Vampýrismus

[KOMOŃ]

O vampýrismu se zmiňují staré kroniky a proto sem myslel že téma by klidně zde mohlo být.

[Przemysl de Nyestieyky]

O vampýrismu se zmiňují staré kroniky a proto sem myslel že téma by klidně zde mohlo být.

Které kromě třeba Neplachovy?

[KOMOŃ]

O vampýrismu se zmiňují staré kroniky a proto sem myslel že téma by klidně zde mohlo být.

Které kromě třeba Neplachovy?

Neplachova kronika a srbské,uherské úřední záznamy.

[Przemysl de Nyestieyky]

...srbské,uherské úřední záznamy.

Leze to z tebe jak z chlupatý deky... tyhle záznamy neznám, ale jestli omezíš tempo svý strohosti, rád si (nejen já) o tom něco poslechnu.

[KOMOŃ]

...srbské,uherské úřední záznamy.

Leze to z tebe jak z chlupatý deky... tyhle záznamy neznám, ale jestli omezíš tempo svý strohosti, rád si (nejen já) o tom něco poslechnu.

Musím říci že sem si to přečetl na netu ale je to oficiální úřednický dokument.


FAKTA
OVÌŘENÉ DOKUMENTY

Podobných případů bychom ve starých písemnostech nalezli velmi mnoho. Problémem je, že je sporné, zda mají také faktickou hodnotu, a když ano, tak do jaké míry. Proto se jimi nebudeme zabývat nijak vážně. Existují však i úřední dokumenty, které jev upírství potrvzují a které už nelze brát jen tak na lehkou váhu. Jsou totiž sepsány a podepsány soudci, lékaři nebo vojáky, kteří jakožto úřední osoby pohlíželi na svět realisticky a ve spisech nic nepřikrášlovali ani nepřidávali. Právě takovéto osoby bývaly pověřeny zprávy o upírech zkoumat, a na základě toho vyhotovili listiny, o nichž si teď povíme.
Zajímavý případ se stal v roce 1725 ve vesnici Kisilovy v Uhrách. Asi tři týdny po pohřbu jistého Petra Plogojoviče onemocnělo náhle ve vesnici několik osob. V osmi dnech zemřelo devět osob, starých i mladých, a to po krátké jedno- či dvoudenní nemoci. Všichni na smrtelné loži vypověděli, že příčinou jejich smrti je Plogojovič, který k nim v noci přišel jako upír, lehl si na ně, stiskl jim hrdlo a vysál jim krev. Aby bylo zabráněno dalšímu neštěstí, rozhodli se občané otevřít Plogojovičův hrob a mrtvolu spálit. Obrátili se proto na císařského místodržitele a na místního faráře, aby jim k tomu udělili povolení. Ti se zpočátku zdráhali, ale když jim vesničané pohrozili, že opustí vesnici a usadí se jinde, postoupili nakonec celou záležitost soudnímu dvoru do Bělehradu, odkud byli do vesnice vysláni dva úředníci. Komise dala otevřít hroby všech, kteří zemřeli v posledních šesti týdnech. Když otevřeli hrob Plogojoviče, nalezli jej s otevřenýma očima, s přirozenou barvou obličeje a bez nejmenšího mrtvolného zápachu. K nálezu byl proto přivolán ještě císařský důstojník z Gradišky, který do úředního protokolu uvedl následující:
...odebral jsem se v průvodu popa z Gradišky do jmenované obce Kisilovy, abych prohlédl již vykopané tělo Petra Plogojoviče a podle skutečné pravdy jsem zjistil toto: Předně nebylo tu ani stopy onoho zápachu, jaký pociujeme z hrobu a z těla mrtvého. Tělo, jehož nos byl pouze trochu splasklý, bylo zcela čerstvé, vlasy, vousy i nehty, když předtím staré vypadaly, byly znovu narostlé, stará kůže, která byla poněkud bělavá, se oloupala a novou bylo pod ní viděti. Obličej, ruce i nohy a vůbec celé tělo bylo takové, že za života nemohlo lépe vypadati. V jeho ústech jsem spatřil - ne bez úžasu - trochu čerstvé krve, kterou vysál podle všeobecných výroků z těch, jež připravil o život - sumou byly tu všechny známky, jaké takoví lidé, jako již shora pověděno, mají míti. Když tedy pop i já jsme spatřili toto divadlo, přičemž lid byl stále rozčilenější a také poděšenější, připravili všichni poddaní rychle kůl, který zahrotili, přiložili jej mrtvému tělu na srdce, aby bylo probodeno, a při probodení nejen že se mnoho krve ukázalo z úst a uší, a sice krve zcela čerstvé, nýbrž objevily se ještě jiné pusté známky, kterých z respektu pomíjím. Potom zmíněné tělo podle zvyku spálili na popel, což vysoce slavnému úřadu oznamuji a zároveň oddaně a nejposlušněji prosím, aby, kdyby se tu byla stala nějaká chyba, nebyla přičtena mně, nýbrž lidu, který byl strachem jako bez sebe.
Doba, o které se hovoří, je doba, kdy Evropu doslova zachvátila vlna upírství. Úřady se k věci nestavěly vůbec laxně, důkazem toho je, že byly ustanoveny mnohé komise pověřené zkoumáním zpráv o upírech a případně zásahem. Častým exhumacím byli přítomni lékaři, kteří byli pověřeni vyhotovením protokolu o zásahu.


