 unce):

-okvětní lístky ze 400 růží, posbírané před svítáním (nevím, z jakého důvodu, asi souvislost s rosou a "čerstvostí")
- 28 gramů pilin z cypřiše
- 160 gramů usušeného oddenku kosatce
- 84 gramů čerstvého hřebíčku
- 84 gramů puškvorce
- 84 gramů šávy z aloe

Přípravkem doporučoval potírat rty, čímž se mělo předejít nemoci (zřejmě plicní formy).

I když jsem se to ve zdroji nedočetl, pravděpodobně ho podával i k jídlu, protože:

Růže
Má silné antivirové, antibakteriální, antimikrobiální, antiseptické, andstrigentní (svírací), detoxikační, antioxidační, dermatoprotektivní a protizánětlivé účinky.

Cypřiš
Je antiseptický, vyrovnává nervové napětí, močopudný, vhodný na revma a hemoroidy.

Kosatec
Látky obsažené v kosatci působí protizánětlivě a usnadňují vykašlávání. Pomáhá při hojení ran, bolestech v krku, poruchách spánku.

Hřebíček
Obsahuje látky působící proti bolesti, ničí choroboplodné zárodky v žaludku a ve střevech. Podporuje tvorbu bílých krvinek, pomáhá i při problémech s dýchacími či močovými cestami. Rovněž podporuje funkci jater. Také odpuzuje hmyz (blechy - přenašeči dýmějového moru).

Puškvorec
Užívá se zejména při žaludečních potížích, nebo podporuje látkovou výměnu, tvorbu trávicích šáv, zklidňuje křečovité bolesti a zároveň působí i desinfekčně a močopudně. Dále puškvorec i mírně uklidňuje a působí antidepresivně, tlumí astmatické záchvaty, celkově zlepšuje stav zesláblých lidí (ve stáří, po nemoci, po operaci, ozařování, chemoterapii ...), v některých případech působí i výrazně protialergicky. Zevně ve formě koupelí se užívá při revmatismu, na ekzémy, na omývání špatně se hojících ran nebo jako celkově posilující prostředek

Aloe
Léčivě působí zejména štávy a gel z dužnatých listů. Je přirozeným chladivým, hydratačním a protizánětlivým prostředkem, vykazuje i určitou účinnost při likvidaci bakterií, virů a plísní. Čistá štáva se používá vnitřně jako prostředek podporující správnou činnost zažívacího a imunitního systému. Známé je též použití jako projímadla, list obsahuje poblíž okraje listu v jemné vrstvě projímavou látku zvanou aloin, která se používá zejména v případě chronické zácpy.

Předpokládám, že většinu účinků těchto rostlin znal. Nejsem lékař, ale myslím si, že spojený efekt všech složek by mohl výrazně pomoci při tak nebezpečném onemocnění, jako je mor.

Zdroj (složení léku): http://www.cbwinfo.com/Biological/Pathogens/YP.html

[Troodon]

Růže
Má silné antivirové, antibakteriální, antimikrobiální, antiseptické, andstrigentní (svírací), detoxikační, antioxidační, dermatoprotektivní a protizánětlivé účinky.

Má tam být adstringentní.

[pajiczek]

Zkoušel si tohle? http://www.bodley.ox.ac.uk/dept/scwmss/ ... e/1462.htm

tdekuju to je pekny. Ale vzpominam si, ze jsem onehda videl jeste nejake iluminace, kde osetrovali zraneni. a ani za nic to nemuzu doma najit

[maresch]

