Takže co jsem slyšela. Existují jisté podivné okolnosti, které se vyskytly při natáčení pohádky Marie Růžička. Nejen, že se každému druhému herci při natáčení dělalo zle, ale také probíhalo klasické selhávání techniky. Např se rozlévalo červené světlo po displeji kamery, nebo čerstvě nabité baterie se vybily do minuty.
Horší však bylo, co následovalo potom. Nedlouho po skončení filmování spáchal hlavní hrdina sebevraždu, hned po něm také režisér (mám pocit, názory na to, jak dlouho to bylo, se různí). Další lidé ze štábu byli stiženi rakovinou, i když se v jejich rodě nikdy nevyskytovala, další začali trpět nevysvětlitelnou únavou a depresí. Jeden člověk ze štábu se do roka zabil při autonehodě a jeden člověk má dodnes děsivé noční můry... Tak to bylo spíše pro ty, co se rádi bojí...
Teď trochu z příjemnějšího soudku. Méně se už asi ví, že na Zvíkově trávil raná léta malíř M. Aleš (dochovaly se jeho zobrazení Hlízové věži a bašty Krahujec), tady snil o tom, že se později stane malířem.
Ohledně podivných a "záhadných" značek na zdi Hlízové věže vyšlo nedávno najevo (2005), že se patrně jedná o kamenické značky...
Vrátím se k postavě zvíkovského raráška. Pověst se zakládá v 15.století, odkud pochází i jeho popis. Nejspíše vás nepřekvapí, že šlo o malého skřítka s červenou čepicí a ve tmě svítícíma očima, které děsily hosty. Projevoval se prý obzvláště lomozivě, ale podstatné je, že byl v jádru dobromyslný... Šlo tedy spíše o nějakou alternativu domácího skřítka hospodáříčka...?
Vyjdeme-li ovšem z tohoto předpokladu, pak je nám jasné, že tato bytůstka nemůže mít svůj podíl na oněh záhadných úmrtích a sebevraždách. Spíše mi na něj sedí ony šprýmy s kamerou či foákem...
Ještě na závěr bych chtěla připomenout, že roku 1882 si vyslechl Ladislav Stroupežnický pověst o Raráškovi a to pro něj bylo inspirací k napsání oné divadelní hry...
Asi mu Strupežnický uloupil autorská práva...
A kdes to našel?