A pak ještě tenhle.

Jedním z nejlépe zdokumentovaných, nejznámějších a zároveň nejzáhadnějsích je případ z vesnice Medvědija v Srbsku, o kterém se zachoval úřední dokument, který budu citovat. Název zní "VISUM ET REPERTUM stran tak zvaných upírů, čili vysávačů krve v Medvědiji v Srbsku na turecké hranici 1.ledna 1732."
Na opětná udání, že ve vesnici Medvědija v Srbsku tak zvaní upíři mnoho osob bídně sprovodili ze světa vysávavše jim krev, byl jsem na rozkaz zdejšího vrchního velitelství spolu s pány důstojníky a dvěma vojenskými ranhojiči k tomu ustanovenými vyslán, abych věc podrobně vyšetřil. Vyšetřování toto konali jsme za přítomnosti velitele setniny hajduků, kapitána Goršice Hadnaka barjaktara a starších hajducké vesnice. Tito, byvše vyslechnuti, udali jednohlasně, že asi před pěti lety jeden tamní hajduk, jménem Arnold Paole, který si pádem z vozu zlomil vaz, za svého života často vypravoval, že byl za svého pobytu u Gosovu v tureckém Srbsku často velmi prudce soužen upírem a že teprve, kdyz pojedl hlíny z hrobu takového upíra a potřel se jeho krví, byl jeho pronásledování zbaven. Zmínění hajduci vypověděli dále toto:

1. Dvacet až třicet dní po smrti uvedeného Arnolda Paola stěžovali si někteří obyvatelé vesnice, že jsou v noci krutě trýzněni; z nich pak skutečně čtyři osoby zemřely. Aby tomu zlu učinili přítrž, vykopali zmíněného Arnolda Paola asi za čtyřicet dní po jeho smrti z hrobu a shledali, že jeho mrtvola jest úplně neporušená, že mu tekla zcela čerstvá krev z očí, uší a nosu, že rubáš a prostěradlo v rakvi byly veskrze zkrvavené atd. Poněvadž z toho poznali, že zde běží o skutečného upíra, probodli mu podle obyčeje srdce špičatým kůlem, přičemž
2. vydal zcela dobře slyšitelné steny a vyšla z něho hojnost čerstvé krve. Spálili tudíž mrtvolu ještě téhož dne a popel hodili do hrobu. Všichni, kdož byli upírem usmrceni, stali prý se rovněž upíry. Vykopali proto svrchu zmíněné čtyři osoby z hrobu, vyšetřili je stejným způsobem, propíchli jim srdce kůly a spálili je rovněž na popel. K tomu připojili svědci, že Arnold Paole útočil též na dobytčata a vysával jim krev. Poněvadž pak
3. lidé požili z těchto dobytčat maso, ukázalo se brzy, že jsou v obci noví upíři, a skutečně v době tří měsíců zemřelo sedmnáct mladých i starších osob, a to většinou bez předchozí nemoci ve dvou až třech dnech. Při tom hlásil
4. hajduk Jovíra, že jeho snacha Stanjoska před patnácti dny se odebrala svěží a zdráva na lůžko, o půlnoci však se strašným křikem za velkého zděšení naříkala, že syn hajduka, jménem Miloe, zemřelý před čtyřmi nedělemi, ji rdousil, a že cítí velkou bolest na prsou. Od té doby chřadla, až osmého dne zemřela. Potud vypověděli svědci. V úředním spisu se pokračuje dále:

Ještě téhož dne odpoledne odebrali jsme se v průvodu uvedených hajduků na hřbitov, abychom dali otevříti hroby, podle udání podezřelé, a plníce vysoký rozkaz, prohlédli mrtvoly v nich pohřbené. Při tom se ukázalo podle výsledků pitvy toto:
1. Mrtvola ženy jménem Stana, dvacetileté, která zemřela před třemi měsíci po třídenní nemoci, byla úplně neporušená, bez veškeré stopy hniloby. Po otevření mrtvoly se ukázalo in cavitae pectoris množství čerstvé krve. Cévy, a to arterie i veny, nebyly naplněny sraženou krví, nýbrž byla v nich nalezena právě tak, jako v plicích, játrech, žaludku a ostatních vnitřnostech, čerstvá a tekutá krev, jako u zdravého člověka. Na nohou a rukou byly nalezeny čerstvě narostlé nehty a čerstvá kůže.
2. Mrtvola ženy, jménem Milica, asi šedesátileté, zemřelé po tříměsíční chorobě a před devadesáti dny pohřbené. V dutině prsní bylo nalezeno mnoho tekuté krve. Vnitřnosti byly v témže stavu, jako pod číslem 1. Při pitvě mrtvoly vyslovili všichni přítomní hajduci podiv nad otylostí zemřelé, kterou všeobecně od mládí znali jako velmi hubenou a vyzáblou, takže její otylost nastala až po smrti. Stala se upírem, poněvadž jedla maso z ovcí, zahubených upíry.
3. Osmileté dítě, ležící v hrobě již devadesát dní, bylo shledáno zcela ve "stavu upírském".
4. Mrtvola šestnáctiletého syna hajduka, jménem Miloe, pohřbená před devíti nedělemi po třídenní nemoci, se podobala ve všem ostatním upírům.
5. Totéž bylo shledáno u sedmnáctiletého syna hajduka, jménem Jáchym, jenž zemřel po třídenní nemoci a byl v hrobě osm neděl a čtyři dny.
6. U mrtvoly ženy, jménem Ruša, pohřbené před šesti nedělemi po desetidenní nemoci, bylo nalezeno velké množství čerstvé, tekuté krve nejen v dutině prsní, nýbrž též in fundo ventriculi. Totéž bylo shledáno u jejího dítěte, pohřbeného před pěti nedělemi ve věku osmnácti dnů.
7. Mrtvola desetiletého děvčete, zemřelého před dvěma měsíci, byla shledána zcela ve "stavu upírském". V dutině prsní měla mnoho čerstvé krve.
8. Vykopané mrtvoly jisté ženy hajdukovy, zemřelé před sedmi nedělemi, a jejího, před jednadvaceti dny zemřelého děcka byly nalezeny v pokročilém stupni hniloby, ač byly pohřbeny v téže půdě a v přímé blízkosti ostatních otevřených hrobů.
9. Mrtvola třiadvacetiletého sluhy jistého hajduckého desátníka, jménem Rhade, pohřbená před pěti nedělemi, byla nalezena rovněž v pokročilém stupni hniloby.
10. Totéž bylo shledáno u ženy zdejšího barjaktara, zemřelé před pěti nedělemi, a jejího dítěte.
11. Mrtvola šedesátiletého hajduka Stanka, zemřelého před šesti nedělemi, byla nalezena neporušená, bez stopy hniloby s množstvím čerstvé krve.
12. Rovněž ve "stavu upírském" byla nalezena mrtvola dvacetipětiletého hajduka Milca, zemřelého před šesti nedělemi.
13. Stanjoska, dvacetiletá žena hajdukova, zemřelá před osmnácti dny po třídenní nemoci, byla nalezena v obličeji úplně červená a živé barvy; je to táž, která byla - jak svrchu vylíčeno - zemřelým synem hajduka Miloem o půlnoci rdoušena. Na pravé straně pod uchem měla dlouhé, krví podlité místo. Při otevření rakve proudila jí z nosu čerstvá krev, jakož byla nalezena i v dutině prsní. Též její vnitřnosti byly neporušené.
Po vykonané prohlídce byly mrtvolám, u nichž byly shledány příznaky upírství, přítomnými cikány zutínány hlavy a s jejich těly spáleny, popel byl pak vržen do řeky. Ostatní mrtvoly byly vloženy zase do svých hrobů.
Actum ut supra.