Stav medicíny úzce souvisel s církví - jasně. Mnišstvo cca do roku 1150 léčilo hlavně podle Hippokrata - tzv. humorální teorie - hlavní význam pro zdraví mají látky tekuté - voda, hlen, krev a žluč. U zdravého člověka by měly být tyto látky v náležitém poměru a souladu. Léčba se tedy směrovala k obnovení rovnováhy životních šáv a spočívala v již zmiňované dietě, projímadlech a pouštění žilou. Po roce 1150 došlo k rozmachu anatomie a chirurgie a zásluhu na tom měly i opětovně prováděné pitvy zvířecích těl. Díky koncilu v Tours roku 1163, kdy byla duchovním chirurgie zakázána, oddělila se od univerzitní medicíny a začali ji provozovat lázeňští, lazebníci, mastičkáři, bradýři a nunváři (zvěroklestiči). Výjimkou byla jižní Francie a Itálie - univerzity v Montpellier a v Padově. Právě v těchto dvou zemích dosáhla středověká chirurgie vysoké úrovně. Takže ne všude byly "jen" bylinky, projímadla, pouštění žilou atd.
PS. obě univerzity čerpaly z přeložených arabských lékařských spisů.

jen doplním-hlavní zdroje byli tři. Antický starověk, lidové léčitelství a arabské spisy.

[slavicekvac]

A co takhle lékařství ve středověku?

No nic moc.Poustet zilou bylinne obklady a vic nic.Bohuzel se casto z magistru lekarstvi stavali katove.I Jan Mydlar byl lekar ovsem bez slozeni zaverecne magisterske zkousky.
A pak nasemu nejlepsimu vedci v oblasti lekarstvi(jan jesensky)uriznul na popravcim leseni jazyk a pak mu useknul hlavu...

Pouštění žilou je velmi rozumné, já jsem si dneska dal opět pustit a je mi dobře. 400 kubíků. Za desítky let už jsou toho značné litry.
Bylinné obklady používám dodnes - řepík lékařský je má oblíbená kytka na rány své i děcek. Zrychluje hojení tak třikrát.
Ten doktor nebyl Čech, ale Slovák Janko Jessenius, či ne?
Výkony ranhojičů na bojištích byly zřejmě docela dobré. Třeba Václav Svatý má ze 12ti let výborně zhojenou sečnou ráru přes očnici, dost hlubokou, jak vidno na lebce dodnes.

[slavicekvac]

Je známo, že velké úspěchy při léčbě moru (pravděpodobně pouze dýmějového, na plicní formu zřejmě zemřela jeho první žena a děti) měl Michel de Nostradame (14.12.1503-2.7.1566), který vystudoval medicínu právě v Montpelliere (jeho spolužákem byl Francois Rabellais). Navrhoval pokroková opatření jako umývání rukou, důraz na čistotu vody, desinfekci octem, větrání místností (i když se tehdy běžně doporučovalo právě okna zavírat kvůli "špatnému" vzduchu), zakrývání úst rouškou, odklízení mrtvých těl z ulic a karanténu. Byl i proti pouštění žilou. Nostradamovi za jeho pokroky při léčbě moru (prakticky vyčistil celou oblast, kde působil - Provence) město Aix en Provence přiznalo doživotní rentu.
Sám vyráběl lék z následujících složek (28 gramů = tehdejší 1 unce):

-okvětní lístky ze 400 růží, posbírané před svítáním (nevím, z jakého důvodu, asi souvislost s rosou a "čerstvostí")
- 28 gramů pilin z cypřiše
del
I když jsem se to ve zdroji nedočetl, pravděpodobně ho podával i k jídlu, protože:
Růže
Má silné antivirové, antibakteriální, antimikrobiální, antiseptické, andstrigentní (svírací), detoxikační, antioxidační, dermatoprotektivní a protizánětlivé účinky. del
Puškvorec
Užívá se zejména při žaludečních potížích, nebo podporuje látkovou výměnu, tvorbu trávicích šáv, zklidňuje křečovité bolesti a zároveň působí i desinfekčně a močopudně. Dále puškvorec i mírně uklidňuje a působí antidepresivně, tlumí astmatické záchvaty, celkově zlepšuje stav zesláblých lidí (ve stáří, po nemoci, po operaci, ozařování, chemoterapii ...), v některých případech působí i výrazně protialergicky. Zevně ve formě koupelí se užívá při revmatismu, na ekzémy, na omývání špatně se hojících ran nebo jako celkově posilující prostředek
del
Zdroj (složení léku): http://www.cbwinfo.com/Biological/Pathogens/YP.html