Jan Flickinger v.r., plukovní ranhojič slavného pěšího pluku z Fürstenbuchu
Jan Jindřich Siegell v.r., ranhojič slavného morulského pluku
Jan Bedřich Baumgartner v.r., ranhojič téhož pluku

Dole podepsaní potvrzujeme, že vše, co plukovní ranhojič slavného pluku Fürstenbuchova se svými oběma pomocníky stran svrchu uvedených upírů zjistil, ve všem souhlasí s pravdou, že vyšetřování se konalo v naší přítomnosti a bylo námi řádně zkoumáno.
Na důkaz toho naše vlastnoruční podpisy.
Büttner v.r., podplukovník slavného pluku Alexandrova
J.H.von Lindenels v.r., praporčík téhož pluku

Není to sice středověk ale víme že vampírismus je starý skoro jako lidstvo samo.

[acoma]

možné "odrůdy":

Mora (noční můra) - dusí a moří spící lidi a zvířata. Jedná se o živého člověka, z něhož v noci vychází duše a jeho tělo pak leží jako mrtvé. Někdy se uvádí, že má takový člověk duše dvě. Morou jste od narození, obzvláště rizikové je být sedmou dcerou, když není v rodině syn. Často se pozná podle srostlého obočí a plochých nohou. Je možné se před ní bránit "muří nohou", zrcadlem vloženým do kolébky, koštětem proutím vzhůru či překříženými vidličkami.

Revenant je neklidný mrtvý, který opakovaně vychází z hrobu a v noci trápí a dusí své příbuzné. Příčinami neklidného věčného spánku může být špatný oblek do rakve, něco nedořešeného, nesplněné závazky. Často se vrací sebevrazi, vrahové, co se nikdy nepřiznali, zabití při nehodě či ve válce. Identifikačními znaky revenanta jsou po smrti neztuhlé tělo a růžová barva pokožky.

Vampýr je škodlivý duch, který saje krev lidem i dobytku a tím je "moří". Má schopnost zabíjet své příbuzné jen tím, že v hrobě žvýká svůj rubáš a požírá své tělo.

Vlkodlakem se člověk stává pokud se narodí nohama napřed a nebo se narodí s již vyrostlými zuby. Sexuální styk s upíry nebo vlky zaručuje narození vlkodlaka.

morou či vlkodlakem se člověk může stát již během života, upírem či revenantem až po smrti.

[Kaminika]

Dr. David Dolphin, kanadský lékař z University of British Columbia ve Vancouveru, vampýrismus vysvětlil po svém. Podle něj je to vzácná, ale velmi těžká krevní choroba. Na lékařském kongresu v Londýně, konaném na téma "porfyrinová chemie" (zkoumá vrozené nebo vývojové poruchy látkové výměny v krevním systému), přednesl příslušnou přednášku. Podle jeho koncepce není organismus nemocných vampýrismem (Porfýriií) schopen přeměňovat v krvi železo na porfyriny, což je pro zdravý organismus životně důležitý proces. Jestliže ho však organismus není schopen realizovat, krev i porfyriny zbavené železa prostupují kůží, takže konkrétním výsledkem je to, že pokožka reaguje nesmírně citlivě na světlo. Pacient může tím pádem vycházet ven jedině v noci. Úvahy dr. Dolphina jdou ještě dále. Vampýrismus se z lékařského hlediska dále zhoršuje, když se v krvi odbourá poslední zbytek hemoglobinu. Za jeho rozpad je zodpovědný enzym P 450. Právě tento enzym je vydatně obsažen v česneku, jež, jak je známo, upíry zahání

[Dorful]

Dr. David Dolphin, kanadský lékař z University of British Columbia ve Vancouveru, vampýrismus vysvětlil po svém. Podle něj je to vzácná, ale velmi těžká krevní choroba. Na lékařském kongresu v Londýně, konaném na téma "porfyrinová chemie" (zkoumá vrozené nebo vývojové poruchy látkové výměny v krevním systému), přednesl příslušnou přednášku. Podle jeho koncepce není organismus nemocných vampýrismem (Porfýriií) schopen přeměňovat v krvi železo na porfyriny, což je pro zdravý organismus životně důležitý proces. Jestliže ho však organismus není schopen realizovat, krev i porfyriny zbavené železa prostupují kůží, takže konkrétním výsledkem je to, že pokožka reaguje nesmírně citlivě na světlo. Pacient může tím pádem vycházet ven jedině v noci. Úvahy dr. Dolphina jdou ještě dále. Vampýrismus se z lékařského hlediska dále zhoršuje, když se v krvi odbourá poslední zbytek hemoglobinu. Za jeho rozpad je zodpovědný enzym P 450. Právě tento enzym je vydatně obsažen v česneku, jež, jak je známo, upíry zahání

Vyzdvihl i jiné příznaky, jako odhalené zuby a potlačení příznaků pitím krve apod. Ovšem zmínky o česneku a jiné jeho teorii dost zhazují, jelikož jeho pojetí upíra je dost moderní (Stokerovské) a nemá to pravděpodobně moc společného se středověkými pověrami.

[maser]

"protivampirická opatření" sledujeme v archeologických pramenech od Avarů po 18. století. Mnohdy jsou takto označeny i hroby určené neodborně (dislokace kostí vlivem hlodavců či skutálení se lebky v dutém prostoru, neopatrné vložení do hrobu apod. - Olomouc- Nemilany), což by však zkušený archeolog nebo antropolog měl poznat.
K nejznámějším lokalitám patří třeba Čelákovice (zde se již spíše uvažuje jako o popravišti), z Brna pohřeb dítěte se svázanýma nohama umístěné mimo pohřebiště (12./13. stol.), Rostock- tělo bylo přikryto kůží (?), která byla přibita k prknu pod zemřelým (8. - 9. stol.), nebo třeba Radomyšl (zatížení kameny).
Pěkně o tom píše prof. Unger: Pohřební ritus 1. až 20. století v Evropě z antropologicko-archeologické perspektivy, str. 163-167, Brno 2006

[Przemysl de Nyestieyky]

Dr. David Dolphin, kanadský lékař z University of British Columbia ve Vancouveru, vampýrismus vysvětlil po svém..

Takováto nekomplexní "zhodnocení" jsou spíše zavádějící, jak už připomněl Dorful. Tito páni doktoři se totiž danou věcí (vampyrismem) nikdy nezabývali. Jen spojili vlastní studii s něčím, co jim připadalo vzájemně podobné. (Vzpomínka na dětství, pohádky?)
Podobně před nějakým časem přišel jeden matematik k ještě hloupější tezi jak vyvrátit vampyrismus. Jeho neexistenci dokazoval tím, že kdyby se stal upír z každého, kdo byl upírem napadnut, tak už z lidstva dávno nic nezbylo.
Zde je patrný silný vliv Stokerův, protože si mnozí dodnes nedokáží představit jiný vampyrismus než z romantické beletrie.