Ranní sběr čehokoliv včetně růže je pro obsah silic, jež během dne klesá. Je to taky u divizny, sbírá se ráno. Puškvorec je v Kofole, tak si lze vyzkoušet. Kofola byla vyvinuta v Galeně Prostějov, složitě prodána, dnes vlastní jakýsi Řek.je to ale introdukovaná kytka, možná z Avarských dob, možná až z Mongolských vpádů.

[maresch]

Jedním z nejznámějších lékařů středověku, byl Notker z kláštera v Sankt Gallenu.
Bavorský vévoda Jindřich ho chtěl vyzkoušet a poslal mu lahvičku s močí. Její obsah, ale pocházel od jeho dvorní dámy.
Notker vévodovi vzkázal, že se stal zázrak protože jeho Výsost je těhotná.

[Mediavaal]

Zdravím,

zajímalo by mě co si myslíte o poměrně staré diagnostické metodě, která se aplikuje dodnes. Jmenuje se iridologie a jde o způsob zjištění určitého problému z duhovky oka. (Více zjistíte např. na webu: http://irisdiagnosis.cz/) Tato metoda je podle wikipedie datována už do starověké asie a v určitých formách byla využívána po celou dobu existence moderní civilizace. Myslíte si, že vzhledem k tomu že je stále o tuto diagnostiku zájem, že funguje?

[slavicekvac]

Zdravím,

zajímalo by mě co si myslíte o poměrně staré diagnostické metodě, která se aplikuje dodnes. Jmenuje se iridologie a jde o způsob zjištění určitého problému z duhovky oka. (Více zjistíte např. na webu: http://irisdiagnosis.cz/) Tato metoda je podle wikipedie datována už do starověké asie a v určitých formách byla využívána po celou dobu existence moderní civilizace. Myslíte si, že vzhledem k tomu že je stále o tuto diagnostiku zájem, že funguje?

Spíš jako irisdiagnoza. Viděl jsem léčitelku, která ji provozovala, už je po smrti. Skutečně se trefila bez problémů do prodělaných nemocí a diagnostikovala probíhající nemoc, třebaže zřejmě i z viditelných příznaků. Na duhovce jsou zřejmě opravdu stopy prodělaných a probíhajících chorob. Nejspíš to chce trénink a zkušenosti, ale opravdu to funguje.

[Troodon]

Zdravím,

zajímalo by mě co si myslíte o poměrně staré diagnostické metodě, která se aplikuje dodnes. Jmenuje se iridologie a jde o způsob zjištění určitého problému z duhovky oka. (Více zjistíte např. na webu: http://irisdiagnosis.cz/) Tato metoda je podle wikipedie datována už do starověké asie a v určitých formách byla využívána po celou dobu existence moderní civilizace. Myslíte si, že vzhledem k tomu že je stále o tuto diagnostiku zájem, že funguje?

Spíš jako irisdiagnoza. Viděl jsem léčitelku, která ji provozovala, už je po smrti. Skutečně se trefila bez problémů do prodělaných nemocí a diagnostikovala probíhající nemoc, třebaže zřejmě i z viditelných příznaků. Na duhovce jsou zřejmě opravdu stopy prodělaných a probíhajících chorob. Nejspíš to chce trénink a zkušenosti, ale opravdu to funguje.

Souhlas. Australani tuším nedávno publikovali v nějakém vědeckém článku, že lze z oka určit některé choroby vnitřních orgánů. Tím nechci říct, že do té doby šlo o šarlatánství, ale mám radost, že věda konečně uznává to, co asijští lékaři berou právě už tisíce let jako fakt. Samozřejmě je otázka, co všechno se tím dá zjistit a chce to určitě dobrý zrak a spoustu let zkušeností.