Čelákovice (zde se již spíše uvažuje jako o popravišti)

A takto uvažuje kdo? Pokud vím, tak J. Špaček, ředitel čelákovického musea, který dělal tehdejší výzkumy, popsal u nalezených kosterních pozůstatků i tzv. protivampyrické zásahy. Což na popravišti nebylo obvyklé. Stejně tak přímo lokalisace vlastních popraviš měla svá pravidla a nejsem si jist, zda čelákovická Mrchovláčka (nebo jak se to tam jmenuje), tyto disposice splňovala...

[jitřenka]

Ženský upír

se nazýval mora, jinak také succubus. Už staří Germáni pro ni měli pojmenování, a sice mahr, také mara. Původ tohoto démona je ale slovanský, jak je slyšet v názvech mora (PL), můra (ČR), či Morava (Bulh.), a znamená mořiti.
Tento démon vystupoval zpravidla jako stín, vlas, stéblo slámy, myš, kočka, motýl. Vesměs noční aktéři, že? Tak me napadlo, že v době pověr byl člověk z lecčeho tak vystrašený, že se mohl panicky bát nočního stínu, následoval pocit úzkosti, stupňoval se do dýchavičnosti... Leckdy v tom mohla hrát roli autosugesce, ale démonickou existenci nijak nevyvracím. Jen můj názor.
Proti můře pomáhal již zmíněný pentagram - muří noha, ale také třeba jen dvě sekery zkřížené na prahu.
Mužským protějškem můry byl morous (název se objevuje až později, v dualistickém středověku...). Až na pohlaví byl totéž v bledě modrém.
V Polsku se také obávali tzv. mory z lásky. Tou se stávala živá dívka proživší velké milostné zklamání. Lidé v její blízkosti omdlévali a celkově chřadli. Tato forma byla naštěstí dobře léčitelná, stačilo pár pořádných ran na pranýři, jak je výslovně uvedeno ve spisech.

[Przemysl de Nyestieyky]

Ženský upír se nazýval mora..

Já tomu nerozumím, přesto bych si dovolil zahltit jeden příspěvek svými rozumy.
U démonických bytostí bych asi nehledal rozlišení ženského či mužského rodu. A stejně tak jsem si vždy myslel, že mora a upír jsou odlišné bytosti, by se u mnohých některé vlastnosti prolínají...
Ale když může být Vlad Tepes nebo Alžběta Bathory taky upírem, proč ne třeba i mora....

[jitřenka]

Takhle to třídí etnologové, raději jsem se tedy toho držela. I toho, co znám z falkulty a z bestiářů... To hlavně pro pobavení, ono už je to pak jedno, když vás to kousne

[Przemysl de Nyestieyky]

...ono už je to pak jedno, když vás to kousne

...a ještě to kouše?

[jitřenka]

I moderní upíři a mory koušou...

Jinak aspoň přidám odkaz www.fext.cz/bestiar ( opravdu s f). Je to plné informací.

[Przemysl de Nyestieyky]

I moderní upíři a mory koušou...

No právě... a nejoblíbenějším úpírem je scientolog Tom Cruise...
(v tom odkaze oprav znění... ty tři tečky odděl od adresy, jinak to nenačte stránku...

[jitřenka]

Doufám, že nebude po smrti vstávat z hrobu...

Jo ono to funguje jako hypertextový odkaz? Tak to je první, co jsem kdy založila. S počítačem totiž nejsem kamarád.

[jay]

Ja myslim, ze Vampyrismus sam o sobe v dnesni dobe neznamena krome zminek z historie nic. Je vsak spousta spolku venujici se stribrne (mesicni) magii a vyzyvani starych bohu, ktere jsou sami s vampyrismem spojeni (lilith, atd.), nevim kam az se tito lide dostali pokud se vsak uplne nezblaznili. Studuju historii a par techto spolku uz jsem videl na vlastni oci, jsou taci, kteri maji opravdu dost velky historicky zaklad a zkousi za pomoci nekterych medii nejakou invokaci, zda uspesnou ci ne, sem se zatim nedozvedel, pak jsou spolky lidi co chteji byt necim jinym, vystoupit z rady a zvysit si tak sve postaveni ve skupine, mezi tyto lidi patri spis nejaci fanatici, co po vecerech za svitu cernych svicek pijou praseci, nebo v horsim pripade kamaradovo krev a mumlaj dokola nesmysli stazene z netu, kdyz se dobre zhuli, pak i mozna neco vidi, ale to uz nema s vampyrismem nic spolecneho. Nechci Vampyrismus nejak zavrhovat nebo z neho delat nesmysl, urcite ma svuj zaklad a v mnoha knihach se da o nem precist, pak jsou pripisovany ruzne situace typu Celakovice atd. , ktere dle historickych zaznamu spise muzeme pripsat dobe krestanskych honu na carodejnice a paleni inkvizitoru. Zda je to pravda uz se nikdo nedozvi, spolky co to praktikuj ia neco vedi nikde v google nenajdes a lidi cozkousi kazdou blbost to spis dozene do blazince nebo vezeni! Az zde nekdo uvidi vlkodlaka, nebo upira (ted nemyslim astralniho) ale hmotneho, ktery ma nadprirozenou moc a meni s v netopyra c tak neco co se da videt v ruznych zvastech, pak budu prvni kdo bude stat v rade a prijde se na neho podivat!

[Przemysl de Nyestieyky]

Celakovice atd. , ktere dle historickych zaznamu spise muzeme pripsat dobe krestanskych honu na carodejnice a paleni inkvizitoru.

Nejsem si zcela jist, zda již koncem 10. století, ze kdy je ono pohřebiště, můžeme hovořit o inkvisičních procesech...? Dokonce ani křesanství zde ještě nemělo pevnou půdu pod nohama.

Ale je pravda, že dnešní vampyrismus je snůškou nesmyslů - "produktem" 20. století. Od té doby, co Bram Stoker napsal Drákulu, již vampyrismus nikdy nebude nezetlelá mrtvola, jejíž přízrak je po smrti příčinou hrozných úmrtí v okolí. Nyní je to sebevědomím náctiletých puberáků, kterým to mezi vrstevníky přidává na zajímavosti a podněcuje erotické představy.
Ale je celkem zábavné takový vývoj sledovat, oproti upírům, celá staletí podobného charakteru, jsou dnešní upíři sexy, koušou jen vybraná hrdla výstavných slečen, umějí zacházet se samopaly, ovládají bojová umění a moderní techniku...

[duli]

Tady je původní článek od Dr.Špačka. Setkala jsem s ním nebo jeho kolegou, když jsme prolezli pár sklepů a snažili se najít pozůstatky sklepů původní tvrze.
http://www.muzeum-celakovice.com/index.php?id=133
A také na dvoře statku viz. http://www.muzeum-celakovice.com/index.php?id=194 , kdy nám vyšel vstříc, jak to bylo možné.
Bohužel v minulosti v okolí Čelákovic a širším okolí se kosterní nálezy na polích nebo lomech dost často zničily, aniž by je bylo možné prozkoumat.
V současné době to není o mnoho lepší. viz. http://www.muzeum-celakovice.com/index.php?id=146
Díky nové výstavbě se pole začínala odkrývat a v okolí je nálezů stále více. viz. http://www.muzeum-celakovice.com/index.php?id=180
Oni ti naši předchůdci osídlení nebyli žádní beránci.
Těžko říci kdo kdy koho z území vytěsnil nebo kdo se s kým sžil. http://www.muzeum-celakovice.com/index.php?id=185
Ale teď jsem překročila téma vampýrismus. V dalším příspěvku se k němu vrátím. Polepším se.